Začalo to nevinně. Poznámkou pod Davidovým příspěvkem na fb. “Kdybych věděl, že tam bude Míra Paur a že ceny dělá Honza Vender, tak bych i jel.” To bylo úterý v noci. No a ve čtvrtek v 9:08 mně píše David na msg, že onemocněl jeden z účastníků a že teda mám šanci a že by mu to dost píchlo, kdybych dojel. Tak jsem nedělal Zagorku a v 9:10 jsem mu potvrdil svou účast.
Pak už to bralo rychlý spád. Stáhnout propozice, abych zase něco neprovedl, dovázat mušky, jj, hlavně Rockerky, nachystat obytňák a vyrazit.
Chtěl jsem přijet dřív a aspoň chvilku si do té “vždycky kalné” Sázavy nahodit. To se povedlo. Trochu jsem pošteloval výbavu, něco jsem kua potrhal, zjistil jsem, že nějaké oblíbené pruty jsem nechal doma, ale nic, co by se nedalo vyřešit na místě.
A to už byl páteční večer a já dorazil na sraz. Spousta kamarádů, které jsem neviděl roky, protože se ligy míjejí nebo jsme nejezdili po stejných závodech. Potkal jsem se s Mírou!! Pokecali jsme. Super.
Nalosováno, rychle jsme s Vojtou dali po panáku, protože zelená, to se musí a už jsem spěchali na Korean Street Food Festival. Do kolotoče závodů se totiž přimotali Meewan a Josef. Milý pár, který evidentně dělá vše naplno. Teď i muškařinu. A protože Meewan je Korejka a Pepa má obchody s korejským jídlem, tak proto ten festival. Bylo to překvapení a bylo to skvělé. Nastříhaný bůček nůžkami se SomeYangen zůstane v mé paměti ještě dlouho. Meewan, Pepo, díky moc, bylo to vynikající. Viz fotky.
Tak se pilo, jedlo a zase jedlo a zase pilo. Najednou bylo půl třetí ráno, my s Pepou poslední a tak jsem si řekli, no, spíš já jsem řekl – “je čas jít spát”. Protože kdybych to neřekl, tak Pepa vydrží do rána. To je jistý.
Ráno budíček, skoro všichni vylezli ze svých aut/nocleháren a kvapík na svoje závodní úseky. Protože se chytalo už od 8. Já první kolo měřil, takže pohoda. Ještě před startem jsem se stihl rozumně nasnídat, dokonce i Petrovi Staňkovi udělat kafe.
Chytalo se jen hoďku a já měřil Jirkovi Bartoňovi. Chytal hezky, trpělivě, ale po ránu ta bílá ryba moc nespolupracovala. Nakonec ale dal na mokro nádherný bolena 455 mm a už v ten okamžik jsem tušil, že…
No a pak jsem šel na řadu já. Bylo fajn, že byla docela dlouhá pauza. Nachystaný jsem měl 3 “Hanáky”. Jeden na sucho Superb XP 390, jeden na mokro Wave II 490 a jeden na nymfu Superb XP 396. Šel jsem na číslo 1. Měřil mně Martin. Ten se ve svém závodním kole okoupal, takže tam postával s broďákama na půl žerdi, jak se sušil. No, vlastně jo. Martin Sušil.
No a já bojoval. Myslel jsem si, že to bude klasická suchá do břehu, případně mokrá, ale už Martin mě upozorňoval, že to nemělo nějaký pravidlo. Tak jsem postupně na všechny možný styly nachytal 9 kousků. Místo vypadalo na 20. Moje nálada byla pod psa. Protože, Davide, takhle jsem si to teda nepředstavoval. Ale mráčky se najednou rozehnaly, když jsem zjistil, že s těmi 9 dělám jedničku. Docela vítaná změna nálady.
Přejel jsem na C1. Tam už na mě čekal Herr Ungr. Dali jsme oběd, probrali odchytaná kola. Moc jsem z toho moudrej nebyl, ale šel jsem na místo s převislýma trávama, prostě typická tloušťovka, tak jak to má Igor rád. Nejlepší na tomto kole byl asi jen můj rozhodčí Honza Kasík. Ten byl v pohodě. Nosil mně věci, přiměřeně mě povzbuzoval. Viděl jsem na dva kolegy, kteří moc nechodili. Ani já jsem nechodil. Nakonec jsem tam vytrápil 6 kousků. Něco ze břehu, něco na mokrou. Nic překvapivýho. Samozřejmě moje Rockerka a z mokrých Tuleňovka a různý tagový mušky. Opakovala se situace z rána. Na houbec nálada. 6 ryb, to bude tak čtverka, pětka. Přinejlepším. Ale když jsem tak potkával kolegy ze skupiny, tak se mně začínala rozjasňovat tvář. No, zazdil to Vojta. Já mu v dalším kole měřil. Dorazil na místo a říká. “Ty jo, na té jedničce to Stewartovi moc nešlo. Tak jsem ho koučoval. No a nakonec hezkých 9 kousků!” Díky, Vojto. Nicméně i dvojka v sektoru byla fajn.
Pak jsem měřil Vojtovi. Chytá hezky. Je dost sebevědomej, ostatně výsledky tomu odpovídají. Co se týká jeho představení. Chytil po mně 12 kousků samozřejmě se můžu vymlouvat na to, že se tam motala bouřka a že nežraly atd. Ale Vojtovi to fakt šlo. Trošku nymfoval, hodně mokřil, něco sušil. Postupně přidával. Zase nebyl jednoznačně jen jeden styl nejlepší. Chtělo to střídat, měnit, nezaseknout se na místě atd.
Večer se grilovalo. Resp. David s čelovkou griloval. Krkovičku, hovězí… Dobré to měl. Meewan mně připravila 2 koktejly – Pink Water – 1/3 vodka, 1/3 brusinkový juice, 1/3 tonic. To mě zpomalilo. Proběhly ještě nějaké debaty s kamarády a kolem 23 hodiny jsem smotal markízu a šel do alkovny.
Klasicky se v neděli začínalo později. V 9 jsem šel na to. Tentokrát jsme si s Jirkou prohodili role. On měřil a já se snažil. Úsek moc hezký. Sám bych si tam šel zachytat. 9 ryb za hoďku a půl. Zase jsem byl špatnej z toho výsledku, protože to místo fakt vypadalo na 20 ks. A možná kdyby nebyl takovej nadstav a tloušti nebyli zalezlí hluboko v travách by to tak i bylo. Takže 3 na mokro, 3 na sucho, 3 na nymfu. Mušky klasické, žádné speciální Sázavské čarodějky. Samozřejmě jsem tušil, že výsledek bude špatnej. Ale holky sektoračky mně udělaly zprávou, že to nakonec byla jednička hezčí den. Přechytal jsem “malýho” Davida, kterej už je větší jak já, jen díky větším rybám. Takže ok. Součet 4. Málo cipsů.
Po mně šel zase Vojta. Matice trochu záhadná, protože jsem opět měřil Vojtovi a on opět chytal po mně. A opět mu to ani za mák nevadilo. Dal 17 ks. Zase to střídal, sucho, mokro, nymfo. Ze začátku se trochu trápil, ale pak se rozjel a gradovalo to, když viděl na Martina pod sebou. Ten mu řekl, že má o 2 ryby víc. A to Vojta teda nasnesl a zvýšil otáčky. Tak ho dohnal a dokonce i předehnal. Ale velikost byla na straně Martina. Takže Vojta poprvé za 2. Součet 4. Jako já.
Bloncka hlásil už před tím, že to lehce gumnul a po 2 jedničkách dal 3. Takže součet 5. Potom tam byl ještě mlaďoch Vojta Marek, kterej exceloval v prvním kole se 24 úlovky. Z toho kluka ještě něco bude.
Takže chvilka napětí… Se nekonala. Protože Vojtova Ivet nám gratulovala ještě před vyhlášením, když jsme pod stínem vrby s Vojtou obědvali. Ach ty facebooky. 😉
Nakonec jsem skončil druhý. Hezky efektivně, s malým počtem ryb. Já si teda myslím, že titul Sázavský tloušť by slušel více mně než vyzáblýmu Vojtovi, ale on byl proti. Ostatně jsem tady zvyklý končit druhý na cipsy… 😉
Jo a ten Jirkův na začátku vzpomínaný 455 mm bolen vyhrál XXL cenu. Já to tušil. 😉
Byl to parádní víkend. Davide, díky žes mě vytáhl. Pokud to bude možné, přijedu zas.
Ostatní jsem rád viděl. Ale hlavně toho Míru. A taky jsem rád, že teď mám na poličce cenu od Honzy.
(pro další fotky dejte follow na mém instagramu @igi_flyfish, jo a je tam teď soutěž o polarizační brýle WileyX v hodnotě až 5.000,- Kč)
Stříhání bůčku je nej. Já – “A na to jsou nějaký speciální nůžky?” Pepa – “Ne, ty jsou z Ikei…”
Pořád se stříhá
Someyang (nebo jak se to píše)
Vojta s Davidem smažili i sršně
David probírá s Meewan jednotlivá místa
Noc a docela malý světelný smog
Noc a docela malý světelný smog
Vojta ve stylu vol. 2
Vojta soustředěný vol. 2
Stupně vítězů – 2. igi Slavík (autor článku), 1. Vojta Ungr, 3. Tomáš Bloncka Langer
Jirka Bartoň – cena XXL bolen 45,5 cm
Výsledky
1,157