Na letošní Jarní pohár jsem se těšil a i si celkem věřil, párkrát jsem na Květoňově od zahájení byl a celkem mi to šlo a výsledky na předchozích jezerních závodech také nebyly úplně špatné. Po loňském odlovu kaprů se rapidně zlepšila kvalita vody, také hladových krků v nádrži podstatně ubylo, i když štičky už se zase chytají a o příčině jejich přítomnosti lze jen vést spekulace. Každopádně chytání bylo oproti minulým létům úplně jiné a v tom jsem viděl určitou výhodu. Z hlediska organizátora závodů a osoby zodpovědné za hospodaření na nádrži jsem viděl v tomto závodě jednu z posledních šancí zlepšit reputaci nádrže, vyřešili jsme otázku nežádoucí rybí obsádky, kyslíku, nasadili jsme od zahájení poměrně hodně ryb a počasí bylo taky ideální, tak kdy jindy by to mělo být super.
V úterý jsme nasadili šest metráků pěkných duháků, z výsledků je patrné, že skoro každý chyt rybu přes 40. Večer jsem se šel lehce rozcvičit do Boršova na Vltavu 24, chytil jsem na sucho za hodinku 6 pěkných duháků a jednoho potočáka, takže prut na sucho jsem měl vyladěný J. Poslední duhák měřil tak 47 a byl úplně nádherný, dorostlé ploutve i ocas, chvíli jsem přemýšlel, že ho pozvu na večeři, ale dokázal jsem ho pustit. Večer jsem ještě připravil databázi na výpočet výsledků a zabalil si věci, forpasy jsem nechal na ráno až podle průhlednosti vody.
Formu jsem měl od rána, Toma jsem si poprvé šmiknul v kopci nad Českými Budějovicemi, pak jsem zastavil ve Velešíně na Benzíně a před Kaplicí jsem si ho šmiknul podruhé, ale dotahoval se a definitivně jsem ho setřásl až v uličkách Kaplice 🙂
Ráno mne trochu nadzvedla diskuse nad tím, jestli když mají dva závodníci v kole stejný počet ryb a stejně velkou rybu, jestli se bude počítat další ryba, že to tak bylo na MR. Nevím, proč pořád někdo musí vymýšlet něco, co už je vymyšlené a je v závodním řádu, zkrátka se počítá jedna ryba a pak mají oba stejné umístění. Jaký je mezi námi rozdíl, když oba chytíme 10 ryb, a moje ryba má o 1 mm víc a jakou roli v tom hraje měření? Žádný, ale rozdíl 1 v pořadí může být znát. Spíš bychom mohli diskutovat o tom, jestli má vůbec cenu ryby měřit, protože rozdíl pár mm může dělat rozdíl 5 v pořadí (viz jarní Skalička, kde půlka lidí v sektoru chytila jednu rybu). Ale Ivča vybalila skvělej kokosovej koláč, tak navazování pěti prutů proběhlo v klidu.
Los jsem měl z mého pohledu nic moc, jelikož jsem začínal na sektoru D na čísle 11 a pak 6 a vím, že v minulých týdnech byla nejlepší místa 2-4 zkraje. No ale bylo to na opak. Sestavu nebudu na žádost Máci vzhledem k blížícímu se MS prozrazovat, ale fungovala celý den, nebylo to nic objevného. V první rotaci jsem chyt tři pěkné duháky na odhoz a dva na hang pod břehem, pak jsem ještě přidal jednu rybu, abych odrazil nápor Máci, Chybáska a opět Toma, kteří se po rotaci dostali na konec sektoru a začali taky chytat. Tom chvíli bojoval s dubletou, ale stejně jako já používá pořádný vlasec, takže ji udolal. První jednička mně nakopla a celkem jsem se dokázal soustředit celý den, dokonce jsem neudělal ani fotku.
Při cestě na sektor B na hrázi jsem slyšel nějaká neuvěřitelná čísla (Míra Čutka 11+11) a zjistil jsem, že můj los je i tentokrát příznivý. První hod a ryba mi vytrhla šňůru z ruky, za první 45 minutovku jsem měl jen jeden hod bez záběru, chytil jsem 17 ryb. Jeden duhák měl v sobě dokonce dvě mušky. To mi dalo dostatečný náskok, že jsem mohl pak v druhé polovině kola v rohu hráze i něco zkoušet, ale chytil jsem po jedné rybě na každý další prut, takže jsem na nic nepřišel, ale 21 ryb šlo, druhá jednička v sektoru a formu jsem udržel i při obědě, kde jsem byl z čísla B11 logicky taky jako první.
Po obědě jsem už byl trochu nervózní, ale měl jsem příznivý los A10. Kolem břehu sbírali dva potočáci, tak jsem po nich cvičně na začátku hodil sucho, hned mi jeden vzal … a spad mi, a druhý zmizel. Tak jsem vzal osvědčenou sestavu, první hod, záběr, pěkná ryba … a spadla . Hups. Naštěstí jsem hned druhý záběr proměnil a přidal ještě jednoho, ale začaly oťukávací záběry bez zápisu do boďáku. Karel Sklenář na č.11 chytil štičku, tak jsem mu řekl, ať ji klepne. Pak se tam okolo břehu znovu rozesbíral potočák, když mi to přestalo brát na lury a už mně začal štvát, tak jsem si došel pro suchou mušku, tentokrát jsem si dal pozor, aby mi nespad. Rotoval jsem se čtyřmi a hned prvním hodem přidal pátou rybu, což mi stačilo na jedničku. Pak už jsem neměl ani ťuk. I jsem si říkal, že jestli mi má Svatý Petr poslat nějakou rybu, tak ať si ji nechá do posledního kola.
Do toho posledního kola pod cestou jsem byl mírně nervózní, Tereza měla taky součet 3 a měla víc ryb, ale šla na sektor D, který byl nejtěžší, a ještě začínala na jedničce, která byla opravdu marná. Začínal jsem na čísle 6 a asi po pěti minutách mi jedna ryba spadla a pak pod břehem přišel razantní záběr a duhák ideální soutěžní velikosti byl v podběráku. Hned vzápětí přišla skákající čtyřicet osmička a s třetí rybou jsme s Mildou chytajícím vedle konstatovali, že už by mi to na bednu konečně mohlo vyjít. Rotoval jsem se čtyřmi kousky na desítku, kde jsem hned přidal další a měl i výhled na Terezu a Tondu naproti na sektoru D. Záběrů bylo dost a občas nějaká ryba zůstala viset, takže jsem byl v klidu, pak mi až bylo Terezy líto a přál jsem jí aspoň rybu, už jednou jsem na Květoňově měl tři jedničky a zero, což není nic moc. A ona opravdu asi 20 minut před koncem přišla a pak jsem měl najednou pocit, že už se nic nestane, jelikož se už všechno důležité stalo, a těch posledních patnáct minut bylo hrozně dlouhých. Takže po několika šestých, pátých a čtvrtých místech, kdy mi vždy chyběla jedna ryba, se to konečně na domácí vodě povedlo. Příjemné rozptýlení před tím blázincem, co nás teď čeká.
38