Západočeský pohár – Velké Hydčice -vítězný článek

Publikoval , Igor Slavík

Autor: Jiří Pejchar

Letos nemáme, jak říkám, díky copičusu tolik závodů, ale o to víc je fajn, když si člověk může přečíst vítězný článek od Luboše Rozy, nebo Vojty Ungra. Najednou jsem vyhrál já a říkal si: „Ty brďo přece nepřeruším řadu!“ Nepřeruším a píšu.

Západočeský pohár na Otavě 5 ve Velkých Hydčicích pro mě letos byl velmi speciální, takový zkušební závod, plný očekávání co se mi bude dít.

Letos v březnu totiž vyvrcholily mé problémy se zády tak, že mi ochrnula pravá noha. Ležel jsem v nemocnici s otázkou jít pod kudlu, nebo nejít, protože mě hodně lidí, včetně doktorů před operací varovalo. Bál jsem se, že už si nikdy nezazávodím, ale nakonec jsem se rozhodl pod tu kudlu jít. Řeknu vám, ten pocit, když padla otázka po probuzení: „Jak se cítíte?“ Kamarádi, mě nic po dlouhé době nebolelo. Tím začala moje nová éra, plná energie.

Sedím si v autě a jedu směr Hydčice, těším se, přemítám, i se bojím. Přijedu na místo, potkám kamarády, které jsem neviděl od loňska, vylosuji. Jdu prvně na sektor B, místo 1 a hnedka chytám, neměřím, paráda. Místo bylo hodně proudné, začal jsem s nymfou. Prochytával jsem systematicky řeku a hledal ryby. Myslel jsem, že při vyšším stavu vody budou lipani více na mělčí vodě v proudkách, ale opak byl pravdou, byli v hlubších prudkých proudech. Na mělčích místech jsem strávil hodně času a trvalo mi, než jsem ta místa s rybami našel. Na přívěsu jsem chytal Sirupčíka velikosti 18 H130BL a dole nejdříve černou perdigonku, ale tu jsem brzy nahradil Pheasanttailem s fialovým límcem velikosti 18 H450. Brození k rozhodčímu mi kupodivu nedělalo problém a mohl jsem i postupně zrychlovat. Měl jsem takovou radost, že jsem pak brodil snad ještě rychleji, než bylo úplně třeba. Jenže testnout jsem to musel. Chytil jsem celkem 11 ryb, což je na Hydčice docela fajn.

Druhý závod jsem chytal na místě B6. Proudné místo pod kempem. Nejdříve se tam chytili 3 ryby, pak 7 a mě se jich povedlo také 7. Řeka tu je užší a hlubší než na B1. Zkusil jsem nejdříve kraj proudu se splávečkem jepice „V“ velikosti 16 H130 a Pheasanttailem velikosti 18 H130. Během půl hodiny jsem měl 7 lipanů. Byl jsem spokojený, kraj řeky prochytaný a šel s nymfou chytat střed a druhý kraj. Začalo však více pršet a neměl jsem už do koce kola ani záběr. Letošní závod se chytal na absolutní počet ryb a součet 18 byl dobrý základ pro poslední třetí kolo, které mě čekalo po obědě.

Na sektoru A jsem nejdříve měřil a pak šel do vody na A6. Konečně to nebylo tolik proudné místo, tak jsem zkusil suchou, jestli nezvednu nějakou rybku. Sbírali však jen malí ročci, takže střídání a nastoupila nymfa v té samé sestavě jako v prvním kole. Fungovalo to a chytil jsem 5 kousků. Byla to dřina, ale měl jsem takovou radost z toho všeho brození, že jsem tam lítal po i proti proudu.

Se součtem 23 ryb by to mohl být dobrý výsledek, protože největší soupeři již tolik ryb nepřidali, radoval jsem se z prvního místa, vlastně se raduju ještě teď. Vždyť to mohlo vše dopadnout úplně jinak…

Děkuju moc Alešovi Vokáčovi, který mi měřil první kolo a Pavlovi Čapkovi, který měřil zase to poslední. Oba si o mě určitě myslí, že jsem blázen, ale ona to je vlastně pravda. Pak za mnou při vyhlášení oba nezávisle za sebou přišli, že je to vlastně také jejich zásluha, když mi tak hezky měřili. Ano je to pravda kluci. Jen Vokyho jsem sprdnul, protože měřil lipana děsně dlouho. Tak promiň, Voky a díky!

 

 

 1,134