Za zimu zažívám dvě světlé chvilky. Jednou z nich jsou Vánoce a tou druhou je každoroční rybářský výlet do Rakouska na řeku Traun. Ne jinak tomu bylo i letos! Traun je pro mě takovou tajemnou řekou a proto mě zřejmě tak baví. Člověk dopředu nikdy neví, na co bude chytat, protože to, co fungovalo minule, nemusí fungovat příště. Na místě, kde člověk jednou chytí za hodinu 5 ryb, příště nemá za dvě hodiny ani záběr. I když je Traun křišťálově čistý, ryby člověk spíše nevidí. Jednou berou více lipani, jednou duháci, a někdy nebere nic. Ještě před několika lety jsem na Traun jezdil pro dvacet a více ryb. Poslední tři roky jsem spokojený, když jich chytím kolem deseti. Protože jsou tady ale lipani tak velcí a duháci tak krásně zbarvení, stačí mi jich chytit čím dál méně.
Letos jsme vyrazili ve třech. Já, Váňa a poprvé na Traun vyrazil i Lukáš, který měl z řeky na základě našeho vyprávění ze začátku trochu respekt, což je vždycky o něco lepší, než počítat s tím, že člověk chytí vše, co v řece žije. Nakonec se s tím ale popasoval bravurně! V pátek, kolem šesté odpoledne vyzvedáváme s Lukášem v Příbrami Váňu a vyrážíme směrem na České Budějovice a dál do Grandhotelu HANÁK. Ujeli jsme sotva pár kilometrů a už musím nenasytným spolucestujícím stavět na zmrzku a Bigmac v McDonalds. Cesta rychle ubíhá a za chvíli nás už Franta po telefonu naviguje zatáčku po zatáčce posledních pět kilometrů a před devátou večer nám otevírá v jeho domku u rybníka. Na stole už je přichystané pohoštění a během půl hodiny dopíjíme whisky, kterou Franta s Igorem před dvěma týdny načali. Franta lítá s pivem od ledničky ke stolu, neustále doplňuje všechny pochutiny, které pod našima rukama na stole mizí a při tom vypisuje povolenky, ukazuje nám novinky, které firma HANÁK Competition pro rok 2019 připravila a do toho se všichni skvěle bavíme. Franta je prostě rozený hostitel, za což mu touto cestou ještě jednou děkujeme! Mě akorát štvalo, že ráno musím řídit a tedy jít chvíli po půlnoci spát. Řízení ale nemuselo trápit Váňu, který toho náležitě využil! A jak mu ráno bylo? To se zeptejte přímo jeho, nejsem přece žádný práskač!
Ráno o chvilku odkládáme odjezd, někdo snídá, někdo raději ne. Do auta nakládáme letošní novinky, pruty HANÁK Competition Superb XP v několika různých délkách a vyrážíme směr Rakousko. Je zima, místy –8 stupňů a od hranic začíná sněžit. Na rozdíl od spícího Váni začínáme být z počasí mírně nervózní. Celou cestu „kecáme“, tak nám to pěkně ubíhá. Váňa si s námi nepovídá a raději stále spí. Vstává až skoro na konci naší cesty, na benzínce, kde se mu pomocí mávnutí kouzelného proutku dělá o něco lépe. Po deváté parkujeme, rychle se za vydatného sněžení převlékáme a přemýšlíme, jestli se v tom skoro metru sněhu vůbec dostaneme k vodě. Nakonec cestu najdeme a s Váňou začínáme pod mostem u továrny chytat. Lukáše posílám do hlubší a pomalejší tůně nad most. První ryba na sebe nenechá dlouho čekat a Váňa už na mě volá: „Vojtóóó“ a zdolává prvního lipana. Po pár minutách se podívám nahoru, kde s rybou zápasí i Lukáš. Za chvíli zase ten Váňa! Testovací prut Suberb XP 4100 ohnutý až k hladině a vypadá to na velmi slušnou rybu, zřejmě duháka. Vydávám se tedy s foťákem k němu, abych mohl udělat pár fotek. Najednou se prut rovná, stejně jako háček, který sílu této ryby prostě nevydržel. V tu chvíli jsem nabyl přesvědčení, že to dnes bude jak říkáme „masakr“. Během následujících třech hodin bez záběru mě toto přesvědčení pomalu opouštělo. Často jsem střídal mouchy, navlečený do šesti vrstev jsem se v neoprenech potil, sledoval Váňu, jak přidává ryby i v místech, které jsem přešel bez záběru a začal trochu propadat beznaději. Váňa měl v tu chvíli už 4 ryby a Lukáš, kterého jsme už tři hodiny neviděli, měl na horním úseku pod jezerem už ryb 6, což bylo na „nováčka“ až dost. Mimo jiné si Lukáš vylepšil osobák lipana na 47cm a tato ryba zůstala největší rybou zájezdu…
Řekl jsem si, že musím něco rapidně změnit nebo si z Traunu odvezu své první zero. V takto čisté vodě chytám zásadně fluorocarbon HANÁK průměru 0,14mm, na který jsem vytáhl už různé obludy a ten měnit nebudu, protože mu naprosto důvěřuji. Nasadil jsem tedy menší, ale zároveň těžké blešivce v přírodních barvách, bez jakéhokoliv atraktoru a začal se na chytání s vypůjčeným prutem Superb XP 596 s prodlužovacím dílem na 10 stop trochu víc soustředit. Prut je svižný, lehký, hází daleko a hlavně přesně. Teď už jen zbývá provětrat nějakého dobře rostlého lipana. Změna mušek a stylu jejich vedení v ledové vodě mírným bržděním se vyplatila a já zdolávám prvního lipana kolem 40cm. Není největší, ale asi víte, jak taková ryba po několika hodinách chytání potěší. Na třetí hod s novou sestavou přichází další záběr a po chvilce už mě Váňa fotí s lipanem dlouhým rovných 45cm, měřeným přesně od oka. Nálada se zlepšuje! Přichází k nám konečně Lukáš a před sebou máme už jen asi 400 metrů řeky před nadjezím, kde už nechytáme. Tento úsek není mým úplně oblíbeným, protože jsem tady nachytal málokdy, ale zkusit se to musí. Co když to tady dneska bude brát jako loni, kdy jsem měl během půl hodiny tři ryby na prutě!? Nebralo!… Je kolem půl třetí odpoledne. Váňa vyběhl kousek nad nás a my s Lukášem jdeme pomalu zpět směrem k autu a zkoušíme chytat v úseku, který jsme už všichni jednou prošli a prochytali. A proto nasazuji ještě měnší blešivce a budu se snažit je v proudu ještě více brzdit, abych nějakou rybu tímto nezvyklým pohybem mušky vyprovokoval k záběru. A to se hned po čtvrt hodině vyplácí! Přichází razantní záběr od nádhěrně zbarveného duháka kolem 45cm. Duhák z Traunu v takové kondici mně vždy udělá ohromnou radost, protože takové krásné barvy duháci v Čechách na prostě nemají! S novým proutkem (Superb XP 596) mě to začíná čím dál tím víc bavit a když tak přemýšlím, co bych mu mohl vytknout, tak mě nic nenapadá! Tak přemýšlím spíš nad tím, jak s ním budu chytat na své oblíbené Ohři půlmetrové potočáky a jak když začnou sbírat, jednoduše prut zkrátím o prodlužovací díl (který není součástí prutu, ale lze jej dokoupit) a začnu „sušit“. Už aby bylo jaro!!!
Po tomto testu jsem se totiž rozhodl, že tento prut rozhodně rozšíří můj arsenál prutů na velké řeky, na kterých chytám čím dál častěji. Už skoro přestává sněžit, teplota kolem nuly a máme necelou hodinku do konce. Blížím se k oblíbenému místu „ u kůlů“, kde jsme s Váňou dopoledne sice nic nechytili, ale já to chci s novou sestavou mušek znovu zkusit. Opět se snažím mušky v proudu co nejvíce brzdit. Při mírném přizvednutí mušek ode dna přichází opatrný záběr, který celkem bez problémů proměňuji a po chvíli už pouštím dalšího alpského lipana. Mám v tu chvíli opravdu radost, že to moje snažení přináší ovoce, respektive ryby. Zatím jsem proměnil všechny čtyři záběry, které přišly a nespadla mi žádná ryba. A tak to i zůstane. Říkám si, že to musím zkusit v proudku při pravé straně „nad kůli“, kde jsem ráno sice nic nechytil, ale Váňa tam hned po mě vyndal tři ryby, čímž mě v tu chvíli naprosto deklasoval a ještě více tak snížil mé nalomené rybářské sebevědomí. Věřím sestavě mušek, prutu a už i sobě. A tahle kombinace dává na první hod lipana. Po pár náhozech měním spodní mušku a nasazuji malého blešivce s měděným heavy body od Hanáků. Výhodou heavy body je právě to, že malou mušku dokáže dostat na dno i v silném proudu a hlavně je velká část zátěže schována v těle mušky a tak zbytečně nekazí důvěryhodnost napodobeniny rybí potravy – v tomto případě opět blešivce. A protože se takhle rozepisuji, je jasné, že jsem přesvědčil dalšího, ten den už posledního lipana, který měl opět kolem 45 cm. A byl to zřejmě dobrý sportovec, protože měl přes celý bok šrám, zřejmě od boje o život s kormoránem, jemuž unikl. Dvě hejna kormoránů jsme mimo jiné ráno po cestě nad Traunem viděli.
Hodinky hlásí čtvrtou odpoledne a to už máme sraz s Váňou u auta. Mám mírné zpoždění a Váňa se tam mezitím baví odmetáním sněhu z auta, na které za den napadlo rovných deset centimetrů. Začíná se už stmívat a my se převlékáme do civilu. Za chvíli dorazí i Lukáš, který konstatuje, že je spokojený, ale že by možná bylo lepší si těch jeho šest ryb rozložit do celého dne, než je chytit všechny dopoledne. Za to si ale veze domů pomyslnou trofej za největší rybu zájezdu. Váňa cestou zpět k autu chytil ještě tři ryby a jeden velký duhák mu návazec nekompromisně trhá a jednoho trácí během zdolávání. Ale co, zlatou medaili za 7 chycených ryb má v kapse! Já skončil nakonec se šesti rybami, což mě vzhledem k okolnostem vůbec nevadí, ba naopak, jsem za ně moc rád. Tu pravou radost mám ale z toho, že jsme tuhle výpravu podnikli, protože jsme si užili hodně srandy (hlavně teda večer u Franty), chytili jsme krásné ryby, strávili den mezi mohutnými alpskými horami a hlavně máme na co vzpomínat.
A o tom všem vlastně to naše rybaření je!!!
Autor: Vojta Ungr
Foto: Vojta, Váňa, Lukáš
154