Tak nám na Vysočině spadalo ze stromů listí. A po úspešné Poličce, jsme se o dva dny později zajeli ohřát dolů na jih. Ke Kyjovu. Po roční pauze nás přivítala Jestřabice. Zaznamenané zprávy z kuloárů slibovaly dobrou rybařinu. Vysazen byl pouze duhák různých velikostí a od různých společností, například pstruhařství Raška nebo rybářství Kolář. Protože jsme na Poličce měli dobrou fazonku a slovo dalo slovo, tak jsme do toho šli jako rodinná dvojka. Na Jestřabce nás čekal full servis, snídaně, oběd a snad dobrá rybařina. Vždyť víte, jak to na podzim s těmi duháky je. Vylosovat šel samozřejmě Lukáš, nemá totiž v rukách nas…. jako já. Po vřelém přivítání od Šlezingrů a krátkém brífiingu jsme se rozběhli na místa. Los byl standardní, už jsme jich pár takových odchytali, tak snad to bude fungovat. Po dopoledních čtyřech rotacích to na ryby nebylo špatné, ale popřemýšleli jsme nad domácí zabijačkou. S plným břiichem se to lépe táhne. Zazdili jsme to kávičkou a jedněma polomáčenýma a hurá na odpolední kola. Po dopoledním kole jsme byli druzí. No, mohlo by to tak skončit, ale ono né. Odpolední rotace s plným bříškem začíná. První kolo docela dobrý, ale další dvě kola jen udržovačka po rybce, jednu já na hrázi a Luka na protějším břehu. Potom, co Lukáš na bobinu podsekl mrtvýho duháka a já podsekl za hřbet štiku, docela infarktovky. Byl jsem nervozně nasranej, ale v posledním kole jsem si spravil chuť třemi kousky. Snad jsme
to moc nepos….i! Při balení se dozvídám smutnou historku, jak při krmení jelen porychtoval Miloše. Miloši, přeji brzké uzdravení.
No a jak to dopadlo, to už všichni víte.
Na závěr bych chtěl poděkovat rodině Šlesingrových, že se o nás a o ryby tak pěkně postarali, soupeřům a kamarádům za super bitvu. Nazdar v sobotu v severním Irsku u Radka Svačiny.
44