Jen jsem se čtyřikrát vyspinkal a byl jsem zpět na “Zámku” na pokoji 105B. V pátek trochu tréninku, večer oblíbená Kaple s kamarády a nezdolným vrchním Honzou.
Druhý den závody. Ranní kolo měřím (jak já to nenávidím – to měření!) a mám konečně možnost sledovat absolutní špičku – Tomáše Adama. Chytá klidně, nevýrazný úsek postupně vyluxuje poctivě jako koberec v obýváku. Má docela hodně ryb, dokonce i několik duháků, kteří právě kvůli té nevýraznosti úseku unikli háčkům killerů. Ti nastoupili hned po závodech ME. Pak přichází Fojta, dře, až se z něj kouří, ale vysavač Tom A. tam toho moc nenechal. Nicméně je na co se dívat, když už musím měřit (jak já to nenávidím – to měření!). Sleduji i Ivánka, který chytá o štont níž a sem tam brodí s rybou… A už je konec. Ivan dělal nekompromisní jedničku a je vidět, že Vltava jej má ráda. A on ji.
V pauze jedeme na rybí polívku k Frantovi Kůrkovi. Tam trošku nechápeme. Personál nestíhá. Někteří hosté odchází bez jídla hladoví. Ještě rychle na kafe a zákusek do cukrárny a honem zpět na závodní úseky. Odpoledne závodím. Mělká placka, široká jak Dunaj, kua, to zase bude brození… Měří mně Tomík. Naštěstí to na sucho jde, takže fakt běhám. Já vím, je to neuvěřitelný, ale je to tak. Ale pak už se začíná vodácká D1 plnit. Chvílemi jsem musel mezi plavidly kličkovat. Jája na štontu pode mnou taky běhá. To mě pos…. Po rotaci jdu na jámu, kde plaval Jarouš Adamů. Během plavání i chytal. A chytal dobře. Dal tam 10 ks, já po něm 3 a pak už se tam za 3 hodiny nechytla ryba.
Trochu se vyhrotila situace s vodáky. Jirka D. neměl daleko do konfrontace. Jojo, je to bývalá hokejka a když se nestřílí góly, tak se aspoň dá na držku soupeři. Mě bít nechtěl a vodáci byli po ruce. Nakonec to ale v sobě udržel.
Ještě k těm vodákům – už jsem to přirovnání říkal, ale chytání na Vltavě je, jak kdyby během prvoligovýho špílu ve fotbalu, pobíhali po hřišti nějaký paka, občas kopli do balónu a halekali na fotbalisty – “…jak vám to kope???”
Večer Kaple, tatarák u Martina, panák s Martinem (nějak se k nám ta obsluha chová lépe, když panákujeme s majitelem), zase Kaple, historka s WC (to je na delší povídání), postel, diskotéka (ano, tu jsme slyšeli z postele do 4 do rána)… A už je tu vstávání.
Chytání ráno nebylo nic moc. Pršelo. Bílá ryba žrala málo, lososovitá se taky nepřetrhla. Nějak jsme to zvládli. Oběd u Martina. Rychle korýtko a zpět k vodě. Měřit (jak já to nenávidím – to měření!). David Procházka a po něm další ikona našeho muškaření Míra Lukáš. Tak je sleduji, sem tam měřím. A je konec.
První den byl pro nás (Gammarus) veselej a jak to tak bývá, další den byl smutnej. Vsetín máknul a s notnou dávkou štěstí nás o jeden bodík udělal.
Sprcha, balení, naložení, vyhlášení.
Tady se na chvilku zastavím. Vyhlášení první ligy bych si opravdu představoval jinak. Proběhlo na parkovišti, mezi auty téměř nastartovanými k odjezdu. Bez pohárů, bez medailí, “s Volejníkem”… Vím, že tím možná někoho naštvu, ale myslím si, že takový závěr úplně degraduje jinak dobrou práci organizátorů. Až na zaskřípání během páteční porady proběhla totiž organizace v pohodě.
Výsledky telegraficky:
Týmy: 1. Vsetín 19, 2. Gammarus 20, 3, MK Bílovec 43, jednotlivci: 1. Ivan 2, Rosťa 2, 3. Tonda 3
Detailní výsledky budou až je pošle Michal.
A fotky až budu mít čas.
28