Slíbil jsem článek o republice. Prý až najdu čas. Ten jsem zatím nenašel a vypadá to, že ani nenajdu. Tak jsem si jej musel udělat… Doporučuji!
A taky jsem si chtěl dát trošku časový odstup. Není dobré hodnotit něco hned, zvláště pokud to skřípalo. Ale popořádku – původně jsme měli jet s Tondou už ve čtvrtek. Pracovní povinnosti nedovolily, takže odjezd až brzo ráno v pátek. Začínám druhý kolečko republik. Ano, na Ohři jsem byl poprvé za MRS v roce 2003. Tenkrát to bylo docela fiasko. Ještě teď mi v uších zní otázka a následná odpověď Fojtovy maminky po našem návratu: “Jak jste dopadli?” My na to: “22 a 23.” “Že jste tam vůbec jezdili…”
Tak jsem se chtěl připravit lépe než v roce 2003… Nicméně už po pár hodinách tréninku bylo jasné, že jenom o přípravě to nebude. Chytali jsme opravdu málo, odpoledne dokonce vůbec. Ještěže nás navnadil Lubik, když vysušil ze břehu během hodiny 6 potoků. Nejvíce natěšil kluky z NASA. Ti ho totiž neznají, tak si je rád povodí… :))
V pátek večer se losovalo. Tento okamžik spatřuji jako nejdůležitější na celém závodě. Protože kdo měl nalosováno, mohl chodit jako král. Objektivně musím uznat, že jsem měl štěstí, protože 2 místa ze 4 byla velmi dobrá, 1 průměrné a jen jedno špatné. Bylo mně líto kluků, kteří takový štěstí neměli. Ale co, příště budu chmuřit já.
Docela se polemizovalo, jak by vypadal závod, kdyby se nevysazovali duháci. Někdo měl názor, že by se chytalo v průměru 10-15 ryb na kolo. Jiní říkali, že by se nulovalo. Těžko říct. Víceméně všichni přizpůsobili svou taktiku lovu duháků. Takže potočáčci a lipánci se chytali jen tam, kde to od začátku vypadalo, že duhák nebude a závodník celkově zjemnil. Příkladem byl výkon Tomáše Adama v poslední rotaci.
Tak se chytalo. Kdo měl jámu, tam duháci byli a závodník byl v podstatě omezen pouze svou kondicí. Mě to potkalo hned v první kole. Něco jsem odchytal na svým břehu a pak jsem našel duháky na druhé straně. Samozřejmě jsem měl místo, kde je Ohře nejširší. “Nejdřív zdolat, potom běžet, nejdřív zdolat, potom běžet…”, jsem si musel v duchu pořád opakovat. Doběhl jsem na jámu, nahodil, zdolal a zase běžel. Časový interval byl 4-6 minut na jednu rybu. Prostoje byly v rychlosti mého běhu. Věřím tomu, že být na tom místě nějaký “mladší atlet” – Pavel, Luboš, Roman, Roman, Filip…. – vytěžili by z tohoto místa více. Ale byl jsem tam já. Od kolapsu mě zachránil Camelbak s vodou, protože bez pití bych asi padnul. Kotníky mě přestaly bolet až dnes, kolena bolí dál. Kdybych aspoň dokázal odložit ten “batoh”, který pořád nosím. Ale to dovede pouze Jirka a Iris. :))
Dochytáno. 12:30. Výsledky se měly vyhlašovat až v 16:30. Ještě před vyhlašováním proběhl menší “půlvolejník”. Bylo totiž zvláštní, že Míra, ač měl, tuším o 2 ryby méně, ale za to samé duháky, nepřechytal Romana Jörku. A taky že jo. Míra přeskočil Romana a vlastně se tak otevřela cesta k titulu Tomášovi.
Kolem páté někdo řekl, že jsou výsledky do 15 místa a že je to v pohodě a že se jde vyhlašovat. ??
Nakonec vyhlašování proběhlo bez komplikací a nevím o žádném Volejníkovi.
Plus – minus:
+ jídlo
+ WC a sprchy (to teda někteří neví, protože Stinky se přece nesprchuje)
– mimo nasazených duháků téměř holá řeka
– komplikace s vyhlašováním výsledků (jak prvního, tak druhého dne)
– výsledky až ve středu
Závěr: Snaha byla velká. Technika byla trošku nepřítelem.
30