Slavoj Svoboda první a také jediný Československý mistr světa! Mohl však mít titulů v jednotlivcích mnohem více, kdyby měl malinko více štěstíčka. Výborný vypravěč, který bavil lidi kolem sebe na všech muškařských akcích. Závodník, který svým ziskem titulu nastartoval závodní muškaření u nás a jeho jméno je velkým pojmem.
Vyzpovídal jsem jeho kolegy kamarády, aby se s Vámi podělili o jejich zážitky a dozvěděli se kým pro ně Slavoj Svoboda je. Karel Křivanec o něm vždy říká: „ Jo, Slávek, ten vždycky všechno vymyslel!“
Karel Křivanec: Slávek byl členem naší muškařské reprezentace od roku 1984, když startoval už při prvním mezinárodním vystoupení družstva Československa v trojutkání Polsko, NDR, ČSSR na Dunajci. Naši tehdy vyhráli ve složení: Svoboda, Eisner, Malásek, Maruna a T. Milan. V roce 1985 byl Slávek, spolu s Gavurou, T. Milanem, Maláskem a Eisnerem, členem stříbrného československého družstva, při jeho prvním mistrovství světa na Sanu v Polsku. Po dvou závodních kolech Slavoj vedl, ale ve třetím kole ho o medaili připravila hlavatka, která mu sebrala lipana, který by ho vynesl z konečného 8. místa až na stupně vítězů, k čemuž mu chyběla právě tato jediná ryba.
O rok později si však Slávek už tuto poctu na belgické řece Ourthe vzít nenechal. V tříkolovém závodě vybojoval zlatou medaili a titul světového šampiona, kterým u nás posílil významně závodní aktivitu v muškaření. Vedle krátké nymfy však dost ryb odchytal i na sucho. Československé družstvo zde ve složení: Svoboda, Eisner, Gavura, Sýkora a Šebestien získalo bronzové medaile.
V roce 1987 vyhrál 1. mistrovství Československa v muškaření v Rožmberku nad Vltavou a na MS v Anglii se probojoval spolu s Eisnerem do finále. Všechny své peníze tam věnoval na zakoupení jezerního muškařského prutu Berkley 305 cm. Podařilo se mu vyhrát závodní kolo na jezeru Pitsford, ač seděl prvně s muškou na lodi a to s Pawsonem jr., který byl později rovněž mistrem světa, stejně jako byl i jeho legendární otec.
Slávek přechytal tohoto Angličana v poměru 3 : 1 a jako celkový vítěz závodu dostal od pořadatelů 360 cm dlouhý prut zn. Hexagon, který se používá na třepanou při lovu divokých pstruhů obecných na irských jezerech. Nešťastně vylosované místo na řece Test, kde chytil vleže na břichu jedinou rybu, víc jich tam nebylo ani o třináct let později, ho odsunul celkově na 14. místo. Dnes už můžeme jen litovat, že se nedostal aspoň na o trochu lepší místo.
V roce 1988 sice Slavoj vyhrál jak kvalifikační závody na Vltavě ve Vyšším Brodu, tak i nominační závody na Dunajci ve Spišské Staré Vsi, ale na MS v Tasmánii se z finančních důvodů nejelo. O rok později byl druhý na Mistrovství Československa na Oravě a druhý 
v kvalifikačních závodech reprezentantů na Vltavě v Lenoře. Byl proto nominován k MS ve Finsku a opět zářil, i když to byl tentokrát „jen“ stříbrný odlesk na kovu jeho medaile ze soutěže jednotlivců, jen o jediný bod za Polákem Trzebuňou. Po závodech se „lidově“ vyjádřil na adresu vedoucího výpravy, který se nezajímal o nic, co se dělo u vody a to mělo pro Slávka za následek odejmutí titulu mistra sportu a vyřazení z reprezentace.
Naštěstí se u nás velmi brzy otočila politická situace a to znamenalo nejen zrušení trestu, ale naopak, udělení titulu zasloužilý mistr sportu za stříbro z Finska. V roce 1990 byl Slavoj nominován pro MS ve Walesu, kde naši získali poprvé titul světových šampiónů v družstvech (Janus, Svoboda, Šiman, Karafiát, Holub) a Slavoj tu opět doplatil na jeden špatný los na řece Dee, který ho odsunul v kategorii jednotlivců na 11. místo.
V roce 1991 byl nominován k MS na Novém Zélandu, kde obsadil v jednotlivcích 5. místo. Chyběl na MS v Itálii (1992), kde jsme ho velmi postrádali. Místo něj byl totiž zařazen do družstva úplný začátečník ze Slovenska a to byl také důvod pro změny na trenérských postech v závěru onoho roku.
Paradoxně se pak stal Slavoj od roku 1993 asistentem nového šéftrenéra Jirky Klímy, který s ním byl v družstvu na MS v Anglii. V témže roce závodil na MS v Kanadě (1993), kde a jako jednotlivec skončil na 7. místě a v roce 1991 na Novém Zélandu byl pátý. Dodnes ho vidím, jak na obávaném kanále dokázal za nejprudšího deště přehodit vodu až ke druhému břehu a tam ulovit pěkného duháka. V Itálii nám velice chyběl a startoval ještě na MS v Kanadě (1993) a jako náhradník fungoval při MS v Norsku (1994), Irsku (1995), České republice (1996), USA (1997) a Polsku (1998). Během let 1984 – 1998 tedy získal při sedmi startech v kategorii jednotlivců na MS jednu zlatou a jednu stříbrnou medaili a v kategorii družstev čtyři zlaté, jednou stříbrnou a jednu bronzovou medaili. Slavoj rozuměl skoro všemu a vaření jako málokdo a kvůli rybám se ani nestačil oženit.
Jiří Klíma:
Jirko kým pro Tebe byl Slavoj Svoboda? Slávek je můj životní výborný kamarád. Můžu na něj pět jenom chválu. Slávek mi dělal asistenta a lepšího člověka do týmu jsem si nemohl přát.
Jak jste se seznámili a jak jste spolu začínali? Seznámili jsme se docela kuriózním způsobem. Byl jsem jako kluk na dovolené na Vranovské přehradě na rybách a na pláži jsem si k němu přisedl v restauraci. Vůbec jsem tenkrát nevěděl, o koho jde. On si objednal omáčku s knedlíky. Každý knedlík překrojil napůl, namočil v omáčce, dal do pusy, pouze dvakrát kousnul a polkl. To mi bylo divné a tak jsem se ho optal, proč to tak dělá a on odpověděl, že by se jinak nenajedl. Tím začal náš první rozhovor. Pak jsme se potkávali na závodech v plavané, kde jsme chytali první ligu a různé reprezentační výběry. On chytal za Znojmo a já za Brno 1. Pak jsme spolu chytali trojboj a získali jsme několik titulů. Postupně jsme však oba přešli k muškaření, kterému jsme se pak věnovali naplno. Po asi šesti letech, po odchodu z plavané, jsme se dohodli a přihlásili se do krajského přeboru, abychom věděli, jak se to tam změnilo. Tenkrát nás hecovali, že dostaneme na frak. Chtěli jsme jen zkusit, jestli jsme to nezapomněli a dopadlo to tak, že Slavoj vyhrál jarní kolo a já byl druhý a při podzimním kole jsme si to prohodili.
A jak probíhal společný začátek u reprezentace? Výborně jsme se doplňovali, Slávek byl takový tvrdší svérázný a já spíš hodnější. Využívali jsme předchozí zkušenosti života a chování ryb i z plavané a to nám moc pomáhalo to předávat klukům dál. Škoda, že pak musel předčasně skončit díky financím, protože jeho obrovská znalost všeho kolem vody je obrovská. Kluci ho respektovali, byl pro ně prostě persona. Uměl jim vždy výborně poradit.
Jirko slyšel jsem, že se o Vás na závodech výborně staral? To je pravda kdekoliv jsme byli, tak nám vyvařoval. V USA na Mistrovství světa Karel Křivanec koupil krůtu a Slávek to připravoval na ohni. Kdykoliv se někam otočil tak mu Karel kus masa uždíbl a Slávek se pořád divil, kam se mu to maso ztrácí, aniž by přišel na to, že mu to ujídá Karel. Byla to sranda.
Prý hodně chrápal a ten kdo s ním spal na pokoji, měl zajištěnou bezesnou noc ….. Na reprezentačních výjezdech jsem s ním vždy spal na pokoji a během těch dní přípravy jsem byl dost unavený a ospalý. Díky tomu jsem se trošku naučil pít. Abych usnul, musel jsem si dát panáka a to pomohlo. V Norsku jsem měl spát na pokoji s Jindrou Běhounkem a Slávek se Slavojem, protože ti dva se v chrápání předháněli, kdo chrápe víc. Jenže oni dva ztratili klíče od pokoje a přišli spát k nám. Řeknu ti, to byla opravdu bezesná noc za zvuku zvěřince.
Co bylo pro Slávka typické při chytání? Byl to obrovský universál a dokázal vymýšlet mušky, které fungovaly. Chytal výborně s mokrou muškou a na nymfu. Nejlépe chytal na sucho, to byl jeho prim. Později přišlo i chytání na jezerech, kde ukazoval svoji extra třídu ač s malými zkušenostmi. Pro něho žádná technika nebyla těžká, uměl je všechny.
Co bylo specifické pro jeho mušky? Pro něj zase až tak nebylo nic specifické, protože chytal hodně na klasické barvy mušek, co znal z Dyje. Bobše používal v klasických přírodních barvách. Hodně nymfoval na krátko s velkými nymfami březnovek.
Bohouš Gillar:
Kým pro Tebe Bohouši je Slavoj Svoboda? Slávek to je pro mě přirozený rybářský talent od boha. Je z té staré muškařské školy a můžu říct, že to byl můj veliký vzor. Na první pohled to
je přísný člověk, ale když si tě pustí po delším čase k tělu, jak se říká, tak je to fantastický člověk, dobrosrdečný. On by se rozdal! Na MS 1996 v Českém Krumlově jsme prodávali u Jirky Klímy v obchodě v hotelu a Slávek nám nosil z rautů jídlo, abychom nebyli hlady. Pak nám říkal „Šopáci“. Tam se o kluky i o nás staral úplně miliónově. Táta máma mu tam tenkrát říkali. Je to výborný bavič, když se sedlo u piva, tak to ses mohl uřechtat smíchy. Takové historky od vody to jsi od nikoho tak neslyšel. No zlatý člověk, co ti mám vykládat.
Jak jste se seznámili? Jezdili jsme na ryby na Dyji a on tam byl porybný. Jedno z prvních setkání bylo, že nás kontroloval a kamaráda nechal vysvléct z prsaček jestli v nich neměl pstruha. Byl přísný, šel z něj respekt. Nejdřív tam za námi chodil a říkal, ať si jdeme zpět do Zlína šít boty. Pak, když však po nějaké době viděl, že to myslíme vážně, skamarádili jsme se. A velmi nám pomáhal.
Jaké mušky Slávka vystihují, které by si k němu přiřadil? No, kdo vymyslel „ Viktorku“ jepici do véčka? Slávek, to je jeho muška. To on mi ji tenkrát pustil a my už ji pak modifikovali. Jeho nápady byly výborné. On na rybách vždy hodně přemýšlel.
Vzpomeneš na nějaký zážitek s ním ze závodů třebas? Byli jsme na Mistrovství republiky na řece Svatavě v Západních Čechách a Jana Dudová tam byla na svém prvním mistrovství. Chytala, brodila, běhala a Slávek za ni přišel a křikl: „ To není Dyje! Děláš vlny jak parník! Vykašli se na to, pojď chytat ze břehu.“ Jana vylezla na břeh, chytala na suchou a byla z toho jednička v sektoru.
88