Stříbrná Kežmarská Zlatná pod taktovkou Hanák Competition
Nějak jsem se rozhodnul, že už trochu změním priority a že budu jezdit jen na některé závody a že také zkusím poznat jiné kraje. V zimě jsme něco řešili s Lubošem a on se zmínil, že jedou zase do Kežmaroku na Zlatnou, že je to tam pěkný, hodně ryb, čistá voda, tak jsem je poprosil, jestli by mně nevzali s sebou. V týdnu před závody jsem se ještě nechal vyhecovat a dodělal si pár mušek na nové Frantovo háčky, když je Luboš tak po Poličce pochválil, a to se nakonec osvědčilo.
Cesta proběhla v klidu, ve tři jsem byl u Milana Čubíka a přesedli jsme do Lubošova závodního speciálu a vyrazili, celou cestu pršelo, ale předpověď byla nadějná. Ještě jsme stihli nákup a večeři v Tescu a podívat se na přehradu, vypadala pěkně, poměrně čistá voda a sbíralo to po celé hladině. Do přibližně čtyřhektarové nádrže bylo před dvěma týdny vysazeno 1000 kg ryb, tedy asi 3000 ks. Spali jsme v chatě asi 200 m od nádrže, kde nás už čekali poličáci Michal s Peťou, v pohodě jsme si připravili pruty na ráno, dorazila i slovenská bandička, tak jsme
večer lehce popili, proběhlo pár neuvěřitelných historek, a v jedenáct jsme šli spát.
Milan se ukázal jako vynikající kuchař a připravil nám k snídani míchaná vajíčka s křupavou slaninou, abychom měli dost síly a také nějaký podklad pro ranní tradiční rituál. Ráno nás přivítala jasná obloha, čerstvý chladný vít a zářivé panorama Tater. Vylosoval jsem si skupinu A, číslo 51 na protějším břehu, zdálo se mi to jako dobrý los. Osvědčené rituály jsem nepodcenil, antizerovačky jsem měl už z Čech a pár panáků borovičky po ránu a před každým kolem také proběhlo. Ohledně sestavy jsem nic nevymýšlel a připravil jsem si čtyři pruty, hoverku, pomalé íčko camou od Franty (nazvěme jí Kámo), pomalé íčko 40+, rychlé íčko 40+, na všech stejnou sestavu – oranžová, černá, žlutá, vlasec fluorocarbon 0,20 HC. Foukalo zleva, takže se házelo celkem dobře, začal jsem pomalým íčkem 40+ a házel jen asi 15 metrů, postupně jsme to prodlužoval, měl jsem rybu hned prvním hodem, šlo to super, abych to zkrátil, za první hodinové kolo 31 ryb, pár dublet, jedna tripleta (hoši si mysleli, že je do podběráku nedostanu, ale dostal J), něco spadlo, něco jsem utrhnul, zkrátka v pohodě a dvojka, někdo chytil 33. Dokonce jsem si trochu zamachroval, měl už jsem asi 25 ryb a táhnul jsem z dálky duháka a viděl jsem, jak pod hladinou další sleduje mušku na přívěsu, tak jsem mu zpomalil, počkal, až to sežere, přiseknul a zdolal jsem je oba, když se daří, tak se daří. Luboš šel v béčku kousek ode mne, tak jsem mu sdělil dojmy a udělal myslím 26 a jedničku, takže dobrý.
Do druhého kola jsem šel na číslo 5, byla tam taková mola, ale řekl jsem si, že radši budu chytat ze břehu. Vítr se otočil a zase foukalo z leva, takže dobrý. Prvních deset hodů znamenalo deset ryb, pak to trochu polevilo, ale celkově 23 stačilo na jedničku. Střídal jsem už i další íčka, ryby byly spíše hlouběji, chytlo se na odhoz i na hang, jistý byl především Kámo, nepadaly mi z něj ryby. Se zásekem jsem nespěchal a počkal vždy, až se ryba po pár telefonátech pověsí, i byly dubletky, seděl u mě Milan a celkem se mu to líbilo. Luboš dal pak 19 a taky jedničku. K obědu bylo kuřecí stehno a fazolovo-uzená polívka, celkem fajn.
Na třetí kolo jsem měl další podle mne celkem dobré místo 16, kde sice moji předchůdci moc nechytili, jelikož tam byla mělčina, ale dala se přehodit, i když to v těch poryvech bylo komplikované. Prvním hodem fortypluskou jsem dal rybu, šel kolem Luboš, který nemusel rozhodovat, jelikož na něj vyšlo prázdné místo, tak koukal, ale nějak mi padaly ryby, tak řekl, že radši půjde a ať dám alespoň 12, což se mu zdálo jako dobrý cíl. Vzal jsem do ruky Káma a za dvacet minut jsem měl v boďáku celkem dvanáct ryb a do konce zbývalo 20 minut. Nemohl jsem tu Lubošovu „kletbu“ prolomit, i když jsem záběry měl, ale nakonec jsem těsně před koncem tu třináctku dal a ta se hodila, jelikož jsme měli dva 13 a já měl větší rybu, takže jednička. Luboš už to měl těžší, ale udělal devítku a po prvním dnu jsme byli na prvních dvou místech, Milanovi a Michalovi se zas tolik nedařilo, neměli tak dobrý los. Večer jsem si ještě udělal všechny návazce po novu a dal jsem 0,18, druhý den jde vždy o každou rybu. Pak jsme zašli na véču, (dal jsem si fazolovou zelňačku a vepřový závitek se zelím a fazolema, chudák Luboš, který se mnou spal), po návratu jsme ještě chvíli koukali na nějakou soutěž v televizi, Rychlý hrál Nedvěda a byl k nepoznání, Luboš šel spát napřed a když nastartoval pilu, tak jsem se přidal ke konzertu pomohl mu tu hromadu dříví pořezat, Milan spal ve vedlejším pokoji se špuntama v uších a stejně nějak pobíhal po chodbě…
K snídani Milan naservíroval zapečený toust se slaninou a kávičku, paráda, ráno jsem šel na hráz a celkem si věřil, ale začal foukat silný protivítr s poryvy a nedalo
se skoro házet. Poctivě jsem držel taktiku, tedy každé vyzkoušené šňůře jsem dal přibližně 10 minut a pak se rozhodl, že posledních dvacet minut budu držet pomalé íčko 40+, které trochu tím blizardem dokázalo proletět. Asi 15 minut před koncem mi šňůra kousek od břehu přibrzdila jakoby o travičku, pak to cuklo a ztěžklo, tak jsem seknul, najednou to škublo ještě jednou a byl jsem čistej, chyběly mi dvě mušky, asi dubleta a asi tam byl uzlík, jak jsem furt házel proti větru. No nic, rychle převázat, nahodit zpět na stejné místo, ťuk ťuk, a najednou ryba vysela a naštěstí z nového háčku nespadla, uf, zaplať Pánbu za ní, i když byla nejmenší z jednorybek a stačila na umístění 37. Luboš si to chudák vyžral a neměl ani kontakt a tím přišel i o šanci na dobré umístění.
V posledním kole jsem šel zas na hluboké místo, koukám na stojan, a ještě jsem vlastně za oba dva dny nepoužil hoverku, tak jsem si říkal, že by jí to asi bylo líto, takovou dálku jela, natrénováno měla, a nedostala by se ani na plac, a dal jsem jí do rozhodujícího kola šanci hned od začátku a během prvních deseti minut jsem měl dvě ryby na papíře a ještě nějaké neproměněné záběry. Pak to přestalo a koukám na poslední nevyužitý prut s nymfičkami a pampeliškou, tak jsem to tam poslal, vysvětluju rozhodčímu, jak to funguje a najednou pampeliška zmizela, zásek, dva výskoky a ryba byla pryč, do háje, neměl jsem zvedat prut. Po druhé už jsem si dal pozor, počkal jsem chvilku se zásekem a hned po něm sklonil prut, duháka dotáhnul ke břehu a podebral. Pak se nic nedělo, tak jsem vzal znovu hoverku a měl ještě tři záběry a čtvrtý zápis v boďáku, který stačil na čtyřku v kole, což vypadalo nadějně, až jsem se tak rozněžnil, že jsem prohlásil, že jestli budu na bedně, tak platím večeři ….. celkově to vyšlo na druhé místo, ta utržená ryba by stačila na vítězství, ale i tak to byl fajn výsledek, a alespoň mám co zlepšovat.
Celkově si myslím, že jsem měl štěstí na los, kdy jsem se na dobrých místech chytil a na těžší místa jsem se dostal až v momentě, kdy stačilo na dobré umístění míň ryb, i jsem udělal pár dobrých rozhodnutí, což je snazší, když se daří. Barva mušek nerozhodovala, viděl jsem i závodníky, co chytali jen na černé, házel jsem i v těch těžkých větrných podmínkách poměrně daleko, rozhodně dál než mí sousedi, a bez motání, což byla určitě výhoda, vybavení a nové háčky taky nezklamaly a celkově se vše sešlo. Byla fajn atmosféra, navzájem jsme si dělali rozhodčí a všichni byli v pohodě, snažili se pomoci, mého prvního rozhodčího jsem i zpotil, organizace proběhla bez problémů, slovenští kolegové převzali náš systém bodování bez měření, možná by bylo dobré nádrž rozdělit na tři až čtyři sektory a párkrát jsem viděl poměrně nešetrné smýkání ryb po břehu, což by i zasloužilo protest, ale při tom počtu úlovků (2668) se to stane.
Zajímavé a poučné bylo, že se chytily skoro všechny vysazené ryby, byly v nádrži 14 dní, takže jim asi vyhládlo, budu o tom přemýšlet, jen uzavřít Květoňov pro chytání na dva týdny mi asi neprojde.
62