Tento šampionát se letos konal v rámci Světových rybářských her, přičemž Itálie hostila na různých místech závodníky soutěžící ve všech možných rybářských disciplínách. Náš tým, ve složení Tonda Pešek, Tomáš Adam, Pavel Chyba, Luboš Roza, trenér Tomáš Starýchfojtů, manažer Martin Musil a já, vyrazil kvůli tréninku s několikadenním předstihem již v pátek 19. srpna, abychom po zhruba osm hodin trvající cestě dorazili k penzionu na břehu řeky Aurino v malém městečku Gais, kde jsme byli ubytovaní v průběhu týdenní přípravy na mistrovství.
Cestu z Čech do Itálie s námi absolvovali ještě kamarád Sandro Soldarini a jeho sympatická přítelkyně Franca, kteří byli předešlý týden na rybářské dovolené v Čechách. Sandro, který je jedním z nejlepších a nejzkušenějších italských závodníků, a v současné době je díky neshodám s vedením mimo italskou reprezentaci, nám pak dělal průvodce po celou dobu přípravy. Pořadatelé mistrovství se rozhodli uspořádat závod na 3 řekách a jednom jezeru, přičemž dva závodní sektory byly zvoleny na velkých řekách – Isarco a Aurino, dva sektory pak byly vytyčeny na malé svižné říčce Rienza. Jeden sektor byl zvolen na křišťálově čistém jezeře ledovcového původu Lago di Braies, ležící v nadmořské výšce zhruba 1200 m n.m. V průběhu tréninku jsme si vyzkoušeli prakticky všechny typy závodních vod, včetně jezera Lago di Misurina, které bylo sice mělčí než závodní Lago di Braies, nicméně ohledně stylu chytání, velice podobné a trénink zde byl dle mého názoru velikým přínosem. Při shánění povolení k rybolovu jsme opravdu ocenili Sandrovo kontakty na vlastníky místních privátních vod a jeho pomoc nám ušetřila mnoho času a také jsme měli možnost trénovat na řekách či úsecích řek, kam bylo prakticky nemožné se jinak dostat.
Co se týče velkých řek Aurina a Isarca, jednalo se o poměrně složité chytání v mléčně zabarvené a hluboké vodě, jež byla ještě navíc zvednutá tajícím sněhem z vrcholků Alp a nebylo snadné zde ryby najít. Nebyl problém přijít po tréninku s jednou či dvěmi chycenými rybami za půl dne, naopak, pokud se podařilo objevit dobré stanoviště, dalo se zdolat třeba i přes 10 kousků. V obou velkých řekách je podobná obsádka, vyskytují se zde lipani i ve velmi slušných velikostech, pstruzi obecní, nějaký duhák a také pstruh mramorovaný, který byl pro mě osobně novinkou. Tento druh, patřící do čeledi lososovitých ryb, se dorůstá opravdu velkých rozměrů (v průběhu závodu na řece Aurino ulovil Belgický závodník pstruha mramorovaného ve velikosti 89,5 cm). Na obou velkých řekách se nám osvědčily těžší nymfy na francouzském návazci. Spolehlivě fungovaly tmavé varianty mušek se stříbrnou, zlatou a oranžovou tungstenovou hlavičkou o průměru 3,5 – 4 mm, které byly navázané na jigových háčcích Hanák Competition ve velikosti č. 12 – 14. Chytali jsme vždy na dvě mušky, které byly povoleny pravidly tohoto šampionátu. Průměr FC vlasce jsme většinou volili, vzhledem k velikosti ryb, od 0,14 do 0,16. Zkoušeli jsme i černé streamery s oranžovou,
zelenou, či fialovou hlavičkou, avšak bez výraznějších výsledků. Použít suchou mušku bylo prakticky nereálné, protože hladinová aktivita ryb zde byla spíše výjimečná. Chytání v malých řekách, podobného typu jako závodní Rienza, bylo blízké klasickému lovu s francouzským návazcem v našich podmínkách. Mušky fungovaly v podstatě stejné, jako na velkých řekách, akorát jsme ubrali na zatížení a velikosti háčků. Jako optimální se jevily mušky s velikostí hlavičky 3 mm navázané na háčcích č. 14 – 16, vlasec jsme použili FC o průměru 0,12. Obsádku zde tvořil zejména divoký potočák, chytilo se i několik duháků, lipanů a pstruhů mramorovaných v menších velikostech. Co se týče jezera, nejvíce se osvědčily drobné tmavé streamery s menší kovovou hlavičkou tažené na šňůře s potápivostí č. 4. Záběry nejčastěji přicházely po vyklesání sestavy při prvních zátazích za šňůru.
Po několika dnech tréninku, kdy jsme vyzkoušeli vše možné i nemožné, užili nějakou legraci, dokonce i několikrát potkali lišku 🙂, jsme se v sobotu 27. srpna přesunuli na oficielní penzion, který se nacházel v blízkosti závodního jezera. V neděli jsme si na dopoledne naplánovali obchůzku jezera Lago di Braies, odpoledne jsme se pak zúčastnili zahájení šampionátu v Brunicu, kdy se k nám připojili Igor Slavík a Vláďa Schwarz, kteří dělali v průběhu závodu mezinárodní rozhodčí. V pondělí již proběhl oficiální trénink, kdy dopoledne všichni vázali a relaxovali, po obědě jsem jel s Tomášem Adamem ověřit taktiku a mušky na velkou řeku Aurino, Pavlík Chyba s Tondou Peškem jeli trénovat na malou Rienzu. Lubka už zůstal na hotelu a celý den vázal. Mušky i taktiku jsme víceméně potvrdili, takže jsme ještě večer dovázali všechny potřebné velikosti a ladili návazce, mezitím již Tomáš s Martinem odjeli na poradu a losování.
Večer před dvanáctou, když se Martin s Tomíkem vrátili, ještě proběhla krátká porada, kdy jsme se dozvěděli, kdo kam půjde a krátce si ještě jednou ujasnili taktiku…a pak už rychle spát, protože druhý den se už začínalo na ostro.
Závod z mého pohledu
První závod jsem začínal na velké řece Aurino. Organizace svozu závodníků popravdě nic moc. Ráno jsme vyjeli autobusem na cestu běžně trvající 25 minut už po půl šesté, před závodním štontem jsem stanul asi za pět minut osm…celkem vypjatá situace. Rozhodčí mne sice nějakou minutu nastavil, ale i tak proběhla příprava celkem narychlo. Naštěstí u mě stál trenér Tomáš, který mě dost uklidňoval, stejně tak jako Sandro a jeho přítelkyně Franca. Místo se mi na první pohled (na druhý pohled nebyl čas 🙂) zamlouvalo, začal jsem prakticky v nejhezčí tůni u mého břehu s nymfou. Začátek byl docela dobrý, rychle jsem na jemný prut odchytil několik slušných lipanů, jeden mi spadl. Pak byla trochu pauza, následovalo pár drobných lipanů a slušný mramorák přes 40 cm na nymfu. Do konce už nezbývalo moc času a Tomík mne přesvědčil na posledních 10 minut do strýmra, který nám sice v tréninku moc nefungoval, ale Tomovo tušení bylo správné a na černou pijavici jsem chytil 5 minut před koncem měřitelného potočáka. Takže 14 ryb a umístění 6.
Druhý závod jsem absolvoval na horní části malé Rienzy. Když jsem dorazil k místu, rozhodčí na mne ukazoval, že místo není nic moc a že se tu chytily jen dvě ryby. Řeka zde byla téměř celá zavřená v porostu a dvě tůňky, kde mohly stát nějaké ryby, byly prakticky nedostupné. Nakonec jsem zde vytáhl tři potočáky a tři další se mi setřepali, když jsem nestihl vytáhnout špičku prutu z křoví nad zarostlou jamkou. Takže na malé Rienze poměrně špatné umístění 12. Dobré ale bylo zjištění, že jako týmu se nám celkem dařilo a byli jsme po prvním dnu v čele. Navíc Lubošovi se na Rienze povedlo ve svých dvou kolech udělat čelní umístění, díky čemuž byl ve vedení jednotlivců. V první desítce také figuroval Tonda, který předvedl na velkých řekách velmi dobré výkony a taky Pavlík, když se dobře popasoval s jezerem i zrádným Isarcem. Tomášovi se povedla v silné konkurenci jezerních rybářů perfektní dvojka na Lago di Braes.
V úterý dopoledne proběhl pouze třetí závod, odpoledne bylo volno. Na tento závod jsem se chystal opět na malou Rienzu, tentokrát na spodní část. Na štont jsem tentokrát dorazil v dostatečném předstihu. Celkem monotónní mělký úsek s rychle běžící vodou a jediným solidnějším místem k chytání nesliboval moc zážitků. Nicméně se mi z tohoto zhruba dva metry čtvereční velkého fleku podařilo odlovit na nymfu 6 ryb, přičemž mi naštěstí žádná ryba nespadla a nakonec z toho bylo přijatelné umístění 5. Kluci ve třetím závodě vesměs zachytali také do lepšího průměru, jen Lubka se trochu vytrápil na jezeře, a i po druhém závodním dnu jsme byli v týmech v čele. Na druhém místě figurovali Slováci, kteří třetí závod zvládli excelentně, a třetí byli Poláci. V jednotlivcích na tom stále byli výborně z našich Tonda, Lubka a Pavel, já a Tomáš jsme byli těsně před třicátým místem.
Středa byla posledním závodním dnem a bylo jasné, že se pořadí bude ještě hodně míchat očekávanými nulami. Bylo důležité se jim tedy vyhnout.
Mne čekalo dopoledne jezero a odpoledne zrádné Isarco. Po příjezdu na Lago di Braes nebyla vidět hladinová aktivita a proto jsem si připravil prut dle stanovené taktiky se šňůrou s potápivostí č. 4 a menšími streamery. Bylo mi jasné, že to nebude nic lehkého, a základ bude přesvědčit alespoň jednu rybu a nemít nulu. Ještě jsme probrali taktiku a chytací místa s Martinem, který po celou dobu závodů figuroval a pomáhal nám právě na jezeře. Jako kolegu do lodi jsem nalosoval Slovince, který mi po domluvě nechal velení po celou dobu závodu. Zhruba hodinu jsme strávili v místech, kde se nachytali předešlé závody nasazení potočáci, ale až na jeden „pocit“ zatažení nic. Proto jsem se rozhodl zariskovat a po krátké domluvě se Slovinským kolegou jsme vyrazili k přítoku zkusit nějakou domorodou rybu. Protože jsme si jezero před závodem obešli, věděli jsme, že se v horní části jezera vyskytují divoké ryby menších velikostí, z nichž bylo určité procento měřitelné. První drift okolo břehu, po pár hodech zatažení a pstruh 25. Po podebrání ryby se mi opravdu ulevilo, že nebude nula. Do půl hodiny jsem chytil ještě jednu měřitelnou rybu a měl několik krátkých zatažení. V tom přijel Martin (k přesunům na jezeře používal Igorovo elektrokolo 🙂) a hlásil mi, že se v přední části neděje nic zvláštního, a ať u této taktiky zůstanu. Chytil jsem pak ještě tři malé neměřitelné pstruhy, ale dvě zapsané ryby stačily na umístění tři, kdy mě přechytal Ital se 4 kousky a Australan se 3 zápisy. Martin rychle zjišťoval informace jak se vedlo ostatním a s týmem to vypadalo poměrně optimisticky. Cestou mi přišla SMS že po 4. závodu jsme pořád v čele, ale Italové nás mají 5 bodů na dostřel…takže poslední kolo je třeba nenulovat.
Poslední závod na šampionátu jsem absolvoval na druhé velké řece, tedy Isarcu. Místo bylo poměrně mělké, u druhého břehu stály 4 kameny, za kterými byly menší jamky. Rozhodčí mi hlásila počty ulovených ryb na
tomto místě v průběhu předchozích závodů a popravdě jsem z toho příliš nadšený nebyl…3, 1, 0, 1… nicméně jsem věřil tomu, že za některým z kamenů rybku vyšťourám. Po hodině a čtvrt však v mém bodovacím průkazu nebyla zapsána žádná ryba. Vyměnil jsem trojkový prut za čtyrkový a mušky o dost přitížil. Zhruba na patnáctý hod do stejného místa za první kámen při neustálých změnách vedení mušek přišel záběr. Potočák těsně přes 22 cm mě uklidnil. Nakonec jsem za každým kamenem chytil podobným způsobem po jedné rybě a jednoho slušného potočáka přidal na streamera. Takže nakonec 5 ryb a k mému překvapení umístění 2 v sektoru. Psal jsem rychle Mácovi co a jak, načež mi Martin odpověděl, že nikdo z našich nemá nulu, což vypadalo pro tým dobře.
Po příjezdu na hotel začalo předběžné počítání umístění a všichni jsme byli v očekávání, zda vítěznou pozici udržíme. Při večeři přišel Igor Slavík, který již znal výsledky a smutně nám sdělil, že jsme skončili o tři body druzí (SU 183) za domácími závodníky (SU 180), a že já jsem třetí v jednotlivcích. Po pravdě jsem vůbec nečekal, že se v jednotlivcích pořadí takto promíchá a vyjde to na bednu. Co se týče výsledku týmu, druhé místo je určitě dobré, nicméně všichni jsme cítili, že zlato bylo opravdu blízko, a uteklo nám možná trochu podivným způsobem…a cítili to, myslím, i ostatní týmy…a při vyhlášení to také všichni dali dost najevo…
Na třetím místě skončil výborně chytající tým Polska (SU 209), letos velmi dobří Slováci skončili nakonec na 6. místě (SU 226), kdy se jim poslední den, i díky poměrně špatnému losu, příliš nevydařil. Naši obvyklí rivalové Francouzi tentokrát obsadili 7. příčku (SU 233). V jednotlivcích se stal mistrem světa italský závodník Santi Amantini Valerio (SU 19), na druhém místě byl jeho týmový kolega Cominazzini Stefano (SU 27), já třetí místo (SU 28). V individuálním hodnocení se všichni naši vešli do první 25, což je dle mého názoru známka vysokého standardu týmu. Na 9. místě skončil Pavel Chyba (SU 33), 20. Tomáš Adam (SU 39), 23. Luboš Roza (SU 41) a 25. místo obsadil Tonda Pešek (SU 42).
Na závěr bych chtěl říci, že si vážím přístupu a týmové práce všech kluků a děkuju jim za to, myslím si, že všichni udělali pro nejlepší výsledek maximum. Také bych rád poděkoval Sandrovi, který s námi byl prakticky celých 14 dní pobytu v Itálii, a i když to s námi asi pokaždé neměl úplně jednoduché 🙂, moc nám pomohl, také díky France, Igorovi a Vláďovi.
Velké poděkování patří samozřejmě i Českému rybářskému svazu a naším hlavním sponzorům, tedy firmě Hanák, spol. s.r.o., jejichž pruty, háčky a vlasce jsme s úspěchem použili při říčním i jezerním rybolovu, a také firmě Monfish, s.r.o. Podpora sponzorů nám velmi pomohla k tomuto dobrému výsledku.
28