Takto lakonicky mne přivítal po návratu ze světového šampionátu kamarád a náš ligový trenér v jedné osobě Mirek Macháček. Jakoby vystihl pohodu a klid, s jakým jsem svoje už šesté vystoupení na mistrovství světa absolvoval.
Na letošní MS, které se konalo ve Slovinsku, jsem původně jet nechtěl a nominace na tento šampionát jsem se vzdal z rodinných důvodů. Když mi ale zavolal Roman Heimlich, že si při poslední lyžovačce utrhl křížový vaz, tak jsme se doma s Hankou domluvili, že pokud mne vedení znovu osloví, tak na MS odcestuji. Netrvalo moc dlouho a Tomáš St. mi opravdu zavolal, no a já tedy s účastí souhlasil.
V neděli 27.5.2012 jsme se vydali dvěma auty směr Bohinjská Bystrica ve složení Tomáš Starýchfojtů, já, Ivan Vančura,Tomáš Cieslar a mladičký, ještě stále vlasatý Lubka Roza. Tony Pešek se měl připojit kvůli pracovním povinnostem až v pondělí večer.
Po 6,5 hodinové cestě jsme dorazili na místo a ubytovali se. Proběhl seznamovací večírek, ve kterém jsme si stanovili plán na následující den, kdy jsme se rozhodli pro trénink na Savě Bohinjce pod druhým závodním sektorem. Tak vlastně začal náš týdenní tréninkový kemp.
Řeka připomínala Svratku někde v Tišnově. Měl jsem celkem obavu, jak mi půjde chytání s jednou muškou ( nikdy předtím jsem ve Slovinsku nebyl) a krátkým francouzským návazcem, který byl jednoznačně stanoven pro tento šampionát maximálně na délku dvou prutů od šňůry po mušku. Postavil jsem si tedy 2 pruty, jeden se strýmrem a druhý na nymfu. Začal jsem s nymfou a hned na první hod jsem měl rybu. Absolutně čistá řeka byla v těchto 
místech proudná, s hlubokými modrými dírami. Pochytal jsem spoustu ryb, jak na nymfu, tak na strýmra a vyzkoušel si s úspěchem i suchou mušku. Na lov s jednou mouchou jsem si až nečekaně rychle zvykl. Z lovených ryb převažoval duhák, občas se chytil i lipan. Po prvním tréninku jsme dali dohromady mušky a poměrně bez problémů se shodli. Všichni během tréninku po výměnách mušek skončili u stejných vzorů. Z nymf se nám nejvíce osvědčil klasický oranžtag se stříbrnou kuličkou, suchá hnědá májovka, spíše miminko, strýmr černá pijavice s černou kuličkou. K večeru jsme se vrátili, pomohli jsme Tomíkovi s večeří a sedli k vázání. Velmi důležité bylo mít nymfy navázány na nálitcích heavy body, kterými nás před MS vybavil Mirek Macháček z firmy Hends. Muška s tímto těžkým nálitkem dost rychle i v prudkých proudech zajede ke dnu a ve vodě jde vlastně obráceně, takže nějaké vázky jsou ojedinělé.
Po poradě, na které již nechyběl ani Tonda, jsme se dohodli na druhý den na tréninku na říčce Kokra, která je velikostně jako Moravská Sázava, s tím, že před tímto tréninkem si ještě prohlédneme velkou řeku Sávu. Po poradě jsem si ještě něco dovázal a nastalo vítání s Toníkem. Asi ve tři ráno mne vzbudil Tomino Cieslar s holícím strojkem v ruce a holou hlavou. Váňa měl první zářez. To jsem ještě odolal..
Kolem 9. hodiny jsme vyjeli směr město Bled , kde jsme měli sraz s Tonyho kamarádem Valentinem, který nám měl ukázat závodní úseky na velké řece Sávě. Valentin na nás čekal a tak jsme vyrazili na prohlídku velké řeky. Už při příchodu k řece bylo jasné, že dostat dobré a hlavně broditelné místo bude základ úspěchu, protože v jámách jsou hlavatky a menší ryby se tam zákonitě bojí a jsou spíše v mělčích proudech. Po prohlídce Sávy a koupení povolenek jsme se vydali na říčku Kokra nad závodní úsek. Říčka zde byla značně proudná a charakter měla stejný jako vloni v Itálii říčka Rienza. Mušky zde fungovaly úplně stejné jako na Savě Bohince, což bylo skvělé.
Další den byla v plánu velká Sáva. Tady už jsem zvolil ostřejší prut než na předešlých říčkách a samozřejmě se strýmrem za opaskem. Chytal jsem ryby sice jen do 40cm, ale byly hodně silné a bylo potřeba, aby zásek byl razantní a seděl. Opět fungovaly modifikace oranžtágu s různými tipy a pochytal jsem i na šedou nymfičku, samozřejmě že na tu Jihočeskou! Hodně ryb jsem chytil i na strýmra a musím s radostí konstatovat, že při chytání po trenérovi při naší minisoutěži byl stav 15:2.
Další den byl na programu kratičký úsek řeky Sava Bohinjka nad horním závodním úsekem. Tady už to bylo o poznání horší také proto, že zde trénovala spousta týmů, ale ryb jsme i tak pochytali dost. Další dny jsme ještě jednou prověřili velkou Sávu a jeden den jsme autovlakem přejeli na závodní jezero, kde nám opět Valentin se svým kamarádem Dušanem ukázali dobrá místa. Pár ryb se na jezeře v blízkosti břehu ukazovalo a viděli jsme i tlouštíky v mělčích zátokách.
Dušan nás vzal také na místní rybochovné zařízení, kde odchovávají pstruha mramorového a lipana. Musím říct, že rybochov byl pro mne obrovský zážitek, hlavně pohled na generační ryby pstruha mramorového, ze kterých šel opravdu strach.
V neděli nastalo stěhování na oficiální hotel, už i s manažerem Igorem Slavíkem, který dorazil v sobotu večer. Po slavnostním zahájení a večeři následovala porada
kapitánů a tam se také rozhodlo o možnosti tréninku na jezeře pro dvě lodě a 4 závodníky na team, přičemž 5. závodník mohl trénink absolvovat ze břehu. Tuto možnost jsme využili, avšak byli jsme zapsáni až na poslední den tréninku a to bylo v úterý odpoledne. Bylo nás 5 závodníků a tak jeden musel chytat ze břehu. Tohoto se sám dobrovolně zhostil Lubík a taky jako jediný za 2,5 hodiny tréninku chytil rybu v podobě asi 50 cm duháka. Měl ještě jeden záběr, který neproměnil, jinak naše dvě lodě byly zcela bez kontaktu. Jezero bylo po deštích dost zkalené a hlavně za dva dny tréninku už byly ryby dost popíchané. Chytří jsme z toho nebyli a celkem měli obavy, kdo půjde následující den na jezero jako první.
Při večerní poradě jsme se dozvěděli kdo na jaké řece začíná, na mně vyšla první den velká Sáva a odpoledne říčka Kokra, jezero si vylosoval náš nejzkušenější Tony.
Při příchodu na místo na velké Sávě jsem se trochu zaradoval, bylo to místo, na které jsme se při prohlídce byli dívat a líbilo se nám. Na Sávě byl vždy u někoho trenér a tak i teď u mě Tomík asistoval. Začal jsem v půlce závodního sektoru na sucho a chytl dvě mírové ryby, pak jsem vzal nymfu a chytl asi 4 rybky. Věděl jsem, že dobré místo mám na konci sektoru a tak jsem po rychlém pronymfování na oko pěkných úplavků bez ryby spěchal na konec sektoru, kde se mělký proud svažoval do hluboké jámy, následoval výběh a opět jáma. Měl jsem vše tak nějak v hlavě časově rozvrženo a tak mi zbylo dostatek času. Nadešel jsem si nad první jámu a začal jsem s mým oblíbeným strýmrem a šňůrou DI3. Hned první hody jsem měl spoustu 
záběrů, ale ryby neseděly. Okamžitě jsem reagoval a strýmra zmenšil o půlku. Byl jsem na to připraven a měl je ve třech velikostech. Prakticky hned po výměně ryba seděla a já začal postupně přidávat další. Když jsem první jamku na strýmra prochytal, vzal jsem nymfu a dochytal jí na nymfu, totéž následovalo u spodní jamky. Výsledkem bylo 27 ryb a druhé místo v sektoru. Na sucho jsem chytl 5, na nymfu 10 a na strýmra 12 ryb.
Po obědě nastaly menší zmatky, kdy mě a dalším pěti závodníkům odjela dodávka s věcmi, které jsme si v ní dle instrukcí řidiče nechali. Pořadatelé jej pak museli přes telefon volat, aby je přivezl zpět. Francouz už si dělal samozřejmě legraci, že mi půjčí kousek silonu a jednu mušku a že mi to stačí, to je celý Bertrand.
Po přeložení věcí do autobusu jsem tedy odjel na Kokru, ze které jsem měl zprávy od Ivánka. Tomu to moc nešlo, protože byl na spodním úseku, kde se podle všeho mohlo trénovat. Pořadatelé totiž zjistili těsně před šampionátem, že jim původně plánovaná trať kvůli účasti velkého množství států nevyjde a tak ji natáhli do těchto chytaných úseků. Mušky, které mu fungovaly, ale byly naše ověřené a to bylo pro mě stěžejní. Dostal jsem místo č.9. Po seznámení s rozhodčím jsem zjistil, že přede mnou byl Angličan a chytl pouze 5 ryb, což byla zpráva ne zrovna potěšující. Rozhodčí mi řekl, ať jdu nahoru,
že Angličan chytl všechny ryby v bazénku v horní části. Já začal podle sebe na čísle dole, protože 3 hodiny na tak malé říčce jsou dostatečně dlouhá doba. Postupoval 
jsem proti vodě nejprve na sucho, pak s nymfou a nakonec vždy ještě stejná místa prošel se strýmrem. Po 40 minutách, asi ve tříčtvrtě štondu, jsem chytl první rybku 20,1cm a konečně se dostal do již zmíněné jamky. Ta připomínala akvárium, kde sem tam přejela ryba, ale já byl bez záběru. Asi po 10 minutách jsem přitížil a dal jsem opět oranžtága s nálitkem 3,2mm. Na druhý hod se signalizátor, nebo spíše silon nad ním, protože tam byla opravdu hloubka, přibrzdil a v akvárku se pohnula jedna z největších ryb. Po asi 3 minutovém boji a 40 metrovém sprintu s rybou po proudu jsem šel za potlesku mého skvělého rozhodčího s duhákem 45,5cm. Další ryba následovala okamžitě a byl to lipan 50,2cm, celkem jsem z jamky chytl na nymfu 6 ryb. Pak se delší dobu nic nedělo, a tak mě napadlo zkusit strýmra. Vyšel jsem až nahoru nad proud, vyhodil jsem až na konec jamky půl šňůry se strýmrem a stahoval se špičkou pod vodou k sobě přes zmiňované akvárko. Tato taktika mi dala 3 důležité duháky, kteří již nymfu nechtěli. Na sucho jsem dochytal ještě 3 menší rybky a dělal jsem pěknou čtyřku s 12. rybami.
Po prvním dnu jsme tedy již v čele, avšak s minimálním náskokem. Po večeři jsem si dovázal nálitky a suché a nachystal se na středu, kdy nás čekal jen jeden závod ráno, odpoledne pak bylo volno. Já šel na Sávu Bohinku – spodní sektor.
Ráno mi přidělili číslo 18 a rozhodčí mi řekl, že přede mnou chytal Nor s výsledkem 14 ryb a po něm Jihoafričan s 8. úlovky. Začal jsem na sucho v horní části, kde jsem hned po 5. minutách měl rybu a postupně se mi dařilo nesbírající ryby vyhazovat. Vždy jsem ještě místa pronymfoval a nachytal opravdu pěkné ryby, které dle rozhodčího nikdo v těchto místech přede mnou nechytl. Největší rybu jsem z tohoto místa měl duháka 48,5cm. Skončil jsem s 26 rybami opět na 4. místě. Sektor vyhrál můj kamarád z MS v Polsku Francouz Bertrand Jacquemin s 76. rybami, většinou drobnými lipany. Musel chytat samozřejmě tak jako vždy fantasticky.
Následoval půlden oddychu, kdy jsme všichni opravdu po příjezdu na hotel hned vytuhli a spali téměř do večeře. Tým navýšil vedení na 24 bodů, ale následovaly ještě dva závody a to znamenalo, že jedna nula by náskok prakticky smazala.
Já jsem začínal na horním sektoru řeky Sava Bohinjka, na štondu č. 10. Podle informací rozhodčího zde v 1. kole začínal Ital Amantini s 25 úlovky, pak zde střihnul Ir zero a v třetím kole dal Lucemburčan 9 ryb. Celkem nic povzbudivého. Začal jsem tedy na čísle nahoře nymfou, první záběr a po krátkém boji asi 30cm duhák spadl. Po dalších několika hodech jsem chytl jednoho duháka a spadla mi jedna bílá ryba. Vzal jsem si suchou a asi za půl hodiny závodu jsem měl v horní části mého místa chyceno 6 ryb. Sešel jsem až dole a proti vodě postupoval na sucho, nějaké ryby jsem chytl, ale dost mi jich také spadlo. Asi v půlce mého místa byla jamka, kde jsem v průzračné vodě viděl stát několik velkých ryb. Vzal jsem nymfu a začal toto místo pochytávat. Výsledkem bylo 5 duháků od 38cm do 45cm. Nakonec se mi na sucho a nymfu podařilo dohromady chytit 20 ryb a to znamenalo opět skvělé umístění 4.
Po obědě mne čekal přejezd vlakem na jezero, odkud jsem zrovna dobré zprávy od Ivana neměl. Dělal nulu, naštěstí však nulovali kromě Italů všichni favorité. Při příjezdu mě čekal u autobusu Igor a už do mě ládoval informace, kdo, kolik a kde chytl. Zadíval jsem se na vodu a viděl sebrání nedaleko loděnice při vjezdu do zátoky, kde dno s porostem vodního rostlinstva tvořilo jakousi kosu. Byl jsem hned rozhodnut, že pokud tam nebude žádná loď, zůstanu právě zde. Přichystal jsem si rychlou intermídu a Fluorocarbon 0,16mm Hanák competition na jemnějším šestkovém prutu. Na přibližně 4,5 metrový návazec jsem zvolil černou
pijavici s malou červenou tungstenovou kuličkou. Lodě vyjely asi 20 minut před začátkem a všichni tak nějak někam spěchali. Najednou jsem zůstal na vjezdu do zátoky sám. Odjel jsem si od hrany asi na 20 metrů a čekal na start. Výstřelem bylo odstartováno a já jsem poprvé nahodil směrem k podvodním travám. Pomalý mlýnek, pak 3xzatažení a znovu a znovu. U lodi zastavuji a hankuji. Nic, a říkám si, kolikrát to ještě asi budu za ty tři hodiny dělat. Rozšvihal jsem šňůru a nahodil podruhé. Dvakrát jsem zatočil šňůru mezi prsty a ta nějak ztěžkla. Oči se okamžitě upřely na konec šňůry, kde jsem viděl velké tělo bojujícího duháka. V klidu jsem jej dostal k lodi. Pak začal trochu vyvádět. Po očku koukám na Igorka a říkám si :”on se snad na mně ani nedívá a sleduje jiné závodníky!”. U lodě udělal duhák pár výpadů, ale háček držel dobře a tak v první minutě byl duhák 47,5cm v podběráku a jezerem se rozeznělo mohutné “JO”. Vůbec to teda nebyla, jak psal Igorek, nějaká špatná práce s podběrákem, vše bylo pod kontrolou a nedal jsem mu šanci. Po tomto uklidnění a dalších přibližně dvaceti hodech jsem navedl loď do zátoky, kde jsem chytl na mikronymfičku 24,5cm jelce a tím se uklidnil ještě více. Pak jsem zajel na volnou vodu pokusit se dochytat nějakého duháka. Do konce tříhodinového kola jsem měl ještě dva dojezdy ryby k lodi, ale vždy se ryba vytočila a nedobrala. Tyto 2 zdolané ryby mě nakonec dělaly trošku překvapivě až deváté místo v sektoru.
Po celý čas šampionátu jsem se nějak o to, kolikátý jsem, nezajímal, ale když jsme seděli u večeře a bylo jasné, že tým zvítězil, tak jsem si moc přál být na bedně. Ale kvůli té devítce jsem tomu moc nevěřil. Kolem 23. hodiny mě přes celou jídelnu ukázal Tomáš Cieslar na prstech trojku a to jsem dnes podruhé zakřičel “JO”. Pak následoval telefonát domů Hance, tátovi a bráchovi, no a slavilo se. Po přesunutí na pokoj se dal do akce taky holič Váňa.
Druhý den po vyhlášení, při kterém nám trošku popletli medaileJ, nás špičkovali Slováci, že nás porazí alespoň v bowlingu. Nezbývalo než souhlasit, ale s varováním, že budou možná zase smutní. Po večeři jsme je tedy porazili podruhé, tentokrát na suchu.
Chtěl bych touto cestou ještě jednou poděkovat trenérovi s Igorem a klukům za skvělou partu, bez které bychom tak vysoko těžko dosáhli.
Velký dík ode mě za toto povedené MS patří ČRS, klukům Hanákům z Hanák competition, CVP Galvanika, Mirkovi Macháčkovi z Hends, všem co nám drželi palce, bráchovi, tátovi a v neposlední řadě mé trpělivé Haničce.
Tomáš Adam – Ogar.
46