Ve dnech 21. – 27. září 2015 se uskutečnilo v oblasti Trentino–Alto Adige pod štíty Dolomit 21. Mistrovství Evropy v muškaření.
Náš tým, ve složení Tomáš Adam, Martin Drož, Lukáš Jahn, František Kouba, já, trenér Tomáš Starýchfojtů a manager Martin Musil, vyrazil již v dopoledních hodinách 12. září, abychom měli dostatek prostoru pro řádnou přípravu na šampionát.
Pořadatelé vybrali pro tento šampionát čtyři říční sektory na řece Sarca – Val Genova, Caderzone-Pinzolo, Tione a Terme di Comano, přičemž se jednotlivé sektory od sebe poměrně výrazně lišily charakterem koryta i vodnatostí. Pátý sektor byl zvolen na křišťálově čistém a ne příliš hlubokém horském jezeru Nembia. Na tomto jezeru se uskutečnil závod ze břehu.
Cesta proběhla vcelku bez komplikací (až na drobné komunikační nejasnosti ohledně délky neexistujícího tunelu – Máca možná ještě ty SMS-ky má a jako bonus jsme si s Tomášem A. ještě třikrát podjeli lanovku nad dálnicí, tolik se nám líbila) a již v podvečer jsme vyzvedli povolenky a ubytovali se v hezkém penzionu v blízkosti vesničky Stenico. Toto místo leží v nadmořské výšce okolo 700 m. n.m. a je odtud překrásný výhled do údolí řeky Sarca. Na všechny tréninkové úseky to bylo z naší základny poměrně blízko.
A hned druhý den to začalo – snídaně, přes den ryby, po večeři vázání a tak nějak to šlo celý přípravný pobyt pořád dokola. První tři dny přípravy s námi strávil výborný kamarád
z Nového Zélandu Johannes Krill, který byl na návštěvě v Evropě a protože je nadšeným muškařem a velikým fanouškem závodního muškaření, přijal naši nabídku strávit s českým národním týmem na vlastní náklady několik hezkých rybářských dnů. Myslím, že se kamarádovi s námi líbilo a zažil i trochu těch našich legrácek.
Během tréninku jsme se snažili opakovaně prochytat všechny tréninkové úseky řeky Sarca a hned počáteční dny napověděly první účinné vzorky mušek. Zkusili jsme si i chytání v mléčně zakalené vodě, která po vydatných deštích tekla několik dní koryty řek a potoků. Myslím si, že bylo moc dobře, že jsme si chytání v „mléku“ odzkoušeli, protože se tyto zkušenosti hned první den závodu, kdy opravdu hodně zapršelo, velice hodily. Jeden den jsme si také zajeli zatrénovat lov ze břehu na jezero Nambino, které leží v nadmořské výšce 1700 m. n.m. Od parkoviště to byl ještě slušný výšlap a menší koncentrace kyslíku trochu prověřila stav naší fyzické kondice před závodem, ale stálo to opravdu za to. Překrásné horské jezero ledovcového původu, kde žije divoká populace potočáků. Nebyli velcí, ale bylo jich moc a sbírali, nádhera! Perfektní slunný den, kdy jsme si od chytání trochu odpočiluli, jsme prožili na největším Italském jezeru Lago di Garda o rozloze 369,98 km². Okolo břehu jsme viděli spousty různých druhů ryb, včetně úhoře.
Po osmi tréninkových dnech, kdy jsme odzkoušeli všechny možné styly chytání i vzorky mušek, jsme měli v taktice i sestavách celkem jasno. Nachytali jsme spoustu drobnějších potočáků, několik desítek mramoráků, z nichž někteří byli i slušnějších velikostí a také se chytilo i pár lipánků a jelců ručejníků. Nejvíce jsme tradičně chytali na nymfu. Vzory mušek, které běžně používáme u nás, fungovaly dobře i v Itálii. Háčky ve velikosti 14 – 18 se jevily pro závod jako optimální a vlasec v rozmezí 0,09 – 0,12 byl vzhledem k velikosti ryb dostačující.
Po několikadenní, řekl bych velmi poctivé přípravě, jsme se v pondělí 21. září přesunuli na jeden z oficiálních hotelů. Hotel Cattoni Holiday v Comano Terme byla super volba, všechno zde bylo prostě perfektní! Odpoledne proběhl kapitánský meeting a oficiální zahájení. Již večer jsme tudíž věděli, kam kdo půjde. Já jsem měl na začátek říční sektor II – Caderzone-Pinzolo. Pak následovaly sektory na Sarce III a IV, ve čtvrtém kole jezero a na konec asi nejtěžší říční sektor I – Val Genova. Obdobné pořadí, jako na MS 2011, kdy jsem chytal poslední den dopoledne na jezeru Lago di Braes a na konec na zrádném Isarcu. A stejně jako 2011, jsem si doma zapomněl bílou košili a slíbil klukům, že když vyhrajeme, koupím si jí na vyhlášení v nedalekém asijském obchodě, kde měli, jak už to v takových obchodech bývá, kromě oblečení a poměrně slušného výběru erotických pomůcek, snad úplně všechno, na co si člověk vzpomene. Co se týče ostatních borců, na sektoru I začínal Martin Drož, Na III Franta Kouba, na IV Lukin Jahn a sektor V – jezero – měl prověřit zkušenosti ostříleného borce a mého ligového kolegy Tomáše Adama. V úterý 22. září se uskutečnil oficiální trénink a každý si zvolil tréninkové místo podle toho, na jakém sektoru začínal. Já šel tedy trénovat odpoledne na úsek pod sektor II. No a 23. ráno středa byla prvním závodním dnem a začalo se na ostro.
Závod z mého pohledu
Ve středu jsme se probudili do velmi deštivého rána. Při přechodu mostku přes Sarcu jsme s Fandou letmo s obavami shlédli řeku, ale zatím nebyla vyšší, ani mléčně zakalená, ale dalo se předpokládat, že tomu tak dlouho nebude. Před odjezdem na sektory proběhlo rituální plácnutí se všemi z týmu a už jsme sedali do autobusů.
Na sektoru II – Caderzone-Pinzolo – jsem měl přidělenou šestku. Tohle číslo mám prostě tak nějak rád a tak jsem věřil, že to bude hezké místo. Docela dlouhý úsek, spodní část rýha při nástupním břehu, jamky za kamínky, směrem nahoru jízek a odtud nahoru po krátké klidnější partii mělčí proudek. Zde úsek začínal. Říkám si, celkem pěkné, mohlo by to jít. Jediné co mě znepokojovalo, byl kalící se potok, který se vléval do řeky těsně nad mým úsekem a kalil právě tu hezčí část na chytání. Naštěstí ten kalný potok nepřidával v průběhu závodu na intenzitě a řeka nebyla zakalená tak, že by to znemožňovalo chytat. Začal jsem s nymfou od spodku, postupně pochytával mělčinky, proudnici i oka za kameny, občas jsem přitěžkal, občas na hmotnosti hlaviček ubral, ve všech pěknějších místech stála nějaká ta rybka. Když jsem došel po hodině a půl na začátek místa, měl jsem 10 ryb, byli mezi nimi i mramorák ke čtyřiceti a pěkní potočáci. Jeden větší pstruh mi spadl a jeden slušný mramorák se ukroutil i s muškou, proto jsem v průběhu zvýšil sílu vlasce z 0,10 na 0,12. Pak už jsem zdolával ryby bez problémů. Místo jsem šel pak ještě jednou od konce, vyměnil mouchy a zaměřil se zejména na hlubší partie. Zase to dalo sem tam rybku. Deset posledních minut byl takový vítr, že pršelo snad vodorovně. Všude létalo listí, skoro se nedalo chytat, ale za těch posledních 10 minut v největším marastu jsem po nasazení mušek s hlavičkami 3,5 (jinak se po nahození vracely ve vzduchu zpátky) chytl neskutečných sedm ryb, kdy jsem naprosto nechápal, jak byly ryby v té sibérii aktivní. Takže nakonec jsem měl v promočeném bodovacím listu 25 ryb, dvojku dělal Francouz Poirot Stephane s 12 rybami. Velmi dobrý start. Špatné bylo, že jsme byli všichni na kost mokří. Půl hodinové čekání na autobus nám také nepřidalo. Když jsem zvedl hlavu, okolní kopce byly pokryté sněhem a bylo to na teplotě samozřejmě znát. Naštěstí nás o pauze odvezli do hotelu, takže jsme se v teple převlékli do suchého, což bylo docela příjemné.
Odpoledne jsem pak šel na sektor III – Tione. Cestou mě ze spánku v autobuse vzbudili kolegové, ať se prý podívám, kde chytáme…podívaná to byla zajímavá. Řeka byla rozvodněná a kalná. Měl jsem úsek číslo 12. Přede mnou zde dopoledne lovil polský kolega a chytl 22 ryb, ovšem za čisté a poměrně nízké vody. Úsek vypadal monotónně a prakticky nikde se nedalo vlézt do řeky, opravdu to teklo. Přestávalo pršet. Rozhodl jsem se, že půjdu pomalu s nymfou proti vodě od spodku úseku a cestou si zlokalizuji místa, kde by šlo eventuelně trochu zabrodit. Prvních 45 minut jsem tedy pečlivě ochytal nástupní břeh a do vody prakticky nevlezl. Měl jsem chycených 5 rybek, což v tom kalu nebylo úplně nejhorší. Pak jsem zkoušel místy brodit a házet i více do koryta, ale u mé strany byl opravdu silný proud a navíc se zde na oko lepším místečkům dostatečně pověnoval polský kolega, který lovil přede mnou. Bylo mi jasné, že jestli chci chytit nějakou rybku, budu se muset vydat na druhou stranu, kde mělčí partie slibovaly nějaké rybky vytlačené velikou vodou do břehu. Zdálo se mi, že v horní třetině úseku se voda v jedné oblasti trochu vzdouvá po celé šířce řeky a tudíž je zde teoreticky mělčeji. Navíc řeka za tu první hodinu závodu mírně vyklesala. Zkusil jsem tedy v tom místě opatrně zabrodit a i když mě cestou párkrát zalezla ledová voda přes okraj do broďáků, byl jsem po chvilce úsilí na druhé straně. Tam jsem doběhl na úplný konec úseku, že si postupně ochytám proti vodě celý druhý břeh. Pár hodů, ryba, rychle nahoru, přebrodit tou sněhovou vodou, změřit a napsat rybu, přebrodit zpátky na druhou stranu, doběhnout na spodek, chytit rybu….byl to celkem kalup. No a tak jsem prochytal postupně celý protější břeh a celkem 14 krát brodil s rybou k rozhodčí. Zbývalo posledních 10 minut a tak jsem ještě slovil mramoráka, který mi po začátku kola v jednom oku u nástupního břehu drbnul do mušky a ještě si ke konci drze sebral. Takže to nakonec dalo 20 rybek a další jednička. Dvojku dělal v mé skupině Polák Dariusz Rakowski ze 14 rybami.
První den jsme všichni zachytali moc dobře a s naším týmem to vypadalo nadějně. Po dvou kolech jsme vedli se součtem umístění 28 před Finy (38) a Francií (46).
Ve čtvrtek 24. září se uskutečnil závod pouze dopoledne, odpoledne bylo volno. Já šel na sektor IV přímo do města – Terme di Comano. Sem jsem se asi těšil ze všech sektorů
nejvíce. Řeka mi trochu připomínala Volyňku nad Strakonicemi. Trochu jsem se obával, jestli po vydatném dešti nebude voda ještě zakalená, ale k mému milému překvapení byla ráno krásně čistá a navíc začalo příjemně prosvitovat sluníčko. Měl jsem štond 7, přímo naproti hlavnímu hotelu. Hezké místo začínalo proudky, které se ve spodní části rozlévaly do pomalé táhliny. Začal jsem od spodku se dvěma nymfami. První hod proti vodě ze břehu hned dal rybu, dobrý start. Šel jsem postupně proti vodě a prohazoval všechna možná místa, měřitelné ryby se držely v nejhlubších korýtkách. Věděl jsem, že se zde bude chytat poměrně dost a na jedničku to bude chtít více než 40 ryb. Nechytal jsem ale ryby v tempu, jak bych si představoval. Pak jsem našel kousek od začátku úseku jamku, kde se mi podařilo odchytit v krátkém čase poměrně slušné množství rybek. Část řeky pod začátkem štondu nad zmiňovanou jamkou nebyla opět nic moc a tak jsem šel poslední hodinu úsek opět od spodku. Zjemnil jsem na 0,09 a zmenšil mušky. Pár prvních hodů naznačilo, že změna by mohla být dobrá. Bohužel daní za zjemnění náčiní bylo několik spadených ryb. Postupně jsem přidával sem tam rybku a posledních 20 minut k poledni jsem si nechal na to nejlepší místečko. Zde jsem si posadil rozhodčího za sebe a sám jsem se opřel o břeh, abych neplašil ryby. Nejdřív to moc nešlo, ale po pár minutách se ryby uklidnily a za poslední čtvrthodinku jsem v tomto místě dochytal velmi důležitých 10 rybek. Nakonec jsem skončil na 42 rybách, dvojku v mém sektoru měl italský závodník Andrea Adreveno se 38 rybami. Takže super, další jednička.
Po třech kolech a dvou závodních dnech jsme týmové vedení ještě zvýšili a do posledního dne šli se slušným náskokem, kdy jsme měli součet umístění 43 před druhou Francií (68) a třetím Polskem (70). Do posledního závodního dne šli s medailovou nadějí také již dlouhodobě velmi dobře chytající mladí Finové (74) a Slováci (75).
V jednotlivcích jsem byl po třech kolech na druhém místě se součtem umístění 3 za výborně chytajícím Francouzem Sébastienem Delcorem (3). Lukáš Jahn hrál se součtem umístění 6 jednoznačně také o bednu, stejně tak Tomáš Adam se součtem 10. Martin s Frantou byli ve hře o perfektí top 10.
V pátek 25. proběhla dvě poslední, rozhodující kola. Já šel ráno na sektor V – jezero Nembia. Moc dobře jsem si uvědomoval, že právě jezero může rozhodnout a nebude to nic lehkého, a to zejména po vyprávění Franty, který zde chytal přede mnou a dal tu ve třetím kole jednu veledůležitou rybku z jediného záběru. Na břehu mě podporovali v tomto závodě trenér Tomáš Starýchfojtů a manager Martin Musil. V rámci jezerního závodu proběhly tři rotace, takže každý chytal 45 minut na čtyřech různých místech.
Co se týče obsádky ryb, byla zde poměrně početná populace drobných starších duháčků okolo 20 cm. Pak několik desítek starších duháků mezi 35 – 50 cm – velmi těžko chytatelné ryby. A zbytek rybího osazenstva tvořili nasazení potočáci. Jedna sorta těchto ryb se pohybovala v rozmezí 30 – 40 cm a několik hnědých monster bylo až k 60 cm. Většina ryb byla v křišťálové a mělké vodě vidět. Začal jsem s plovoucí šňůrou, suchou muškou a pod tím malinkou nymfičkou. Prvních 45 minut jsem chytal hlavně staticky a občas to prohodil streamerem. Za streamerem mi dvakrát přijel potočák. Jeden byl ze sorty menších, jeden veliký, ale ani jeden mušky nedobral. Pak mi do nymfičky cvrnkl malý duháček, ale záběr byl tak rychlý, že jsem jej nezaregistroval ani na suché mušce. Ryba jen vyskočila z vody, jak se píchla o hrot háčku. To bylo vše. Francouz rotoval se dvěma rybami, přičemž hned ta první byla největší rybou celého šampionátu – 58 cm. Druhou část jsem začal zase staticky. V průběhu 45 minut mi jeden malý duháček stopil suchou mušku, ale šňůra se opět ani nepohla a jeden drcanec jsem měl opět do nymfičky, ale bylo to obdobné jako v první rotaci. Takže jsem rotoval opět s nulou. Ještě bylo dost času, ryb se chytalo poskrovnu a věřil jsem, že rybku dám, navíc jsem šel po rotaci do jednoho ze dvou dobrých hlubších míst u odtoku z jezera, kde se ryby pohybovaly. Začal jsem zde tahat streamery na rychlé čiré intermídě. Po zhruba 10 minutách záběr u dna, zásek seděl, bohužel se slušný potočák po pár metrech tažení setřepal. Pak dlouho nic. Slovák naproti chytil rybu. Ke konci této rotace se mi za muškami rozjel z dálky veliký potočák a dobral koncovou luru kousek od břehu. Počkal jsem se zásekem, až zatáhne za šňůru, vše bylo jak má, ale prostě po chvilce zdolávání zase spadl. To už nebylo dobré, byl konec rotace. Do poslední 45 minutovky jsem šel do mělkého rohu. Ryby byly k poledni díky oteplení aktivnější a občas zasbíraly. Různě jsem tak pohazoval do dráhy ryb, několik se mi jich na sestavu přijelo podívat, ale pořádně to žádná nechtěla vzít. Zhruba 20 minut před koncem jsem viděl jet aktivního velikého duháka. Opatrně jsem to našvihal a hodil tak dva metry před něj. Přijel k muškám, pak udělal oblouk a z otočky v rozjezdu sebral razantně nymfičku ve spodku. Vzhledem k tomu, že jsem měl na konci kvůli plachosti a opatrnosti ryb fluorokarbon 0,12 a ten duhák měl tak 45 cm, celkem jednoduše vyhrál… Rychle jsem navázal novou sestavu, odmastil návazec, na hodinkách bylo posledních 15 minut. Musím říct, že jsem asi nic podobného na závodech nikdy nezažil. Už mockrát se mi vyplatilo bojovat až do hvizdu, ale tohle bylo fakt hodně. Říkal jsem si, takhle to přeci nemůže skončit. Zkusil jsem v sobě zkoncentrovat vše, co umím. Zhruba pět minut do konce jel tak na 20 metrech od břehu aktivní potočák. Nahodil jsem mušky opatrně před rybu. Pstruh se mírně přizvedl, podíval na spodní mušku a jel dál. Opatrně jsem vytáhl návazec, aby se ryba nesplašila a hodil mu to znovu. Muška mu propadla do cesty a viděl jsem jen, jak pootevřel tlamku, na oko jsem zasekl – do tvrda. V tu chvilku jsem měl tlak asi tak 1000/100… začal se mlít na hladině, fakt jsem se modlil, ať nespadne. Po neskutečných dvou minutách souboje jsem ho konečně nabral a od plic zakřičel! Změřili jsme ho, konečně ryba v bodovacím průkazu – 382 mm. Dvě minuty před koncem se celá situace tak nějak opakovala…pstruh, opatrný hod
do dráhy ryby, povyjel, pootevřel tlamku a znovu zásek na oko. Takže s hvizdem jsem podebral dalšího potočáka a podruhé jsem si zakřičel. To, co se ve mně odehrávalo ke konci tohoto závodu, se tak nějak nedá popsat a myslím, že jsem pro zbytek své závodní kariéry psychicky zocelen. Nevím, proč se mělo stát to, že jsem ty dva pstruhy chytl v posledních pěti mitutách a před tím byl 2 hodiny a 55 minut bez ryby…ale bylo to tak a o vysvětlení můžu přemýšlet… Po závodě se ke mně pohyboval Tomík takovými zvláštními obloučky a myslím si, že na tom s krevním tlakem ke konci závodu asi nebyl o moc líp než já. Každopádně s těmi dvěma rybami jsem udělal umístění 4 za Italem, Francouzem a Polákem, kteří měli 5 – 3 ryby. Za mnou už bylo po rybě, nebo bez ryby.
S klukama jsme se před posledním závodem setkali na hotelu a věděli jsme, že s týmem máme obrovskou šanci vyhrát, nikdo z nás neudělal ani ve čtvrtém kole horší výsledek a drželi jsme vedení před Francií o 23 bodů. Já byl s Lukášem Jahnem a Tomášem Adamem ve hře o bednu a Franta Kouba a Martin Drož ve hře o desítku, super.
Poslední kolo jsem šel na sektor I – Val Genova. Řeka zde připomínala charakterem takovou větší Vltavu protékající mezi nádrží Lipno I a II Čertovými kameny. Věděl jsem, že spodní úseky jsou rybnatější. Los mi přidělil číslo 11, kde dopoledne lovil Valerio Santi Amantini a udělal zde jedničku s 21 rybami. Valerio je samozřejmě vynikající rybář a bylo mi jasné, že místo bude prochytané precizně, nicméně jsem věděl, že nějaké ryby tam být musí, pokud zde dělal jedničku. Flek se mi líbil, na konci štondu hluboká jáma, prostředek kaskáda, začátek místa opět jamka. Voda se přes poledne trochu mléčně zakalila, protože se citelně oteplilo a na horách povolil sníh, nicméně zákal nebyl nijak dramatický a navíc jsme v takových podmínkách dost trénovali. Začal jsem na spodku s nymfou a vlascem 0,10. Po 20 minutách jsem měl 5 rybek, což bylo výborné, protože se na tomto sektoru na dobrý výsledek do pětky chytalo okolo 10 ryb. Pak jsem prošel kaskádu a zde přidal 2 ryby. Horní jamka také dala nějakou rybku a tak jsem měl po dvou hodinách krásných 12 ryb. Zeslabil jsem vlasec na 0,09, trochu proházel mušky a šel úsek znovu od spodu. Zeslabení bylo i v přikalené znát a ještě jsem v nejlepších místech rybky přidával. Nakonec jsem měl v bodovací kartě 22 ryb a byla z toho čtvrtá říční jednička. Druhý byl francouzský závodník se 13 rybami.
No a pak už bylo napětí, jak všechno dopadne. Věřil jsem, že týmové prvenství udržíme. Po chvilce mi už italský závodník gratuloval k týmovému zlatu. Měl jsem obrovskou radost!
Bylo jasné, že půjdu kupovat bílou košili. A během cesty mi přišel podat ruku ještě Francouz, že jsem vyhrál jednotlivce….potlesk kolegů z mé skupiny v v autobuse umocnil pocity, bylo to super.
Takže úspěšné tažení českého týmu pod Dolomity, kdy jsme vyhráli závod družstev se součtem umístění 74 před druhými Francouzi (102) a třetími Poláky (112), bylo podtrženo mým individuálním zlatem (8) a Tomášovo bronzem (13). Na druhém místě byl francouzský závodník Sébastien Delcor (9), který chytal celý šampionát opravdu znamenitě. Všichni naši se vešli do top 10, přičemž Franta Kouba (18), Martin Drož (18) a Lukáš Jahn (20) byli na skvělém 7., 8. a 9. místě.
Myslím si, že úspěch týmu i jednotlivců vyplynul z opravdu velmi zodpovědné a poctivé kolektivní přípravy, tým si prostě sedl a šlapal. Kromě ostřílených mazáků Tomáše s Martinem bych rád pochválil nováčky Lukáše s Frantou. Oba úplně skvěle zapadli do týmu. Lukáš, který kromě toho, že celou dobu všechny bavil svým svérázným humorem, přišel během tréninku na jednu ze zcela stěžejních mušek pro říční závody. A Franta také nezkazí žádnou legraci a z rybářského hlediska byl svými stabilně kvalitními výkony velice platným členem výpravy. No a Tomík s Mácou tradičně super kuchyně, vše zařízené, připravené, včetně návazců atd. Jak jsem již řekl, vše perfektně šlapalo a adekvátně se to odrazilo na výsledku. Jsem moc rád, že jsem s touhle partou mohl strávit super 14 dní pod Dolomity. A pozitivní pocity z celého mistrovství byly samozřejmě korunované naší chvilkou slávy, když při slavnostním vyhlášení hráli českou národní hymnu. A pro tým zazněla česká hymna hned dvakrát… My, kteří jsme byli v Itálii na MS 2011, jsme ji možná trochu vnímali, jako zlatou ozvěnu tehdy stříbrných medailí…
Musím tentokrát pochválit organizátory šampionátu, myslím si, že vše zvládli, až na drobnější detaily, velice dobře a i lokalitu pro šampionát vybrali vhodně v opravdu krásném prostředí.
Úplně na závěr bych rád poděkoval Českému rybářskému svazu za dlouholetou podporu rybářského sportu a hlavnímu sponzorovi Českého národního muškařského týmu, firmě Hanák, spol. s.r.o. Během šampionátu jsem použil jejich háčky, flourokarbonové vlasce a prakticky všechna říční kola jsem odnymfoval s mým oblíbeným prutem Hanák Czech nymf Superb. Také děkuji Mirkovi Macháčkovi a v neposlední řadě všem, co mě v muškaření podporují a kdo mi drželi palce!
52