Sázka
Delší dobu se s Vojtou domlouváme na nějakém výjezdu. Respektive už 3 roky před sebou tlačíme sázku o Traun. Ani jeden z nás ji nevyhrál, i když blíž k vítězství má jednoznačně Vojta, protože už dva a půl roku nekouří. A to je velký úspěch. Potlesk pro něj.
Výlet
No tak když nefunguje sázka, tak jsme se domluvili i bez ní. Že pojedeme ve dvou. Postupně výprava narostla na 4 ks, ale pro nemoc jsme nakonec byli tři. Přiznám se a mockrát jsem to říkal, že nejraději na ryby jezdím sám. Mám svoje tempo, nikoho nepopoháním, nikoho nezdržuji. Ve skupině je to trochu jinak. Ale domluvili jsme se a vše fungovalo ke spokojenosti všech. A vlastně sdílená radost a společné večerní pivko má taky něco do sebe.
Velikonoce
Výběr termínu padl na Velikonoce. Pátek volno, tak jsme vyrazili už ve čtvrtek. Já Karmánnkem z Brna, Vojta z Kařezu a Honza z Bratislavy. Sjeli jsme se v kempu na Soči. Docela jsem sám sebe zaskočil, když jsem jel s obytňákem přes Krajnskou Goru. Nadával jsem na navigaci, jak mě to vede. Samozřejmě chyba byla na mé straně. Nenahrál jsem do navigace Itálii, tak logicky jsem přes ni nemohl jet… Nicméně cesta přes Vršič byla spektakulární. Jsem rád, že jsem ji absolvoval. Nejvyšší bod byl ve výšce 1611 m. n. m. Byl malý provoz, takže i když jsem trápil motor do kopce sem tam na jedničku, stálo to za to. A ty panoramata!
Grilovačka
V kempu po zaparkování, postavení stanů proběhla porada a následovala grilovačka. Maso a klobásky ještě z cen od Martina Růzhy. Vojta koupil “prémiové” dresinky. Prostě sen. Poseděli jsme do půlnoci a už se těšili na ráno. Já byl ve Slovinsku naposledy s Fandou Hanákem asi před 4 roky. Hezky se tam o mě postaral a já si ustanovil rekord v mramorákovi na 53 cm. Ne, že bych počítal s tím, že jej překonám. Ale naděje tu vždycky je.
První den chytání
Vojta to tu zná jak svý boty. Jezdí sem přes 10 let a je to poznat. První den jsme přijeli k tůni, kde když člověk vidí ty klády na dně, tak se mu trochu zastaví dech. Ale jak se k nim dostat? Voda průzračná, ale hluboká. To, že člověk rybu vidí, ale nemůže ji chytit, se dost podepisuje na jeho psychice. Takže zatížit a doufat. Funguje francouz, někde i strímr, ale rozhodně to není voda na 20 ryb za den. Chytli jsem několik duháků. Vojta s jejich kvalitou nebyl moc spokojen. Ploutve měli trochu ohoblovaný, ale pro mě a Honzu byli překrásní. Takže spokojenost. Tůň jsme prochytali a pak se vydali postupně proti proudu. Nebylo tam žádné typické hlubší místo. Když Honza zabrodil mezi kameny, za takový splávek, vydal jsem se pár metrů nad něj.
Mramorák 1
Když jsem vstupoval do vody, zdálo se mně, že jsem za vrbou 10 metrů nade mnou a 2 metry od břehu viděl vyjet nad hladinu tlamku sbírající ryby. Nemohl jsem tomu uvěřit, tak jsem pomalu brodil výš. V tom znovu sběr. To už jsem díky polarizačkám od WileyX rybu viděl zřetelně. Ty jo, říkám si docela cep. Ale já nachystanej francouz s těžkou nymfou. Ryba sbírala jako vzteklá. Opravdu jezdila na čtverci 2×2 metry a zobala aktivně z hladiny nějaký hmyzáky. Lenost se mně naštěstí nevymstila. Nechtělo se mně totiž předělávat komplet prut na sucho. Tak jsem je ztenčil silon, resp. fluorocarbon od Hanáků na 0,14 a na konec dal klasickou ocelovku na lipany. Na 130 velikost #14. Nekecám. Vím, že to byl nerozum a taky vím, že příště chci mít navázány suché mušky na vhodnější háčky. Ale v daný okamžik jsem nic jiného neměl.
Rekapitulace
Takže si to zopakujme. Aktivní větší sbírající ryba za keřem, prut Superb RS #498, naviják Superb RS 35, francouz, fluorocarbon průměr #14 a na konci ocelovka velikosti #14. První hod nic moc a muška rybu míjí. Druhý hod, lepší. Muška jede okolo ryby, ta ji jako nevnímá, až na poslední chvíli hodí bočmena a mušku sebere. Jako fakt to sebrala, si říkám. A začíná boj. Prut, naviják, fluorocarbon mají mou 100% důvěru, ale háček? Tam vím, že není na takovou rybu optimální. Tak doufám. Ryba se drží nade mnou, sem tam provede výpad. Honza kus pode mnou zaregistroval, že se něco děje, vybrodil a jde za mnou. Ale ryba se nevzdává. Namířila si to do peřejí. Naštěstí na poslední chvíli se mně ji podařilo zastavit a popotáhnout směrem k pomalejší vodě. Pořád není dobojováno, ryby stoupá a klesá. Já mám sevřený hrdlo, jak toto dopadne. Honza už je na břehu kousek od mě. V tom si ryba na chvíli lehá na bok já ji potáhnu a končí v podběráku. Joóóó!!!!
61 centimetrů radosti, Honza mě rychle odfotí GoPrem – díky! A já dávám mramorovému krasavci svobodu. Nádherný pocit.
Pak už jen vydýchávám okamžik a píšu vzkaz Vojtovi: “Platím pivo.”
Byla totiž sázka, že kdo z nás chytí jako první mramoráka nebo lipana, platí ostatním pivsona…
Pokračování někdy příště.
11