Letošní začátek závodní sezony byl ve znamení tří po sobě jdoucích jezerních závodů dvojic. Prvním závodem v termínovém kalendáři byla Pepíkovská muška. Nový závod, který pořádal Pepa Konopásek na malém rybníčku blízko Skutče. Pro tento závod jsem se domluvil na spolupráci s Romanem Heimlichem. Chytalo se celkem šest závodů, z nichž každá dvojice nastoupila do čtyř kol. My jsme chytali hned první dvě a poměrně rychle se nám podařilo přijít na to, co se místním rybám líbí. Pomalá intermída, tři lurky, oranžová, zajíc a oranžový korál byly tou nejlepší volbou. Já s touto taktikou vydržel celý závod, Roman zkoušel i jiné šňůry, na které také ulovil pár ryb. Drobné zaváhání jsme si dovolili pouze na hrázi, ale i přesto se nám celkově podařilo vyhrát. První závod, první vítězství, prize money, ryby se chytaly celý den, co víc si na začátku sezóny přát.
O týden později se chytal již tradiční závod Skalička cup. Dřívější termín než je pro tento závod typický vyvolával mnoho otázek, kolik se bude chytat ryb a jestli se bude chytat i nějaká ryba bílá. Do závodu jsem nastoupil se svým tradičním parťákem Lubošem Rozou. První kolo jsme chytali na přední louce. Udělali jsme jedničku, ale bylo to poslední kolo, kdy jsem si myslel, že vím, jak na to. Další kolo pod hangárem se už chytalo méně ryb, a protože nám spadly dvě možná dokonce tři ryby, tak z toho byla až trojka. Ve třetím kole opět trojka. Čtvrté kolo jsem byl na hrázi nulový, ale Luboš nás ještě podržel v naději na přední umístění. V pátém kole jsme ale naděje pohřbili čtyřkou za dvě ryby. Celkově z toho bylo deváté místo, žádný propadák, ale za poslední roky jsme zde byli zvyklí na jiná umístění. Ale sportovně musím uznat, že zde letos byly šikovnější dvojice a vítězství Jirky Pejchara s Frantou Koubou za pět 
jedniček bylo zcela zasloužené.
Třetím závodem byla Jestřabice. Krom jednoho ročníku, po kterém se na tento revír snesla velká vlna kritiky, vždy velmi pěkný závod. Na tomhle závodu mám rád, že člověk chytá celý den. Osm kol po čtyřiceti pěti minutách, osm výsledků, boj proti celému rybníku, žádný prostor pro chyby, pokud člověk chce chytat o vítězství. Já dvakrát chyboval, ve dvou kolech jsem nedal rybu. Šanci jsem dostal, ale neproměnil. A v tom je kouzlo dvojice, že to parťák může podržet. A můj parťák, Tomáš Adam, to podržel. Já to podržel v jiných kolech a tak to opět dopadlo, jak nejlépe mohlo. Druhé vítězství, prize money, ryby se chytaly celý den, co víc si přát.
Na všech závodech bych si v podstatě vystačil s jedním prutem, pomalou intermídou a pěti druhy lur. Oranžová, zajíc, oranžový korál, olivová a kaktus. Všude bylo důležitý se soustředit, jak říkáme na „čanga“, který přinášel mnoho ryb do boďáků.
Sezóna byla zahájena úspěšně, ale důležitější závody ještě přijdou. Před podzimním MS v USA jsem si vyzkoušel spolupráci prakticky se všemi členy týmu. Pevně doufám, že to tam dopadne podobně, jako letošní začátek roku.
128