Víkend s kamarády aneb “klidně můžeš přespat u nás”

Publikoval 11. 3. 2019, Igor Slavík

Rakousko už se mně trochu zajedlo a taky se z Traunu stal trošku Václavák. Logicky. 😉

A já chtěl provětrat Karmánnka. Obytňáček můj milovaný. Sabka, moje žena milovaná, mě obviňuje, že jej mám jako takovej “domeček pro panenky”. Prostě si tam hraju. A vlastně má pravdu.

Ale abych se dostal k vlastnímu výletu. Fanda měl nějakou práci a Honzík Vender už mě delší dobu lákal na Vltavu 24. jj, mají mě tam rádi. Přijedu, neublížím, z prkenice vytáhnu 500 za den. Zlatej sponzor.

Takže jsem dojel v pátek k Honzovi. Zaparkoval jsem na zahradě. Pohodička. Velkorysé občerstvení nachystané, jako bonus navíc Štrůdlík na návštěvě. Pokecali jsme, pokochal jsem Honzovou “mens cave” – mužskou jeskyň – parádní vázací koutek, výstavka prutů i navijáků… Nádhera. Dojezeno, dopito, jde se spát. Honza: “Hele, rozestelu Ti tady v obýváku gauč, co?” Já na to: “Ne, mám tu přece obytňák. A každá noc se počítá.”

Ráno snídaně u Honzy a poak návštěva sídla Hanák Competition. Fanda měl sobotní směnu, nějaký chystačky… Já si v klidu koupil povolenku na 24. A čekal na nového “muškařského” pacienta Honzu Kasla. jj, špičkový fotograf adrenalinových sportů se prostě pobláznil do flyfishingu. Ostatně brácha v tom jede taky, i když Tomáš je širokospektrální rybář – od kapraře po muškaře. Málokdo ví, že Tomáš drží aktuální rekord ve velikosti ryby ulovené na vybaven í Hanák Competition. Ve Skotsku na #6 prut HC Streamer vytáhl štiku 115 cm. Ale zpět k Honzovi. Asi potřebuje nějaký oraz od těch sportovních nerváků. Jsem se ho dočkal, on chvilku pokecal s Fandou, koupil povolenku na 24 a už jsme razili do Boršova.

Ustrojili se a vyrazili do vody. Byla zvýšená. Nikdo z místních ve vodě, to nebylo dobré znamení. Postupně jsme procházeli mezimostí. Pršelo, bylo hnusně. Žádná hitparáda. Prostě jsme se trápili. Po nějaké době dorazil Honza Vender a potvrdil znalost revíru a po hoďce chytil rybu. A pak ještě jednu. To už jsem byl zmrzlej, jak víte co a na všechny strany jsem zval na kávičku či nějaké jiné občerstvení.

To už nás ze břehu sledoval Štrůdlík. Takže jsem vybrodil, nymfy všech druhů stejně nefungovaly a šel vařit kávičku a ohřát nějaký Adventure Menu.

Honzové byli zaťatí a chytali dál. Já vytáhl Olympus a šel fotit. Kaslík měl místo horních končetin zmrzlé pařátky. Nebyl schopen přivázat mušku na silon. Takže pauza byla nutná. Takhle já ho k té pauze donutil, protože Joey, jak se taky Honzovi říká, ač se klepal jako osika, chtěl chytat dál.

“Po přestávce, Honzo. Po přestávce…”

Tak jsme dali sváču, kávičku. Já byl rozhodnut už nechytat, jen si tak něco šudlat v tom svým “domečku pro panenky”. Ne tak Honzové a Franta, který dorazil po rodinném obědu. Štrůdlík donesl nějaké občerstvení, Fanda mně na večeři dal divočáka se zelím. Prostě říkám, zlatí lidi tady žijou.

A tak se šlo znovu do vody, já už jen z mostu v roli fotografa. Teď mě to zase baví. Jako focení.

Trpělivost růže přináší, takže po jedné spadené rybě se dočkal i Joey. Vylepšil si osobáček. Na hezkých 43 cm. Vtipný je, že byl několikrát fotit na Novým Zélandu a to ještě nebyl závislák. No a o to víc jej to teď štve, že v té době ještě nechytal, protože to by měl osobák asi jinou hodnotu.

Pak se tu zjevil místní inventář v podobě Fandy Tobiáše. Prohodili jsme pár vět. Říkám, že budu spát tady v obytňáku na břehu Vltavy. A Fanda: “Hele a nechceš spát u nás? Máme místa dost.” Já na to: “Ne, díky moc. Mám tu přece obytňák. A každá noc se počítá.”

Pak už jsme to zabalili všichni. Honza jel k Honzovi, Štrůdlík vyvenčit Sanny a my s Fandou Hanákem restaurace U Kaštanu. Štrůdlík tam už čekal, postupně se připojili ostatní. Dali jsme večeři, sladkou fázi, pár piv. Probrali to skvělý chytání a můj ještě skvělejší sponzoring.

Joey odjel do Prahy, Fanda do Chvalkova a Štrůdlík mě nanavigoval na klidné místo u lesa, pár kroků od jeho domu. Šel ještě vyvenčit svou bordérku a donesl hrušku na dobrou noc. Tak jsme dali pár panáčků, probrali výcvik ovčáckých psů. “Jdu na kutě,” říkám a Štrůdlík na to: “Hele, nechceš spát u nás? Máme volné pokoje, žádnej problém.” Já na to: “Ne, mám tu přece obytňák. A každá noc se počítá.”

Ráno jsem dal kávičku u Štrůdlů. Pak jsme měli sraz s Honzou, že nafotíme strímry, které uvázal na nové háčky.

No a to je vlastně všechno. Pofotili jsme, Štrůdlík donesl občerstvení ve stylu amerických policajtů, takže ještě pohodička v Karmnánnku.

Já už se pomalu balil. Moc se mně nechtělo.

Když vidím, že jak kombajny z vrchu jde několik rybářů. Voda vyklesala, už nebyla zakalená, tak to šlo. A to místní mazáci poznají. Takže ve vodě Tobiasen a Fanda. No, zachytali si hezky, ale u toho už jsem nebyl…

Ještě jsem teda udělal Fandovi fotku těsně před odjezdem. Hezkej duhák, modrej naviják, prostě idylka. Říkám: “Fando, jedu domů, tak se měj.” A on: “Hele, jestli chceš, můžeš tady zůstat a klidně přespat u mě …”

Jak říkám, zlatí kluci. 😉