Dnes (v neděli, v sobotu byla Polička) mně přišla sms od Davida Chlumského: Cau Igi. Gratulace 😉 Dnes volna nedele…to bude nejpozdeji v pondeli clanek, ne? 😛 Pobavila mě.
Takže abych učinil povinnosti zadost, sepíšu pár vět o svém velkém vítězství. Snad to motivuje minimálně Ogara k sepsání jeho cesty k titulu evropského šampióna. 😉
Na Poličku jsme se přihlásil až v pátek. Zrušili jsme totiž výjezd do Rakouska, protože byla vysoká voda. Trochu mě to štvalo, ale říkám si, aspoň uvidím jiné kamarády. Ale pak se ke mně dostávaly zprávy: Konopas se zbláznil, vytyčil to po třech metrech… Ráno před losováním jsem se přesvědčil, že to není pravda. Nalosoval jsem dobře. Začátek na hrázi.
No a teď to zkrátím. Házel jsem daleko (prut Stillwater 10′ #7 čtyřdíl od Hanák Competition), tahal různě, mušky neměnil (montana + oranž lura – ano, jen dvě muchy), pruty nestřídal. A hlavně jsem měl štěstí, že tam, kde jsem zrovna házel, byly i ryby. Takže tak. V první kole 13 ks – 8 + 5, v druhém 6 ks 3 + 3, ve třetím přišla jedna jediná – zlatá.
Samozřejmě mám z vítězství velkou radost. Ale nějak bych ty naše jezerní závody nepřeceňoval. Někde se zamotá hejno a člověk je král. A soused by se mohl uházet a nechytne ani šupinu…
Ještě jsem chtěl připomenout, že tyto závody jsou vzpomínkou na Zdendu Fortchsama. Už je to let, co odešel, ale vždycky, když jsem na Poličce, očekávám, že se někde jeho vysoká, vzpřímená postava objeví. Klobouk, šátek, vousky, delší vlasy a začne navazovat mokrý mušky, žádný lury…
Tolik k sobotě.
Sezóna 2014
Teď bych se chtěl ohlédnout za sezónou 2014. Sice zbývá ještě pár závodů, ale dnes mám čas, gozeři (rozuměj moji synové) a moje milá manželka jsou na lepším, tak mohu sepisovat.
Tato sezóna se točila hlavně kolem MS. Bylo u nás. Samostatné články jsou ZDE od mistra, ZDE ode mě.
Bylo to fenomenální. Jen snad ta Vyrovnávačka se týmu moc nedařila. Zas a znovu musím vzpomínat na Davida a jeho smůlu s losem do kalné poloviny sektoru a jak to nevzdal, na taneční kreace Pavky na závěrečném banketu v kontrastu s klidným projevem ve vodě, na roztěkanost Luboše před posledním kolem, kdy se vědělo, že je to blízko a pak, když se zjevil v lese po posledním kole, na Tondových 9 spadených ryb v řadě za sebou a přece to narval a udělal největší rozdíl na Francouze z našich v posledním kole, na dva opasky Cesiho a jeho koncert v Čerťácích, na všudypřítomného Lukyna, který motivoval kluky, uklidňoval je, prostě no stress, na hakka in the bus – VIDEO, to prostě zůstane v dlouho paměti.
Teď trochu přeskočím k juniorům. Ono to zdánlivě s MS dospělých nesouvisí, ale opak je pravdou. Na poli juniorů se letos opět výrazně připomenuli Američani. Vyhráli svoje MS. Tým i jednotlivce. Ještě před pár lety v Itálii byli Američani jako chudí příbuzní. Pořád píšu o juniorech. Ale začalo se na nich pracovat. A začali se pro ně shánět peníze. Ano, to je to kolem se všechno točí. Talent nestačí. Musí se přidat pracovitost a píle. A peníze. Proč pořád melu o těch penězích? Protože MS dospělých se zúčastnil nejen trenér americké juniorské repre Paul Bourcq, ale i dva kluci z týmu. Mimochodem i budoucí juniorský mistr světa Gabriel Wittosch (mimochodem fajn kluk). Před mistrovstvím světa si zajeli potrénovat do Polska, osud tomu chtěl, že zrovna tam byla zvýšená voda a oni měli ideální podmínky pro trénink. Nikdo nemohl vědět, že i během jejich MS bude zvýšená voda. Ale štěstí přeje připraveným… A po polském tréninku přijeli na pozorování na celé MS dospělých. A to už něco stojí. Co se mně tak úplně nelíbilo a myslím, že by to být nemělo, že Lubošovi dělal supervisora po celou dobu MS právě zmíněný americký trenér juniorů. Taky v pohodě chlápek, ale…
No a toto všechno stojí peníze. Sice je u nás levně, ale nevěřím, že by si to kluci američtí platili všechno sami.
Nemám řešení. Jen jsem měl potřebu upozornit na to, že i u nás se to bude muset začít dělat.
Junioři v Polsku taky zamakali. I oni do letošní sbírky přidali placku. Jsou to šikulové. Nebylo to jednoduché. Pokud by nebylo tak extrémní počasí, možná by dopadli ještě lépe. Tři z juniorů se loučili. Příští rok bude zajímavý, protože budou nováčci, kteří projdou ostrým křestem rovnou v Americe.
S juniory se rozloučila výrazná postava – Lukáš Starýchfojtů. Rád upozorním, že skončila i skvělá Eliška Marková (autorka fotky nahoře) a Vojta Vondruška, který skvěle “zdevastoval” sektor jako prochytávač na MS – po něm šel Francouz… 😉 Ale zpět k Lukášovi. On je nejen nositel slavného jména, ale i slavných rukou. Zatím teda nemá na koncích prstů paličky jak jeho táta, ale chytá mu to obdobně. Za vše vypovídá umístění v žebříčku, kde vlastně bez přetržky jde z jedné repre do druhé. Jen kdyby se kluk učil víc jazyky! S tím mě vážně rozčiluje. 😉
A pak tu bylo ME. Sestava kombinovaná. Někdo přiletěl ze Zélandu, někdo z Norska… Nicméně všechno rybáři na nejvyšší úrovni. Klasický problém s komunikací. Nějak mám vždycky pocit, že ti naši “evropští” reprezentanti se cítí jakoby odstrčení ve srovnání se “světovýma” a dají si pusu na zámek. A my doma prahneme po zprávách a ono nic. Chceme fandit a oni si to tam tají. 😉 Naštěstí konec závodu nebyl utajen. Ogar ten byl jasnej. Prostě mu to lepilo celej závod a neponechal nic náhodě. Ale že po čtvrtém kole, kdy jsme vyklidili medailové pozice, zaútočíme tak, že ze čtyřech možných medailí budeme brát tři, to nečekal ani ten největší optimista. Bravo, ještě jednou borci!
Ligy proběhly, poháry taky…
Koubův memoriál, klasický vrchol podzimu, byl opět skvělý. Rád jsem viděl na bedně Rožínku, protože Jirka Vala si to zaslouží. Ti druzí dva taky, ale Jirkovi jsem přál tak nějak víc.
Ukazuje se, že tu je spousta skvělých rybářů. Když se potkají s losem, dovedou zajet i reprezentanty jako nic.
Letos jsem průvodcoval dva týmy před MS. Pořád se mě ptali, v čem vězí úspěch českých reprezentantů. Nějak jsem si to vyhodnotil a tady je můj názor.
1. Propracovaný systém výběru do repre (žebříček, užší, kumulace výsledků další rok…)
2. Spousta dostupných závodů – myšleno jak cenou startovného, tak vzdáleností (třeba kluci z Kanady na závody běžně lítají přes celej kontinent a to už leze do peněz víc jak Brno – Rožmberk a zpět) – z toho samozřejmě vyplývá vychytanost
3. Pravidelné soutěže
4. Finanční dostupnost povolenek – za pár kaček smíme chytat po celé republice
5. Peníze od svazů
Co se týká vlastního chytání, tak je to hlavně rychlost. Rychlost ve všem – v pohybu ve vodě, v převazování, ve změně stylu…
Když sem o té rychlosti řekl Kanaďanům, kroutili hlavama. Druhej den jsem přišel na snídani a Jeremiah měl holeně plný modráků. Ptám se Johna – kapitána, co J. dělal. “No, jak si nám říkal o té rychlosti, tak on hodinu běhal Vltavou od břehu ke břehu a modráky má od šutrů…”
No a ještě začal závodit Teoš. Můj mladší synáček. Moc děkuji hlavně třem lidem, kteří se na něm pozitivně! podepsali Milanovi Čubíkovi, Standovi Bláhovi a Honzovi Wittnerů. To, že se mu s citem věnovali, pro mě moc znamená. Ale hezky se mu pověnoval i Lubik, Tomáš STF, Pája Chyba, Milánek Šenkýřuj. Prostě vybraná společnost. Díky, díky moc. Závodíme se střídavými úspěchy. Někdy špatný, někdy až nad očekávání super. Zatím tu závodnickou vášeň budujeme, nechci to přepálit. Ale Teoš nevypadá, že by něco přepálil…
Takže to byly asi hlavní situace, příběhy, vrcholy, které mě v letošní sezóně zaujaly.
A přece jsem na něco zapomněl! Kaju se a omlouvám našim matadorům. Přece Chile!!! Je to tak dávno, že mně to vypadlo z mysli. Pořád jsem si říkal, něco tam chybí, něco tam v tom výčtu chybí… A richtig – naši stříbrní senioři. Bojovali do posledního kola a až v něm Italové odrazili nápor a zvítězili. Dlužno podotknout, že Itálie tam byla v plné síle, včetně doprovodu a se dvěma mistry světa. Naši chlapi (Petr, Jirka, Jirka, Milan) si z toho nic nedělali a pěkně jim zatápěli. To byla první letošní placka do sbírky. Poklona až na zem. Mně teda z toho chilskýho mistrovství nejvíc zaujal Jirkův doplatek za nadváhu – zavazadla, Petrův přestup/nepřestup na tranzitním letišti – nechte si to povykládat od Jirky Daňka nebo Milana Čubíka. Stojí to za to. Je teda pravda, že po této situaci všichni svatosvatě slíbili, že to nikomu nepoví, ale naštěstí to porušili.
Celkem bylo k mání 16 medailí – 4 týmové a 12 individuálních. A my brali SEDM.
Ještě lépe vypadá samostatně dospělácká kategorie MS + ME – k mání 8 medailí – Češi berou PĚT.
Bude náročné na tento rok navázat.
Ještě pár vět k tomu, co mě letos zaujalo na poli technickém – vybavení.
Není tajemstvím, že dlouhodobě spolupracujeme s Frantou Hanákem. Luboš i já dostáváme k testování různé pruty a Franta pak vyhodnocuje poznatky. Velkou radost nám udělal a pro mě je to asi největší letošní pecka – řada prutů Superlight – SLT. 9’6″ ve trojce je opravdu skvělá. Chytali s ní nějací kabrousci – Tonda, Martin Dr.Oz, Luboš, Keňa, vědci z NASA – prof. Huček a dr. Daněk a všichni byli unešeni. Ano, toto je reklama. Protože na něco, s čím sám chytám a s čím jsem spokojen, reklamu udělám rád. 😉
Ještě jeden prut mě dostal a to můj milý Superbíček. Superb v #1 – prostě symfonie v ruce. Vyvázaný od našeho nejlepšího vazače/stavitele prutů Jindry Běhounka. Přidám ještě pár fotek, protože to stojí za to.
Celá reprezentace a myslím, že z první padesátky v žebříčku snad každý, má “trojnulku” – šnůru na francouzskou nymfu. Taky skvělá letošní novinka.
Řada Alpen Nymph, kterou jsme testovali loni na podzim, sklízí zasloužený úspěch v Itálii, Francii, Německu.
A nesmíme zapomenout na Czech Lake Pro. Šňůry, které si Hanák Competition nechává vyrábět u AirFlo. Samo o sobě záruka nejvyšší kvality.
A už druhým rokem používám a pořád jsem z toho zázraku hotovej – Blue Ribbon od Loonu. Video ZDE. Bez “matroše” (vypadá to jako koks) si už nedovedu představit suchou mušku. Aplikuji to oproti videu trochu jinak – prostě strčím prst do lahvičky a pak to vetřu do cdc. Muška je v cuku letu načepýřená a připravena.
To byl můj rok 2014.
A to jsem ani nevzpomněl výlet s Milánkem do Španělska. Ale to bude chtít vlastní článek. 😉
Vím, že raději čtete, ale pokud Vás v letošním roce něco zaujalo, tak budu rád, když se s námi podělíte. 😉
64