Dlouho jsem přemýšlel, koho bych požádal o rozhovor o Karlu Křivancovi. Je hodně lidí, kteří by mně o něm dokázali asi něco říci, ale jen jedna dvojice muškařů z Českých Budějovic pro mě byla nejcennější. Ano, hádáte správně jsou to Jaromír Šram (Jája) a Vladimír Šedivý (Šeďa). Vyzpovídal jsem také našeho společného kamaráda v Kapském městě Korrieho Broose.
Jája a Šeďa – Dlouholetí závodníci z Českých Budějovic nerozlučná dvojka.
Nejdříve jsme se potkávali na hřištích při trénincích rybolovné techniky. Karel se tenkrát přistěhoval z Brna a závodil s námi. Jezdili jsme na technikářské závody jeho Wartburgem.
Jája – Vzpomínám si, jak jednou Karel leštil svůj návazec před závodem. Bylo to na hřišti Meteoru pro pozemní hokej a Karel asi neměl u sebe žádný hadr tak přiběhl k rohovému praporku hřiště a tím to celé drhnul do rovna.
Pak se naše cesty mírně rozešli a začali jsme se setkávat až, když jsme oba začali závodit v mušce. Karel byl v té době činovníkem svazu a hodně se za závodění a propagaci muškaření zasazoval. Nedá se říct, že by byl úplně naším trenérem, ale poskytl nám mnoho informací a novinek ze světa. Díky němu jsme se podívali do světa a hlavně do Anglie na závody. Tenkrát i několikrát ročně. Podívali jsme se na ryby na mnoho anglických jezer, ale rozpočty na tyto akce byly hodně nízké a tak Karel šetřil, kde se dalo. Jídlo bylo na příděl, ale dalo se to vydržet, směje se Šeďa. I pivo nám někdy dovolil. Karel musel mít vše zařízené do posledního puntíku a byl dost nervózní, když něco neměl zorganizované, tak jak by chtěl. Každého nás drbal, když jsme si něco zapomněli a tak nás jednou napadlo si z něj na letišti udělat srandu. Karel kontroloval všem pasy a my jsme odpověděli, že je nemáme. Jirka Klíma nás v tom tenkrát podržel a nechali jsme ho v tom mírně vykoupat. Začal být dost nervózní a padala ostrá slova. Pak jsme mu to samozřejmě řekli a on se urazil a nechtěl 
s námi vůbec mluvit. „Vyřiďte si vše sami, když si ze mě děláte srandu!“, odpovídal pořád. Jednou na něj také tak trošku došlo! Letěli jsme zase někam na závody a Karel při letištní kontrole vytáhl pas paní Křivancové.
Šeďa – Hodně jsem na akcích v cizině řídil. V Anglii nejsou benzínky tak blízko u sebe jako u nás a docházel nám benzín. Přijeli jsme do nějaké vesnice, kde Karel vyběhl za nějakými kluky na ulici. Jeden mu radil, že benzínka je směrem doprava a druhý zase naopak. Když Karlovi došlo, že si z něj dělají srandu a lžou mu, tak jednomu z nich ubalil facku, až jsme v autě zírali. Vrátil se do auta a řekl: „ Vláďo, jedeme!“
Je to jezerní specialista, díky jeho chtivosti získat informace jsme hodně pochytili. Na lodi pořád něco zkoušel, nebyl to línej předělat.
Korrie Broos – V roce 2001 jsem byl manažerem Jihoafrické republiky a vůbec poprvé na Mistrovství světa v muškaření. Bylo to ve Španělsku v horách Aragon. Po poradě kapitánů seděli všichni u velikého stolu a Karel Křivanec s Jiřím Klímou seděli na konci. Jiří Klíma zrovna držel v ruce nějakou mušku a vysvětloval Karlovi její chod ve vodě. Z dálky jsem je pozoroval a najednou si mě všimli. Jiří Klíma mušku rychle schoval a já jsem šel k nim se představit. Oni byli dlouholetí účastníci šampionátů z hodně zkušenostmi a každý je tam znal, jen já osobně ještě ne. Začali jsme být kamarádi a viděli jsme se ještě na mistrovství světa o rok později ve Francii. V té době jsem začal přemýšlet, pozvat Karla Křivance a Jirku Klímu sem k nám. Udržovali jsme s Karlem trvalou korespondenci a roce 2007 se nám konečně podařilo dát vše dohromady a oni přiletěli do JAR. V roce 2009 jsem zase navštívil já jeho a ukázal mi krásy přírody a památky v Jižních Čechách. Moc se mi to líbilo. Karel je tu velmi populární, z jeho knihy Česká nymfa jsme se hodně naučili. Poslední jeho kniha Doberské Lipanění je nádherné počtení. Byl jsem na tom místě s Karlem chytat a bylo to přesně tak krásné jak píše.
Napsal Jiří Pejchar
68