Tento díl už bude věnovaný lovu. Konkrétně jezernímu muškaření a to ze břehu. Tak jako při chytání v řece i jezero má své pravidla a taktiky, kterými můžete zvýšit úspěšnost lovu. Jak jsme si psali v prvním díle, máme mnoho různých šňůr nejrůznějších potápivostí, tvarů a kombinací. Od jejich použití se taky odvíjejí způsoby chytání. Pojďme si říct některé ze způsobů a taktik. Určitě nepopíšu všechny, ale rád bych popsal alespoň ty základní a časté.
Statický lov na sucho – naprosto klasická metoda účinná obzvláště při sběru ryb, avšak nejen při sběru. Často se i apatické ryby nechají zlákat na suchou mušku nebo třeba vajgl, který zrovna jak na potvoru plave metr od břehu, když máte nahozeno 30 metrů. Obvykle pro tento lov volím delší návazce okolo 5-6 metrů. Ideálně 2,5m návazec ujímaný a pak dvě až tři suché mušky metr i více od sebe. Při nějakém extrémním lovu na čistých jezerech není na škodu i jedna suchá, ale těch u nás mnoho není. Navíc i když je, tak jsou tam stejně sazení duháci, kteří to opravdu neřeší. S pohybem se to nesmí přehánět. Častokrát vidím lidi lovit na sucho a protože při muškaření je moc těžké čekat, stahují pomalými osmičkami mušky k sobě. Já zastávám názor, že v takovém případě je lepší než pomalu stahovat, tak počkat, až se šňůra malinko pokřiví, čímž se mušky přiblíží k Vám a pak jedním rychlejším tahem srovnáte mušky a pohnete se sestavou mušek. To způsobí jednorázové upozornění ryby na nějakou potravu na hladině a dokáže to přitáhnout je i z větší vzdálenosti. Tento zátah se však nemůže dělat moc často, protože ony to ryby nemají moc rády když už si toho všimnou aby se to znovu rychle pohnulo. Suchou šňůru pak použijeme taky třeba při lovu na pakomáry nebo nymfy, kde přidržujeme mušky v konstantní hloubce a většinou pomalu osmičkujeme k sobě. Záběry jsou často razantní, obzvláště v čistých vodách, kde si ryba může dovolit jezdit rychle a sbírat potravu. Takže když pak trefíte rybu, která to vezme do protipohybu vašeho stahování, pak často za stálého kroutícího pohybu vaší hlavy děláte nový návazec.
Statický lov na splávek – poslední dobou velmi oblíbená metoda, kde nám jedna velká suchá muška slouží jako splávek, tedy indikátor záběru. Je to velmi dobrá kombinace lovu na sucho a statického lovu na nymfy. Touto cestou můžete opravdu ulovit cokoliv. Ideálně pokud jsou na hladině malé vlnky, tak je dráždivý efekt ještě větší, protože suchá muška kopíruje hladinu a tedy mírně potahuje za nymfy pod ní. Taková sestava se pak skládá z ujímáku ( klidně toho samého co máte na sucho) tedy 2,5m, a za tím metr suchá muška splávek. Pod tímto splávkem pak dáme podle lovné hloubky dvě nebo jednu nymfu. Osobně dávám dvě, lépe se pak trefíte do sloupce, kde se ryby zdrží nejvíc. Často se stávám, že rybu upozorní právě splávek, takže vyjedou s cílem ho vzít, ale pokud je cokoliv vyruší či si to rozmyslí, často přichází záběr na nymfu pod ním. To se pak projevuje vírem u splávku a následným záběrem. Je důležité vědět, že ne vždy musí suchá muška zmizet pod hladinu. Při menší aktivitě ryb stačí, když se tato muška na hladině pouze pootočí. Už to může signalizovat záběr a je třeba zkusit zásek. Jinak s pohybem je to opět stejné jako s čistou suchou, osobně preferuji krátké zátahy s dlouhým intervalem pohybu. Rovněž doporučuji, dát nymfy zatížené tak, aby opravdu visely pod splávkem. Pokud jsou příliš lehké, pak vlají mnohem výše než je Váš ponor a tím se ochudíte o spoustu záběrů a taky o to, že vlastně nedokážete identifikovat, jak hluboko jsou ryby.
Lov s midgetipem – suchá šňůra s koncem intermediálním – jsou různé délky a různé potápivosti konců. Základním principem takového lovu už samo napovídá, že jsou pakomáři nebo nymfy. Velkou výhodou tohoto lovu je fakt, že mušky opět dokážete udržet v konstantní hloubce, tedy ani když necháváte vyklesat, tak plovoucí část Vám opět přizvedává mušky. Samozřejmě dokážete vytvořit stoupacíjí efekt mušek, což lze i se suchou šňůrou, ale tady se dokážeme dostat hlouběji. Obvykle se u nás ale s midgetipem nechytá tímto způsobem, nýbrž se používá hodně pro pomalu tažené mikrolurky nebo nymfy či pakomáry. Na našich vodách je často na škodu býti moc hluboko, protože v rybníku není dost čistá voda na to, aby tam ryba v hloubce větší než 1,5m mohla vidět. Proto když chci chytat pomalu třeba na mikrolurky ale chci chytat poměrně vysoko a chci, aby ta hloubka byla po celou dobu tažení stejná, pak přichází ten správný čas na tuto šňůru třeba s krátkým a pomalu intermediálním koncem. Další velkou výhodou oproti suché šňůře je fakt, kdy se konec midgetipu zanoří a při mírném větru lehce přidržuje plovoucí část tak, aby nevzniknul příliš velký pupek. Pupek na plovoucí šňůře je samozřejmě žádoucí, sám unáší nástrahu a velmi častou v něm přichází záběry, ale pokud je příliš velký, pak zbytečně tyto záběry meškáme.
Lov s intermídou a klasické tažení – tohle asi není třeba nějak výrazně rozepisovat. Ti zkušenější si dají ujímaný návazec cca 1,5m a za to po 1 metru tři mušky, ti méně zdatní si dají dvě mušky po metru a jdeme na to. Více zkušení z Vás jistě zaskočí, proč nepíšu o šňůře hover. Je to proto, že je to pořád intermída, ale je nejpomaleji potápivá. Skasky o tom, jak ,,visí“ pod hladinou je pravda asi taková, že potápka plave. Vždycky se pomalinku potápí, ale je to velmi pomalu. Při lovu s intermídami můžeme využít mnoho způsobů tažení od rychlého po pomalé, od poskakovaného pohybu po plynulý. Takových tažení může být nespočet a upřímně je jedno, jak to děláte a jak to vypadá na břehu. Ty ryby to pod hladinou nevidí, takže jestli někdo dělá poskakovaný pohyb jednou nebo dvěma rukama s prutem pod paží, je to buřt. Způsobů tažení jako dojení, osmičky či rolly-polly je mnoho. Co bych do taktiky zdůraznil je jedno důležité pravidlo. Házet vějířově! To znamená, že opravdu neházíte pouze před sebe, ale tzv. vějířově prochytáváte plochu před sebou. Zásadní je to v tom, že pokud zrovna nechytáte závody a nejste obklíčení dalšími závodníky, pak nemůže odhadnout, odkud kam skupinka duháků jede. Duháci obzvláště sazení jezdí obvykle ve skupinkách a tak je třeba to této pstruží koule hodit co nejvícekrát. Proto, když budete házet jen před sebe, jednou to hejno určitě trefíte, možná dvakrát. Ale to pak odjede a vy nevíte jestli jeli doprava nebo doleva. Když však házíte vějíř, snadno určíte, odkud kam jedou a dokážete to do toho hejna dostat třeba o jeden nebo dva hody více a tím samozřejmě stoupá vaše šance na více úlovků.
Lov s potápivými šňůrami – nabyl jsem dojmu, že muškaři, kteří z lodí prakticky nechytají, začali úspěšně používat potápivé šňůry při lovu ze břehu a tím vlastně zvýšili užitkovost potápivých šňůr, i když k tomuto použití kdysi vůbec nebyly vymyšleny. Předně krátkou poznámku, potápivou šňůrou můžeme označit šňůru, jejíž potápivost je 3 palce za sekundu a rychlejší. Když se v česku ještě chytalo na suché šňůry, ve Velké Británii už valili nejrůznější potápivosti. Z lodi je samozřejmě často důležité dostat se velmi hluboko, hlavně na čistých jezerech. Jak už jsem zmínil, nápady jak využít potápky i u nás byly za chvilku na světě. Například takový lov s bobby muškami ( mušky s plovoucími kuličkami jako oči) je především účinný při rychlém tažení, kdy odpor těchto očí vytváří ve vodě a vyšší rychlosti mimořádně vibrační a kroutivý pohyb. U nás se tato sestava používá trochu jinak. Často se vytvoří velmi krátký návazec a mušky se umístí blízko konce šňůry. Pak se po náhozu nechá šňůra vyklesat až na dno. To znamená, že mušky se vznáší nade dnem, někdy 50cm někdy 150cm. To nutně nemusí znamenat, že jste u dna! Na běžných rybnících je hloubka do 3m, takže jste prakticky při hladině. Po zátahu za potápku se mušky zanoří ke dnu a po zastavení pohybu opět stoupají vzhůru. A co je pro rybu větší rajc než stoupavý pohyb že?
Washing line – tuhle metodu možná spousta z Vás zná, možná ne. V principu se jedná o to, že na konci návazce máte mušku s plovoucím prvkem a blíže ke šňůře jsou buď nymfy, pakomáři nebo lurky či mikrolurky. Tato metoda se chytá s plovoucí nebo intermediální šňůrou a nevýhodou je poměrně větší ztrátovost. Při použití suché šňůry se soustředíme především na lov s muškami mezi šňůrou a koncovou muškou. Na plovoucí mušku často ryba zaútočí, ale málokdy zůstane viset. V principu opět chceme docílit toho, aby naše mušky dělaly stoupavý pohyb. Takže díky koncové mušce na konci na hladině a suché šňůře docílíme tak strmě stoupavý pohyb, jaký bysme na větší vzdálenost jinak neudělali. Washing line se taky často používá s intermediální šňůrou a výhoda je, že koncová muška se po zátahu zanoří pod hladinu a ryba to pak dokáže lépe sežrat. Nevýhoda je, že nymfy už pak špatně nebo vůbec nestoupají, ale stojí na místě.
O tomto tématu by se toho dalo napsat ještě velká spousta, ale myslím, že jako další kapitola by to mohlo stačit. Takže nezapomeňte na vějíř a třeba dnes se nám udělalo tak krásně, že by to šlo!!!
106