Několikrát jsem slyšel, o tom že na Balkáně žije vzácný endemit – pstruh měkoústý alias Meka. Po několika výpravách do Slovinska, jsem přijal pozvání svého kamaráda z mladí, ať za ním přijedu do Sarajeva. Učí tu na vysoké škole. Není rybář, tak jsem věděl, že si budu muset poradit sám, co se týče ryb. Jediná zmínka u nás na internetu byla z roku 2007, z toho jsem vycházel. Padly tam dvě místa, kde pstruh měkoustý žije. Jedno bylo městečko Konjic a druhé místo vesnička Glavatičevo, vysoko v horách, asi 30 km od Konic. Nakonec jsem se s Bobem domluvil, že přijedu, poslední víkend v květnu. Domlouval jsem se, že pojedu se dvěma kamarády rybáři. Ti to nakonec skrečovali. Už jsem si myslel, že vyrazím sám, ale přidali se od nás z partičky dva nerybáři. Trpajzlik a Slimák, že chtějí vidět našeho kamaráda Boba a podívat se do Sarajeva. Cestu nám Bob poslal emailem. Vedla přes Bratislavu, Budapešť a hraniční přechod Udvar do Chorvacka. Osjek, Bosenski Šamac – hraniční přechod do Bosny, pak 200 km horama do Sarajeva. Cesta trvá přes 10 hodin a do Sarajeva je dlouhá 870km. Vyrazili jsme ve středu v poledne z Brna. Cesta přes Česko, Slovensko a Maďarsko vcelku v pohodě, nějaké menší kolony, ale to už tak na evropských dálnicích bývá. První problém nastal až na hraničním přechodu Udvar s Chorvatskem. Zde jsme se zdrželi skoro 2,5hodiny. Ach ta migrační krize. Připadali jsme si na hranicích jak za komunistů. Potom už cesta utíkala v pohodě. Na 
bosenských hranicích jsme použili kouzelné slovíčko Flay Fischink a hraniční závora se otevřela a my mizeli v Bosně. Do Sarajeva jsme přijeli v 00.30 ráno. Bez zdržení na hranicích by nám cesta trvala 10 hodin. Večer bylo přivítání u burku a piva Sarajevkojo. Já se s Bobem domlouvám, že ráno spolu vyrazíme do místních rybářských potřeb a tam zjistíme nějaké informace, kde rybařit a hlavně něco o pstruhu měkoústém. Ráno jsem se vzbudil jako první a vyrazil na obchůzku řeky, co nám přímo tekla pod oknem. Spali jsme úplně v centru Sarajeva v muslimské části. Sarajevo je úžasné město, kde se mísí dvě kultury. Všem kdo zavítají na Balkán, doporučuji, ať se do Sarajeva vypraví. Prošel jsem město a v řece, co nám tekla před domem, jsem viděl jen dvě parmičky, jednoho hrouzka a dva jelce. Kluci se probudili v 9 a my s Bobem vyrazili do rybářských potřeb. Ty, co byly kousek od našeho domu, byly zavřený, tak jsme vzali auto a jeli na druhou stranu Sarajeva. Zde nám poradili, to, co už jsem věděl z domu. Pstruh měkoústý žije jen na Neretvě a povolenku koupím ve městě Kojnic. Dali nám i telefon na hospodáře. Zavolali jsme mu a on že na mě počká v Konjicích u mostu. Přijel jsem do Kojnic. Hned jsem se šel podívat na most. Z mostu jsem viděl pěkný potočáky a velkýho lipana. Vedle mostu jsem viděl dva muškaře, tak jsem vyrazil za nimi. Byli to Švédi. Rukama a nohama jsme se domluvili. Lovili na strímra. Chytli nějaký potočáky a jednu glavaticu cca 80cm. Myslel jsem, že je to hlavatka podunajská, ale mílil jsem se. Až od hospodáře jsem se dozvěděl, že je pstruh mramorový. Poradili mi, kde mám koupit povolenku. Bylo to přímo u mostu pro pěší. Je tam rybářská klubovna. Když jsem došel ke klubovně, nikdo tam nebyl. Naproti bylo infocentrum, tak jsem vyrazil tam. Jen jsem se zmínil a obsluha vytáhla telefon a hospodář tam byl coby dup. Tyto služby na Balkáně fungují super. Lidi vám vždy rádi poradí. Po hospodářovi jsem chtěl povolenku na Konjic a Glavatičovo. Zjistil jsem, že už 3 roky na těchto revírech hospodaří rybářská družina Konic. Revír je v režimu chyť a pusť a jen muškaření na háčkach bez protihrou. Pstruh mramorový a měkoústý už tu žije v dobrých počtech. Dokonce na horním úseku v horách se chytají Meky až 3 kg. Zde v Konicích jsou menší, zato jsou tu velké Glavatice. Až těď jsem zjistil, že se jedná o pstruha mramorového. Chytlo se tu několik ryb okolo 20 kg a dokonce v minulosti jeden 35 kg. Pstruh mramorový pochází z Neretvy a do Slovinska byl zavlečen právě odtud. Hospodářovi říkám, že jsem si sem přijel ulovit Meku a jiné ryby jsou pro mě okrajové. Prodal mi 
povolenku na dva a půl dne za 120marek (62eur), což mi proti Slovinsku přišlo jako rajská hudba. Poradili mi, jak na Meku. Dlouhý návazce až 4m. Suchý muchy ve vzoru chrostik asi 4cm. Opravdová letadla. Nynfy hnědý a černý. Libil se jim i můj svatojánek, jako schránka chrostíka, ale preferovali termita. Poradili mi, že nejlepší místo na Meky, je nad mostem v táhlé hluboké tůni. Jediný, co mi řekli , že to budu mít hodně těžký, protože v řece je pořád hodně vody a dostat se k Mece bude složítý. Stojí v nejhlubších úsecích řeky. Povolili mi lovit i na dvě nynfy. Vyrazil jsem k tůni. Zde už chytali Švédi. Tak jsem vyrazil na proudy nad ně s prutem na francouze. Nabyl jsem svatojánka a termita na 3.5mm hlavách. Hned v prvním proudu se mi daří potočák 30 cm. Už jsem věděl, že s nulou s Neretvy nepojedu domu. Brodit se tu dalo kolem břehu. Řeka tu byla široká asi 50m. Daří se mi při břehu ještě dva lipani a jeden potok do 35cm. Jsem na výsost spokojenej. Za hodinu a půl 4 ryby krása. Přicházím ke slibnému místu pod velkou peřejí, najednou při náhozu to udělá prásk. Lámu prut na francouze. První den u vody a hned toto. V autě už mám jen 4 prut na sucho. Naštěstí je to 4 Loop, kterej zvládne velkou zátěž. Přicházím zpátky k vodě a zjišťuji, že to nebude žádná sranda. Lovit s prutem 270cm a 5m návazec. Tůň už byla volná, tak jsem šel chytat do ní. Prošel jsem ji 3x s různýma muškama, ale záběr jsem zde nedostal. Tak jsem vyrazil do peřejí pod silniční most. Na výtoku z peřeje vidím při dně betonovou patku. Nabíjím svatojánka na 5tangstenu a hážu to za patku. Najednou se šňůra v proudu zastavuje. Sekám, na prutu mám velkou rybu. Chytá mě adrenalin. Myslím na velikou Meku. Najednou ryba přede mnou vyskakuje nad vodu. Vidím, že má víc než 50cm. Je to pstruh, ale jakej nevím. Vydává se po proudu. Vydávám se řekou za ním. Dřží se při dně, vidím jen stříbrný tělo, tak pořád myslím na Meku. Asi po 50m vytahuji pstruha z proudu a dostávám ho do podběráku. Ryba je to nádherná, ale ve mně se mísí dva pocity. V podběráku leží krásný pstruh potoční. Míra ukazuje 53cm. Je to radost z boje a krásné ryby, ale není to Meka. Rybu fotím a posílám do rodné Neretvy. Chytám dál a daří se mi jeden lipánek, asi 30cm. Zatahuje se a přichází bouřka. Z ničeho nic se ryby začínají zvedat. Já v největším lijáku trhám návazec na nynfu a převazuji ti na sucho. Nabíjím suchého chrostíka s CDC si 4 cm 
velkýho. Během hodiny chytám 8 ryb ve velikosti 25 až 37 cm. Půl na půl lipan a potočák. Meka ani jedna. Suším v peřejích. Daří se mi i jedna 50cm potok, který mi zasbíral ve vracáku pod peřejí pod mostem. Viděl jsem ho sebrat a na 4 hod polkl mého chrostíka. Boj to byl nádherný. Přestává pršet a ryby přestaly sbírat. Začínám znovu nynfovat, ale bez valných úspěchů. V 7 hodin to balím a jedu do Sarajeva. Večer procházíme Sarajevo a Bob nám hlásí, že má pro nás překvapení v podobě prohlídky Titova bunkru (jugoslávský prezident), který se nachází u řeky Neretvy v místech, kde lovím. Večer jdu brzo spát. Ráno chci být v 5hodin u Neretvy. Loví se zde od svítání do tmy. Za svítání jsem v tůni nad mostem, kde mám typ na Meky. Jsem u celé řeky úplně sám nikde ani živáček. Prohazuji tůň kousek po kousku a nic. Prošel jsem ji celou a měním muchy. Dávám dolu sirupčíka a na přívěs malou olivovou nynfu. Pomalu procházím tůň a na konci dostávám konečně záběr. Ryba mi bere z navijáku . Je mi jasný, že jde o opravdu velkou rybu. Tase drží pořád při dně. Zdolávám ji asi dvacet minut za tu dobu, se mi ani jednou neukázala na hladině. Zmítal se mnou adrenalin, jen o ni nepřijít. Byl jsem si jistej, že zdolávám Meku. Po dvaceti minutách dostávám do podběráku potočáka. Nádherná ryba, typuji mu tak 60cm, jsem ale trošku zas zklamán. Myslel jsem na Meku. Měřím ho. Metr ukazuje 57cm. Mrzelo mě, že mě nemá kdo vyfotit. Dělám fotku v podběráku a rybu pouštím. Vyrážím proti proudu. Ještě se mi daří v proudu jedem lipan a potočák. V peřeji nad mostem mi padá jedna velká ryba. V poledne přijíždí kluci ze Sarajeva a jdeme do Titova bunkru. Prohlídka stála za to. Vstupné je 15 marek. Po prohlídce se loučím s klukama, ti jdou na pečený jehně na grilu a já odjíždím na horní usek řeky do Glavatičeva. Cesta vede přes horský průsmyk. Je tu velmi úzká cesta a mladí Bosňani tu jezdí jak prasata. Za průsmykem jsem se dostal na nádhernou náhorní rovinu. Cestou jsem minul jezero Boryčky, jak se časem dozvídám. Žijou tu jezerní pstruzi, líni a candáti. 
Potkávám u silnice první cedule POZOR MINOVÁ POLE. Přeběhl mi mráz po zádech. Konečně zas vidím řeku. Je sevřená horama a má neuvěřitelnej spád. Věděl jsem, že brození tu bude velkej problém. Vesnička Glavatičevo je pár domků a škola opuštěná. Plnou domů je zde vybombardovaných. Ale je tu otevřenej obchod. Jdu shánět informace a kupuji si vychlazený pivečka. Okamžitě se mě ujímá místní klučina a vede mě do jednoho rybářskýho penzionu. Zde mi místní gajda radí, kam na Meky a jaký mušky. Přijíždí i místní porybný, ten telefonem zjišťuje, jestli mám povolenku. Ode mě ji nechtěl ani vidět. Vše tu perfektně funguje. A lidi jsou tu strašně vstřícní. Jediný co tu je, je rybaření a rafting. Od porybnýho dostávám cenou informaci. Od silnice k řece a kolem vody je bezpečno, ale od silnice do hor jsou minová pole. Všude jsou zde jsou cedule, které na to upozorňují. Vyrážím na místa, kde je prý plno Mek. V prvním proudu chytám lipánka asi 20cm. Brodím jen kolem břehu. Tam kde by si člověk myslel, že zabrodí, je na velkým omylu. Řeka je strašně prudká. Jdu proti vodě k veliké tůni. Zde dávám 5 tungstena, ale ryby nic, jako by tu nežily. Za tři hodiny mám. Jednoho lipánka a potomka asi 35cm. Vracím se k autu, dávám si pivo a hodinu odpočinek. Vydávám se po proudu. Zde se mi daří potočák asi 20cm. Přicházím k místu, o kterým si myslím, že musí být ideální na Meku. Dlouhý, táhlý proud. Hážu a hážu, měním muchy, ale nic. Převazuju na sucho a další hodinu se snažím rybu vyházet. Je veče,r ale nic se nezvedlo. Za sebou slyším šramot. Přišel se na mě podívat jeden místní. Sbírám rady. Říká, místo super, Mek hodně, ale vysoká voda a ryba u dna. Ryby, že se budou tu zvedat, až tak za měsíc. Dávám znovu nynfu a daří se mi jeden lipan asi 40cm. Vydržím chytat do půl devaté. Za soumraku odcházím od vody a bilancuji, za 6 hodin chytání 4 ryby. Jediný co mě těší je, že jsem si cestou všiml ,že je tu taková hospůdka, kde vaří. Hospůdka je silný slovo, spíš velká pergola s krbem. Auto parkuji vedle hospůdky. Co mě šokuje, mají tu točený pivo. Okamžitě si dávám 2 na žízeň a čevapčiči. Za 4 piva a jídlo jsem platil 19 marek. Zase lidi, velmi příjemní a komunikativní, všichni si chtějí s váma vykládat. Jdu spát do auta. Ráno v 5 jsem zas u vody. Za 2,5 hodiny nemám záběr. Vracím se k autu a zdraví mě porybný. Za chvilku přijíždí hospodář a zvou mě na kávu do místní hospůdky. Ptá se, co 
Meky , říkám nic. Jen na to povídá: „Půjdem spolu a uvidíme“. Po kávě mi ukazuje svůj penzión a vede mě k řece k jedné krásné táhlé tuni. Vybírá mi z krabičky dva svatojánky na 3,5 tungstenech. Dám 4m návazec a začínám podle jeho rad prochytávát tůň. V půlce tůně dostávám záběr. Ryba skáče nad vodu a já vidím, že je to Meka. Hospodář volá: „Opatrně , je to Meka a bude ti hodně skákat nad vodu“. Je jak vlaštovka. Pomalu ji přitahuji k podběráku a Meka mi padá. Jsu strašně zklamanej, měla kolem 35cm, ale prokazatelně to byla Meka. Hospodář mi kreslí do písku hierarchii Mek. Dvě největší stojí vpředu a ostatní podle velikosti v šipce, jak husy za nimi my. Radí mi, ať se vrátím o 5 m proti proudu. Znova jsem začal házet, záběr přichází asi po pátým hodu. Je tam. Vím, že je to Meka. Tentokrát si hraju a opatrně zdolávám. I když měří kolem 30cm. Pořád vyskakuje nad vodu. Dostávám ji do podběráku, jsem konečně spokojen. Konečně jsem ulovil Meku. Sice jen 30cm, ale je to Meka. Hospodář mi gratuluje, ale já vím, že je to jeho zásluha. Říká mi, ať to zkouším dál, že až mě to přestane bavit, mám prý k němu přijít na kávu. Vydržel jsem to ještě 3 hodiny. Meka už nepřišla, ale v proudech nad plání se mi daří dva lipani na sirupčíka okolo 35 cm. Káva u hospodáře byla super. Vykládá mi o místních poměrech a záchraně Meky. O tom, že mramorák ve Slovinsku pochází z Neretvy a že do Slovinska byl dovezen před 80lety. Největší mramorák na Neretvě měl 35kg a loni se chytil jeden 20kg. Meky jsou zde 3kg velké. Přátelsky jsme kecali 2 hodiny. Super je, že si rozumíme. Co člověk nerozumí, přejde. Má tu i super ubytování. Po obědě vyrážím přes horské jezero zpátky do Konjice. Záčínám chytat v jámě, kde se vlívá potok z hor asi 3km nad Konicem. Nádherný místo, ale slunko pálí jak ďas a já za dvě hodiny nemám kontakt. Přijíždím zpátky do města, zde potkávám Švédy. Chytili nějaké potočáky. Dávám si s nimi pivko. Potkávám i Konjickýho hospodáře, už tu věděli, že jsem Meku chytil. Jdu na mou oblíbenou tůň čekat na večerní sběr. Zaujmu nejlepší místo v tůni. Meky se nezvedly, za to dvakrát přede mnou zalovil tak 80 cm mramorák, až lipani lítali na břeh. Volám na Švédy, hned vyrazili se strímry, ale byli marní. Já večer chytám na sucho dva lipany. Za úplné tmy se loučím a mířím za klukama 
do Sarajeva. Večení pohoda ve městě s tisíce pěknýma ženskýma. Nikdy jsem neviděl tolik pěkných holek pohromadě. Prostě Balkán. Ráno navštěvujeme muzeum Bosenské války. Opevnění Sarajeva a Olympijský stadion. Po obědě míříme na Brno. Cesta super, až na maďarské hranice. Zde je kolona aut. Vidíme to na několik hodin. Naštěstí prochází celník a vidí české auto. Chce naše pasy. Po prohlídce nám ukazuje, ať předjedeme celou kolonu. Najíždíme k volnému okýnku. Celník zběžně prohlídne pasy a my mizíme v unii. Žehnáme za šenghen. Do Brna přijíždíme v pohodě. Cestou přemýšlím nad termínem, kdy se sem vrátím. Počkám, až spadne voda. Všem, kteří jsou trošku dobrodružné povahy radím, ať do Bosny vyrazí, nebudou litovat. Co se týče ryb na Neretvě, nečekejte žádnej duhákodrom. Duháci se zde vůbec nevysazují. Ryby jsou zde náladové jako všude na světě, ale myslím si, že se zde dají nachytat, krásné divoké a hlavně zajímavé ryby, které žijí jen zde a nikde jinde na světě. Uvidím, co přinese další výprava.
S pozdravem
V.Sklenář
104