V prvním díle jsme si řekli něco o základní výbavě, konkrétně prutech a šňůrách, okrajově navijáky. V tomto díle bych rád popsal a dal pár rad, jak s tímto vybavením správně pracovat.
Něco málo teorie. Technika hodu je zásadní pro úspěšný lov na mušku. Bohužel dnešní trend chytání na dlouhé návazce nás tak trochu otupuje a na to nejkrásnější – hezky provedený hod – tak trochu zapomínáme. Jednoznačně je lov na nymfu jedním z nejefektivnějších lovů na řece (někdy i na jezerech), ale co může být hezčího, než správně položená suchá pro sbírajícího lipana, že? Nicméně kam tímto směřuji. Pro začínajícího muškaře se může zdát, že náhod a jeho provedení nemusí být zásadní, když při něm umístím mušku, kam potřebuji. Omyl! Samotné provedení hodu má zásadní vliv na reakci ryby. Budiž příkladem, jistě se vám stalo, že se nepovedl nához a když jste chtěli přehodit znovu, byla tam ryba. Je nutné si položit otázku, jestli právě ten pokažený nához nebyl ten správný. Když už byla řeč o nymfování. Jistě žádná věda ,,válet francouzáka“ (terminus technikus převzat z webu od závodního fanouška), ale častokrát právě dopad mušky do vody v rybě evokuje ten záběr. Jistě, nemůžeme standardizovat situace, kdy je lepší do vody ,,střílet“ nymfy a kdy je lepší je obezřetně pokládat, ale je třeba pamatovat i na tento způsob provokace ryby. A svým způsobem jde právě taky o techniku hodu, i když tedy dost podivnou a troufám si říct, že to švihání snad ani nikdo nemůžeme tvrdit, které je technicky správnější.
Vrátím se tedy k té naší typické technice za použití šňůr. Něco jsem nakousnul v předchozím díle. Mluvil jsem o správném ohnutí prutu tak, aby ideálně za Vás předal šňůře dost energie potřebné k letu na dostatečnou vzdálenost. Já osobně dělím techniku na dvě kategorie (tím nechci tvrdit, že jsou jediné, ani že nic jiného neexistuje, píšu o vlastních zkušenostech). První a nejpoužívanější technika je právě ta, kterou hází tak 98% lidí. Jedná se o techniku vhodnou k použití parabolických prutů. V zásadě na ní není nic zvláštního. Obrázek níže popisuje průběh takového hodu.
Krátce popíšu:
– Prut se pohybuje zprava doleva
– Je zastavený v klidové pozici vpravo a čekáte na narovnání šňůry
– Ve vhodný okamžik uvádíte prut do pohybu
– Souběžně s překlápěním prutu směrem dopředu jdete dopředu i s celým předloktím a rukou.
– POZOR! Všimněte si, že rukojeť prutu (dole) se pohybuje po přímce, což je důležité k vytvoření správného tvaru smyčky (ideálně úzkého)
– Pokračujete s překlápěním i s chodem ruky směrem doleva (vpřed)
– Na konci celé fáze zastavíte s překlápěním i s pohybem vpřed
– Úplně stejnou zrcadlovou akci provedete zase směrem zpět
– Celý pohyb ruky by měl mít po celou dobu fáze zrychlující tendenci! Tzn. že ruka by měla neustále zrychlovat a na konci zastavit. Tím zrychlením (myšleno zrychlující se ruka ale i překlápění) se prut průběžně ohne a po zastavení vypruží šňůru vpřed či vzad.
V případě, že se Vám všechny detaily podaří skloubit v jeden ucelený pohyb, pak provádíte hod ideálně a šňůra se správně rozbaluje i letí. V podstatě je to základní hod, ať už je ta dráha samotné ruky hezky dlouhá, což je ideální a nebo házíte ze zápěstí, tyhle základní pravidla by vás měly přivést k optimálnímu hodu s parabolickým prutem.
Plynule se dostáváme k tomu zajímavějšímu, především pro překonávání vzdáleností zajímavějšímu, a to je házení s prutem se špičkovou akcí. Jak už jsem psal, v případě, že nevyužijete ten potenciál toho prutu, obvykle takový lov končí bolestí nejen zápěstí a rukou, ale i zad celého těla. Rychlé prutu se špičkovou akcí by nám měly komfortně umožnit, abychom se dostali na požadovanou vzdálenost s minimální možnou námahou. Celou fázi hodu, tak jak by měla ideálně vypadat, jsem znázornil níže na obrázku.
Krátce popíšu:
– Opět průběh fáze hodu jde zprava doleva, čekáme na vhodný okamžik pro uvedení do pohybu
– Hlavním rozdílem je, že ze začátku fáze začínám naklánět prut, ale ruka zůstává vzadu (vpravo)
– Prut pořád zůstává vzadu a úhel naklonění už je prakticky na úhlu, kdy končím s naklápěním.
– Až po naklonění prutu vpřed uvedu ruku do pohybu a ten úhel naklonění již neměníme.
– Lidově řečeno, do toho prutu STRKÁME!
– Opět platí pravidlo zrychlování a lineárního pohybu ruky.
Tohle je technika, kdy dokážete i rychlý prut dostatečně a správně ohnout a vystřelit šňůru bez té bolestivé práce. Smyčka u takto dobře provedeného hodu pak má tvar ostré šipky. Tím samozřejmě nechci říct, že u parabolických prutů nemůžeme udělat takovou smyčku, ale už to chce správné použití druhé ruky jako protitahu. Ještě je třeba říct, že pokud takovouto techniku použijete na parabolickém prutu, tak se vám šňůra bude propadávat a to dokáže uplést velmi krásné a teplé svetry z vašeho silonu. Jistě všichni známe, mě nevyjímaje.
Psal jsem o protitahu. Zkušení matadoři znají. Říká se mu „dvojitý zátah“ nebo „doublecuk“. Pro neznalé čtenáře zopakujeme. Jedná se o použití druhé ruky, ve které držíte šňůru při hodu. Nejhorší pro naučení je skutečnost, že pro jeden pohyb ruky s prutem musíte udělat dva pohyby ruky se šňůrou. Pokusil jsem se znázornit na obrázku, snad to vyšlo. Obrázek je pro praváka.
Krátce popíšu:
1. Ruka s prutem zde dozadu a ruka se šňůrou dopředu (nebo dolů, zkrátka proti)
2. Ruka s prutem zůstává vzadu, čeká na narovnání šňůry a v tom čase se ruka se šňůrou postupně vrací k ruce s prutem. Pokud se vrátíte se šňůrou moc rychle, rozhodí to celý hod, začne Vám šňůra kopat do prutu atd. Takže zásada, vracet ruku se šňůrou postupně a plynule.
3. Ruka s prutem se vrací dopředu a ruka se šňůrou opět do protipohybu
4. Ruka s prutem zastavuje a ruka se šňůrou se vrací opět plynule zpět
Celý proces se pak opakuje. Ti opravdu zkušení rybáři už dělají ten pohyb ruky se šňůrou taky se zrychlující tendencí, stejně tak, jak jsem psal u toho pohybu s prutem. Pak je to opravdu optimální a samotný nához do dálky je pak hračka.
Na začátku je kombinace těchto pohybů dost složitá. Doporučuji si tyto pohyby se zavřenýma očima zapamatovat klidně doma bez prutu ( když vás nikdo nevidí, aby si nemysleli, že jste divní). Když si to zažijete, pak je mnohem snazší soustředit se s prutem na to, jak tu šňůru vodíte, protože když si tento pohyb nezažijete, pak se budete soustředit právě jen na ten pohyb a ne na vedení smyčky. V případe, že to bude pořád složité, začněte se zátahem pouze na jednu stranu, třeba směrem dopředu. Až si to zažijete, pak zkuste přidat ten druhý zátah. Důležité je – neškubat za tu šňůru, ale jen zatahovat + tahat a zastavovat souběžně s rukou s prutem!
Závěrem tohoto dílu bych připomněl pár těch zásadních chyb a nešvarů, kterých se dopouštíme a které nás omezují nejen ve vzdálenosti, ale taky v chytacím čase, protože nám způsobují nemalé problémy při rozmotávání návazců nebo hůře navazování nových. Rozdělil jsem proto některé hlavní případy dle projevených problémů, aby vám to lépe pomohlo diagnostikovat příčiny.
Při náhozu přechází smyčka šňůry přes sebe a tím se chytají mušky za šňůru
– zásadním problémem je udržení roviny hodu. Jedná se o rovinu, kdy většinou při hodu dozadu házíme šňůru směrem od sebe a pak po ní chceme, aby vepředu letěla rovně před nás. Ta šňůra sama o sobě má setrvačnost letět směrem, ve kterém letí, stejně jako všechny tělesa. Nejlépe to asi zobrazí jednoduchý obrázek níže. Každopádně pokud se vás tento případ týká, měli byste se snažit zachovat si rovinu hodu. Jednoduše si představit, že házíte kolem zdi, ke které stojíte bokem. Pokud to nepomůže, zkuste ještě jeden fígl. Příkladem pravák začne rozhazovat šňůru z pravé strany a každý rozhoz zamíří o kousek víc vlevo. Tedy každý hod dopředu bude posunovat o kousek víc doleva, než nahodí. Občas to pomůže, než se srovnáte s tou rovinou. Je taky dobré se dívat za sebe nebo se natočit třeba mobilem.
Při náhozu nepřechází smyčka přes sebe z boku, mušky se chytají za šňůru zespod
– tady může být několik důvodů. Jedním z těch hlavních je konvexní oblouk opsaný rukou, která drží prut. Jak už jsem zmiňoval při vysvětlení hodů, je důležité, při pohybu ruky vpřed nebo vzad, udržet rovnou linii nebo mírně vypouklý, konkávní oblouk. Čím více vypouklý oblouk budete rukou opisovat, tím více otevřenou smyčku vytvoříte a tím zmenšujete riziko chycení mušek za šňůru zespod. Další z rodiny příčin je přílišné „kopání“ do prutu. To znamená, že pohyb hodu není plynule zrychlující, jak už jsme si popsali, ale je trhaný, rychlý. V takovém případě se prut přetíží, ohne, ale šňůra se tou rychlostí nestihne uvést do pohybu a prut to následně neutáhne a smyčka se propadne.
Smyčka letí ne nad sebou, ale vedle sebe
– Je obecně známé, že dokud se šňůra odvaluje, tak nepadá. No a pokud šňůra nepadá, tak letí. Proč tomu tak je, není nic složitého. Odvalování smyčky šňůry ji neustále táhne směrem nahoru za koncem, který je nad ní. Takže v případě, že dokážete udržet smyčku hezky nad sebou, rozhodně tím prodloužíte dohozovou vzdálenost a navíc nebudete muset držet ve vzduchu příliš mnoho šňůry, ale dokážete líp odhazovat. Celý problém vzniká tím, že se motá. Motají se návazce a tak začnete pomalu vykloňovat prut do boku, abyste dostali mušky co možná nejdál od sebe a od šňůry. Proto drobná rada. Skombinujte první dva body z této části článku, srovnejte prut rovně nahoru, jako byste stáli u zdi. Rukou začněte opisovat ten zmiňovaný vypouklý oblouk, radši to přežeňte a dělejte ho velký, aby se smyčka hodně otevřela. Tím ze startu docílíte, že se nebudete tak motat a až to dostanete do rukou, můžete smyčku utahovat.
Chyb samozřejmě děláme všichni spousty a je mnoho způsobů jak se jich zbavit, nicméně ty zažité návyky už se těžko napravují. Proto vřele doporučuji trénovat na suchu, protože když budete mít mušku na prutu a vodu před sebou, tak nakonec stejně všichni propadneme tomu kouzlu chytání.
Snad se Vám tento díl líbil a pomůže Vám třeba zlepšit některé zlozvyky. Příště ještě nevím, možná něco o taktikách lovu na jezeře? Uvidíme, každopádně, pokud Vás to zajímá a dočetli jste se až sem, můžete napsat do komentářů, jaký díl HOW TO by zaujal Vás a dost možná se ho dočkáte.
210