Uplynula dostatečně dlouhá doba od mého návratu. Nechtěl jsem psát hned po snové cestě, protože bych hýřil superlativy.
Chtěl bych konečně svou cestu popsat. Trochu mě motivovala Terka, která nám poslala hezký článek o jejich cestě Norskem. Částečně pod vlivem Coryho, kamaráda z NZ. Cory také něco sepisuje a ptal se mě na můj pohled na NZ rybaření a NZ vůbec. Toto jsem mu poslal:
1. Pure nature – it was what I expected and I got it.
Čistá příroda – to jsem očekával a dostal.
2. Wild nature, wild fish, wild rivers.
Divoká příroda, divoké ryby, divoké řeky.
3. I like fish alone no fishermen around. Plenty of rivers/lakes and nobody is there. I like it. You have to have friends who can get you over fence. Or politly ask farmers.
Mám rád, když chytám sám. Je tam spousta řek/jezer a nikdo tam. To mám rád. Musíte mít kamarády, kteří Vás dostanou přes plot. Nebo se zdvořile zeptat farmáře.
4. Size of fish! They are huge. Sometimes is not easy to catch them and this is also good.
Velikost ryb! Jsou obrovské! Někdy není jednoduché je chytit, ale to je taky dobře
5. NZ people are nice and easy going. May be I just had a good luck. But I dont think so – is just their way.
Novozélanďani – jsou vstřícní a v pohodě. Možná jsem měl pouze štěstí, ale nymslím si. Prostě je to jejich styl.
6. All Blacks – I am definitely in my heart one of them.
All Blacks (národní NZ rugby tým) – Určitě jsem v srdci jedním z nich.
7. I like (also hate) that NZ is so far away. It keeps NZ safe.
Líbí se mi (stejně jak to nenávidím), že je NZ tak strašně daleko. NZ je v bezpečí.
8. No IKEA on NZ. I can make silly jokes on Sarah.
Na NZ nemají IKEA. Takže si můžu dělat legraci ze Sáry (Coryho žena).
9. If I can I moved there. Thats describes my relationship to NZ.
Pokud bych mohl, přestěhoval bych se tam. To vystihuje můj vztah k NZ.
To je takový zjednodušený pohled na NZ. Zažil jsem tam opravdu nádherné chvíle. Jel jsem tam sám. Postupně odpadali kamarádi, kteří neurčitě přislíbili, že pojedou. Tak jsem se vzteknul a řekl si jedu sám. A nakonec to bylo nejlepší rozhodnutí. Samozřejmě i nejdražší. 😉 Cenu uvádět nebudu, byla astronomická. Ale nikdo Vás neomezuje, neděláte kompromisy, když k někomu přijedete, tak Vás bez problémů ubytuje. Ale na druhou stranu, upřímně dodávám, že sdílená radost je vždycky větší. Chybí tam to plácnutí s kamarádem a životní ryby vidí pouze GoPro na stativku… Proto jsem si užíval, když se mnou byl Cory. S Corym se známe z MS. Pohodovej borec. Na závěrečném banketu MS mu říkám: “Chystám se na NZ.” On odvětil: “Přijeď, postarám se o Tebe.” Já na to: “Není to jen tak formální?” On se usmál a zakroutil hlavou. Pak proběhla komunikace po mailu a chystání. Paralelně se chystala skupina Michala Adamčíka – Jaroušek Adam st., Rosťa Kříž a Jirka Šindelář. Věděl jsem, že jedou a plánoval se k nim připojit, až budu mít dost samoty. Tak se taky stalo a byly to skvělé dny s touto patičkou. Umocněné přítomností Romana Heimlicha, kamaráda a znalce místních řek/jezer, který nás svědomitě informoval.
Střih a už jsme na NZ. Kontrola na letišti byla brutální. Možná byla na škodu znalost angličtiny, protože “partyzání”, kteří nerozumí a kroutí hlavou, byli odbavení rychleji než já. Žádné jídlo – to mě vlastně jedinkrát Novozélanďani nas..li, protože mně zabavili sponzorský dar v podobě klobásek a salámu z uzenářství věhlasného Aleše Diváckého. Nutno podotknout, že jsem to čekal. Půjčení auta proběhlo rychle a už jsem ujížděl za Corym. Ten měl závody. Samozřejmě je vyhrál a já po příjezdu viděl pohár jako důkaz. Ale Cory nemarnil čas, přivítali jsem se a hned na ryby. Měl jsem za sebou 48 hodin cestování + jízdu autem v protisměru, docela bych spočinul, ale Cory měl jiný názor. S Billym – další chlapík, který se o mě pak pár dnů staral, mě vzali na místo. Snové místo. Přes pět ohrad a dva ploty. Billy je totiž místní a farmáři jej znají, což je velká výhody. Běžně se tam člověk nedostane a když na divoko přelízá plot riskuje. Tam se hájí majetek jinak než u nás. Takže zpět – snové místo. Táhlá tůň, nymfa a oba kluci poodstoupili a se zájmem mě sledovali. Nešlo ani tak o můj rybářský styl, jako spíš čekali na to, co muselo přijít. Zasekl jsem torpédo. Nemazalo se se mnou. Česačka kompletnaja, jak říkáme. Borci mohli puknout smíchy. Mně se zastavil dech, srdce, svět, vesmír… Ale dostal jsem další šanci. A hned několik a ty už jsem proměnil. Řval jsem radostí, Cory s Billym se řehtali a fotili si mě jako atrakci. Prostě sen.
Večeřeli jsme u Billyho kamaráda. Spali ve stanu na břehu jezera. Jedinou radost mně kalil fakt, že jsem ztratil klíče od zamčeného auta. Bravurně jsme jej otevřeli vychýlením dveří a prutem Hanák Competition #6. Fakt. Ale klíče tam nebyly. Ráno moudřejší večera – Cory je měl zašantročené ve svých věcech. To mu nezapomenu!
Teď to vezmu rychleji. Chytal jsem. Moc jsem chytal. Chytal jsem pořád. První 4 dny ještě tak problikávaly hlavou myšlenky na práci, problémy zanechané v Evropě, ale pak už jen zenové muškaření. Já a řeka, já a ryba, já a příroda. Moc fajn. Samozřejmě to bylo umožněné díky kempinkové výbavě od Coryho. Stan, vařič, karimatka, spacák… Tak jsem strávil x dnů sám v krajině, kde jsem nikoho nepotkal. Říkám Corymu: “Prosím Tě, občas mě zkontroluj sms, jestli jsem jako ok a tak.” On se usmál: “Rád bych, ale tam nikde není signál.” 🙂
Občas za mnou přijel Cory. Díky němu mám nádherné fotky. Živí se jako profesionální fotograf surfingu. Takovej ten blázen, který se houpe ve vlnách a fotí surfaře jedoucí ukrutnou rychlostí v “barelu” na něj. Jo, jestli se ptáte, jestli někdy dostal do kebule, tak jasně, že jo. 🙂 Fotí výhradně s přilbou.
Ještě jsem navštívil Gisborne a Coryho rodinu. Sarah právě slavila narozeniny. 25 let. Krásná, ke Corymu trpělivá. Je potřeba mít takovou ženu. Já děkuji bohu za Sabku. Coryho rodina – tři syni Max – výborný basketbalista, Rico – umělec a Spiderman, Cruz – všestranný, budoucí rybář. Moc příjemných pár dnů v jejich domě.
A pak mně Cory splnil další sen. Jeli jsme na rugby. Nepopsatelný zážitek. Deset All Blacks (deset hráčů z reprezentace) na hřišti, haka na začátku, podpisovka na konci. Uprostřed skvělý zápas prvních dvou týmů v tabulce. Richie McCaw na place, Aaron Cruden, Sonny Bill Williams… Vám to asi nic neřekne, ale to jsou superhvězdy rugbyového světa. Mimochodem, za 3 týdny začíná MS v rugby v Londýně. Udělejte si čas a mrkněte na nějaký zápas. Nebude to ztráta času. Je to zážitek. Patnáct let jsem hrál a pořád to se mnou šije, když vidím šišatej balón.
A pak zase chytání, chytání, chytání.
A potom jsem se připojil ke zmiňované skupince. Bylo to jak setkání na Volze. Krajané, kamarádi 18.000 km daleko. Musím říct, že kluci nasadili vysoký standard. Teplé snídaně, obžerství na večeři. Do toho pivečko a pořád “potkallišku”. Jojo, užíval jsem si to s nima. Musím zmínit několik večeří připravovaných Romanem, protože ten kluk mě překvapil. Pohoštění, které nám tam připravoval, byly hodné Michelinských restaurací. Bez přehánění. A pak taky Jarouškovy bramboráčky. Po mých instantních jídlech z počátku pobytu docela změna.
Dalším pevným bodem na NZ jsou Maruška a Petr. Oba velmi pomohli našemu týmu a Martinovi Drožovi ke slavnému vítězství v roce 2008. Však ještě dnes je na čestném místě v jejich domě pověšena zlatá medaile, kterou jim z vděku věnoval Pavel Macháň. Maruška je skvělá kuchařka. Petr zase poradí po rybářské stránce. Strávili jsme spolu několik večerů a bylo to moc fajn. Děkuji oběma za skvělé přijetí.
A pak zase chytání, chytání, chytání.
K vlastnímu chytání – klasika – nymfa, suchá, streamer. Nic speciálního, jen prostě velký mušky a tlustý silony. Řeky jsou většinou velký, brození těžký. Je fajn mít brodící hůl.
Vybavení – není tajemství, že používám pruty od Hanák Competition. Maximálně se osvědčil Alpen Nymph #5 – viz foto v anglické verzi katalogu Hanák Competition, Streamer #6, na jezerech Stillwater #7. Občas alternoval Sage ESN #5 – zápůjčka přítele Lubika, který uznal, že po téhle cestě by měl přejít Sage do mé stáje a taky přešel. 😉
Posledních pár dnů jsem se zase odpojil od skupiny kamarádů a přijal pozvání od Billyho. Billy bydlí na břehu oceánu a další level muškaření je muškaření mořské. Tady tedy musím přiznat, že mám velké mezery. Neměl jsem štěstí a nic jsem nechytil. Na mouchu. Ale na gumu to bylo jiné. Chytil jsme spoustu snapperů a trevaly – skvělá ryba na přípavu sashimi. Tam kde sladkovodní rybolov končí, slanovodní začíná. Vůbec se nedivím, že Roman mu zcela propadl. Ono i zdolávat 45 cm velkýho snappera je zážitek.
Takže pár dnů na moři, chytačka, koupačka. Billy se o mě postral jak o vlastního. Dům mám prý kdykoli k dispozici. A teď už vím, že to u NZ lidí nejsou formální kecy. 😉
Pak brutální návrat do reality. Po třech týdnech přírody, totální zácpa na dálnici při cestě na letiště. Opravdu už jsem přemýšlel, jak se to řeší, když nestihnete letadlo. Dvě hodiny jsem stál v koloně bez možnosti úniku. Pak mně urazil proplétající se motorkář zrcátko. Super, najel jsem přes 3500 km bez komplikací a 8 km před vrácením auta toto. Naštěstí jsem měl plné pojištění. Sice to bylo drahé, ale vlastně se to vyplatilo. Ještě jsem nestačil dotankovat – pokuta, chlapík v půjčovně si dával na čas. Zkrátka – dojel jsem na letiště 45 minut před odletem letadla. V dnešní době to má být minimálně 2 hodiny. Chlapík u vážení zavazadel si mě taky vychutnal, takže jsem přebaloval z tašky do příručního zavazadla. Nakonec mně řekl, že já letadlo asi stihnu, ale taška určitě ne… Vítej zpět v civilizaci, Igore!!!
Ale to byla poslední komplikace. Pak jsem se potkal s kamarády, kteří letěli stejným spojem. Soul a 5***** hotel byl takovou třešničkou na pomyslném dortu našeho cestování.
V Praze rozlučka a rychle domů za rodinami. Nicméně pouto s touto partou zůstává. Spiklenecky na sebe pomrkáváme na závodech: Tak co, kdy zase vyrazíme?
Sponzorský dar od Aleška Diváckého – na klobáskách a salámu si pochutnali celníci v Auklandu
Duháček
Vítězný ryk – jak říkal Cory: “Já nemusím ani chytat. Mně stačí, když vidím, jakou máš obrovskou radost, jak si to užíváš…”
Cruz, Cory a já
Potočáček
Vázaní na kapotě
Další řev
NZ
Další potočáček
Rugby!!!
Esence Nového Zélandu
Moje denní vybavení – prut, naviják (modrásek od Hanák Competition – brzda je důležitá a tento naviják ji má excelentní), vodotěsný obal na iPhone, stativ GorillaPod s GoPro – většinu fotek od vody jsem nafotil s touto sestavou, obal na doklady, Patagonia bunda, Ortlieb messenger bag – vodotěsný – nejednou zafungoval jako záchranná matrace, vodotěsný drybag taky od Ortlieba, vesta Patagonia, konzerva s tuňákem, čepice Hanák Competition, polarizační brýle Smith, vesta Simms s CamelBakem.
Památná čepice a zlatá medaile od Pavla Macháně u Petra a Marušky
Roman ve svém druhém živlu
Billy a trevally
Snapper
Rozloučení s partou
Poděkování mojí trpělivé milované Sabce, mým rodičům, Frantovi Hanákovi za zapůjčení věcí k testování – prohlašuji, že dostaly zabrat a všechny prošly,
Šedikovi – však on ví za co, Lubikovi za prut, který už je můj, Petíkovi za odlehčený futrál,
Corymu za fantastickou pomoc, Sarah za přivítání a ubytování, klukům za společnost, Romanovi za informace a večeře,
Petrovi a Marušce za přivítání nejen u nich doma, Billymu za divokou jízdu na člunu a vynikající sashimi.
74