Firmu Hanák Competition nemusíme dlouze představovat. Je to nejagilnější muškařská firma na našem trhu s opravdu širokým záběrem.
Mají svou ucelenou řadu kvalitních prutů (oba loňští vítězové jak ME Ivan Vančura, tak MS Santi-Amantini s nimi chytají), nádherné funkční navijáky, kvalitní silony a v neposlední řadě muškařské háčky. A vlastně i vázací materiály. Mají prostě všechno. Zajímavé je, že vývoj probíhá na bázi dlouhodobé spolupráce s českou reprezentací. František sice kolikrát vypadá zádumčivě, bez valného zájmu, ale nenechte se zmást. Všechny připomínky monitoruje, pečlivě vyhodnocuje a následně uplatňuje ve výrobě. Proto se také více prosazuje na zahraničním trhu. Seznam zahraničních zástupců je vskutku impozantní – zde je na facebooku Hanák Competiton.
Ale zpět k testování. František, náš přítel, můj parťák z mistrovství Evropy, pozval tým muškařskéchzávody.cz – Igora a Luboše – na testování nových prutů a navijáků. Vzhledem k výběru exkluzivní lokality nebylo o čem přemýšlet. Jediné dva komplikovanější body se vyskytly a to vysvětlit manželce, že jedu 28. – 30. 12. na ryby (ale Sabka je hodná) a naznačit Frantovi, že pokud se nám pruty a navijáky nebudou pozdávat, že si to nenecháme pro sebe a zmíníme to v recenzi. Naštěstí!! naštěstí jsou pruty i navijáky fantastické, takže konfrontace s Frantou není na pořadu dne. Ufff.
Vlastní test session začala příjezdem Luboše do Brna. Z Brna jsme vyrazili navečer 28. 12. via D1, Pelhřimov, Třeboň, Čížkrajice. V hospůdce v Čížkrajicích jsme měli večer sraz s Frantou a dalšími kamarády. Zažili jsme trochu šok. Hospoda se totiž pravidelně na poslední týden v roce mění na vlakové, spíš vláčkové nádraží a trať. Návštěvníci dostanou jízdenku, vrchní ji “štípne” a můžete si objednávat. Chipsy si berete z vagónků, které projíždí kolem vás. Člověk si připadá jako Guliver, když požírá “klády” – tyčinky Solettky.
Hospůdka transformovaná v nádraží
Brzy na kutě a ještě časněji budíček. Jízda byla bezproblémová, řidič kvalitní, cesta při letošní zimě suchá téměř až do cíle. Nahlásili jsme se v hotelu, koupili povolenky, pokochali se vypreparovanými pstruhy a rychle k vodě. Zaparkování u cedule “Nur für Kunde” se neobešlo bez pubertálních vtípků.
Bez komentáře
Franta začal vybalovat náčiní. Nejdříve navijáky, potom pruty. Servis vskutku dokonalý, protože nám oběma nachystal sestavy, které chtěl otestovat. Já šel do vody s prutem v maximální možné délce – 3,20 metru s prutem #4/5 Champion 4 in 1. Měl jsem z toho docela obavu, protože běžně chytám i větší řeky s prutem 2,90. Po vizuální stránce není prutům, ani navijákům co vytknout. Jen drobný detail, kterým Frantu pořád škádlím a on, ač změnu urgoval u výrobce již několikrát, není schopen je přesvědčit, aby nálepka s názvem firmy a druhem prutu byla umístěná z boku. Myšleno tak, že jakmile fotíme rybu a naviják na plocho položíte na zem, tak nápis není vidět. Drobnost, která nemá na funkci rostlináře žádný vliv.
Testovaly se funglovky
Krasavci
Návazec se signalizátorem, nutnost při dnešním stylu chytání
Luboš šel do akce s prutem 3,05 metru #3 Champion 4 in 1.
Sníh všude okolo, skibusy plné lyžařů a trojka Franta, Igor, Luboš hledala nejkratší cestu do vody.
Zadařilo se. Začali jsme chytat. Na Salzach se jezdí právě v tuto roční dobu, protože teď je stav vody nejnižší a je broditelná. Jinak to vlastně není možné. Řeka není moc široká, ale už podle vegetace je patrné, kde je běžně hladina. Začali jsme chytat. Franta nás ještě upozornil, že počty ryb, na které jsou běžné u nás, tady nepřipadají v úvahu. Na druhou stranu tady může rybář čekat trofejní kus.
Chytali jsme asi hodinu měli jsme každý pár ryb. Nic výraznějších rozměrů. Postupně jsme brodili po produ, ale tento úsek se nám nezdál zajímavý, tak jsme jej probrodili docela rychle. Střídali jsme se ve “vedení”, každý si vždycky nadešel, aby nechal aspoň 200 metrů nechytanou vodu. Žádný velký úspěch, sem tam něco. Důležité ale bylo, jak jsme se později shodli s Lubošem, že jsme úplně přestali vnímat, že chytáme s dlouhým bidlem. S prutem 3,20 jsem snad v životě nechytal a musím říct, že mě upřímně překvapilo, jak lehký a vyvážený prut byl. Nemusím zdůrazňovat, že vedení nástrahy je mnohem jednodušší. Většinou bývá kámen úrazu u nahazování. Ani toto se nepotvrdilo. Když jsme zdolávali rybu, prut pružně vykrýval její výpady a naopak při nahazování byl svižný. Žádná žvýkačka. Spokojenost. U navijáku jakbysmet. Už hned při instalaci na prut nás zaujala klecová konstrukce. Ta je vhodná zvláště při chytání s “francouzským” návazcem, protože ten se nedostává pod cívku.
Klecová konstrukce
Změnili jsme místo. Chvíli jsme z mostu pozorovali asi potočáka z mostu. Luboš šel po něm. Bez úspěchu. Rozdělili jsme se. Franta šel výš proti proudu. Luboš zůstal u mostu a já šel mezi ně. Nasadil jsem jigovýho bloba. Dle místních znalců ideální nástraha. Vypadá to teda příšerně, ale účel světí prostředky. Po chvíli jsem měl dva lipany. S Lubošem jsme na sebe viděli, tak mě přišel nafotit. Změnil jsem sestavu, nahoru jsem dal bažanta s fleší, dolů oranžtága. (asi se tu smí chytat pouze na 1 mušku., Po té co jsem se ptal kolegů u nás na co a hlavně na kolik much tu chytají a bylo mně řečeno, že na dvě – “nahoru dám bažanta, doprostřed! redtága…”, jsem to přestal řešit :))
A pak se to stalo. Nahodil jsem na délku prutu, max. 3,20 m, jemný záběr, zasekl jsem a hned mně bylo jasný, že na horním přívěsu je vyjímečná ryba. Byla opravdu velká. Zajela hlouběji, já zapnul kameru a začal natáčet. Zavolal jsem Luboše a doufal jsem, že přijde a rybu aspoň uvidí, aby mě neměl za kecala. Stihl to. Ryba jezdila pomalu, sem tam výpad, pořád jsme ji neviděli. Prut fungoval skvěle, opatrně jsem po každém výpadu navíjel šňůru s návazcem zpět, aby při následném odjezdu nedošlo k zamotání. Asi po 5 minutách boje se ryba konečně ukázala a mně i Lubošovi se zatajil dech. Větší rybu jsem na udici asi ještě neměl (nepočítaje 1,20 m jesetera na Jestřabici). Fotku v článku nevidíte, takže je jasné, že příhoda nemá šťastný konec. Po 10 minutách souboje se stala nepříjemná událost. Během dne jsme bojovali o každou rybu a když mám kapitální úlovek na prutu, se najednou na dolní plandající přívěs pověsila další ryba. Náraz, takové to povolení, jak když se přepíchne ryba a už jen visela ta spodní. Tu jsem naštvaně rychle zdolával, až mně spadla a Luboš, rozený závodník, smutně říká: “Tak i tato spadla…” Chtěl jsem říct, co je mně po čtyřicítce, když mně spadla životní ryba. Spokl jsem to, protože vím, že to Luboš nemyslel zle. Asi ještě nebyl ten můj správný čas na kapitální úlovek. Ale přepadlej jsem z toho byl.
Ještě chvíli jsem to místo prochytával. Naivně. Pak jsme to zabalili. Franta si se zájmem a jeho potutelným úsměvem poslechl náš zážitek. A začal rozvíjet teorie, co to bylo za rybu a kolik mohla měřit atd. No, neuvěřitelný monstrum jsme vytvořili.
Večer jsme vše spláchli kvasnicovým pivem, přejedli se, probrali naše připomínky k vybavení. Franta plánuje nějaké další obohacení sortimentu, tak se nás ptal na naše názory.
Ráno jsme se v poklidu nasnídali, pobalili jsme se, oblékli přímo na pokoji. Na recepci – muškaři mezi lyžaři, ne častá kombinace.
Na recepci
Druhý den jsme chytali přímo ve městě, Začalo silně sněžit. Obrovský vločky. Byli jsme atrakcí pro kolemjdoucí. Luboš sklízel potlesk na otevřené scéně od procházejících turistů. Pro mě byl druhý den méně úspěšný, protože jsem si neustále přehrával v hlavě souboj z předchozího dne. Ale zase s vědomím, že se něco podobného může opakovat. Vystřídali jsme několik míst. Se různými úspěchy. Kluci chytali lipany, já si našel místo se siveny, tak jsem jich pár dostal. Rybačka průměrná, co do počtu ryb, ale jinak zajímavá, co do prostředí a společnosti.
Chytání v chumelenici
Co se týká testovaného vybavení nemáme sebemenších výhrad. Bude samozřejmě ještě zajímavé vyzkoušet tyto větší pruty ve stísněných podmínkách našich říček a potoků. Ale už slyším Frantovu připomínku, že pokud by délka nevyhovovala, dá se variabilně přizpůsobit. Což je pravda.
Kolem třetí hodiny jsme to zabalili a vydali se na cestu domů. Zapli jsme autopilota – Frantu, který nás bezpečně odvezl do Čížkrajic a zbytek cesty do Brna jsem zvládl já a ten kousíček do Bojek už docvakl Lubik sám.
Výlet zajímavý, stál za to. Každopádně rozšíříme svůj rybářský arzenál o další pruty. Já mám v hledáčku dlouhodobě #7 (ten zelený blank), protože s ním Luboš hází tak daleko. A teď nově variabilní #4/5 Hanák Competition Czech Nymph Champion 4 in 1, kterou lze složit v rozpětí 2,75 m – 3,20 m.
Zimní chytání
Trio na mostu v Mittersillu
Frantův lipan
Igor s lipanem chyceným na bloba
Lubik a jeho lipan
Potok
Siven protáhlý, vz. hladový
Trio na sněhu
132