Tento článek píšu moc rád. Vítězství na letošním Monfish cupu jsem totiž potřeboval více než kdy jindy. Ani tak nejde o body, jako spíše o sebedůvěru a motivaci do celého zbytku roku. I když z legrace, tak si mě kamarádi začali dobírat, že po svatbě a narození dcerky už jdu z kopce. Prvně jsem se tomu smál, ale postupem času jsem tomu snad začínal i věřit.

 

Na Poličku jsme letos prvně vyrazili až v sobotu ráno. Důvodem je každá ušetřená noc, co jsem doma, tedy plusové body, které budou následující dva měsíce velmi důležité. V týdnu jsem přemýšlel, jakou taktiku letos zvolím, protože to, co jsem vždycky dělal už lidi znají a někteří to celkem spolehlivě okoukali a dokonce i aplikovali. Je tedy třeba něčím zase překvapit. A tak mě napadlo, proč se nevrátit k taktice, se kterou jsem kdysi vyhrával jednoznačným způsobem. Navíc jsem letos vsadil na nejnovější vybavení a musím říct, že asi prvně jsem pocítil, jak mi vybavení výrazně pomohlo. Ale nepředbíhejme.

Trend poslední doby se ubírá směrem k lovu s pomalým íčkem a chartreusskových blobů nejrůznějších modifikací. No a protože doby, kdy všichni chytali jen a pouze na žlutky, už pominuly, rozhodnul jsem se vytvořit legendu o slavném návratu v tu správnou chvíli. Použil jsem nové háčky na testování – H250BL, které se mi od začátku testování velice líbili svým tvarem, tvrdostí a trvanlivostí hrotu. Takže jsem vsadil vše na jednu kartu a všechny žlutky připravil na tyto háky. Nasazení hoverky není žádným tajemstvím, nicméně jsem opět vsadil na testovací model, který už by měl být v sériové výrobě. Jedná se o malinko upravený model šňůry pro delší hody, něco mezi klasickým tvarem hoverky a forty plus. To mi později zachránilo kůži.

První sobotní kolo jsem byl smutný, protože jsem začínal v sektoru B u chaty, nicméně jsem byl vlastně úplně nejdál od chaty v tomto sektoru, což bylo špatné, protože vždycky se nejvíc ryb chytá nejblíže chatě. Po prvních hodech bylo jasné, že dostat rybu do podběráku bude velmi těžké. Ryby od prvních hodů jen zobaly do mušek, když už to vzaly, tak jen na krajíček, takže hodně padaly. Trpělivě jsem si ale ryby odebíral, i když já mám ty začátky takové pomalé, nakonec 8 ryb. Nejvíc z mého okolí, ale u chaty to nařezali. Každopádně zlatá pětka!!! To bylo pro mě jako jednička, i když mě štvaly řeči jako ,, jenom 8 ??? “ Ale já věděl, že ta cesta kterou jsem se vydal byla správná ve všech ohledech. Šňůra, háčky, mušky, rychlost tažení… Druhé kolo jsem se moc neposunul. Sektor C byl řeknu vyrovnaný, nikde to nebylo výrazně lepší a tak jsem věděl, že když budu trpělivě dodržovat to co jsem si zvolil, ryby nakonec potkám. První hod, záběr, zdolávačka a perlín 22 v síti. No proč ne, beru. Pak postupně přidávám, hodně ryb jsem dostal i na hang pod břehem, takže se mi to moc líbilo, jak je to rozmanité. Jednou daleko, jednou to potáhne u břehu. Celkem 9 ryb. Super asi jednička. Třetí kolo sektor C. Tu zadní část jsem měl vždycky rád. Bojím se ale těch posledních míst, tam to bývá taky dobré. Našel jsem si ale místečko mezi stromy, takže jsem to mohl házet poměrně daleko. To stačilo, abych se dostal na ryby, které se občas ukázaly dál od břehu. Dotáhnul jsem si z tama 7 ryb, což stačilo na krásnou dvojku v sektoru. Beru všemi deseti. Poslední kolo a já nic neměním, mám v tom jasno, ryby jsou všude, jsou rozjeté, nejezdí ve velkých hejnech, takže je nutné být rychlý po zdolání ryby, pozorovat pečlivě odkud se ryby pohybují a hodit jim do cesty co nejvíce krát. Sobotu končím pod lesíkem na místě 12, kde se dá hezky házet. Už se tam skoro nic nechytalo, boj o jednu dvě rybky. Ale nebylo to mrtvé, občas aktivita na hladině. Rozhodnul jsem se to tedy opět prát co nejdál a takzvaně si to odmakat tím, že budu házet co to půjde. Odměnou bylo 5 ryb a z toho jeden perlín 20,2mm asi z 30 metrů. Paráda. Jednička v sektoru myslím o dvě nebo o tři ryby! Začíná se vyplácet nová hoverka. Na výsledky jsme nečekali, postup jistý někde z předních pozic všichni 4 v autě, takže na dešti jsme nestáli a valili se ubytovat na místní internát. Večer pivko na náměstí v Poličce, pečené koleno, stolní fotbálek, dvojitý rumíček a do postele.

Ráno zjišťuji, že po sobotě jsem na 3.místě, což potěšilo, že jsem šluknul pár bodů do žebříčku, tak supr. Losování finálového nedělního dne jsem se slitoval nad takovým hnusným potrhaným papírkem, který nikdo nechtěl, tak jsem se slitoval a bral ho. Mrzáček jeden mi nadělil startovní číslo můj ročník – 87. Hned jsem si řekl, že teda máme hodně společného. Nicméně místo nic moc, věděl jsem že nejlepší budou místa co nejblíže číslu 100, kde v sobotu nikdo nechytal. To se potvrdilo jako každý rok. Já tedy věděl, že budu zase bojovat o umístění kolem 5. A taky jsem to ubojoval, 3 ryby v prvním kole mohly vypadat jako propadák, já ale věděl že je to údržba. Kolem mě víc neměli až teda vzadu, ale ne všichni. 3 ryby beru všemi deseti! Pak už jen dva ťukance, ale ty co jsem píchnul, seděly.

Rotuji na sektor C, kde se první kolo chytalo kolem 5 ryb. Místo na házení slušné, jsem v té zátočince, kde to mám rád, musí se to prdnout moc daleko, což mi vyhovuje. Vedle chytá Ríša, což jsem rád, je to kámoš a není tam nějaký nepřejícný soused, takže si spíše fandíme navzájem. Ukázal jsem mu jak správně hangovat a pak mu to dalo rybku nebo dvě, tak jsem měl radost. Ještě před tím kolem mě pobavil rozhodčí, který říkal že to Ríšovo číslo je dobré, že tam někdo chytil 8 ryb, ale že to moje už nic moc, jen 2. Tak jsem to nechtěl vysvětlovat a 8 rybami názorně demonstroval, že i to moje je celkem dobré, jako že bylo. Ryby se tam motaly, potěšil i krásný duhák 50cm úplně za dálky, začal skákat, prostě parádní show. Vtipný komentář kolegů Honzi a Keníka, kteří prohlásili: „ Ono to těm rybám někdy trvá, ale nakonec si toho Rozu stejně najdou“. Přišlo mi to směšné, protože to fakt vypadalo jako by tam najely úmyslně. Tuto jedničku jsem ještě podpořil jednou rybou tzv. „zadarmo“, kdy jsem zdolal duháka na koncovou mušku, vyvadil, pustil, podepsal, vzal jsem mušky, rukou hodil do vody, vzal prut, chtěl nahodit a na prostřední mušce se třepal duhák. Trochu jsem se i styděl, aby mě někdo nepomluvil, že je to ten sám, ale svědomí je čisté. Krásné kolo, Ríša taky pochytal, tak velká spokojenost. Zúročení dalekých hodů spojených se správným hangem.

Další kolo jsem věděl, že je pro mě zlomové. Trochu jsem plakal, protože jsem byl opět úplně v sektoru B a opět skoro nejdál od chaty. Takže klasika, boj o umístění 8-10. Nicméně jsem nestahoval kalhoty před dalekým brodem a soustředil se na správné hody, tažení a hlavně proměnění záběrů! Hned ze startu jsem dal rybu, pak druhou a jednoho jsem potáhnul. Pak se uklidily někam jinam a nastalo ticho. Dvě bylo málo. Dál ale držím stanovenou taktiku, i když mě to láká na změnu. Pak nahodím poměrně daleko, zatáhnu a srovnám sestavu, záběr pod hladinou, zdolávačka s podezřením na dalšího perlína a on to okoun, netuším, co dělal u hladiny, ale jen 19cm takže nepíšu. To mě mrzelo. Ale byla akce. Pak najednou zdolávačka další a siven, rychle proběhne zapisovací ceremoniál a další hod další siven ze stejného místa taky daleko ve vodě. Zřejmě přijelo hejnko, ale víc už jsem ho netrefil ani vlevo ani vpravo. Kolo končí, 4 ryby, ale dle toho co jsem viděl to bude lepší, než to, kvůli čemu jsem plakal. Umístění kolem 5, nevím přesně, ve mně udržuje jiskřičku naděje. Věděl jsem ale, že Vojta Ungr to měl našlápnuto suprově, ale naděje umírá poslední. Vždycky se soustředím hlavně sám na sebe. To jestli to soupeř podrží nebo ne, je na něm a já to stejně neovlivním. Takže jsem se staral o sebe.

Do posledního finálového kola jdu na A2. Teď zase musím uznat, že mám velmi dobré místo v sektoru, protože se tam občas ryba otočila ( i když to všude ), ale jako bonus se tam dalo krásně a daleko házet. Takže dobré místo, ale musí se fakt házet daleko. Druhým hodem na takových 35 metrech krásný zátah ale ryba asi po 5 metrech padá. To mohla být parádně uklidňující ryba. Smůla, jedeme dál. Kolegové zleva i zprava dávají po rybě. Lehká nervozitka, ale makám dál a hážu už tak daleko, že se bojím přicházejícího Romana Vlčka, aby mě nedisknul, že chytám už v sektoru C naproti. Po asi 15 minutách přichází další záběr šíleně daleko, ale ryba drží a vsíťuji duháka, macka 32,5. Jinak se kromě občasných velikánů chytaly menší rybky kolem 30 spíš míň. Chvilku na to Milan Jílek vlevo druhého. Kontruju dalším úlovkem ze vzdálenosti 54metrů ,,střízlivým odhadem”. Kolega vpravo druhá ryba ale štika přes 40. Kontruju třetím úlovkem z minimálně 60 metrů ještě střízlivějším odhadem. Ke konci parádní zátah a pojistka v podobě čtvrté ryby se nekonala kvůli záseku mimo hlavu. Naštěstí nemusím dotahovat další kontr od kolegů, protože kolo končí. 3 ryby stačí na jedničku v sektoru. Krásné napínavé kolo. Dobré místo proměněno a tady musím přiznat, jak jsem psal na začátku, že nová hoverka Hanák ( která bude ke koupi až v létě ) mi pomohla dostat mušky dost daleko na to, abych se dostal na ryby, co už se ke břehu moc nedávali.

Čekání na výsledky střídala radost se zklamáním, když si mě Keník nechtěně povodil, že máme s Vojtou stejný součet umístění, ale on má o 2 ryby víc. Nakonec to tam počítali špatně, což jsem zjistil záhy, takže radost podruhé. Moje vítězství potvrdilo vyhlášení, Vojta seknul druhé místo a Mira Škoda třetí místo. Po loňském druhém místě jsem tedy opět stanul na pomyslném stupínku nejvyšším, dohromady tedy popáté z šesti možných. Možná se to zdá jako rutina, pro mě je ale každé toto vítězství velkým úspěchem, mezi více než 170 závodníky, je to určitě vítězství největšího českého a možná i slovenského závodu. Naviděnou příští rok, určitě to bude zase boj až do posledního kola.

PS: Přátelé, kamarádi, po pár telefonech a komentářích musím upozornit, že ,,střízlivý odhad” je nadsázka opravdu jsem neházel 54 a už vůbec ne 60 metrů. Berte to jen jako srandovní pohled závodníka, kterému se daří a čím více se Vám daří, tím více vám to jde. Je to jen vtípek. Díky za pochopení!

 

 74