HOW TO vol.6 – Nymfování

Publikoval , Luboš Roza

Tohle téma budu muset hodně osekat, aby to bylo čtitelné. Z úcty k historickým úspěchům typické české krátké nymfy musím do tohoto tématu zařadit i nymfování, jak vypadalo 15 let zpět a jakým způsobem se vyvinulo a stále vyvíjí. Díky této převratné metodě přivezli naši reprezentanti spousty medailí, stala se světovým pojmem a dala základy pro ty generace, které vozily a vozí medaile dodnes.

Česká nymfa, krátká nymfa

Česká nymfa je ve světě velký pojem. Jedná se o muškařskou techniku, která spočívá v prezentaci zatížených nymf na krátkém návazci, kde jako indikátor záběru slouží buď konec šňůry nebo barevná rychlospojka a nebo barevný indikátor. Od tohoto konce už se pak vázal lovný nylon. Já to vázal cca 70cm přívěs a pod tím 50cm druhá koncová muška. Úspěch této metody spočíval v prezentaci, která je pro ryby přirozená a nikdo jiný to tak nedělal. Mušky se přidržovaly ve vodním sloupci pomocí špičky prutu a proudem se nechávaly unášet. To samozřejmě znamenalo, že jste k rybám museli chodit velmi blízko a tak teda hodně frčely volejbalové a různé jiné chrániče na kolena, plazením, plížením vpřed. V době před 15 lety to zase tak nevadilo, protože v řekách plavali velcí lipani ( a nebe bylo modřejší a holky mladší)  a jak asi většina dobře ví, lipanům prospívá, když přes ně chodíte, rozšlapete jim dno a oni jsou často ještě aktivnější. Poměrně horší to bylo při lovu v pomalejší vodě a s lovem pstruhů, ke kterým už se tak snadno dostat nedá. Nevýhod této metody ( ale na to se přicházelo postupně s časem, nikdy není nic dokonalé hned ze startu) byla celá řada. Když jste chtěli chytat na větší vzdálenost, tak po náhozu vám šňůra stáhla mušky ihned k sobě. Kontakt s muškami byl mizerný a citlivost vedení prakticky nulová.

Doba francouzských návazců

Přišla doba dlouhých a tenkých návazců. Konec plížení, konec promarněných záběrů a hlavně dokonalá prezentace na větší vzdálenost. V nymfovacích návazcích není třeba hledat žádnou vědu. Moderní nymfování je především založeno na přímém kontaktu s nymfami a nejen nymfami, ale nymfou se suchou a jiné metody.

Jak jsem napsal, nehledejme v tom nic jiného než lehkou kontaktní linii mezi prutem a muškami. Těchto návazců existuje celá řada. Velmi časté využití mají ujímané návazce v délkách 4,5m až 9m. Tady je otázkou, jestli se vám v prstech drží lépe silon nebo tenká nymfovací šňůra. Nymfovací návazec taky spousta muškařů dělá z rovného neujímaného vlasce různých průměrů. Z vlastní zkušenosti vím, že snazší zacházení je s ujímaným, ale když už to někdo slušně umí, i rovný profil má své. Na konci návazce máme jakýkoliv indikátor.

Slyšel jsem už spoustu nymfovací hantýrky jako třeba slavné válení francouzáka a nebo stěrače. Je pravda, že při pohledu ze břehu vypadají dva nymfující muškaři vedle sebe téměř stejně. Oba si to tam koulí, ale v čem spočívá úspěch. Pojďme si říct, co může při nymfování zvýšit procenta úspěchu. Každopádně zásadním faktorem je vedení neboli prezentace. Vysvětlím takové pro mě zásadní pravidlo. Je známo, že nejrajcovnější je pro ryby stoupající směr. Taky spousta muškařů dobře ví, že spousta záběrů přichází právě při vyplachování jejich nymf ode dna, kdy proud začíná rovnat návazec pod námi a mušky začnou stoupat k hladině. V tento okamžik, pokud je poblíž ryba, často přichází záběr. Avšak málokdo ví, že tento pohyb lze vytvořit při troše citu i několikrát během jednoho hodu. Na obrázku níže je pokus o namalování této situace. V principu jde o to, že v moment, kdy nymfy klesly ke dnu, je udržujeme špičkou prutu nade dnem. Už když správně dostaneme nymfy do této polohy, máme slušnou šanci na úspěch. Po uražení nějaké vzdálenosti bez záběru, můžeme špičku prutu přidržet na místě a tím vznikne stejný efekt ,,výplachu“ jako při konečné fázi. Pakliže mušky necháme vypláchnout do nějaké výšky ode dna bez záběru, znovu rozjedeme špičku prutu a necháme nymfy opět klesnout nade dno. V závislosti na rychlosti toku a hloubce můžeme tento výplachový efekt opakovat několikrát a tím maximalizovat to, že se ryba nechá vydráždit a sekne po naší mušce. Velmi podobný zvedací pohyb můžeme vytvořit taky pohybem špičky, ale druhá zásadní věc, proč je lepší využít výplachu proudu je ta, že zpomalíme mušky u dna. Zpomalování je důležité z toho důvodu, protože rychlost vody je vždycky pomalejší u dna než na hladině. To znamená, že pokud pojedete špičkou prutu stejnou rychlostí jako je rychlost hladiny proudu, pak si buďte jistí, že mušky u dna potáhnete po proudu dolů, což pro ryby není aktraktivní ba naopak.

alt

Další zajímavou a účinnou metodou je nymfování v kombinaci se suchou muškou. Není to metoda zvaná muška-splávek, ale nymfování. Tato suchá muška totiž neslouží jako indikátor, ale jako plnohodnotná lovná muška. Velmi často a velmi rád používám tento styl lovu na místech, jako jsou Čertovi kameny na Vltavě. Tento specifický úsek má své kouzlo. Nejen proto, že je tam spousta ryb, ale proto, že ty ryby jsou opravdu všude a když Vám někdo prochytal hezkou tůňku, můžete po něm posbírat ryby na místech, kde se s kombinací dvou nymf nikdy nedostanete a když ano, tak stejně pouze s jedinou muškou zatímco ta druhá vám tu první z toho malého prostoru vytáhne ven. Na takových místech a nejen na takových, kde zkrátka potřebujete dostat nymfu do prostoru 0,5×0,5m je taková metoda více než účinná. Dovolí Vám to střelit nymfu do tohoto prostoru a stejně tak tam udržet i lehkou suchou. Tuto situaci pak ryby často vyhodnocují jako nezadržitelně provokativní pro záběr! Avšak lov se suchou na přívěsné pozici je velmi účinný i na otevřené vodě, přičemž dokážete suchou mušku zastavit na místě, kde by Vám ji jednak vzala voda a jednak s ní dokážete na hladině dělat takové psí kusy, jaké byste se suchou montáží neudělali. Záběr obyčejně přichází intenzivní a často s výskokem. Při montáži vždycky doporučuji použít delší fous na přívěsu, aby jste měli rozumný rozsah pohybu s nymfou aniž byste potopili nebo nadzvedli suchou mušku. Cca 20cm by mohlo stačit.

Nymfování je taktéž obtížná metoda lovu i z hlediska brození. Náš pohyb ve vodě často hodně ovlivňuje úspěch. V malých potocích a říčkách se často velmi jednoduše chytá proti proudu. Jednak není příliš těžké brodit a taky není příliš nutné dostávat mušky moc hluboko, tudíž nám stačí na prochytání pouze krátká dráha, po které vedeme mušku, protože často se na malých tocích trefujeme na konkrétní místa, která vyhodnotíme jako vhodná. Taktika pak spočívá pouze ve vějířovém prochytání toku nad námi, ale i vedle nás. K tomu všemu jdete rybám za prdelí a to je samozřejmě plaší méně, než byste na ně šli od hlavy.

Horší je ale větší řeka a úplně nejhorší je velká řeka, kterou neznáme. Dost často a obvykle se velké řeky chytají po proudu dolů. Jednak ve vodě po pas a v proudu už je brození obtížné a jednak potřebujeme dlouhou trasu pro potopení nymf a jakési vedení. Proto je lepší jít s vodou dolů. Nicméně při postupování po vodě se často stane, že si vlezeme do ryb. Na povrchu velké řeky je téměř nemožné přečíst, kde ryby stojí a kde je o 20cm hlubší voda. Ideální taktikou, jak efektivně projít kus řeky a nešlapat v rybách je chodit buď hadem a nebo hřebenově. Já osobně doporučuji hřebenový systém. Jedná se o jednoduchý princip naznačený na obrázku níže, jehož principem je brození napříč řekou, pak navrácení po stejné ose, posun o pár metrů po vodě dolů a zase napříč. Jde o to, že obvykle je některý ze břehů dobrý a očekáváme u něj větší koncentraci ryb. Proto bysme při probrození o tyto ryby přišly. Obrázkem níže snad bude jasné, co jsem chtěl říct.

alt

Méně je někdy více. V poslední kapitole bych se rád zastavil nad lovem s jednou muškou. V některých zemích jako Slovinsko či Bosna je to přikázané a já musím říct, že jsem této metodě přišel na chuť a často zjišťuji, jak hodně je efektivní. Speciálním případem je lov na malých říčkách. Velmi často se stává, že máme záběr, ale nevíme o tom. Důkazem pak je přehození, ze kterého se vyklube ryba. Tento efekt jde krásně pozorovat například na lipanech v čistých vodách. Mnohokrát jsem stál nad lipany a házel jim nymfy a viděl, jak muška mizí v tlamě ryby a indikátor nic. Při lovu s jednou muškou si můžete dovolit metodu lovu, která není tak obvyklá, je hodně náročná fyzicky, ale je velmi účinná. Je to vysekávání bez záběrů. Zkrátka střelíte malou nymfičku prudce do vody a po pár vteřinách sekáte bez ohledu na záběr. Další výhodou lovu s jednou nymfou je, že dokážete udržet nymfu na konkrétním místě ( třeba za kamenem nebo mezi větvemi) delší dobu a nic vám ji neodtahuje z lovného místa. Často stačí desetiny sekundy k úspěchu.

Věřím, že jsem popsal alespoň pár tipů ohledně nymfování a že to někomu z vás trošku rozšířilo obzor. Sezóna se pomalu blíží, takže chystejte nářadí

 538