Tentokrát bych se chtěl podívat pod vodu. Nemyslím to doslova, ale na toto téma většina muškařů pozapomíná a přitom je to tak důležitý faktor úspěchu, že ani muška samotná není tak podstatná jako právě její pohyb. Chtěl bych se tady zaměřit především na pohyb mušek jezerních.
Zná to asi každý jezerní muškař. Nákup drahých šňůr různých typických vlastností a úspěch nikde. Otázkou ale je, jestli je skutečně používáme správně. Začnu od šňůr potápivých a skončím u plovoucích. Mezi tímto jsou další desítky druhů, značek i vlastností.
Jak už u potápivých šňůr bývá zvykem, používáme tady mušku v podobě ,,boby“, tedy s plovoucíma očima různých barev a modifikací na krátkém návazci. Pohyb si pak každý dokáže představit. Zátahem za šňůru, která leží na dně, uvedeme celý návazec včetně mušek zavěšených kdesi nade dnem do pohybu směrem ke dnu. Tento lákavý způsob většinou použijeme při hezkém počasí,kdy se ryby zdržují u dna. Záběr velmi často přichází v prodlevě mezi zátahy, kdy muška stoupá znovu ode dna a tento specifický pohyb je velmi účinný i když jsou ryby dost popíchané. Jak už jsem napsal, jeden ze způsobů lovu je se zátahy a prodlevami mezi nimi. Často se mezi dva ,,bobíky“ dává menší muška, která je jimi vytahována nade dno. Další z mnoha způsobů jsou rychle tažené mušky stylem ,,rolly-polly“. Je to metoda, kdy je prut držen v podpaží a šňůra se tahá oběma rukama rychle k sobě. Používá se při sazených rybách, které jsou čerstvé a chceme je efektivně odchytit. Princip je ten, že mušky dostaneme rychle hlouběji pod vodu a pak je přímým pohybem táhneme ke břehu. Ryba se ráda nechá vyprovokovat a útočí celkem spolehlivě. Může se stát, že budeme cítit jak nám ryby tahají, ale na háček se nenapíchnou. Pak máme několik možností jak je donutit, aby mušky sežraly poctivě. Ta nejúčinnější spočívá v tom, že pohyb paradoxně ještě zrychlíme. Ryba,která má o naši nástrahu opravdu zájem ji neopustí a pojede dál za ní. Po několikametrovém zrychlení mušky prostě zastavíme na krátkou chvíli. Po dalším zpohybování už ji ucítíme, jak visí. Když je ryba ve větší rychlosti těsně u mušky a my ji zastavíme, nezbude jí nic jiného, než uhnout nebo ji sežrat. A většinou ji sežere a když ne na poprvé, tak napodruhé. Metod jak lovit s potápivou šňůrou je mnoho, ale nejúčinnější jsou asi tyto dvě.
Dalším typem muškařských šňůr jsou intermediální s různou potápivostí, nebo kombinace plovoucích a různě potápivých. Zabírat se všemi metodami lovu na tyto šňůry by bylo na velmi dlouhý článek,ale rád vzpomenu některé zajímavé, především na nezvyklý pohyb. Většina začínajících jezerních muškařů si dnes koupí intermediální šňůru, na vlasec naváže dvě až tři lury, kde koncová je s hlavičkou. Určitě je tento způsob jeden z úspěšných, ale jen ve chvíli, kdy se jedná o nepopíchané neopatrné ryby. Taková zajímavá metoda pro zdatnější házeče,je s jedním plovoucím prvkem uprostřed třímuškové sestavy. Pro zdatné muškaře jsem napsal proto, že s touto sestavou se moc příjemně neháže. Potřebujeme ale lehkou intermídu,nejlépe Hover. Princip pohybu je následující. Barevná plovoucí muška poutá pozornost jak pohybem vpřed, tak i nahoru a dolu při zátazích. Kolem tohoto lákadla se nám pohybují dva menší přírodní vzory, na které opatrné ryby reagují. Je to velmi zajímavý způsob a rozhodně stojí za pozornost!
Posledním v tří skupinovém rozdělení je lov na plovoucí šňůru. Samozřejmě bysme mohli dělit na spousty jiných skupin, ale myslím že toho jednoduché rozdělení je nepřehlednější. Lov na plovoucí šňůru vyžaduje větší trpělivost, protože na rozdíl od jiných způsobů taháme mušky pomaleji,někdy i staticky. Tady se rád pozastavím nad statickým chytáním. Není to zrovna nejoblíbenější metoda,obzvlášť při závodech, ale čas od času je nejúčinnější. Použijeme jej například při sběru ryb na sucho a nebo když ryby jsou od šňůr dost poplašené a vzdálily se příliš daleko od břehu. Nízkou frekvencí hodů se ryby nebojí přijet blíže, kde už je můžeme chytat. Dobrou kombinací pro tento lov je opět třímušková sestava v podobě plovoucí mušky ,,šatlkoka“ nejblíže šňůry,za ní 50cm mokrý pakomár a za ním dalších 50cm epoxidový pakomár. Takto dobře prochytáme celý metr vodního sloupce, kdy plovoucí muška drží obě další přesně pod ní. Ideální jsou menší vlnky, které pohybují s horní muškou a ta pohybuje s muškami od pod hladinou.
Asi tolik k pohybu pod hladinou. Doufám, že článek bude přínosem pro každého nadšeného jezeráka. Jak už jsem napsal na začátku, je potřeba začít přemýšlet i nad jinými příčinami neúspěchu a nehledat problém jen v muškách.
138