Den po odhájení pstruhové sezóny jsem měl zrovna cestu do Ostravy a tak jsem zkusil sehnat povolenku na místenkový úsek ve Vratimově. Když jsem ještě v Ostravě studoval, tak jsem občas na tento úsek zašel. Bývaly tam větší ryby, tak jsem si čas od času potahal. No a tak jsem si to chtěl připomenout a zjistit, jak na tom tento úsek po letech je.
Vyrazil jsem proto ve 4 ráno, abych stihnul pracovní věci a v 8 jsem chtěl být u vody, což se tak i stalo. Na benzince klasická bageta a nějaké dobrůtky jako odměna za dobře odvedenou práci plus pivko. Ráno mě přivítalo takové to krásné šedé ostravské počasí, ale postupně bylo fakt hezky. Chtěl jsem začít nad mostem, kde byla vždycky slušná jamka, která tam teď už nebyla a tak jsem šel do prvního proudku směrem nahoru. Když nemusím, tak si nymfovací prut ani neberu. Tentokrát jsem si ale vzal jeden kousek, který jsem potřeboval dobře otestovat pro Hanák Competition. Proudek byl celkem plytký a tak se skoro nic nekonalo. Když jsem ale vbrodil a začal házet nymfy blíže břehu, najednou rána a první duhák přes 40cm už makal. Ale makal tak, že mi už mravenčila ruka. Taky jsem ho nešetřil.
Vše fungovalo jako mělo, tato ryba mi později přišla jako starší, protože čerstvou výsadbu jsem potkal až mnohem výše. Takhle z jara lovím obvykle na tmavé vzory, zvolil jsem tedy tmavého bažanta s malým oranžovým tipem a měděnou barvu hlavičky. To se ukázalo jako vysoce funkční v kombinaci se sirupčíkem, černou muškou s červenou prdelí na stříbrné hlavičce. Bažanta upřednostnili větší ryby a taky potočáci, zatímco Sirupčíka spíše hladové menší kusy. Byla poměrně čistá voda, takže jsem chytal na velikosti 18 s hlavičkami 2,5 a 3,0mm. Když jsem prochytal své první místo, nebyl to žádný masakr, ale i 4 kusy byly slušné, když jsem je tahal takovou dobu, opravdu mě bolela ruka. Další rybu jsem dostal až v další hlubší tůňce. To mě nepřekvapilo, protože starší ryby dobře ví, že tam kde dnes voda je, zítra už může být sucho a tak se soustředí na jistotu do hlubších partií. Po cestě na další místo jsem chytil asi jen jednoho potočáka, ale to mě nestresovalo, protože jsem věděl, kde se zahojím a taky tomu tak bylo. Šel jsem proti proudu a když se voda malinko prohloubila, najednou prásk a už to šlo. Fakt nevím, kolik jsem jich mohl dostat, ale bylo jich až příliš mnoho. Šlo vesměs o duháky, které jsem občas proložil potočákem okolo 40cm. Sestava mušek, návazec i proutek, vše bezvadně fungovalo, takže jsem si mohl užívat ničím nerušený den. Začal profukovat chladnější vzduch a už jsem trochu mrznul, tak jsem se vrátil zpět do auta pro mikču, když v pomalé táhlině vidím nabrozeného člověka, který hází úplně přesně stejně, jako můj kamarád Rosťa. Ten rukopis prostě znám. A tak jsme chvilku sedli na břeh a prohodili pár teplých lidských slov, postěžovali si na ženské, na politiku, na vir, ale jinak že nám není vůbec špatně. Zatímco jsme seděli na břehu, dívali jsme se jak se ryby pasou na sucho na té rozlité placce.
Vzali jsme suché šňůry a rozjeli krásný duet, úplná operetka. Já jsem zprvu trochu fixloval a nasadil mušku splávek, což samozřejmě bylo smrtící ródeo a taky jsem schytal kritiku, že Rostík si to dělá těžší a chytá na suchou, do které mu tak nějak jen klepali, ale těžko seknout. Šlo o všechno, takže jsem nasadil těžkou váhu mezi suchými a vyslal na průzkum růžovou viktorku. No co vám budu vyprávět, když došly ryby, tak jsem vybrodil.
Po obědě jsme zkusili spodní část tohoto místenkového úseku, ale bylo zjevné, že až na pár zapomenutých kousků se nic vážnějšího nedělo. Rozhodli jsme se tedy přejet zpátky nahoru a jít proti proudu jako já ráno. To se ukázalo jako super nápad. Nachytali jsme velkou spoustu ryb, i nějaké další potočáky. Já jsem už zůstal splávkovat a sušit stejně jako Rostík a chytili jsme další desítky ryb mezi 35 až 45cm. Kolem 5hod odpoledne jsem to zabalil a šel si léčit namožené zápěstí. Po cestě jsem si tak rozjímal, že když už nemáme ty závody ani nic jiného, tak nám vlastně není tak špatně. Už mě zase svrbí ruce, takže kam bych to zakotvil tentokrát?
168