Změna místa, ryba jistá!
Byla jsem pověřena mým nejlepším týmem sepsat nějaké ty zážitky z letošního závodu Memoriál Theodora Kouby, který jsme nějakou zvláštní
náhodou vyhráli 🙂 Letošní rok byl trošku změnou, nechytala jsem jako každý rok spolu se Zdeňou a Štěpkou jako rodinný tým,
ale připletla jsem se do jiného rodinného týmu Svašků. Spolu s Radkem a Filipem jsme sestavili tým Kelly family plus.
Další změnou byl taky čas pořádání akce. Vzhledem k tomu, že byl v pondělí státní svátek tak se celý závod posunul na neděli a pondělí.
Takže jsme se spolu se Štěpkou vydaly v sobotu z Brna autobusem do Českých Budějovic, tam nás nabral Jindra a jeli jsme nejprve směr Květák
a poté do Vyšáku, kde jsme bydleli. Večer proběhlo klasické losování, pozdrav po dlouhých prázdninách s kamarády, nějaká ta zelená..
a byla tu sobota a první závod :-). Ještě před losováním jsem se zapřísáhla, že nechci chytat sektor E, na kterém jsem vždy vyhořela a mě přání bylo splněno.
Takže na mě čekaly oba dva ranní závody a to sektor B a A.
První kolo jsem šla chytat s Filipem na sektor B4. Bylo to krásné rozdvojení,
se šancí na úspěch. Hned na začátku sektoru mně Radek ukázal první jamku
se slovy:,,Tady dáš 2-3 ryby a půjdeš na druhou stranu.´´
No rozkaz zněl jasně, každopádnějamka dala rybu jen jednu,
to samé měl i Filip. Rozhodli jsme se tedy vyrazit na druhoustranu ostrova.
Tady už to bylo o 100% lepší. Chytali jsme téměř rybu za rybou,a všechny
jen a pouze na nymfu na Filipův ,,tajný vzor´´. Většinou to byli potočáci,
ale někdy se pověsil i nějaký ten duháček. Když jsme zrovna
nemohli nic chytit,prohodili jsme pár slov jak spolu tak s rozhodčím.
Tohle pohodové první kolo námpřineslo celkem 76 kousků, což stačilo na
krásné umístění 3. Na rozjezd dobrý.Druhé kolo, bylo pro mě kolem měření,
takže žádné velké zážitky. Kluci chytali na čísle E8. Ne úplně lukrativní flek,
ale poprali se s ním úžasně. Vlastně nejlíp jak mohli. S 41 kusy si vydřeli
krásnou jedničku.
Večer následovala nejoblíbenější část celého závodu a to kachnička :-).
Ještě před ní proběhla krátká prezentace o firmě Agama, a také losování
o broďáky, které vyhrála moje sestra Štěpka :-). Během večera byly také
spočítány výsledky za první dvě kola, a po nějakém tom volejníkovi, jsme se
ocitly na 4. místě se součtem 4. Docela haluz, říkali jsme si. Každopádně nás
čekalo ještě poslední kolo na ne moc populárním místě A1.
Takže po náročné večeři hurá do postele ať jsem ready. 🙂
Do posledního kola jsem nastoupila společně s Radkem. Dostali jsme nějaké
rady od Karla Sklenáře, že prý je tady dost okounů. V sobotu odpoledne jich
tady chytili neuvěřitelných 28, což se nám zdálo hrozně moc a proto hned na
začátku mě Radek vyslal do místa, kde je nachytali. Po 5 minutách se mě
podařilo ukecat jednoho. Čímž jsem si umínila, že na okouny kašlu a jdu
chytat normální ryby a né tady ty pruhované … 🙂 Ze začátku jsme chytli
občas nějakého toho potočáka, ale nebyla to žádná hitparáda. Radek pak
narazil na jiné okouní místo, kde jich chytal jednoho za druhým.
Nechala jsem ho chytat a vydala se na druhou stranu řeky, která vypadala hodně dobře a bohatě na potočáky. Ale opak byl pravdou. Sektor jsem
prochytala místo vedle místa. Střídala jsem nymfu, mokrou, nymfu. Probrodila tam a zpátky několikrát a úspěch žádný. Hodně zklamaná, bych po
2 hodinách nešťastného chytání nejradši zůstala už sedět na břehu. Ale to přece nešlo. Vydala jsem se za Radkem pro nějakou radu a z pohledu
na náš boďák jsem málem odpadla. Radek chytal okouna za okounem a už jsme jich měli tak 80.
Zvolili jsme tedy na poslední hodinu taktiku, že si stoupneme vedle sebe a budeme chytat oba dva ve stejném místě. No možná bychom tam stáli
ještě teď, kdybychom je chtěli vychytat úplně všechny a radši ani nepomýšlím na to, kolik bychom jich chytli, kdybychom tam stáli třeba celé 3 hodiny
a oba dva :-). Bylo to neuvěřitelné až nechutné. Počet ryb rychle rostl až vyrostl na neuvěřitelných 135 kusů ryb. Z toho kolem 120 okounů.
Nikdo kolem nás nechápal. a my taky ne. Byla z toho samozřejmě 1. Ještě před posledním kolem jsme se posmívali, že by to byla docela sranda,
kdybychom byli třeba na bedně a nebo kdybychom to vyhráli. No a stalo se. 🙂
Poprvé a asi i naposled jsem si mohla potěžkat putovní pohár tohohle úžasného závodu a odvézt si domů zlatou medaili. Bylo to vlastně mé první
vítězství na dospěláckém závodu, i když to nebylo jen mojí zásluhou. Proto bych chtěla ze všeho nejvíc poděkovat právě Radkovi a Filipovi,
že mě přibrali do týmu a že jsme to společně dokázali. Bylo to super. A za mě už jen poslední slovo… Díky!!! 🙂
…………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………….Eliška Marková
50