Letošní rok na nás čekal muškařský šampionát juniorů v Galicii ve Španělsku. V zemi kde jsou místní závodníci velmi silní se suchou muškou a dalo se čekat, že tento šampionát bude nastaven tak, aby domácím co nejvíce vyhovoval. Dle původních informací na nás čekaly závodní sektory na řece Mandeo, Eume, Anllons a Xallas. Jeden sektor organizátoři chtěli umístit na jezero s populací potočáků, kde se mělo lovit z lodí. Naše příprava byla tak zaměřena na suchou mušku s dlouhým návazcem. Do týmu se letos kvalifikovali samí zkušení borci Tomáš Langer, František Adam, Petr Červenka, Libor Marienka a nejmladší Michal Melnar. Týden před samotným šampionátem organizátoři zrušili jezerní kolo z lodí a nahradili jej druhým sektorem na řece Xallas.
I když se jednalo o poněkud vzdálenější destinaci, rozhodli jsme se jet autem. Cesta trvala skoro tři dny, ale dalo se to vydržet. Dorazili jsme na místo neoficiálního tréninku podle plánu v pondělí 1. srpna. Druhý den ráno za námi přijel náš průvodce kamarád David Arcay, který nám ukázal všechny závodní a tréninkové úseky řek. Nakonec si s námi na řece Mandeo chvilku zachytal a ukázal nám lov na pěnové brouky v obtížných partiích řeky. Tato taktika nám později v závodě několikrát zachránila kůži. Naše ubytování před šampionátem bylo zvoleno u řeky Xallas a tak jsme měli opravdu blízko na trénink. Závodní úsek jsme měli hned za barákem a sloužil nám jako osvěžovací bazén během vázacích přípravných večerů. Ostatní tréninkové destinace řek Mandeo a Anllons byly vždy na celodenní výlety a každou z nich jsme objeli dvakrát. Na řece Eume, podle mě nejkrásnější řece, byl zakázán jakýkoliv trénink a tak všechny týmy, asi krom Španělů, byli plni očekávání.
Závodní řeky:
Mandeo – malá říčka velmi zarostlá zhruba 5 metrů široká. Velmi technické chytání mezi stromy. Délka závodního místa cca 300 – 500 metrů.
Anllons – o něco větší řeka, zhruba jako Svratka u Jimramova. Také velmi zarostlá. Délka závodního místa cca 600 – 850 metrů.
Eume – Pro nás nejkrásnější řeka druhá největší řeka s vápencovým světlým podkladem a křišťálovou vodou. Přírodní rezervace plná turistů. Poslední spodní závodní místo na této řece bylo pár set metrů nad vzdutím mořské zátoky. Do této řeky začali zrovna v tomto období postupně natahovat mořští pstruzi a tak závod sliboval zajímavé momenty. Délka závodního místa 600 – 850 metrů.
Xallas – Největší řeka se zhruba stejným průtokem jako Eume, ale daleko širší a ne tak prudká. Dva závodní sektory o délce závodního místa cca 150 – 200 metrů.
Na poradě týmu jsme se rozhodli, že pojedu s prvním závodníkem Tomášem Langerem na řeku Eume a tu zmapuji pro další závody. Organizátoři na této řece vytyčili úseky tak, aby každý z nich měl stejný množství proudů. Tzn., že některý z nich měl 850 metrů a některý jen polovinu. Všechny úseky byly dost vyrovnané což ukazovaly i samotné výsledky závodních kol. Tomáš v prvním závodě ulovil 5 potočáků, což mu stačilo na čtvrté místo v sektoru. Ulovil i hodně malých hraničních ryb, což byla velká smůla. Během prvního kola se ulovil pouze jediný mořský pstruh. V druhém závodě se jich tu chytilo o trochu více a dva ulovil i Libor Marienka na suchou mušku. Po prvním dnu se ukázalo, že hlavní zbraní není suchá muška, ale nymfa díky chladnějšímu počasí. Chytalo se poměrně málo ryb na všech sektorech, což popřelo očekávání všech organizátorů. Výsledkově se velice dařilo Francouzům a také Polákům, kteří stále jen nymfovali a ulovili vždy o rybku více než naši závodníci. Američané byli překvapivě ve spodní polovině tabulky. Druhý den bylo na programu jen jedno závodní kolo. V tomto kole se výsledky týmů velice vyrovnali a vše bylo stále otevřené. Poslední den se však během poslední hodiny oteplilo a ryby začaly preferovat mnohem více suchou mušku. Například na řece Eume bylo potřeba na vítězství v posledním kole dvakrát více ryb než v předchozích. Najednou se probudili Američané, kteří zahájili útok ze spodních pozic na jednu z medailí. Španělé začali také zlobit a tak bylo o nervy postaráno. Poláci, kteří měli taktiku postavenou pouze na nymfování se propadli během posledního dne mimo medailové pozice. Nám se, musím přiznat, také poslední dvě kola moc nevydařila, ale medaili jsme uhájili. Francouzi si stále drželi svůj trend dobrých výsledků, svůj náskok pomalu navyšovali a mohli v klidu pozorovat lítý boj o další pozice. Nakonec šampionát opravdu opanovali a zaslouženě vyhráli. Druhé místo urvali Američané, po velkém vzestupu v posledních dvou kolech. My jsme získali bronzovou medaili.
Během šampionátu jsme pozorovali taktiky, všech soupeřů a ty se nijak moc nelišily od té naší kombinace muška splávek, suchá a nymfa. Výsledky byly vždy velmi vyrovnané a rozhodovala vždy jedna ryba o úspěchu. Jen Francouzi měli založenou taktiku na lovu pouze s jednou muškou a to bylo v technických pasážích zřejmě rozhodující. U nás v ČR nejsme na lov s jednou nymfou vůbec zvyklí. Druhým rozdílem, který jsem vypozoroval u Francouzů, ale i Španělů bylo nošení prutů na vestě během závodu. Při délce závodních úseků, kdy rozhodčí, nepřenášeli pruty závodníkům, měnění prutů poměrně zdržovalo. Opět však musím říct, že tato taktika, která u nás v ČR není vůbec používána by nám dle mého názoru jen přihoršila, protože na to nikdo z nás není zvyklí. Pro příští šampionát, který se koná ve Slovinsku, musíme na těchto taktických věcech zapracovat, protože se bude lovit jen a pouze na jednu mušku.
Na závěr bych chtěl poděkovat našemu vysílateli Českému rybářskému svazu, firmě Hends Products hlavnímu sponzorovi naší reprezentace a firmám Czech Nymphs, Hanák Competition, Monfish a Aucon. Děkujeme za vaši podporu!!!
46