Před nedávnem jsem si na sebe vlastně sám upletl bič, když jsem po vítězství na Jestřabickém maratonu napsal, že by bylo pěkné zase zavést tradici, kdy vítěz závodu napíše pár řádků z průběhu závodu. Na to, že budu muset k počítači zasednou takhle rychle, jsem opravdu nemyslel. Doufám, že Tě to Luboši nenaštve, že to napíšu J
Na Skaličku jsme přijeli s klukama z Prahy těsně před jedenáctou v pátek večer. Luboše, s kterým jsem po roční pauze opět chytal tenhle závod, jsem našel s ostatními u stánku, dal jsem pivko na žízeň a než jsem se stihnul rozkoukat, stánek byl zavřený. Trochu škoda, když zábava byla v plném proudu, ale možná dobře, protože by někteří možná ráno nevstali ani na první kolo skupiny B J
Lubošovi se ráno moc vstávat nechtělo, tak mě oproti všem zvyklostem vyslal vylosovat s jasným povelem, že musím vytáhnout skupinu B. Stalo se. Krom toho, že jsem Lubošovi protáhl spánek skoro o dvě hodiny, to má výhodu i v tom, že si člověk může okouknout, jak to bere a na co. Na půl desátou jsme stáli s Lubošem na čísle tři v sektoru pod hangárem. Luboš začal hádejte s čím? Samo s hoverkou, ale žádná žluťka na návazci nebyla, což mě samotného také překvapilo. Protože za těch pár let, co s Lubošem chytám už vím, že kopírovat jeho styl nemá smysl, jen z toho člověk má pak depresi, že tahá stejnou šňůru a stejné mouchy a ty záběry stejně nepřichází a nepřichází, rozhodl jsem se dělat všechno jinak. Začal jsem s pomalým íčkem, které jsem pak prakticky za cely závod nedal z ruky. Tři lurky, oranžová, zajíc a dole olivová. Prvních pár hodu a jen pár ťukanečků. První ryba na čanga, druhou zasekávám, když chci šňůru rychle vyšvihnout a přehodit. Od té doby, si v každém kole chceme pomoci aspoň jednou haluzí k rybě. Luboš taky přidává dvě ryby na hoverku, občas pochybuju, že má vůbec nějakou jinou šňůru Čtyři ryby, rotujeme na číslo 6. Odtamtud jde Milan Čubík se šesti kousky a z osmičky borci s jedenácti. Protože jsme se s Lubošem shodli, že nám ryby šly po oranžový a oba jsme měli ještě spoustu drbanečků, rozhodl jsem se místo oranžový lurky s poměrně dlouhým ocáskem dát bloba a místo olivový lurky montánu. Ve zbytku článku už nebudu popisovat na co jsem chytal, páč s touhle sestavou jsem chytal až do konce závodu. Hned jsem měl rybu na bloba, dalším hodem další, pak jsme dali rybu oba najednou a tak nějak to šlo celý kolo, až z toho bylo celkem 21 ryb a první jednička.
Další kolo jsme chytali na zadní louce číslo 31. Tady jsme měli v sektoru opravdu silnou konkurenci. Tomáše Adama s jeho méně slavným bratrem Jardou, Davida Chlumského s Keňou, Tomáše Cieslara s jeho parťákem, kteří zde už taky vyhráli. Prostě výzva, kterou jsme museli přijmou. Prvních deset minut jsme jen koukali, jak pod hangárem mastí rybu za rybou. Okolní dvojice už taky měly rybku, my jen pár drbanečků. Prostě byl čas na tu halůzku, tak jsem dal dubletu duháka s cejnem na montánu. Jedním hodem jsme byli v čele sektoru. Ještě do rotace jsme s Lubošem přidali po rybě a na další jedničku bylo zaděláno, protože všichni rotovali jen s jednou rybou. Po rotaci už jsem svoje šance neproměnil, Luboš to ale pojistil dvěma duháky a druhá dvojka byla na světě.
Třetí kolo jsme si dali na přední louce. Možná bych toto kolo ze svého pohledu označil jako zlomové. Chytali jsme na čísle 17, do rotace jsme šli s třemi rybami a to byla tak průběžná pětka. Odhodlání na to to zlomit bylo, ale záběry nepřicházely a nepřicházely. Asi pět minut do konce jsem pronesl, že jestli to má přijít, tak to zlomím na tu plovku, na kterou jsem za celý den ještě nesáhnul a ani u okolních dvojic jsem neviděl, že by na plovku nějak úřadovali. První hod, buch duhák a rázem z toho byla celkem přijatelná trojka, protože Milda s Vencou měli taky čtyři ryby, ale měli změřenou větší. Nahodil jsem tedy ještě jednou, buch a krásný cejnek, podběrák, klakson ukončující kolo, euforie a pěkná dvojka!
Po sobotě jsme byli se součtem 4 třetí. První byl průběžně Váňa s Mírou Paurem, druhý Máca se Zdeňou Markem, čtvrtá dvojice měla taky součet 4. Další tři, myslím, měli součet pět, prostě strašně vyrovnané jako vždy.
Večer proběhla tradiční grilovačka, pár pivek a o půl jedenácté už jsem si to prděl do peřin.
Ráno jsem šli na hráz, kde jsme začínali na čísle 16 přímo u stavidla. První hod ryba, pak Luboš, já, Luboš a pak dlooouho nic. Tak jsme měli spoustu času sledovat, jak to na opačné straně hráze mastí Milda s Vencou a ještě Karel Sklenář s Markem Mackou. Tak jsme si říkali, že tady chytáme už jen o trojku. Do rotace jsem ještě přidal pátou rybu, cejna na roly poly a montánu. Po rotaci jsme se dostali na ta hot místa, ale to hejno už nebylo. Rybku za rybkou jsme ale přidávali, až z toho bylo solidních 15 kousků, ale stejně jsme si mysleli, že to bude ta trojka. Jaké bylo překvapení, když jsme Mildu dali na větší rybu a Karla s Markem dokonce přechytali o rybu. Byla z toho tedy těžce vydřená jednička, ale o to lepší pocit z dobře odvedené práce.
Váňa s Mírou dali také jedničku, takže po čtyřech kolech byli na počet ryb pořád před námi. Máca se Zdeňou se z boje vyřadili nulou na zadní louce.
Do posledního kola jsme vyrazili na přední louku. Tam už se moc ryb nechytalo a když, tak většinou na plovku s malýma nymfičkami. My jsme se ale rozhodli, že to prostě utaháme na ty lury. První záběr měl asi po dvaceti minutách Luboš, ale ryba mu spadla, pak jsem dostal šanci i já a Luboš vypodběrákoval pěkného pstruha 35 cm. Do rotace už jsme rybu nedali, věděli jsme, že na jedničku už to nezlomíme, protože Karel s Markem měli po rotaci už pět ryb a to už bylo opravdu nemyslitelné dochytat. Krom nás měli rybu ještě asi dvě dvojice, ostatní nula, ale to se mohlo všechno rychle otočit. Luboš to v posledním kole ale neskutečně podržel a po jednom utrženém duhákovi přidal ještě jednoho, kterého jsem se staženýma půlkama vypodběrákoval a byla z toho krásná dvojka. Na hrázi nás podržel Igor s Milou Šenkýřem a především Kamila s Renatou, které vytřely všem chlapům zrak a udělaly jedničku. Na Váňu s Mírou zbyla trojka a my s Lubošem jsme mohli pomalu slavit.
Dopadlo to tak, jak už zde Zdeňa popisoval i s fotkami. Já s Lubošem první, Váňa s Mírou druzí a Láďa Šmída s Mírou Škodou třetí.
Na závěr nezbývá než poděkovat Lubošovi za spolupráci, Radkovi Svačinovi za uspořádání pěkného závodu, zarybnění, výborná žebra v sobotu a kuře v neděli a především nesmím zapomenout na paní štěstěnu, která se na nás přilepila už v sobotu a držela se nás jako klíště. Jen doufám, že se nás vydrží držet ještě něco málo přes měsíc a přilepí se i na naše kamarády, s kterými budeme v týmu chytat letošní MSu nás v Čechách, aby někdo z nás mohl napsat další článek na tento web.
30