Když mi Milan vloni v létě zavolal, že se v roce 2014 v Patagonii koná MS MASTERS (50 plus) a jestli bych jel taky, ani ve snu by mě nenapadlo, že to dotáhneme do konce.
A tak Vám o tom něco napíši.
Po nezbytném povolení doma jsme vytvořili tým: Milan Čubík, Petr Huček, Jirka Bělohlav a Jirka Daněk. Proběhly dvě schůzky, kde jsme si rozdělili úkoly.
Mé nadšení se střídalo s obavami, hodiny a hodiny příprav nahnalo i zkušenému týmu NASA. Výběr prutů, šňůr, kupa vázání. Balení a po převážení všechno znova, odebrat asi 5 kg. Dostali jsme důležité rady od našich muškařských jedniček a můžeme vyrazit.
Ještě že nejsem pověrčivý 13.1. brzy ráno odlétáme z Prahy do Amsterdamu cesta trvala hodinu a půl. Na letišti po mezipřistání pivo a vodka na kuráž. Po pětihodinovém čekání nastupujeme do letadla společnosti KLM a letíme přes Atlantický oceán do Rio de Janeiro. Let trval dlouhých dvanáct hodin. A je tu první problém – kufr Jirky Daňka neletěl s námi…. Na letišti v Riu opět povinná vodka a pivo, už se skoro nebojíme a nasedáme do letadla směr Santiago. Další čtyřhodinový let je za námi, tak už jen další tři hodiny letu do Patagonie a hodina a půl jízdy půjčeným autem. Skončilo naše dvoudenní cestování.
Ubytovali jsme se v nádherném prostředí s výhledem do neskutečné přírody, vybalili zavazadla a chystali věci na první trénink.
Po výborné snídani se k nám přidal místní průvodce a vyrazili jsme na první rybářskou výpravu. Podle informací jsme se soustředili na menší ryby, na kterých se má odehrávat celé mistrovství. Po domluvě jsme zkusili každý něco jiného. A potom jsme udělali poradu. Největší úspěchy byly na klasickou belgičanku a tomu podobné vzory, další výborná muška černé tělíčko, modrý drátek, CDC a Hends 46 límeček, kuličky stříbro a bronz. Ryby byly v průměru nějakých 35 cm. Já chytal na #4 Alpen Nymph a Jirka D., měl půjčený Superb #3 Hanák. Oba pruty můžeme jen doporučit.
Další den proběhl podobně, jenom s tím rozdílem, že trénink byl na větší řece, ale opět zvítězila nymfa. Celý neoficiální trénink jsme chytali se dvěma muškami, a o to větší překvapení bylo, že do závodu je schválená jenom jedna. Celý večer jsme vázali na čtyřky kuličky a na Hanákova wolframová tělíčka, abychom mušky dostali ve velkém proudu a tůních až na dno.
Do oficiálního tréninku nastupujeme už s jednou muškou a každý máme svého rozhodčího, což bylo divné. Druhý den tréninku jedeme na jezero, příroda a jezero úplná bomba. Jedeme s Jirkou Daňkem na lodi, Jirka dal dvě ryby já jednu a pak začalo tak foukat, že jsme museli na břeh. Tři ryby nic moc, jsme si říkali, ale byla kupa závodníků, kteří rybu neměli vůbec, takže dobrý. Jezero ale bude velká loterie. Na jezero nás už kvůli větru nepustili, takže honem domu a vázat, zítra jdeme do závodů na ostro.
První závodní den měla pro velký vítr jedna skupina jezero zrušené a tak jsme jeli všichni na řeky. Já jel na velkou řeku Simpson. Foukalo tak, že vítr bral vodní tříšť z hladiny, ale to mě tak nerozhodilo jako asi osm fotografů, Chilská televize a italský špion na břehu (až jsem si říkal, jak ty kurvy vědí, že jsem tak dobrý 😉. Dal jsem dvě ryby na nymfu, ale vítr byl tak silný, že mně tahal nymfy z vody. Vzal jsem tedy strýmra a začal jsem to kostit. Při ztracené rybě to na břehu zašumělo, při zdolané rybě mě odměnili potleskem, super atmosféra. Toto kolo jsem dal třináct ryb a dělal jsem jedničku – „super“.
Odpoledne jsme rotovali. Já na malou řeku a Milan na velkou. Potkali jsme se při obědě a vyměnili jsme si informace. Milan si ode mě půjčil prut Hanák Streamer #6, se kterým jsem chytal na velké řece já. Vyměnili jsme si pár mušek, popřáli si hodně štěstí a rozjeli jsme se každý na své místo. Na malé řece byly dvě místa, kde se chytalo hodně ryb, ale bohužel jsme si je nevylosovali. Chytil jsem 17 ryb, což mi stačilo na druhé místo, Ital měl štěstí na los a tak dělal jedničku se 47 rybami. Po příjezdu na ubytování a sečtení průběžných výsledků, jsme zjistili, že jako tým jsme první.
Další den jsme měli závodní pauzu. Vyrazili jsme se podívat na ledovec. Rozhodně to byl silný zážitek. Myšlenkami jsme ale stále přemítali nad tím, jaký bude další závodní den.
Jelikož další den vítr trochu polevil, tak naše skupina šla na plánované jezero a Jirkové zůstali na řece. První závod se odehrával na menším jezeře, kde jsem chytil 8 ryb. Ital dal také 8 ryb, ale já měl větší, takže jsem ho porazil. Po přesunu jsme šli na velké jezero – velikost menší Lipno. Tam jsem dal 3 ryby, to stačilo na umístění 4. Čímž jsem přišel o medaili v jednotlivcích.
Všichni jsme bojovali jako lvi do poslední chvíle. Za stříbro v týmech jsme moc šťastní.
Slavnostní vyhlášení a závěrečný raut se odehrával stejně jako celý závod na jedničku. Organizace byla opravdu výborná.
Patagonie je nádherná. Škoda jen, že je tak daleko.
A teď se musím napráskat dříve, než mě natře Čubík: Na zpáteční cestě při přeletu z Patagonie do Santiaga de Chile jsem měl jako jediný sedadlo v přední části letadla, kluci seděli vzadu. Únavou jsem tvrdě usnul. Probudili mě až lidé, kteří spěšně vystupovali. Tak jsem také popadl tašku a vystoupil z letadla. Rozhlížím se, kde jsou kluci a v tu chvíli jsem si uvědomil, že jsem vystoupil o „zastávku“ dříve. Nastal problém jak se dostat zpět do letadla. Když se ostraha na chvilku otočila, popadl jsem tašku a běžel jsem zpět. Na křik „seňore, seňore“ jsem nereagoval. Říkal jsem si, že mě zastaví až první výstřel. Vše dobře dopadlo, do letadla jsem nastoupil a letěli jsme dále.
Ještě jsme měli zastávku v Riu, kde jsme navštívili některé z památek a pokračovali dále přes Amsterdam domů.
Všem, kteří nám doma fandili a drželi palce, moc děkujeme. Udělalo nám to velkou radost!!
A ještě jeden velký dík klukům z týmu. Byli jsme skvělá parta!!
P.S. Čubajs zlomil tři pruty bohužel jeden můj…. a vždy tvrdil – “já za to nemohl”…
Až se potkáme, všechno Vám to budu vyprávět.
Čau Petr
Fascinující ledovec
Výhled téměř z pokoje
Skvělá parta
Cestou na úsek
Tečkovaný krasavec
Zátiší s Hanák Competition Alpen Nymph #4
Zátiší se Hanák Competition Stillwater #7
Autor článku v akci
Zasloužená medaile
Spokojení vícemistři světa
92