Koncem loňského léta jsme se spolu se dvěma kamarády vypravili na úžasnou cestu do Kanady na Yukon, na hranici s Aljaškou , lovit místní lipany, duháky a hlavně typickou formu sivena nazývaného „Namaykush“. Kluci už tam byli mnohokrát, ale já jsem se těšil prvně.
Odjezd provázely mírné (no možná vážnější) komplikace. Tak trochu jsem si ze stolu nevzal pas a to do Kanady na občanku fakt nedáte. Štěstí v neštěstí, letěli jsme Praha-Frankfurt-Vancover-Whitehorse a ve Frankfurtu jsme měli čekat asi 5 hodin. Takže rychlý hovor domů asi v 5 ráno, kde byli všichni pod parou z oslavy narozenin tchýně, vyslána rychlá spojka v podobě střízlivého kamaráda (díky Vlasťo) směr Bojkovice-Praha a já zatím čekal na jiný let do Frankfurtu, kde jsem měl jen asi půl hodinky na přeběhnutí k navazujícímu letu do Vancoveru. Naštěstí jsme letěli vyšší třídou a přednostní odbavení mi umožnilo to stihnout. Takže hezký stresík hned z první ranní. No nic, na místo jsme přiletěli všichni spolu a po pár nočních vodkách na baru v naší lodge jsem zapomněl na toho vola (mě), který si nebere pas při cestě přes půl světa.
Druhý den ráno jsme si přispali a vzbudili se do nádherného dne. Přijížděli jsme v noci, takže jsem toho po tmě v autě moc neviděl, ale nový den nám ukázal krásu Yukonu v plném světle. Dali jsme si pozdní snídani a pomalu se připravili na první smočení. V této destinaci se dá bez guida chytat pouze na pár místech a tyto místa jsou veřejně dostupná. Koncentrace rybářů a vůbec lidí je tady v těchto končinách ale dost řídká, takže i tyto dostupné místa nejsou nikdy dost ochytané. Navíc je tady taková spousta ryb, že to ani nejde. První den jsme tedy zvolili místo U stromu. Je to místo kousek nad vtokem do velkého jezera, takže jsou tady najetí jak lipani a síhové, tak i namaykushi. První hody s nymfou přinesly okamžité záběry a první lipani do 40cm už se na nás smáli. Muškaření je na celém světě stejné a není třeba v tom hledat žádnou vědu. Správná prezentace a trošku ucházející vzory mušek a nemůžete neuspět. Pouze je třeba se připravit na velikost ryb tím správným vybavením. Protože jsem věděl, že nejčastější velikost lipanů je mezi 40-50cm a siveni od 40 do 60 na řekách, tak bych běžně volil pruty v aftmě 4 až 5. Nicméně jsem ve spolupráci s firmou Hanák competition testoval už nějakou dobu zpět nový Superb 3106 a Franta tvrdil, že ho nezlomím běžným užívání. Takže jsem mimo zmíněné aftmy 5 přibalil i tuto trojku a nasadil ji. A nezlomil! A byla to velká pohoda. Nicméně jak už jsem psal, není dobré svůj prut běžně takto přetěžovat, já to bral spíše jako výzvu.
Lipan za lipanem šel u stromu nádherně, spousta z nich bylo blízko 50cm. Občas se tady nechá chytit i přírodní duhák, ti tady ale dorůstají max 50cm, nejčastěji ale do 40cm. Nicméně jsou to neuvěřitelně bojovné ryby, takové souboje tady vůbec neznáme. První den
se mi podařil i síh. Tyto ryby jsou chováním podobné lipanovi, ale chytají se mnohem hůře. Navíc mají opravdu malinké tlamky a tak je třeba chytat mušky malým háčkem. Často jsem je viděl skupinově ležet na dně a chytal je cíleně. Ovšem jak jsou tito síhové opatrní, tak v drtivé většině nepoznáte záběr. Osvědčilo se pak občasné jemné přisekávání, kdy najednou přiseknete do tuha a síh už se tam koulí na dně. Ryby jsou to opět tak do 50, ale jsou tam i větší.
Posledním kouskem, který byl pro mě taky největším lákadlem, byl namaykush. Ryba jako z dob dinosaurů, jako malovaná v bojovém hábitu. Když jsem sešel níže do pomalejší vody a přitížil mušky, najednou přišel takový ten tuhý záběr. Jako byste zavadili za kámen. Souboj s touto rybou je opravdu zážitek a proto jsem byl rád za kvalitní Superb naviják, který má jemnou brzdu já ji měl připravenou. Může se zdát v prvním okamžiku, že souboj bude tuhý a pomalý. Tuhý je, ale taky dost rychlý. Chytali jsme na 0,16mm fluorocarbon a měl jsem co dělat, abych ty výpady ryby ustál. Přijít o prvního namaykushe, tak byste tady měli krásný článek o tom, jak jsem přišel o metrového sivena. To se ale nestalo a tak máte nudný odstavec o sivenovy asi 45cm. Ten souboj byl neskutečný a já byl moc rád, že se potvrdily Frantovo slova o nezlomitelnosti. Sivena jsem nakonec zdolal a tím vlastně vytvořil tzv.grandslam, což se nazývá na této lodgy úlovek všech 4 druhů ryb, které se tady hlavně loví. Tento kanadský siven je neuvěřitelně krásná a majestátná ryba. Věděl jsem od prvního okamžiku, že toto bude ryba, kterou budu chtít hlavně lovit celé dva týdny pobytu.
Celá lodge a její personál je opravdu neskutečný. Skvělé jídlo, krásné a čisté pokoje, úžasné prostředí, profesionální a znalí průvodci a celkově atmosféra. Další den jsme si vzali průvodce a udělali krásný trip lodí po řece dolů přes asi tři jezera. Tyto přírodní jezera jsou totiž něco jiného, než známe u nás. Žádné umělé hráze ani stavidla. Řeka prostě teče, vteče do jezera a zase vyteče z jezera ven. Pokud máte tedy silnou loď a dostatek zkušeností, můžete po řece fičet jako na motorce a je to fakt zážitek! Hlavní lovné místa jsou pak vtoky a výtoky jezer, případně přítoky dalších menších potůčků, což průvodci perfektně znají. Na tuto výpravu jsem si vzal sedmičku prut, opět Superba SW 796 a ryhclou intermídu s návazecem 0,22mm fluorokarbon. Zaměřil jsem se tedy na streamerování sivenů a duháků. To nebylo tak snadné, jak se mohlo zdát, ale ryby se nechali přesvědčit. Na konečné zastávce, tedy nejdál v divočině, jsem musel hodit opravdu daleko k druhé straně výtoku a tam se podařil opravdu krásný duhák okolo 50cm. Byli jsme ale ve střehu, den před námi odsud vyhnal jednu výpravu nějaký naštvaný medvěd, který naštěstí pouze varoval bručením. Na to je tady třeba dávat pozor a neustále o sobě dávat vědět, aby se nestalo nemilé překvapení, že medvěd nestihne včas odejít. My, dobře vybaveni píšťalkou od Míry, pepřovým sprejem guida a jeho bambitkou, jsme pískali o duši a tak se žádné překvapení nekonalo.
Další výpravou, která určitě stojí za zmínku byla cesta na jezero, kam se dalo dostat opět jen lodí s guidem přes jedno další velké jezero a pak pěšky asi kilák okolo řeky, co tekla mezi. Tohle byly krásné výlety okolo ,,Kozí hory“, kde šly občas vidět bílé tečky, kozy, které se pásly na skalách, aby je nesežrali medvědi. Po cestě přes první jezero jsme zastavili na pár místech s výskytem namaykushů. Opět jsme hledali výtoky a vtoky. Samozřejmě, tyto ryby dorůstají velikostí dost přes metr a dost přes 20kg, ale chytiti takovou rybu už vyžaduje celý den trolling na mrtvé ryby po jezeře ve velké hloubce. To jsme všichni shledali jako nezajímavé. Loví se na opravdu silné šňůry a multiplikátory, takže vytáhnete prostě vlak z hloubky na trojháku. Nic pro nás. Na výtoku z jezera jsme pak viděli jednotlivé kusy namaykushů, jak leží na dně. Výhodou lovu z velké lodi je, že jste dost vysoko, abyste viděli hezky do vody a tím chytáte tzv.na oči. A to mám nejradši. Zakotvili jsme tedy nad nimi tak, abychom na ně dohodily a byla to tedy těžká dřina. Ryby sice zareagovaly, ale řešili jsme problém. Ty ryby nebyly ochotné vyjet si to streamer výš ode dna a zase když jsem dal těžší šňůru, tak jsem jim to protáhnul správně, ale to zase začali stínovat naši nástrahu a ta po krátkém úseku zadrhla za dno a tím bylo po dobrodružství. Nakonec se ale pár chytrých hlav dalo dohromady a zjistilo, že potápivá šňůra s bobinou je přesně to, co je třeba. A taky že ano! Dalo se v klidu přibrzdit a muška nespadla na dno. To pochopitelně nemohlo dopadnou jinak než záběrem.
Po pár dnech takové rybačky, večerních vodek a odpočinku jsem úplně zapomněl na práci a stavbu, co mě doma čekala a začal opravdu odpočívat s čistou hlavou. To totiž nikdy nejde hned. Prostě to pár dní trvá.
Neskutečná výprava byla taky na další jezero „kdesi v horách“. Píšu to schválně, protože jedete 2 hodiny terénním autem někde po potoku, po skále, lesem…no prostě někde, kde dávají bizoni dobrou noc. Po cestě jsme na dálku viděli krásného losa a když jsme přijeli na místo, bylo to jak v té písničce od Františkovi, kde se hladina leskla jako velké zrcadlo. Bylo tam prostě úplně pohádkově!!! Fakt to byla pohádka. Křišťálová voda, všude stopy medvědů a vlků. Začali jsme na vtoku potoka a hned proběhlo pár sivenů do 50cm. To ale stačí, vždy to byl zážitek! Pak jsme se přesunuli na další prověřené místo. A tam to přišlo. Asi druhý hod, zátah do těžka a pak mi bleskla památná Láďova věta: „Ty p…, to nebude jednoduchý!“ zmizla šňůra a mizel i backing. To už jsem začal být nezvózní, ale opět mě podrželo vybavení a nepovolil, ani prut, ani naviják ani fluorokarbon od Hanáků. Díky za to. Rybu jsem otočil a pak nastal dlouhý souboj. Fakt nevím, jak by vypadal boj s rybou třeba 10kg na mušák. Zdolal jsem nakonec namaykushe okolo 75cm, který mi udělal neskutečnou radost! Přidali jsme další ryby a celý den si fakt parádně užili! Ale ta cesta je úmorná!
Dalším skvělým zážitkem byla výprava na největší jezero na štiky. Měl jsem od kamaráda z Kanady tři streamery velikosti 25cm. Ano, 25cm. Vázané ze syntetiky, takže sice obtížně, ale dalo se s tím nahodit. Všechno opět aftma 7. Najížděli jsme na místa, kde vodní trávy stoupaly až skoro k hladině, takže ty velké třpytivé věci na štiky jsem házel přes tyto trávy a mezi ně. Potom rychlými zátahy k sobě a najednou raketový útok až na hladinu a štika visela. Dokonce mi párkrát přijela k lodi a to potom už není jiná možnost, než potopit prut pod vodu a objet tu štiku streamerem okolo. Skvělá věc takové chytání, je to akční každým okamžikem. Bohužel jsem o ty větší kusy přišel, asi jak nejsem zvyklý moc zasekávat z těch našich rybníků, tak jsem je neproseknul. I tak jsme chytili krásné ryby přes 80 a to už si prostě krásně potaháte.
Chytání na Yukonu je souhra všeho krásného, kvůli čemu na ryby chodíme. Příroda, ryby, klid, odpočinek. Já musím říct, že jsme si to s klukama moc užili, zašli jsme si do městečka, taky na houby, které výjimečně nerostly, do místního muzea, opekli jsme si na ohni ryby k obědu, které jsme zrovna chytili, moudře jsme hovořili u baru a taky nám nad hlavou svítila polární záře, což je něco, co nevidíme každý den a je to úchvatná podívaná! Mám hromadu dalších krásných vzpomínek, ale to už by ten článek byl na knihu. A tak už jen věřím, že si to letos užijeme zase tak, jako loni. Už se moc těším! Pas sebou.
Autor Luboš Roza
82