Koncem října jsme byli pozváni já s taťkou, jeho kamarádem Jenö Kissem do Německa na ryby. Mělo se jednat o menší říčku s výskytem duháků i větších rozměrů a dokonce prý i velkých potočáků. Lipan měl být jen místy. Po večerním příjezdu do městečka Warstein, nedaleko Dortmundu, jsme shlédli u Jena nějaké rybářské filmy, dali si pivko a šli natěšeni na další den spát. Ráno nás Jenö vzal, seznámit se s říčkou, měli jsme vyzkoušet pár úseků s „nejlepšími“ místy. Realita však pro mě byla trochu jiná… Říčka o rozměrech Volyňky, z níž velmi velké procento bylo pro nás velmi problematicky chytatelné nebo spíše vůbec nechytatelné, z důvodu absolutní nepřístupnosti a nemožnosti chytání na větší vzdálenost. Říčka byla totiž velmi silně obrostlá stromy s větvemi těsně nad vodou a vzhledem k tomu, že i dle našeho kamaráda byla říčka nebývale zapadlá a tak nezvykle velmi čistá, se k případným rybám nebylo prakticky možné dostat. A aby toho nebylo málo, tak ty úseky, které měly být charakterem lipanové, byly dle našeho názoru parmové nebo spíše cejnové. Dovedu si představit chytat zde úspěšně na feeder. Pro naše způsoby lovu, nymfovací technikou s dlouhým francouzských návazcem, však absolutně nevhodné. Asi by šlo v dané chvíli použít hlavně mouchu splávek, ale na to jsem, nebyl aktuálně vůbec připravený a ani jsem k tomu sebou neměl potřebný cajk… Další dny už jsem to využil, ale o tom až za chvilku. Dovedu si ale také představit, jít tyhle dlouhé hluboké a netekoucí tůně s potápivou šňůrou a streamry a hledat zde údajně hojně přítomné veliké pstruhy. Vzhledem ale k ročnímu období to bylo více než neetické a navíc jsme i byli požádáni,abychom tuto techniku nevyužívali, právě z důvodu předpokládaného tahu pstruhů ke tření…
Nicméně jeden hezký pool pod kamennou kaskádou, kam mě Jenö napoprvé zavedl, jsem se rozhodl zkusit. Začal jsem se SAGE SLT #3,vlasec Hánák competition FC 0,14 mm a dva jigy na 16kách háčcích, tungstenové hlavičky 3 a 2,5mm. Po asi 10 minutách se mi podařilo chytit menšího duháčka tak okolo 35cm. Potom malý potočák tak okolo 30cm. A při pokusu prohodit a vyzkoušet muškami mělkou vodu nade mnou, než jí 
probrodím, se mnou rozpažil opravdu veliký potočák jehož délku si ani netroufám odhadovat… Říct odhad v cm by bylo ode mě troufalé a nezodpovědné, protože takovou rybu jsem nikdy neviděl… Nebo vlastně jo, velikostně minimálně odpovídala otcovu potočákovi, kterého máme od letošního jara v obýváku na zdi a kterého chytil letos v únoru na Novém Zélandu… Pravděpodobně se jednalo o rybu vytaženou z nedalekého jezera Möhnesee a byl to podle všeho klasický jezerák. Slibovalo to opravdu hezké chytání. Bohužel to byl jediný silnější zážitek z celého prvního dne. Pak už se jednalo jen o paběrkování, kdy se mi ještě podařilo na závěr dne chytit jednoho potočáka kolem 45cm „na oko“ v kaskádě přímo nad tímto asi oblíbeným poolem. Prošli jsme s otcem opravdu velký kus řeky, kde se dalo chytat jen na pár místech, z mnoha výše uvedených důvodů. Každý z nás chytil pár menších potočáků do 35 cm. Tatík říkal, že chytil i jednoho lipánka tak 30 čísel… Celkově byl pro nás první den docela zklamáním.
Druhý den pořádal pan Erich Brinkhoff rybářský den přímo v jeho hotelu. Byla připravena i předváděcí akce s vázáním mušek, kde tatík předváděl jednoduchost vázání českých nymf J Byl zde přítomen také vynikající vazač klasických lososích mušek a vítěz i několika mezinárodních soutěží ve vázání právě těchto uměleckých děl, Sasha Pütz. A ty jeho nádhery, které opustily jeho svěráček, kdy ta každá muška byla opravdu absolutním uměleckým výtvorem, naopak velmi vykreslily kontrast mezi mnoha způsoby a cestami ve vázání mušek. Na jedné straně naše česká cesta, kdy v jednoduchosti je síla a směřuje to vše hlavně k účinnosti a úspěšnosti našich mušek při samotném chytání a na straně druhé naprosto odlišná cesta ve vázání dokonalých uměleckých výtvorů, kdy každé samostatné pírko musí být dokonalé, přesně postavené, nakloněné a výsledný výtvor je pak hlavně dekorativním doplňkem vazáren mnoha muškařů na celém světě.
Já jsem měl za úkol předvést místním rybářům, kteří se této akce zúčastnili, jak chytáme ryby my češi, naším „českým“ způsobem… Rybářům, stojícím na terase hotelu přímo u řeky, jsem předváděl „francouzkou nymfu“ v „českém“ provedení. A nutno podotknout, že tady na úseku přímo pod terasou hotelu, to byla, co se hojnosti a velikosti ryb týče, absolutně jiná písnička než předchozí den. Bylo zde opravdu hodně ryb a velkých. V podstatě se dá říct, co hod, to ryba. A vzhledem k velikosti těch ryb, to byla i docela dřina. Bohužel to však bylo asi to jediné nejideálnšjší místo z celé řeky, kde se dalo vůbec pořádně nymfovat a ukázat tak, jak je tato metoda účinná. Taky je ale důležité a férové říct, že v tomto úseku, kde byla předváděcí akce uskutečněná, se ryby běžně chytat nesmí a to bylo asi také dost podstatné… Chytl jsem i pár opravdu pěkných duháků okolo 60+cm. Erich tvrdil, že se jedná o steelheady… Opravdu steelheady! Neuvěřitelně silné ryby. Prý sem před asi 10ti lety dovezl originál násadu kanadských steelheadů, kteří tu vyrostli do těchto rozměrů… Mysleli jsme, že se jedná o klasické vysazené a domestikované duháky, ale při diskuzích nás Erich přesvědčoval, že do říčky nevysazoval duháky už několik let… No, věřme tomu, ale je to v našich podmínkách střední Evropy trochu zvláštní. Mezi asi 15 zdolanými rybami během tak 1,5 hodinového lovu byly také asi 4 lipani mezi 35-40cm. Zachytal jsem si fakt pěkně, i když to bylo dost jednoduché… Začátek poolu v rychle tekoucí vodě jsem klasicky odnymfoval s francouzem a 2 nymfami na 16 jigových háčcích H450BL. Dolní část poolu, kde byla voda hlubší a tekla už jen velmi pomalu jsem pak krásně dochytal s mouchou splávkem. Doufám, že se to přítomným přihlížejícím líbilo, mě se to teda líbilo určitě. Tolik velkých ryb jsem ještě nikdy neviděl natož, abych je chytil… Večer jsme den zakončili výbornou večeří a příjemným posezením v Erichově hotelu za přítomnosti několika místních muškařů. Zlatým hřebem večera pro mě i pro tatíka byl uzavřený „obchod“ se Sashou Pützem. Za naše „chytací“ mušky jsme výměnou získali 2 kousky z jeho překrásných art klasických lososích výtvorů, které budou zdobit prostory našeho domu. Prostě nádhera!
Poslední náš rybářský den jsme vyjeli úplně až na horní začátek Erichova úseku. Tam jsem hned na prvním poolu viděl 2 ryby. Duháčka tak kolem 40cm a jednoho „steelheada“ kolem 65cm. Podařilo se mi „na oko“ chytit toho menšího duháka, ale větší ryba byla nad moje síly a její zájem o moje mušky byl nulový. Prošel jsem poté tak 2 km řeky po proudu a neviděl jsem ani jedinou rybu… Jenö mi pak ukázal místo s parmami a to mě okouzlilo. Byla to hluboká tůň, kde na dně bylo vidět tak 15 parem a některé byly opravdu nádherné.
Zůstal jsem zde sám a po 15 minutách jsem chytl první kolem 40cm. Měl jsem velikou radost. Chvilku mi trvalo než jsem přišel na to, jak na ně… Za dalších 10minut jsem chytil další kolem 50cm, pak mi jich několik spadlo a jedna opravdu velká ,snad největší ryba na mušák, kterou jsem kdy zdolával, mi to po 30minutách souboje nekompromisně utrhla. Mohla mít tak 85-90 cm. Když jsem potkal tátu s Jenöm, tak jsem ještě před nimi chytil jednu tak okolo 70 cm. To se mi vážně líbilo. Bylo to asi nejlepší chytání ze všech 3 dnů, i když se nejednalo o pstruhy a lipany, ale o parmy. Takové a v takovém množství na jednom místě u nás asi opravdu jsou už jen málokde. Těsně před ukončením našeho 3denního lovu na Möhne, jsme ještě na poslední hodinku přejeli na místo těsně pod hotelem, kde jsme viděli spoustu opravdu velkých ryb. Také jsem je i bez problémů dostal na háček, bohužel vytáhnout je v tak těžkém terénu, bylo skoro nemožné. Většina ryb mi upadla nebo mi nekompromisně utrhla i návazce o síle 0,18mm ve větvích ve vodě, pod břehem, apod. Zážitky s chytáním „steelheadů“ okolo 65+ cm „na oko“ byly pro mne ale více než slušné.
Shrnutí k tomuto revíru a celému našemu výletu….Těžko se vše po jedné návštěvě posuzuje a hodnotí, protože stav vody byl, dle informací znalců místních poměrů, nejmenší za poslední desítky let. Můžeme na tuto říčku mít určitý názor, ale nebylo by zodpovědné dělat ukvapené závěry. Zkušenost to byla krátká, ale poučná a myslím, že je potřeba ještě aspoň jednou tuto říčku projít a prochytat, aby bylo možné říct cokoli mnohem zodpovědněji. Každopádně se jednalo o absolutně odlišné chytání než jsem doposud zažil. Obrovské ryby na malé říčce, kde malé ryby podle nás prakticky vůbec nebyly (myslíme si, že ty velké všechny malé sežerou). Bylo potřeba chytat na větší vzdálenost, což ale bylo na většině celé řeky, právě kvůli charakteru a porostům nad vodou, prakticky nemožné. V některých částech řeky jsme viděli pár i opravdu velkých ryb. Jak duháky, tak potočáky. Ale nedalo se k nim prakticky vůbec dostat a pokud se to v několika případech povedlo, byl na rybu možný jen jeden přesný hod. Každý neopatrný pohyb těla, prutu, špatné šlápnutí na břehu, to vše bylo pak pro případný úspěch a ulovení takové ryby, fatální. Říčka teče do nedalekého velkého jezera Möhnesee, jak jsem uvedl ,tak do ní vytahují velcí jezeráci a všichni místní rybáři svorně tvrdí, že ve větší vodě se dají chytit pstruzi přes 80 cm…
Určitě chci poděkovat Jenövi za skvělé ubytování a za to, jak moc dobře se o nás postaral a taky Erichu Brinkhoffovi za jeho pohostinnost, jídlo, jenž bylo opravdu vítečné a hlavně za to, že jsme si mohli vyzkoušet chytání na této jeho, pro nás více než zajímavé, říčce. Přestože jsme v celkovém kontextu počtu námi ulovených ryb (podle toho, na co jsme u nás zvyklí J), nebyli až tak úspěšní, všichni nás naopak ubezpečovali, že v aktuálních podmínkách, které zde panovaly, jsme naopak byli úspěšní velice… Tato říčka je pro nás a mě osobně nemalá výzva a těším se už na příští rok, kdy jsme tam znovu pozváni, na brzkém jaře, na zahájení místní pstruhové sezony. Už trošku vím, co mě čeká, pokusím se na to dobře připravit tak, abych úspěšně zvedl tuto vhozenou rukavici. Uvidíme, jestli nás tahle říčka může ještě jinak překvapit.
60