Igi napsal perfektní reportáž z letošního MS na Slovensku, přidal super rozhovor s šampiónem Tondou Peškem a mám tušení, že ještě něco přidá.
Já se chci podělit o trošku jiný pohled na toto MS, protože jsem měl možnost chvilku strávit s týmem Franci ( mistři světa) a hodně chvilek s týmem Španělska ( třetí).
Ale stejně začnu krátce u našich. Na žádném seniorském MS jsem předtím nebyl , ale můj subjektivní pocit z členů letošního reprezentačního ( Tonda , David , Luboš, Roman a Vojta) byl super.
Viděl jsem partu přátelských, spolupracujících lidí, kteří šli za svým cílem a ten si myslím naplnili mírou vrchovatou. A to ostatní už fakt popsal Igorek
S týmem Francie jsem strávil dva večery a dva dny a musím říct, že tak kompaktní tým (velmi výstižně o tom píše Robert Escafre na svých stránkách a taky na FCB) jsem ještě nepotkal (ale zase jsem jich taky zase až tak moc neviděl). Nevím přesně jak popsat to jejich fungování a napadá mě snad jen – Přátelství , Tolerance a s tím vše Společně odevzdat pro tým.
Tento tým měl sedm členů. Všemu „velel“ neuvěřitelně citlivou rukou „taťka“ Robert, který je kromě lidských vlastností i výborným organizátorem a mentorem všeho dění. Jo, neumí anglicky.
Tím jedním „navíc“ byl plnohodnotný náhradník – specialista na jezera, který se plně odevzdal v této trošku nevděčné roli ve prospěch týmu. A kapitánem si tento tým zvolil Sebastien Delcour.
A to, že dvakrát měnili ubytování, protože v těch předešlých nebyl stůl, kde by mohli všichni společně vázat, atmosféru v týmu jenom dokresluje.
Chtěl jsem vidět (a taky jsem viděl) v čem je kouzlo jejich úspěchů, ale k tomu až později, protože jsem to stejné chtěl i u týmu Španělska.
A Španělé? Tým čítající osm členů ( sedm závodníků a opět pouze jeden „vedoucí? mentor? manažer? “ . Juan (stejně jako Robert téměř bez angličtiny) naplňoval určitě všechno 
z uvedeného a určitě přidával ještě i něco navíc . Tým fungoval velmi přátelsky a bez jakýchkoliv vnitřních zádrhelů , ale na druhé straně z jeho členů pro mě netryskala taková ta radost přátelství jako u Francouzů. Ale opakuji vše v úplné pohodě a bez náznaku jakéhokoliv problému. A kapitán? Tým si zvolil Jordi Oliveiras.
Na straně druhé musím říct, že jejich prakticky profesionální přístup k šampionátu mě skoro až šokoval. Přesný režim pro vstávání, snídani (např. musely být banány protože obsahují už nevím jaký to vitamín) , přípravu, odjezd na trénink, rozvrh toho co kdo a jak bude chytat. Oběd se odehrával ve formě svačiny u auta a šup znovu do vody. Při večeři porada a vyhodnocení tréninku, vázání a kolem půlnoci všichni spát. To vše bez jakéhokoliv nařizování či nutnosti někoho na něco upozorňovat. Když jsem podotkl, že se opravdu chovají jako profesionálové, tak se mi dostalo odpovědi, že přeci ano. Účast na MS stojí hodně peněz, které někdo zaplatil a oni se podle toho jenom chovají.
Pro mě to zasahovalo trošku až za, protože byť jsem s nimi byl čtyři dny u vody a viděl jsem, jak chytají, ale to s čím chytají? To ne. Možná měli obavu abych „nedonášel“ našim.
A tím se vlastně dostávám k tomu, co jsem nakousl u Francouzů – jak a s čím.
Jak jsem zmínil, španělský a vlastně i francouzský tým jsem viděl chytat, u Francouzů taky to s čím a od obojích jsem dostal to, s čím chytali prakticky hned po posledním kole.
Už před MS jsem byl ve velkém napětí a byl jsem natěšený na to, co se všechno dozvím o technikách, muškách, taktice, atd. No musím říct, že jsem byl ve finále opravdu překvapený. Přesvědčil jsem se totiž, že neexistují (zatím a doufám, že to vydrží) žádné zázračné techniky nebo mušky.
Pruty se šňůrama taky ne a další není ani potřebné zmiňovat. Francouzů jsem se nezeptal, ale Španělů ano – kolikrát jsi byl v loňském roce na rybách? Ze sedmi závodníků měli dva pod 200 vycházek.
Teď mě napadlo – aby si to někdo nevykládal tak, že chci poučovat nebo radit (0ne, už minimálně z důvodu zcela rozdílných podmínek daných geografií a tím možnostmi lovu ). Opravdu NE! Snažím se jen o svůj náhled a pokud možno co nejpřesnější předání faktů.
Ale zpět.
Návazce? Prakticky stejné jako ty naše včetně signalizátorů. K těm používají ještě i ty barevné pasty, ale jinak …..
Mušky? Jasně, suché Španělské jsou opravdu velmi propracované, ale všechny ostatní? Prakticky stejné nebo hodně podobné jako ty naše mušky. Překvapením pro mě bylo poměrně řídké využití tzv Perdigones. Určitě tento typ mušek nepatřil k těm stěžejním.
Tak tolik z toho co jsem s těmito dvěma týmy prožil a na co jsem si vzpomněl. Pokud by se kdokoliv na cokoliv chtěl zeptat, tak jsem k dispozici.
Taktika? Občas s jednou občas se dvěma. Myslím, že víc se dvěma. Suchá prakticky vždy jen jedna.
Ale je radost se dívat, jak mají „zmáknutý“ každý sebemenší detail, každý pohyb, každou výměnu mušek …..
Taky s týmy Francie a Španělska měli možnost pobýt i naši tři junioři (Patrik, Radek a Adam) a tak se můžete zeptat i jich.
A teď ještě něco , co považuji sám za sebe za důležité a zdůrazňuji, jde jen o můj osobní názor. Ale třeba bude víc lidí s podobným.
Zmínil jsem složení Francouzského i Španělského týmu a v kontextu s tím se chci pozastavit nad vyhlášením Výběrového řízení na trenéra České seniorské muškařské reprezentace.
Opravdu jsou všichni v Odboru přesvědčení, že je pro kategorii seniorů potřebný nějaký trenér? Já za sebe jsem přesvědčený, že ne a mám k tomu tyto důvody :
– – ME se již několikrát zúčastnil náš tým bez trenéra a žádný negativní poznatek s vlivem na umístění jsem nezaznamenal
– – Letošní MS bylo taky bez trenéra ( argument, že to bylo Slovensko, je velmi chabý) a výsledek je známý – po dvou letech půstu titul Mistra světa a druhé místo v týmech
– – Když není moc co „opisovat“ od zmiňovaných týmů v systému chytání, je podle mě velmi co „opisovat“ v systému určení celého týmu
– – Peníze. Všichni víme, že peněz víc nebude (tedy pokud se nenajdou jiné zdroje). A jsem přesvědčený, že plnohodnotný náhradník je už minimálně z hlediska získávání zkušeností mnohem lepší varianta, než trenér určený Odborem. Mnohem lepší mě připadá, když si tým zvolí kapitána z vlastních řad.
– Někde jsem zaslechl, že snad angličtina by mohl být v takovémto případě problém. To považuji za nesmysl. Většina závodníků v týmu anglicky hovoří a toto nemůže být žádný problém.
Nicméně si myslím, že někdo zkušený jak po organizační, komunikační a lidské stránce by s týmem cestovat měl. A jsem si jistý, že takové lidi u nás máme (snad prominou tito, že je jmenuji – M.Hladík , I.Slavík , F. Hanák a bude jich určitě víc) a taky by se možná funkcionáři Odboru mohli o takovéto věci poradit právě s těmi, kteří se těchto vrcholných akcích (MS a ME) zúčastňují.
P.S.: o juniorech příště
Milan Čubík
Zdroj: www.mkbojkovice.cz
84