Malé velké vítězství aneb jak jsem vyhrál podzimní kolo druhé ligy.
Začalo to jednoho krásného dne v červenci loňského roku, kdy jsem se vypravil na dvoudenní tréning na podzimní kolo II. ligy na řeku Sázavu.
Dva dny dovolené v tak nabytém pracovním roce, kdy byl problém se urvat na víkend, to byl zázrak. A taky že jo. Příjezd nebyl na Sázavu,
ale do již dříve zmíněné hospůdky U nádraží v Senohrabech u SvaškoRutů. Skvělá sestava na pracovním obědě ve složení Míra Paur
a Radek Svašek mě dostatečně seznámila se současným stavem na Sázavě. Po lehkém obědě jsem vyrazil k vodě. Moře vodáků, téměř
žádná voda a já s muškařským prutem. Po chvilce chytání jsem zjistil , že chytit rybu i za tohoto stavu není problém. Večerní sběr ještě
podpořil již zmíněný Míra s Radkem. Skvělé pochytání s největšími konkurenty. Tomu se říká trénink. Večer odjezd na Radkovu chatu
u Říčních lázní, kde nás čekal Mates s připravenou noční sumcovačkou. Nemělo to chybu, ale úlovek z předešlé noci o velikosti 110cm se nekonal.
Ráno jsem razil na Sázavu již sám. Věnoval jsem se spodnímu úseku a hlavně ouklejím .
Odpoledne jsem již ladil jen sestavy much za přísného dohledu Mafie Glaesnerů a jejich krásné sestřenky.
Uteklo několik víkendů a byla tu liga. Vyrazil jsem společně s Eliškou již v pátek ráno. Žádný trénink se ale nekonal . V odpoledních hodinách jsme
se usadili ve stanu jednoho ledečského bufetu. Vybalili jsme vázání, koupili pivko , utopence a udělali si hezké páteční odpoledne.
Postupně nás začali doplňovat ostatní týmy včetně pořadatelského pod vedením Radka Svaška a Zdendy Glaesnerů. 
To už dorazil i můj tým Jaroměře – České Skalice ve složení Jirky Pejchara, Dana Svrčka a Dana Kynšta. Předávání informací , losování, nějaká tá
večeře a posezení s přáteli to už k tomu jaksi patří. Ranní los nebyl špatný . B11 jsem měl natrénováno. Trochu nervozity z Elišky, která chytala
pode mnou, ale jinak jsem si věřil. Nejsem asi sám , kdo musí na velkou před závodem ( že Tomíku C . ) takže honem do auta a do nejbližšího
lesíku udělat rychlý bobek a rychle zpět. Bořek ve funkci nekompromisního rozhodčího již byl nervózní kde jsem. Původní taktika, že budou ryby v
nástupním břehu se nepotvrdila a tak jsem začal ochytávat břeh protější. Netrvalo dlouho a byly první ryby a první dublety. OK.Třicet ryb v kole a
honem na rotaci. Flek nic moc a navíc po Hopíkovi. Jenže natrénované oukleje nezklamaly. Pomalu zvedaná mokrá moucha jim vyloženě šmakovala.
Při celkově padesáté rybě mě Martin Sušil zastavil , ať toho nechám, že stejně nikdo nebude mít víc. Tak jsme 15 minut před koncem dali doutníček
a já jen tak ohazoval břehy s velkou srandou když mě spadla ryba. Velká sranda ale byla, když jsme se u aut potkali s Mírou Paurem,
který hlásil 49 velkých ryb. No to mě málem hráblo , protože já měl většinu sice hodně brutálních ouklejí, ale na průměrné Mírovi tlouště to nestačilo.
Takže dvojka. Druhý den mě los přiřadil špatný a velmi dobrý flek. Čtyřka byla utrpením a rotovat se třemi rybami , obzvlášť když tým věřil, že to dám
a možná postoupíme do I.ligy byla zdrcující. A1 – nejlepší místo v sektoru. V neděli, ale zatím nic moc. Na honem sehnané informace říkali proudek
v horní části. Mokrá moucha je tak trochu moje hobby, je to takový malý streamer, a já si ji opravdu užívám. Moje sestava čtyř prutů obsahovala
tři mokré s různými šňůrami dle potápivosti. Avizovaný proudek zklamal . Malé ryby, žádný zápis. Vyměnil jsem mokrou se suchou
šňůrou za clearku camo . A vydal se po vodě dolů. A hle, první ryba. A už to šlo. Jako bych si vzpomněl na Luboše Rozu, když mě učil chytat jelce u
zastávky v Šumicích. „ Hoď to šikmo zatáhni a on se tam pověsí sám“. A taky že jo. Věšeli se. Druhý průchod úseku jsem chytal opět mokrou mouchu,
ale se suchou šňůrou. Ovšem přizvedlou, aby mouchy jely pod hladinou . To byla past na okleje. Stihl jsem ještě třetí průchod s mokrou na nejtěžší
trojkové šňůře, kterou mám. A podařilo se přidat ještě nějakou plotici, bolena a okouny. Paráda, dvacet osm ryb. Konečně jsem byl sám se sebou spokojen.
To vše ještě umocňovaly zprávy, že by snad měl vyjít i postup do I.ligy. 
Postup vyšel . S týmem Jaroměř – Česká Skalice jsme si vybojovali vítězství
a mě se podařilo vyhrát podzimní kolo nad Mírou Paurem. Celkově vyhrál ale Míra, nad naším Danem Kynštem ,
který jako posila týmu skvěle zachytal jarní kolo. Vím, že to není nic moc převratného, ale v té době při mém pracovním vytížení
a nemalých problémech v osobním životě mě to strašně nakoplo.
A jsem rád že u toho byli kluci z týmu Jirka a dva Danové, Zdenda GLS, Eliška a Štěpka na telefonu.
48