Vážení kolegové závodníci, rybáři muškaři,
Říční muškařská závodní sezona je prakticky u konce, pominu-li tento týden konající se Užší výběr reprezentace a pak ještě nějaké ty juniorské říční závody.
Chci se nyní s chladnou hlavou a jasnými argumenty vrátit v posledních 2 měsících k tolik diskutované otázce, a to systémů počítání výsledků bez nutnosti měření ryb. Nechci se již vracet k tomu, co rozdmýchalo trochu vášní v průběhu letošního podzimu, jsem rád, že se vášně uklidnily a jak někdo správně řekl, je před námi dlouhá zima, tak diskutujme a zvažme v klidu všechna pro a proti. Chci zde jen jasně vysvětlit mé postoje pro všechny nezasvěcené, proč jsem v průběhu září podle některých tolik „tlačil na pilu“. Byl jsem při letošním MiČR řeka ve Strakonicích jako garant tohoto závodu postaven hospodářem JčÚS M. Hladíkem před jasné stanovisko, že není v zájmu JčÚS měřit a v korýtkách „trápit“ 2leté lipany, jejichž populace, jak jistě všichni účastníci tohoto MiČR uznají, je na Volyňce velmi silná. A pokud jsem chtěl, aby závod proběhl co nejregulérněji (bez ohledu na pozdější dohady okolo regulérnosti výsledků v soutěži žen…), abychom na té Volyňce vůbec mohli chytat a bodovat to, co v té vodě žije, musel jsem jako jediný možný způsob zvolit pouhé počítání ryb bez jejich měření. To jsem také vysvětlil a prezentoval na poradě kapitánů. K podzimnímu kolu I.ligy na Svratce jsem pak tento systém směřoval samozřejmě také, a to hlavně z důvodu ochrany námi lovených ryb. To, že na Svratce v okolí Štěpánova je dominantní rybou potočák, je neoddiskutovatelný fakt. Termín závodu v polovině září pak také není ideální dobou pro závod, který se odehrává především na potočácích. Jeho měření v korýtkách a zbytečná manipulace s nimi v době přípravy na tření určitě nevnáší dobré světlo na nás a naše závodění jako takové celkově. Je mi podsouváno, že se snažím zalíbit úzkým skupinám různých „křiklounů“ a „nespokojenců“, kterým se stejně nikdy při našem závodění nezavděčíme… Já si myslím, že tak to není. Já pouze jako předseda SO LRU muška při Radě ČRS nejenom vnímám tlak rybářské veřejnosti, ale TAKÉ si plně uvědomuji, co při našem závodění činíme a jak se chováme k námi loveným rybám. Sami před sebou, a tak by to měl mít každý z nás rybářů, závodníků, muškařů bychom se měli být schopni podívat se vždy se vztyčenou hlavou do zrcadla a říct si: „Ano, rád chytám ryby, rád závodím, ubližuji při tom mém počínání těm rybám, co nejméně, jak jen je to možné.“ To je hlavním důvodem celé této podzimní kauzy. A nezrodila se tato myšlenka v mé hlavě jen tak narychlo, jak to možná i vypadalo. Zasvěcení samozřejmě ví, že tento systém byl na několika závodech hlavně v Jč úspěšně praktikován. Dohra s narychlo schvalovaným Dodatkem k SaZ řádu, ve smyslu možnosti pořádání závodů bez nutnosti měření ryb, bylo už jen vyústění možná nedorozumění s pořadateli I.ligy MK Bojkovice na Svratce. Nyní si myslím, že nastal čas, udělat další krok a já jsem přesvědčený, že krok dopředu. Tolik úvodem.
Ano či ne – tedy závody bez nutnosti měření ryb? Za mě jednoznačně ANO!
Z mého subjektivního pohledu, po zvážení všech aspektů a urovnání si v hlavě všech pro a proti, po všech našich podzimních diskuzích veřejně prezentuji: do našeho zasedání SO LRU muška půjdu jako předseda tohoto odboru s jasným návrhem a mandátem jihočeského SO LRU muška o zapracování systému závodů bez nutnosti měření lovených ryb do SaZ řádu pro příští rok.
Všechny Vás ujišťuji, že tento systém bude pouze doplněním SaZ řádu a že systém závodů tak, jak je v současnosti nastaven, tzn. s měření a bodováním ryb (1mm=1bod) zůstane v plné platnosti. Já pouze chci, aby tento systém bez nutnosti měření ryb byl plnohodnotnou možností pořádání muškařských závodů pro všechny pořadatele soutěží dle našeho TK. Bude jen na pořadateli, jaký systém si pak ve finále zvolí a jakou cestou se vydá. Sám bych prosazoval, aby v dlouhodobých soutěžích, tzn. krajské divize, II. i I.ligy byl tento systém využíván 100%. Co se týká pohárových závodů, nechal bych to zcela na pořadatelích. Pořadatel si pak musí před rybářskou veřejností obhájit svůj systém a přístup. A právě proto, že pořadateli a vyhlašovateli dlouhodobých soutěží (ligy, divize) je SO LRU muška chci, aby při těchto soutěžích bylo s rybami manipulováno, co možná nejméně. Navíc tyto soutěže jsou v současnosti vždy pořádány v systému „závodník-rozhodčí“ a tak je zde možnost jakékoli manipulace s výsledky nebo možnost podvodu minimální. Vysvětlím níže v hlavních bodech a zásadách, jak bych si představoval, aby tento „nový“ systém fungoval. Cílem celého tohoto procesu by opravdu měl být, co nejmenší podíl našeho závodního muškaření na stav rybích populací v Čechách a na Moravě. A to i bez ohledu na určitě smysluplné argumenty odpůrců tohoto systému, kteří mají „svojí“ pravdu v tom, že naše závodění je, ve srovnání s jinými vlivy a faktory, vlivem zanedbatelným (ve smyslu – predátoři, regulace povodí, MVE, rybáři, pravidla rybolovu, hospodaření ČRS, MRS na P vodách jako takové, apod.). Chci jen říct, že použití tohoto „nového“ systému nás nijak neomezí v našem závodění a je to vlastně to nejmenší, co jako závodníci můžeme udělat pro zlepšení stavu našich řek, ač je to jakkoli diskutabilní…
A nyní to hlavní – jaké zásady by „nový“ systém počítání výsledků bez nutnosti měření ryb měl splňovat. Tak to budu i navrhovat v nějaké smysluplné podobě a co nejkratší do SaZ řádů pro další roky.
1) Systém může být použit pouze ve formátu závodů „závodník-rozhodčí“.
Pozn., vysvětlení: Každému je asi jasné, proč. Nemá snad smysl více vysvětlovat. Ano, vnímám, že podzimní MiČR ve Strakonicích z tohoto pohledu nebylo ideální, ale důvody, proč jsme to nakonec takto byli nuceni uspořádat, jsem vysvětlil.
2) Může i nemusí být stanovena minimální míra bodovaných ryb, tzn. 0 – 200mm.
Pozn., vysvětlení: Stanovená míra bodovaných ryb musí být vždy velmi šetrně zvážena a zvolena pořadatelem tak, aby se v revíru při závodě co nejméně vyskytovaly ryby na hranici zvolené minimální bodovatelné míry a tudíž tak docházelo k minimální nutnosti jejich přeměřování. Samozřejmě může pořadatel v propozicích jasně stanovit, že některé ryby/druhy chce z bodování vyjmout a tudíž i jejich chytání, co nejvíce vyloučit, např. 1leté – 2leté Po, Li nebo střevle pot., apod. Míra musí být stanovena obezřetně s jasnou znalostí pořadatele, co se v daném revíru vyskytuje…
3) Závodník, který podebere rybu sám posoudí, zdali má stanovenou míru (pokud je stanoveno), aniž by jakkoli s rybou manipuloval nebo sahal do podběráku. Nahlásí rozhodčímu druh ulovené ryby. Pokud si závodník není jist, může s rybou vybrodit, nechat ji přeměřit a teprve potom se případně dohodnou, zda ryba má stanovenou minimální míru a bude zapsána do bodovací karty.
4) Pokud si rozhodčí není jist, zda ulovená ryba, kterou nahlásí závodník, má stanovenou minimální rybu, může si kdykoli nechat tuto rybu přinést závodníkem v ponořeném podběráku a tuto rybu přeměřit.
Pozn., vysvětlení: Rozhodčí by měl tuto možnost mít „neomezeněkrát“. Nechci tady předpokládat, že se mezi závodníky vyskytují takoví, kteří si budou chtít navzájem dělat jakékoli „pakárny“. S touto myšlenkou nechci vůbec kalkulovat. Snad závodíme pro vlastní dobrý pocit a sebeuspokojení. Jestliže se někdy někdo takový vyskytne, myslím, že brzy a rád sám skončí… Bude za vola a pitomce a ostatní by mu to měli dát patřičným způsobem najevo.
5) Jestliže ryba nedosahuje minimální stanovené délky, a to o 0-5mm závodník dostává napomenutí. Napomenutí mohou být max. 3.
1. napomenutí – ryba se nezapíše, 2. napomenutí – ryba se nezapíše + škrtá se poslední ulovená ryba (pokud ještě závodník žádnou nemá, tak další ulovená), 3. napomenutí – diskvalifikace v daném závodním kole. Jestliže ulovená a nahlášená ryba nedosahuje minimální stanovenou délku o více jak 5mm – diskvalifikace v daném závodním kole rovnou.
Pozn., vysvětlení: Je mi jasné, že tento bod asi přinese největší diskuzi. Ale já myslím, že je to řešitelné. Absolutně bych spoléhal na gramotnost závodníků! Připouštím, že se mohu splést o 1-2-3mm, ale pokud si opravdu nejsem jist, není nic snazšího než si dojít nechat rybu přeměřit… Více jak 5mm už je dle mého soudu jasný úmysl!
Už tady mohu napsat, že nemá smysl předjímat situace a podvody, např. nahlásím rybu, rozhodčí mě zavolá na přeměření, budu vědět, že je to v řiti a vědomě jsem nahlásil „nemírovou“ rybu, a ona mi náhodou vypadne z podběráku… 🙂 Zaznamenání do bodovací karty a šmitec. Když se to stane víckrát, je to asi jasný úmysl. Existuje rozhodčí komise, apod. – která může udělit dodatečně „D“. Jak napsal někde Drožík – každý systém jde „očůrat“, to nejde v jakémkoli SaZ řádu naprosto dokonale dořešit. A znovu opakuji, já vycházím z férovosti závodníků a nepředjímám, že každý závodník je v dané chvíli podvodník… 🙂
Dokonce si v tomto bodě dokážu představit přístup tzv. „nulové tolerance“ – tudíž, jestliže závodník nahlásí rybu jako mírovou, rozhodčí ho vytáhne, ryba nemá (klidně třeba i o 1-2mm) – rovnou „D“ – neměl bych s tím jakýkoli problém – tím více v kontextu s následujícím bodem. Je to ale asi věc další a širší diskuze.
Celá tahle situace (mírovosti/nemírovosti ryb) se bude dát snadno řešit nastavením dle následujícího bodu…
6) Každou ulovenou a nahlášenou rybu musí závodník šetrně pustit a poté musí úlovek dojít podepsat v bodovací kartě! (tudíž vybrodit, při břehovém chytání taktéž…)
Pozn., vysvětlení:
- velmi silně vnímám argument mnoha závodníků a naprosto s tím i souhlasím, že výhodou a silnou stránlou českých závodníků na mezinárodní scéně je „fyzička“, umění brodit, atd. To je silný a jasný argument. Myslím, že podepisování ryb v bodovací kartě toto vše řeší ve všech souvislostech!
- Při velkém počtu chytaných ryb (MiČR Volyňka, Kouba – Vyšák), tak také dochází k jasné samokontrole a ani „nepozorný“ rozhodčí nikoho o ulovené ryby tak nepřipraví…
- Navíc při nejistotě závodníka, zda ryba má či nemá míru, ji prostě vezme na změření. Myslím, že se tím potlačí jakékoli choutky podvádět… Stejně musím jít rybu podepsat, když ji nahlásím – vysvětlení k předchozímu bodu 5 a případným následným sankcím…
Tento důležitý bod vybrození a podepsání ulovené ryby zajistí: dobré rozvržení a nerozšlapání si loveného sektoru, fyzickou kondici nejlepších závodníků a v neposlední řadě i menší počet úlovků, což byl také jeden z nejsilnějších argumentů hlavních odpůrců tohoto „nového“ systému. Myslím, že se při nutnosti brození bude chytat stejný počet ryb jako nyní při systému měření. Víc člověk prostě nestihne… No a ryby, které budou mít stanovenou minimální míru bez diskuze, budou šetrně bez další zbytečné manipulace puštěny do svého rodného živlu… S nadsázkou řečeno: „Vlk se nažral a koza zůstala celá“.
7) Závodník si může nechat změřit libovolný počet ryb. Největší ulovená ryba pak vždy rozhoduje o umístění v sektoru v případě shodného počtu ulovených ryb, v celém závodě pak v případě shodného součtu umístění a shodného počtu ulovených ryb.
Toto, co jsem zde nyní sepsal, myslím, splňuje veškerá kritéria, jak závodit na našich revírech, aniž bychom s rybami museli zbytečně manipulovat a tak je také nešetrným zacházením poškozovat.
Samozřejmě by nedílnou součástí mnou navrhovaných změn mělo být posouzení šetrnosti/nešetrnosti při podebírání ryb v letu, tzv. „motýlkování“. Mám na mysli jeho zákaz… Otázka je, jak to celé popsat a zařídit, může se samozřejmě stát, že ryba (pstruh) při podebírání sama vyskočí… Asi bych si dovedl představit, že v SaZ řádu bude jasně stanoveno, že podběrák musí být při podebírání ryby vždy namočený (ponořený do vody) a ryba by měla být do podběráku co nejšetrněji navedena. Pokud se stane, že při podebírání ryba vyskočí, může být do podběráku zachycena nad hladinou. Je to ale otázka další diskuze, nicméně mělo by toto opatření jít ruku v ruce se všemi návrhy, které jsem popsal výše.
Co se týče juniorských závodů… – ano, to je více než diskutabilní. Máme zvolenu „komisi pro mládež“, která si v SaZ řádu stejně upravuje pravidla a ustanovení tak, aby to vyhovovalo „juniorským“ potřebám. Chápu argumenty „juniorů“ 🙂 jako je Milan Čubík, Zdeňa Marek a další, kteří mají své zkušenosti a dobře vědí, jak se chovají při juniorských závodech Ti nejmenší. Jaká je jejich pozornost, když dělají zrovna rozhodčí, schopnost rozeznat mírovou rybu, obava ze starších, apod. Všechny tyto argumenty chápu, jsou pádné. Faktem však každopádně zůstává nutnost pořádat i ty juniorské závody tak, abychom učili děti co nejméně ryby poškozovat a abychom je učili i to, že každá zbytečná manipulace s rybou (v podběráku, korýtku při měření, apod.) je pro ně vysoce nebezpečná… Tudíž bych toto nechal plně v kompetenci „komise pro mládež“ a pořadatelů jednotlivých juniorských závodů. Jedním dechem je ale nutné připomenout, že právě junioři mají ty nemalé výsady závodit na velmi dobrých pstruhových revírech v ČR a na Moravě (Jihlavka, Ostravice, Volyňka, Jizera, Klabava). Tam dospělé závodníky mnohdy žádný hospodář nepustí… A to je nutné si při rozhodování se, jakým systémem závodit, také silně uvědomit.
Tak to je asi vše, co jsem k danému tématu chtěl v této chvíli napsat. Ano, je to zase dlouhé, jak je u mě obvyklé Ale jsem přesvědčený, že toto téma si to více než zaslouží.
Já předávám tento můj elaborát klukům Igorovi s Lubošem, aby to zveřejnili na svých stránkách a žádám všechny, komu není lhostejná budoucnost našeho muškařského závodění, aby se zamysleli a případně se k těmto mým návrhům vyjádřili. Není nic lepšího než veřejná diskuze a pohledy ze všech úhlů. V klidu a s nadhledem. Naše zasedání SO LRU muška je na začátku prosince, změny do SaZ řádu však ale vždy schvalujeme až na jarním zasedání, tzn. někdy v březnu. Máme na to tudíž celou zimu…
Martin Musil
předseda SO LRU muška
26