Blíží se desátý jubilejní ročník memoriálu Theodora Kouby a pro mě osobně má zvláštní význam. Loňský ročník mi nebyl dopřán z důvodu diagnostikování závažné choroby a zatím co jste se všichni proháněli vodami Vltavy, já prodělával ozařování a chemoterapii. Pak následovaly dvě komplikované operace v lednu a dubnu 2015. Záměrně jsem o svém stavu nedával žádné informace, a to hlavně z důvodu, aby se to nedozvěděly děti, se kterými pracuji a neměly v hlavách větší zmatek než ten školní.
K sepsání těchto řádků mě dovedl článek kolegy vojáka, který přežil vlastní smrt po zásahu střepinou a svůj příběh zveřejnil na fb. Díky němu jsem si uvědomil, jak velké štěstí u nás obou stálo a můžeme si dopřávat každodenních radostí i starostí. Stejně jako jeho i mě držely nad vodou zprávy a telefonáty Vás, kteří jste věděli, a ohromnou vzpruhou byly osobní návštěvy ve Střešovické nemocnici.
Chtěl bych touto cestou poděkovat za obrovský projev lidskosti a velkého srdce Ivance Linhové, Davidu Chlumskému, Terezce Rutové, Milanu Čubíkovi, Igoru Slavíkovi, Frantovi Hanákovi, Romanu Heimlichovi, Honzovi Wittnerovi, Pavlu Bláhovi, rodině, a hlavně mé úžasné manželce Zuzaně Bláhové, že jste mi pomáhali překonat chvíle nejtěžší i když jste o tom možná ani nevěděli. Zároveň se omlouvám, těm kterým jsem způsobil, mnou vysloveným embargem k podávání informací o mém stavu, že přišli o možnost se projevit.
Všem nám přeji, abychom si užili krásný desátý ročník memoriálu Theodora Kouby, a děkuji klukům Hanáků, že mohu za ně závodit a vlastně si pro sebe odstartovat vlastní první ročník.
34