Honza Pecina, jak říkají mnozí „pražský Pepík s knírkem“. Honza je tím dalším z týmu Mistrovství světa 1996 v Českém Krumlově, který získal zlatou týmovou medaili. Honzovi se však na krku houpala ještě ta individuální, bronzová!
Osobně Honzovi vděčím za jednu velikou příležitost, kterou jsem dostal společně s Petrem Staňkem a Radimem Karbanem, když nás pozval na Otavu do Žichovic, kde pořádal závod Žichovický lipan v letech 2001 a 2002. Díky účasti v tomto závodě jsem poprvé chytal proti kompletní české špičce, kterou tam Honza pozval. Tehdy nebylo ještě tolik pohárových závodů, kde si člověk mohl porovnat síly. Samá muškařská zvučná jména z 1. ligy a z naší 2. ligy tam byla jen dvě družstva. Byly to tenkrát parádní závody s hojností lipanů a chytat vedle Januse, Karafiáta, Peciny byl pro mne velký zážitek. Škoda, že ty jeho závody neměly delší „živostnost“. Když jsem měl poprvé možnost vidět Honzu chytat ryby na Otavě, právě při těchto závodech, všiml jsem si u něj, pro mě tehdy zvláštního stylu, nymfování po vodě. Nikdy předtím jsem tento způsob neviděl, protože jsem byl do té doby zvyklý chytat jen proti vodě na menších říčkách.
Několikrát jsem také dělal hlavního či sektorového rozhodčího na závodech, které Honza pořádal na Sázavě v Ledečku. Na závody 1. ligy jsem tenkrát přijel vlakem „Posázavským expresem“ a Honza mne měl vyzvednout na nádraží. Měl samozřejmě zpoždění, takže jsem si docela dlouho počkal. Když konečně dorazil, chtěl vše dohnat a já se bál snad nejvíc v životě s někým v autě. Ještě mi u toho vypravoval a ukazoval, jak v zatáčkách v Ledečku za mostem trefil bokem auta betonový sloup elektrického vedení dveřmi od spolujezdce, kde tenkrát na mém místě seděl Pepa Vogel. Ten sloup jsme minuli a řeknu Vám, pořádně jsem si oddychl. On se jenom smál pod tím jeho knírkem! Po takové rally jsem se musel trošku vzpamatovat a šlo se na poradu.
Karel Křivanec – Jan Pecina se dostal jako závodník na vrchol našeho sportu v polovině devadesátých let minulého století a vydržel na něm pět let, když se probojoval do týmu ČR na pěti mistrovstvích světa v letech 1996 – 2000. Jeho druhý vrchol pak přišel mezi lety 2004 – 2007, kdy se účastnil v družstvu ČR B tří mistrovství Evropy. V domácích soutěžích patří k jeho nejlepším výkonům vítězství v užším výběru reprezentantů v roce 1996 na Otavě v Sušici a na říčním mistrovství republiky na Vltavě ve Zlaté Koruně (1998). Na říčním mistrovství v roce 2001 na řece Lubině v Příboru skončil třetí. V Praze vedl mnoho let muškařský odbor a jeho klub RSK Vltava Praha byl po řadu let účastníkem našich ligových soutěží.
Jako nováček překvapil Honza celý svět svým výkonem na jeho prvním mistrovství světa v roce 1996 v Českém Krumlově. Po čtyřech kolech měl součet umístění 5 a jasně vedl, aby v posledním kole obsadil až 14 místo v sektoru na Vltavě 28 pod soutokem s Velkou Vltavicí. Neposlechl trenéra a strímroval příliš dlouho, místo aby se soustředil na lov lipanů. I tak byla jeho bronzová medaile skvělá. Myslím, že to ukázalo i na tu skutečnost, že se v Čechách závodí férově, protože ne všude by se mohlo tehdy stát, že domácí favorit takto v posledním kole „vyhoří“. Pecka, jak se mu také přezdívalo, dokázal zachytat výborně i při mistrovství Evropy v Kostelci (2000), kde rovněž obsadil bronzový stupínek.
Honza jako představitel úspěšné druhé generace našich závodníků získal ještě zlatou medaili v týmu ČR v Polsku (1998) a zlatou medaili v družstvech na ME ve Švédsku (2004). Na mezinárodních soutěžích mimo ČR se však jako jednotlivec nedokázal výrazněji prosadit, ale byl většinou stabilní oporou týmu. Jeho výkony úměrně klesaly s tím, jak daleko se závody od naší vlasti konaly, ale v tomto faktu nebyl ve své generaci zdaleka jediným.
Vzpomínám si jak na MS v Anglii v roce 2000 byl na břehovém závodě na jezeru Chew vyškolen dvěma velkými duháky, kteří mu vzali u břehu na malou pupu pakomára a místo toho, aby unikali směrem do jezera to nekompromisně vzali podél břehu a nedali mu žádnou šanci. A viděl jsem tam zcela bezradné Anglické závodníky, kteří by za jediný takový záběr dali nevím co, tak těžký to byl závod.
Honza je dodnes výborný říční muškař a vybavuje se mi i jeho vítězství na Vltavě při mistrovství ČR (1998), kde lovil v prostoru třísovského kempu nad soutokem s Křemežským potokem. U pravého břehu byla nad vodou větev a pod ní v hlubokém výmolu ulovil mistr nádherného pstruha. Musím se přiznat, že jsem na něm pak byl několikrát, ale mně se ani neukázal. A další vzpomínka patří Honzovi už mimo vodu, když po zisku zlatých medailí v Zakopaném převezl italský tým i jinak a pak to s kamarády na pokoji oslavil. Ale to už je dávno promlčené…
Martin Drož – Přišel jsem do družstva Prahy Libeň, kde byl Honza vedoucím, z druholigové Vlašimi a nakoukl jsem tak poprvé do 1. ligy ČR. Jednou jsem byl s Honzou na tréninku na řece Otavě nad mostem v Rábí. Chytali jsme pár metrů od sebe a Honza tam kosil jednu rybu za druhou a já jich měl oproti němu minimum. Honza tu Otavu má prostě přečtenou. Vyměnili jsme si místa a Honza po mně chytal opět kopu ryb. Tenkrát mě pořádně zpráskal s tím fialovým „bobešem“.
Moje první účast na Mistrovství světa byla v Austrálii 1999, kde byl členem národního týmu také Honza. Tenkrát to bylo přetěžké Mistrovství s minimem ryb, které byly ostražitější, než co jsem kdy viděl. Pamatuji si na jednu příhodu z tréninku. Byli jsme v Austrálii krátce a nemohli jsme vůbec nic chytit. Najednou Honza našel v nějakém slepém rameni, taková louže, schovaného kapitálního pstruha a uhonil ho podběrákem, abychom se mohli alespoň vyfotit s rybou.
Honza výborně chytal na mokrou mušku, kterou jsem od něj tak trošku odkoukal, dá se říct. Používal hodně mušky broučkového typu jako je Rudořitka či Listokaz.
Jiří Klíma – Honza Pecina byl výborný závodník, co si uměl poradit v každé situaci, vždycky něco vymyslel. Když mi řekneš Honza Pecina, tak první na co si vzpomenu, je jeho potutelný úsměv pod tím jeho knírkem.
Škoda, že mu tenkrát utekla zlatá medaile v jednotlivcích na Mistrovství světa 1996 v Českém Krumlově. Honza poslední kolo chytal na místě, kde předtím Mistrovstvím chytal 1. ligu a udělal tu jedničku v sektoru. Věřil si na to místo a tak jsem ho nechal o samotě. Když jsem pak za ním znovu přišel, Honza se trápil. Chytal tu většinou bílou rybu, která nebyla bodovaná a jen málo pstruhů či lipanů. Poslal jsem ho pryč, do partií s lipany, kde se do toho trošku dostal, ale bohužel to již na zlatou medaili nestačilo.
Jaroslav Bartoň – S Honzou jsem byl na Mistrovství světa třikrát. Poprvé na domácím v Českém Krumlově, podruhé USA a naposledy v Anglii v roce 2000.
V Americe byly těžké závody. V posledním kole jsme s Milanem Janusem udělali nulu a Honza na tom byl málem stejně. Jenže ten pacholek vždycky něco vymyslel a tentokrát měl i velkou kliku a chytil jednoho velkého pstruha Cutthroat. Po závodě přišel a říká: „Kluci nemohl sem nic chytit a jedna velká ryba mě spadla. Už sem byl z toho zoufalý a ještě k tomu mě štípaly mouchy. Jednu, co mě štípla do tváře jsem zabil a odhodil do vody, kterou ve chvilce sebral pstruh. Ukázal se mi a tak jsem ho chytil.“
Při mistrovství v Anglii nás Jirka Klíma vzal podívat se na slavnou řeku Test. Po prohlídce řeky jsme seděli na terase u řeky v klubové restauraci zvané „May Fly“. Plavaly tam kachny, které byly krmením dost ochočené. Sedíme, bavíme se, krmíme duháky a kachny a najednou začnou kachny obrovsky řvát a utíkat od nás, co to jen jde. Honza totiž krmil a hladil toho největšího kačera na klíně. Nahmátl mu CDC a vytrhnul, načež kačer potupen takovou drzostí začal děsně řvát a utíkat pryč. Honza tam jen seděl, smál se pod tím svým knírkem a v ruce držel čerstvé CDC.
Josef Vogel – S Honzou jsem chytal už trojboj a čtyřboj, který potom ale zrušili. Jednou jsme mistrovství v trojboji dokonce vyhráli. Honza je totiž všestranně nadaný rybář. Po založení ligových soutěží jsem chytal první ligu za Prahu Libeň a Honza se k nám po pár letech také přidal. Vždycky, když jsme stáli u řeky, on nám ukazoval ryby bez polarizaček. Nikdo s nás je takto neviděl jen on. Má neuvěřitelnou schopnost vidět ryby a číst vodu. Uměl vždycky fantasticky poradit. Po jeho příchodu k nám do týmu, neuměl za začátku vůbec pojmenovat mušky a vždy říkal o Rudořitce: „ No víš, chytal jsem na tu s tou červenou prdelí.“
98