Letos se jelo na MS obhajovat po loňském superfiniši zlato z Mistrovství světa. To proběhlo na severu Itálie poblíž Brunica. Toto mistrovství bylo spojeno se světovými rybářskými hrami, tedy takové rybářské olympijské hry, pořádané jednou za 5 let, kdy naposledy proběhly v Portugalsku s vítězným koncem pro český team jak v družstvech, tak jednotlivcích.
První zprávy před odjezdem do Itálie nevypadaly dobře, kvůli velké sněhové vodě tekoucí z místních hor. Náš kamarád a průvodce Sandro Soldariny nás zásoboval těmito znepokojivými informacemi a proto se všichni připravili na těžkou variantu nymfování, což se nakonec ukázalo jako vhodné.
Při příjezdu do Itálie byly řeky Aurino a Isarco opravdu dost bílé (zabarvené od vápence) a vodnaté a my tak doufali, že se to do závodu trochu zpraví. Náš pobyt bez deště (až na jeden den) vyklesávání pomohl a tak se opravdu stalo, že se chytalo na hezkých řekách na většině míst broditelných. Všechny tréninky probíhaly v souladu se závodními řekami a tak jsme měli dobrou možnost vyzkoušet si vody, které nás potkají při závodě a s tím spojené mušky, které se nám vyjeví jako nejúspěšnější. Z mého pohledu byla volba základní mušky dost obtížná, protože ryby se chytily na všechno a nejvíc problémové bylo určit barvu hlavičky. Po tréninku se mi jevila dobrá zlatá, nakonec jsme ale asi všichni sklouzli ke stříbru. Občas rybu dala i oranžová, ale vzhledem k menšímu průtoku při závodě a s tím spojené čistší vody jsme jí tolik prostoru nedávali. Nakonec soutěž o nejlepší mušku vyhrála tzv. vybíječka, která nám dávala ryby prakticky všude. Nejedná se o nic složitého, ba naopak snadného. Muška s černými štěty, tělo z umělého páva a růžovou hrudí neurazila kdejakou rybu. Trénink taky odhalil obsádku ryb, které se budou chytat a přibližné stanoviště, i když při závodě voda opadla a ryby se rozjely i více do proudů.
Samotné závody se pak konaly na dvou větších řekách Aurino a Isarco a dva sektory byly na jedné malé říčce jménem Rienza. Páté kolo pak bylo z lodí na jezeře di Braies. Na řekách Aurino a Isarco byly úlovky pstruhů obecných, mramoráků (pstruh mramorovaný), duháků a lipanů asi vyrovnané, každý závodník se pak musel přizpůsobit svému místu a podrobit druhu lovené ryby svou taktiku. Nevyspytatelná říčka Rienza, jak bych ji bez obav nazval, obsahovala taky všechny druhy ryb ale většinou převažoval pstruh potoční a duhový. Zvláštní lov na této říčce dělal problémy i zkušeným závodníkům. Zde bylo potřeba velmi přesných hodů, někdy i ,,prakové“ střílení mušek pod větve, a nebo strkání prutu pod břeh. Sektor na jezeru se zdál být po prvních dvou kolech jako solidní s větším počtem úlovků pstruhů potočních. To se však do třetího kola dost změnilo a každá ryba pak hrála nemalou roli!
Český tým se dostal do vedení už po prvním dni se solidním náskokem. V závěsu se držely týmy Polska, Slovenska a Španělska. Nemalé změny ve slovenském týmu měly pozitivní účinek a tak se s tímto týmem počítalo už od začátku, obzvláště, když se jim vydařilo třetí kolo, kde stáhli vedení českého týmu na dosah. Výborně chytající tým Polska , který už několik let dokazuje, že patří ke špičce závodního pole, byl taktéž těžkým soupeřem. Je zajímavé, že i tým USA, který v historii nikdy výrazně neuspěl, se držel v popředí. Pak jde opravdu vidět, jaký vývoj má muškařský svět a že nikdy vítězná éra netrvá věčně. Naštěstí český systém výběru reprezentantů je na tak dobré úrovni, že je nemožné se do týmu dostat náhodou, což bohužel neplatí ve všech zemích. V tomto směru má české muškařské závodní pole ještě velký náskok, ovšem i to se může časem taky změnit.
Třetí závodní den už šlo o vše a my v plné zbroji připraveni bojovat o zlato, jsme stáli venku před hotelem a čekali na autobus. Každý věděl jak, každý měl připraveno vše a každý věřil, že to dopadne. Plni očekávání,
co nám přinese poslední závodní den, jsme si v autobuse vyslechli rozsudek v podobě míst, na které nás ,,tajná“ matice roznese. Na každém sektoru už padaly nuly jak listí na podzim a nás bohužel taky jedna neminula. Několik podivných situací však vyhrotilo soutěž tak, že se ze samého dna zázračně odrazil domácí tým Italů a do posledního kola nastupoval se ztrátou 5 bodů na stále vedoucí čechy. O to více pak byl podivný fakt, že na malou Rienzu nastupovali Italové do posledního kola se streamerem (ten se většinou používá pro rychlé odebrání sazených ryb) a věšeli se jim tam duháci. Nicméně bojuje se do posledního kola, do poslední minuty, sekundy…
Do posledního kola na Aurino jsem nastupoval poněkud rozčarován, protože los mi nadělil hluboký táhlý olej a já ani dost dobře nevěděl, co tam vlastně budu dělat. Naštěstí na této řece byly k dispozici cenné rady trenéra a ten mi přece jen vlil trochu krve do žil. Na konci mého úseku byla ve vodě vidět jakási ,,skvrna“. Nebyla to ani tak skvrna, naopak to byl pás čisté vody vyvěrající ze dna a tvořící v mléčné vodě zajímavý pás. Před závodem jsme tam viděli pár sběrů na sucho a tak jsme se rozhodli, zklidnit situaci hned na začátku pár menšími rybkami do bodovacího průkazu. To se taky povedlo a s cílem 5 ryb jsme tak úspěšně zahájili začátek kola. To se pak chytá mnohem líp, když už je v boďáku zápis! Ve spolupráci s trenérem jsme nakonec dobře takticky zvládli i závěr kola, ve kterém jsem přidal i dvě ryby na streamera. Suma sumárum 10ryb věstilo velmi dobrý výsledek z velmi podprůměrného fleku. Čtverkový prut Hanák competition o délce 9,6stop spolu s vlascem 0,14mm téže značky opět nezklamal a vypružil i ryby jako 48cm lipan nebo 45cm duhák a jiné.
Zprávy z ostatních sektorů nezněly vůbec špatně a my jen tiše přepočítávali, co by se mohlo dít. Po příjezdu na pokoj ještě v termoprádle počítáme výsledky a všechno nasvědčuje tomu, že o pár bodů je zlato opět po roce u nás. Jak nemilé překvapení však přišlo při večeři, když nám Igor Slavík (mezinárodní rozhodčí a náš kamarád) oznámil, že zlato zůstává o pár bodů v pořadatelské zemi Itálii. Obrovská souhra zvláštně vypadajících náhod zajistila výhru domácímu týmu před Českou republikou a Polskem.
Celý šampionát proběhnul na velmi krásných řekách a jezeru v neskutečně krásném prostředí italských Dolomitů. Za zmínku určitě stojí historicky největší ryba ulovená během šampionátu a to pstruh mramorovaný o neskutečné délce 90cm ulovený na streamera belgickým závodníkem!!! Mezi úlovky nechyběli ani lipani a pstruzi více než 50cm. Proto lov na tomto mistrovství světa bych hodnotil kladně, to samé se však nedá říct o celkové organizaci, která značně pokulhávala počínaje překladem do angličtiny až po špatnou koordinaci autobusů a jejich odjezdů.
Domů jsme tedy odjeli se stříbrem na krku a Roman Heimlich si na tom svém ještě taky odvezl medaili bronzovou v individuální hodnocení. České tažení tedy opět dopadlo veleúspěšně, za což vděčí hlavně sponzorům ČRS, Hanák s.r.o. a Monfish. S očekáváním se budeme připravovat na další mistrovství světa ve Slovinsku, které bude, co se týče lovu, určitě taky velmi atraktivní. Závěrem bych chtěl poděkovat celému týmu včetně vedení za skvělou práci odvedenou během i před mistrovstvím a všem fanouškům závodního muškaření, kteří nám drželi palce.
24