V letošním roce se konalo ME v muškaření v Portugalsku. Termín tohoto mistrovství byl 14.5 – 21.5.2017.
Podařilo se mi na toto mistrovství nominovat, a tak jsem se po tříleté pauze opět vrátil do reprezentace. Naše družstvo bylo ve složení: Lukáš Starýchfojtů, Tomáš Adam, Lukáš Jahn, Milda Hosenseidl a má osoba Ivan Vančura. Vzhledem k proběhlé situaci a změnám v LRU muška jsme na toto mistrovství jeli bez managera a bez trenéra. V podstatě jsem byl zvolen chytajícím managerem a kapitánem já.
Mistrovství bylo situováno v pro nás nové destinaci oproti předchozím. Dvě předchozí mistrovství se konala v jižnější části Portugalska a rozhodně nepatřila k těm závodům, kde by se chytalo nějak velké množství ryb. Byli jsme proto zvědaví, jaká bude nová lokalita.
Cesta do Portugalska proběhla bez větších problémů. Jediným menším zádrhelem bylo vyzvednutí již rezervovaných a zaplacených aut v Portu. Tento akt nás stál téměř 3 hodiny času a trochu nervů.
Na oficiálním hotelu jsme si vyzvedli povolenky, které mi pomohl zařídit a připravit Antonio Rodrigez.
Po ubytování se ve městě Arcos de Valdevez a večeři jsme se domluvili na prvním tréninku na druhý den. Rozhodnutí padlo na říčku Coura nad závodním úsekem.
Závodní tratě byly na řekách Vez – horním a spodním úseku, Coura, Olo a na jednom jezeře Falperra lake.
Kdybych měl stručně popsat revíry zvolené pro toto mistrovství, tak bych řekl řeky s křišťálově čistou vodou, které se v horních pasážích přibližovaly našim Čerťákům a ve spodních
tocích to byly převážně „voleje“ a stojáky, které byly odděleny občasným proudkem nebo jízkem. Výskyt ryb je asi v celém Portugalsku velmi jednoduchý – parma, jakási forma tlouště a potočák. Potočáka jsem dal schválně až na poslední místo, protože nám připadalo, že těch je v řekách nejméně. Paradoxně to byla jedniná hodnotitelná ryba.J
První den tréninku jsme v podstatě každý zkoušel, co nás napadlo, s tím, že večer vyselektujeme nejúspěšnější vzory mušek. Rozvezl jsem kluky po toku a po třech hodinách jsme se sešli. Počet úlovků nebyl nikterak valný. Já chytil 1 rybu, Lukáš 1 rybu, malej Lukyn 6, Tomáš 5 a Milda 4. Chytali jsme hlavně nymfu, protože sběr nikdo z nás nezaregistroval.
Po krátké domluvě jsme se přesunuli na další řeku Vez pod závodní úsek. Vez je již opravdu velká řeka a několik kaskád dávalo tušit pěknou rybařinu. Po dvou hodinách chytání jsme však konstatovali úplný opak. V podstatě jsme chytli jen 2 hodnotitelné ryby v pěti lidech.
Večer vázání a porada kam druhý den. Rozhodnutí padlo na Vez nad závodní úseky.
Řeka Vez v horní partii velmi připomínala naše Čerťáky. Vysadili jsme Ogara a Mildu s tím, že zbytek týmu pojede proti proudu. Po další cca hodině a půl jsme se opět vrátili na místo, kde jsme nechali kluky. Dostali jsme se autem do míst, kam se podle mne podívá jen málo lidí a ještě méně cizinců a turistů. Řeku se nám opravdu nepodařilo najít, natož se k ní jakkoli dostat. To byl mimochodem obrovský problém na téměř všech řekách – jejich nedostupnost. Kluci se už vraceli k autu a každý nějakého toho pstruha chytil.
Od třetího dne tréninku byly předpovědi počasí nelichotivé – 3 dny deště téměř bez přerušení. I přesto jsme se rozhodli vyrazit na nejvzdálenější revíry – řeku Olo a alespoň se podívat na jezero Falperra, kde však bylo chytání zakázáno. Oba revíry jsou cca 135 -145 km od Arcos de Valdevez, takže to byl v podstatě celodenní výjezd.
Na řeku Olo jsme si museli koupit povolenky ve městě Mondo. Po cca hodině domlouvání se s někým, kdo téměř nemluví anglicky, jsme mohli vyrazit k řece. Chytali jsme opět nad závodním úsekem a každý si zde několik potočáků chytil. Předpovědi se vyplnily a přišlo velké ochlazení a vytrvalý déšť. Promočení jsme se přesunuli na jezero. To jsme si celé kolem dokola obešli. Aktivita ryb byla patrná. Podle informací, které se mi podařilo sehnat, zde byli nasazeni jen potočáci. U břehu jsme našli i několik desítek kusů, které byly těsně po vysazení a bojovaly o přežití.
Následující dva dny jsme díky vytrvalému dešti strávili na baráku vázáním. Jediným opuštěním ubytování byl nákup potravin ve městě. Při tom jsme smutně a s obavami pozorovali stoupající hladinu v řece Vez, která za tři dny stoupla téměř o metr. Můj portugalský kamarád Antonio mne uklidňoval, že pokud přestane pršet, řeky se vrátí do normálu a my si zachytáme.
Poslední den tréninku jsme se vypravili na řeku Azere, která je přítokem Vezu. Zde se nám podařilo ověřit si navázané mušky a chytit nějaké pstruhy. Po dvou hodinách jsme se přesunuli ještě na řeku Vez, kde to zase bylo slabší.
V neděli 14.5. jsme se přestěhovali na oficiální hotel. Po hodině dohadů jsme se konečně ubytovali.
Na první poradě se mluvilo hlavně o trénincích a jejich organizaci. Po poradě proběhlo oficiální zahájení v centru města, kde se představilo 12 evropských týmů a mistrovství bylo zahájeno.
Na oficiální trénink jsme se rozhodli jet hlavě na jezero, které bylo do této doby zavřené a neměli jsme možnost si něco vyzkoušet. Dopoledne tam byl Lukyn Fojt a odpoledne Lukyn Jáhn. Zbytek týmu se na jezero přesunul autem a přihlížel. Chytli se potočáci, kteří byli vysazeni pro toto mistrovství. V podstatě se nejvíce osvědčilo chytání s pomalou intermídou a hned po nahození valit roly-poly. Fungovaly nám hlavně přírodní mouchy.
Po poněkud komplikovaném návratu obou Lukášů z tréninku se konala porada a losování. Doufal jsem, že budu mít šťastnou ruku a že pro nás bude los šťastný.
Druhý den oficiálního tréninku jsme již jen vázali a dokončovali přípravy na hlavní závody.
Ráno jsme se všichni sešli u prvního autobusu, který se mnou odjížděl na jezero v 5:30. Takto jsme se scházeli každé ráno s tím, kdo odjížděl první..
Jezero se chytalo systémem dvou rotací – tedy tří hodinových kol. Já začal na poněkud uzavřeném místě, kdy Ital vedle mě stál na špičce poloostrova a já házel do vzdálenosti, kde on stál. Je třeba říci, že hodně záleželo na rotaci. Ryby se převážně chytaly na několika místech a pokud se podařila rotace, dalo se nachytat. Já rotoval trochu mimo tato místa, takže závod jsem ukončil na dvaceti rybách, což mi stačilo na 4. místo v sektoru. Ze začátku mi fungovalo to, co jsme natrénovali, ke konci závodu jsem již ryby hledal hlouběji. Ogar, který šel na jezero po mně, už chytal s trojkou potápkou.
Celkově jsme po prvním závodu byli třetí za Francouzi a Španěly, kdy výsledky byly poměrně vyrovnané.
Druhé kolo jsem se přesunul na Olo. Na této řece jsme dle informací měli vysazené potočáky. Závodník přede mnou chytil 18 ryb, což nebylo nic moc. Mně se na tomto úseku podařilo chytit 35 ryb, což mi přineslo 1. místo na tomto sektoru. Moc pěkně jsem si zachytal na klidném stojáku. Velmi pomalu jsem se olejem pohyboval, abych nedělal vlny, a odhazoval jsem nymfy na francouzovi co to šlo, a dařilo se mi tak pěkně potočáky odchytávat.
Druhé kolo pro nás bylo výsledkově trochu horší, nicméně jsme po dvou kolech byli na třetím místě. Po dvou závodech už bylo téměř jasné, že o prvenství si to rozdají Francouzi nebo Španělé. Oba týmy to daly svými výsledky všem najevo.
Třetí závod jsem byl na spodním Vezu. Cca 600 m dlouhý úsek, kde úrodných a chytatelných bylo cca 100 m. Po tříhodinovém trápení se mi zde podařilo slovit dva potočáky. Velmi jsem se obával výsledku. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že jsem třetí. Samozřejmě za Francouzem (14 ryb) a Španělem (11 ryb).
Po třech kolech jsme se stále drželi na 3. místě. Francouzi opět odskočili. Zezadu se na nás dotahovali Italové a Fini.
Čtvrtý závod jsem chytal horní Vez. Krásná kaskádovitá řeka. Po dvou hodinách jsem však byl stále bez hodnotitelné ryby. Chytal jsem už jen na jednu mušku a rybu jsem hledal v každém očku a střílel jsem mušku pod větve. Nakonec jsem skončil toto kolo se čtyřmi rybami. Tušil jsem, že je zle a že to nebude dobrý výsledek. Nakonec tedy 6.
Po čtyřech kolech jsme stále byli třetí – podrželi nás Lukyn Fojt a Ogar svou již druhou jedničkou.
Páté kolo mne čekalo na řece Coura. Los mi přiřadil místo, kde Francouz v prvním kole chytil 6 ryb, pak se tu chytila 1 ryba, následně 0 a kolo přede mnou domácí Portugalec 0. Neměl jsem tedy pozitivní výhledy, nicméně po deseti minutách jsem měl již druhou rybu. Nakonec jsem skončil se 4 rybami na krásném 4. místě. Dokonce se mi podařilo chytit potočáka 42,5 cm, kterého jsem opravdu nečekal.
Výsledky v pátém kole jsme si upevnili naši bronzovou pozici.
V jednotlivcích se nám také dařilo. Malej Lukyn skončil 6., Ogar 9., já 10., Lukáš Jáhn 21. a Milda 35.
V sobotu proběhlo slavnostní vyhlášení a dekorování nejlepších. Následně uzavření Mistrovství a oslavy….
Jak jsem již psal, o prvních dvou místech bylo od začátku jasno. Hodnotím tedy naše bronzové medaile i umístění tří jednotlivců v top ten za úspěch. Dle výsledků je jasné, že Francouzům i Španělům tento způsob chytání a tyto vody velmi svědčí a že přesně vědí, jak na nich chytat.
Celkově hodnotím tento šampionát za povedený. Organizace byla zajištěna bez větších zádrhelů – drobné časové skluzy byly vždy doladěny. Ryb se ve finále nachytalo poměrně dost oproti očekávání a obavám všech. Nově zvolená lokalita je dle mého názoru vhodnější k pořádání závodů, jako je ME či MS.
V neposlední řadě bych chtěl poděkovat za podporu našim sponzorům a podporovatelům, kterými jsou Český rybářský svaz, Hanák competition, Středočeský územní svaz i všem ostatním, kteří se na podpoře našeho reprezentačního výjezdu podíleli.
Nakonec bych chtěl poděkovat klukům – oběma Lukášům, Mildovi a Ogarovi za skvělou partu, týmovou spolupráci, vzájemnou podporu a hlavně skvělý výsledek.
Ivan Vančura
70