Ačkoliv nejsem velký spisovatel,tak ani mně se nevyhnula ona tradiční povinnost, přispět na těchto úžasných stránkách svým článkem z Mistrovství republiky v říčním muškaření.
Dříve než se ohlédnu za cestou k titulu, rád bych ještě jednou chtěl poděkovat všem, co se podíleli na tomto krásném závodě, ať už sponzorům, rozhodčím, ale hlavně dvěma dirigentům celé akce a to Jardovi Hamplovi a Jardovi Adamovi st., kteří tento závod pro nás připravili.
Ale teď už k samotnému závodu. Co se týká mé přípravy, tak žádná divočina. Řeku jsem znal z předešlých závodů a s Tomíkem Cieslarem jsme z počátku sezony na Moravě podnikli i jeden trénink. V tom bylo zřejmé, že se bude lovit pstruh, lipan a samotný závod bude hlavně o nymfičkách, případně suché mušce. Navázáno mám a tak jsem v pátek sbalil to naše nádobíčko, trochu oblečení, skočil do Ostravy pro Tomáše s Kamilou a jupí do Zábřehu. Páteční podvečer klasika, pozdravení se s muškařskou rodinou, zahájení mistrovství, večeře a jelikož mně trápila nějaká žaludeční viróza, tak ač je to u mě nezvyklé, okolo desáté hodiny jsem byl v posteli.
Sobota ráno společná snídaně a odjezd do Bohdíkova na závodní úseky. Rozlosování určilo, že začínám jako rozhodčí a tím pádem budu mít možnost obhlédnout, jak budou ryby při chuti. Rozhodčího jsem dělal na čísle pět, které vypadalo velice slibně a při dřívějších závodech patřilo k těm lepším. Prvním závodníkem u mě byl Jindra Kalivoda a ať dělal co dělal, výsledkem bylo 13 rybek a celkem to bylo trápení. O moc lépe na tom nebyl ani druhý chytající Marek Macholda, který taky zkoušel co se dalo. Odpoledne se chytalo nahoře v Hanušovicích, což dávalo naději v tom, že horní úseky jsou na ryby bohatější. Po obědě jsme se s Jardou Šustkem, kterého po výborném výkonu a dvoječce v sektoru čekalo odpolední měření, přesunuli opět k řece. Po obhlédnutí svého parádního úseku číslo čtyři, bylo rozhodnuto, že nebude důvod nic vymýšlet, jen si důkladně chytat to svoje. Připravil jsem si dva nymfovací superby,fluorokarbon 0,10mm a nymfičky na stříbrných kuličkách průměru 3,0mm. Spodní mušku jsem použil red tag s decentním tipkem a jako přívěs jsem měl sirubčíka, který fungoval i o tréninku. Zhruba tři minutky před začátkem jsem si vzbudil svého rozhodčího Víťu Keníka Pavlackého, který to na sluníčku naprosto regulérně zalomil. Jelikož celý úsek vypadal velice slibně, začal jsem na spodní části a postupoval proti proudu a sem tam jsem vydloubl nějakého toho pstroužka. Po páru minutách jsme prošel asi deset metrů a dostal se nad most. Tam vypukla ta pravá rybačka. Pstruhy jsem chytal v podstatě na hod a všude. Čas pomalu plynul, boďák se plnil a netrvalo dlouho, začínali jsme psát na druhý boďák, což Keňa komentoval slovy ,,Masakr´´. A tak jsem si říkal, jo takhle by to šlo. Když jsem se sem tam ohlédl pod sebe, viděl jsem že obdobně to jde i Jájovi a usoudil jsem, že bude potřeba ještě trochu zrychlit. Zhruba v polovině úseku jsem si chodil pro pstroužky k druhé straně a cestou jsem překonával celkem slušný a zrádný proudek. A proč zrádný? Když jsem napíchl a zdolal celkem slušného potočáka, rozhodl jsem se nechat ho změřit a svižným krokem vyrazil k Víťovi. Jaké bylo překvapení, když jsem v onom proudku našlápl na jestě zákeřnější placák a vibram nevibram už jsem elegantně přistával na zádech stylem, za který by se nemusel stydět ani šampion ve skoku vysokém. Nakonec vše dobře dopadlo, dohonil jsem i pstruha odplouvajícího s podběrákem a sebe jsem dosušil po závodě. Čas na tomto fleku vypršel a já šel do rotace s 51 rybama. Rotoval jsem na dvojku po Terezce Rutové a věděl jsem, že to už taková hitparáda nebude a hlavně bude dokonale proloveno. Spodní část tohoto místa byla klidná, místy nad pás hluboká a bylo vidět sem tam sbírající ryby. Když jsem dostal povel od rozhodčího, začal jsem místo prolovovat metodou muška splávek. No žádná sláva to nebyla, nějakou rybku jsem přidal a jelikož ryby braly nymfičku, převázal jsem to na počáteční sestavu a posunul se do proudnějšího úseku. Tam to bylo lepší, ale jelikož bylo Terkou dokonale proloveno, spoustu ryb už do toho jen klepalo, případně padalo. I přesto jsem zde přidal 23 ryb a boďák tak naplnil na 74 ks ryb, což mi dávalo naději na slušný výsledek. Nakonec z toho byla dvoječka za jedničkou skvěle chytajícího Vojty Ungra s 84 rybami. Sobota se chýlila ke konci, bylo potřeba dát sušit věci, teplá sprška, výtečná večeře a jelikož jsem byl celkem utahaný, opět jsem se po desáté přesunul do postele.
Neděle, obdobný scénář, společná snídaně a přesun na závodní úsek do Bohdíkova. Tam mě dle losu čekala sedmička, která nepatřila úplně k nejlepším místům, ale pak jsem 
rotoval na parádní jedničku. Zmiňovaná sedmička byla uzavřená mezi stromy a celkem dost proudná, akorát v horní části byla slibná jamka, do které prosvítalo sluníčko. Taktika byla celkem jasná, mušky jsem použil stejné a rovnou se vydal do jamky, která mi dala pár ryb a pokračoval jsem prosluněnýma proudkama nahoru. Proudky byly celkem mělké, tak jsem kuličky vyměnil za 2,5mm a sem tam jsem přidal pstroužka či lipánka. Když jsem asi po půl hodině přebíhal z horní hranice čísla, opět jsem se v jamce zastavil a přidal nějakou tu rybku. Nakonec jsem se vydal dolů do proudů, tam opět nasadil dvě trojky s tím, že koncovou stříbrnou jsem vyměnil za bažantíka s metalickou růžovkou. Do rotace jsem odcházel s 15ks ryb což bylo celkem slušné a přesouval se na jedničku, ze které odcházel Vojta Ungr s 26 kusy a vypadalo to že je rozhodnuto. Velkou nadějí bylo, že jednička bude plná ryb, ale že jako čtvrtý budu mít problém najít rybu, která bude mít chuť něco vzít. Po páru hodech do slibných míst bylo jasné, že jamky jsou probrané dokonale a nemá cenu se v nich zdržovat. Mušky jsem opět zmenšil a začal ohazovat okraje jamek a mělké proudy ze kterých se mi dařilo odlovovat drobnější potočáky a celkem dost lipanů. Čas utekl jako voda a já odcházel s 34 rybami v očekávání co ostatní. Nakonec z toho byla krásná jednička, Vojta v těsném souboji při shodném počtu ryb, ale menší rozhodující udělal trojku za Milanem Šenkýřem a na spodním sektoru jedničku dělal Tomík Cieslar, což bylo super pro pozici v týmech. Dvojku dělal Luboš, se kterým jsme měli stejný součet umístění, ale mně nahrával větší počet ryb. Teď už nezbývalo, než počkat, jak se kluci poperou v odpoledním kole. Ačkoliv to v horním sektoru bylo napínavé a těsné až do konce,tak nakonec součet umístění tři a celkový počet 108 ryb mi vynesl titul v soutěži jednotlivců a týmově jsme uhráli druhé místo za skvěle chytajícími Jihočechy v tomto nádherně připraveném závodě.
Po večeři v podobě pikantního gulášku, už nás v Hanušovicích čekalo jen vyhlášení výsledků, rozdání parádních cen, rozloučit se a vydat se na cestu domů. Takové bylo ohlédnutí za úžasným víkendem na řece Moravě a ziskem mého titulu Mistra republiky.
Petrův zdar
48