Tak jak popisoval Alda v jeho jarním článku Svratecký boj, tak i mně je ctí dopsat tuto kapitolu se zlatým koncem. Letos jsem těch příležitostí na sepsání vítězných článků moc neměl, snad i díky menší účasti na závodech než v jiných letech.
Podzimní část první ligy probíhala na Vltavě ve Zlaté Koruně. Párkrát jsem tam chytal, tak jsem zhruba věděl ten ráz vodního toku, obsádka jelec, prouďas, nějaká jiná bílá a potočák, možná ojediněle duhák, ale to nebude stěžejní. Vybaveni touto znalostí vyrážíme s Keníkem směr jižní Čechy, kde se k nám připojují další dva kousci z týmu Lukáš a Datel. Jedeme jen ve čtyřech, vedoucí nemůžou. Ubytko v kempu v chatkách, díky za ten přímotop Igi! Po poradě víme, že nastupují v sobotu ráno Lukin s Keníkem. Máme 4 umístění náskok z jara, to je nic, takže to bude boj.
Sobotní ráno je začátek 8:30, rozhoduji na pětce a Romanovi to jde moc hezky! Rotace a Lukin točí s jedničkou 31ks, super, ještě to podržet. A podržel, dělá 1! Mám radost, Keník se dole trochu vytrápil ale podržel a se šestkou žádný průšvih. Pohoda.
Já nastupuji odpoledne, což jsem rád, nemusím brát tu věc jménem nymfa vůbec do ruky. Beru suchou, protože ryby na kuličky příliš nejdou. Mám slušné místo, takže ho musím využít. Jdu seshora dolů a hážu břehy naproti. Začínám přidávat rybky, ale nejde to příliš moc rychle. Dal jsem tedy na příves jepičku většího kalibru a občas zkouším hodit i od břehu, kdyby seknul nějaký potočák. A najednou sluníčko začalo pomalu zapadat za stromy, ale mně ještě svítilo na výplach z táhliny, kde stáli potočáci a začali žrát, ne že by sbírali, ale nechali se vyprovokovat. Rychle jsem jich několik odebral a to už na mě Dr.Ožík řve, ať končím. Mám 20ks, slušný základ, ostatní mají míň. Rotace směrem dolů, kde to už bylo těžké, bez sluníčka. Nicméně přede mnou byl hulič a kuličkář Vojta ( Vojto soráč, ale s tím kouřením musíš seknout), takže je mi jasné, že si s koulema můžu zahrát tak akorát 
kulábr. Proto zůstávám u suché. Začínám asi o 3 minuty dřív, protože Tomovi Ciesimu jdou popředu hodinky, ale jedeme podle něj. Mám první dvě ryby ještě než Ivánek nade mnou vleze do vody. Takže pracuji na soupeři a neodpustím si pár pošťuchovaček, ale on mi to pak s grácií taky vrátil. Začátek byl super, ale pak už to bylo horší, dole v jámě přišlo na nejhorší a musel jsem vzít i kuličky! Kromě jedné plotičky nic, takže si oddychuji a s klidem beru suchou zpět a přitom se jí omlouvám, že jsem ji vystřídal. Odpuštěním mi byly další rybky. No celkem jsem to doťuknul na 31 tuším, což je další jednička na horním sektoru po Lukinovi. Jedeme teda do kempu a Datel o rybu dvojka. O rybu nahoru i dolů. Takže super pecka, tím jsme navýšili náskok týmu asi na 17 bodů, takže velké naděje do posledního dne.
Nedělní ráno, kosa jak Čeljabinsku na nádraží, 8 ráno začátek závodu. Jdu do toho na sucho. Rostik sice kroutí nosem, ale je mi jasné, že to v té tmě nebude masakr ani na nymfu. První hody do nástupního břehu a mám prvního jelce. To mi potvrdilo dobré rozhodnutí, místo nemám špatné, tak makám a pečlivě trefuji břeh, místečko vedle místečka. Občas se zastavím v nějakém ouplávku, kde je víc kousků. Jde to ale pomalu, to ráno je ještě mrtvé. Každopádně po profiltrování protějšího břehu mám 12 kusů, což je asi tak nejvíc v rotaci. Slušný základ, ale vím, že jdu na hodně špatné místo, kde přede mnou 4 ryby a v sobotu tam taky žádný masakr nebyl. Tam začínám suchou ale nic, tak opět střídačka a jdu do nymfy. Jeden pstruh padá a tlouštík je v podběráku. Místo je proudné, celkem hluboké s většími kameny, jako je hezké kdyby tam bylo nějak víc lososovitých, ale pro jelce o ničom. Postupně se snažím donymfovat co se dá a toto kolo končím se 6 kusy, což je málo, nahoře se určitě po rotaci zahojili, když ryby začali žrát. Taky to byla pravda, ale pořád jsem to podržel a udělal umístění 4! To beru! Datel se bohužel vytrápil na dobrém místě, kde se stalo něco, co on sám taky neví a my už vůbec ne, prostě ty ryby to nechtěly. Takže si bohužel nakoupil devítku. To se nám trochu sevřel věneček před poslední kolem, i když jsme vedli ještě o dost. Odpoledne Keník a Lukin, potřebujeme aspoň průměry. Lukin po rotaci slušný základ, 
ale bohužel chytat po svém otci je těžké, když to děláte všechno stejně. Takže už se nezahojil a byla z toho 5, takže udržovačka. Keník slíbil, že donese 5 a donesl 6, tak jsme věděli, že to klapne.
Celkově to tedy stačilo s náskokem 7 bodů a my si mohli opět plácnout na vítězství v naší nejvyšší dlouhodobé soutěži. Při rozhodcování jsem si taky uvědomil, že bych nemusel být špatně i v jednotlivcích a ono ejhle, s náskokem 3 bodů jsem ligu vyhrál. Liga je primárně týmová soutěž a jednotlivci ( teda letos) byli i bez medailí, nicméně pro mě má výhra první ligy větší váhu než republika, která je rozdělena na kraje a tím se tam nedostanou někdy ani borci z první dvacítky. Na lize prakticky žádná tato špička nechybí, protože je v některém z týmů. Proto mám obrovskou radost, že se mi prvně podařilo vyhrát tuto soutěž a potvrdil jsem, že ani přes snížení počtu závodů není člověk úplně odepsaný.
Díky kluci z MSK Bojkovice za další ročník v pohodové partě, posypaný sladkým cukrem vítězství.
A teď už na Koubu – Hanák open. Třeba si tentokrát napíše vítězný článek Igi nebo Peti? Nechejme se překvapit …
60