Ráno se potkáváme u vody s Leem. Je – 13°C. Okamžitě si vzpomínám na internetové pisálky, co jsou v teple domova a píšou tam řeči o nehumánním chytání hlavatek na vláčenou rybku, přičemž hlavatku nikdy neviděli natož, aby ji v tomto mrazu jedenáct hodin chytali. Kupodivu u vody nejsme sami. Těch pravých magorů je málo, ale jsou. Voda přes noc spadla o 20 cm na sloupci a vyčistila se. Jdeme zkusit tůň kde mi včera padla moje velká známá, ale nic. Pak jedeme do polí nad šálkovou. Zde mistr dělá jednu královničku 81 cm, zase má v sobě utrženou gumu. Nechápu rádoby sportovní rybáře proč na hlavatky chodí s tenkými silony , nebo že jsou taková polena a chudinky hlavatky pak okovou a ty se musí trápit s umělými nástrahami v papulích. Je mi jasné, že potom všude vykládají, že měli na prutu metrovky. Leo před týdnem vytáhl hlavatečku 83 cm s gumou v papuli. Na gumě byl jednohák a ještě pletenkou přidělané dva trojháky. Ale to jsou sportovní rybáři a jejich umělé nástrahy. Já za deset let utrhl jen jednu rybu a to slušnou. To si ještě myslím, že jsem měl poškozený silon. Nedává nám to a jedeme dolů na kaprový úsek. Snažíme se najít topku. Horní úsek máme tolikrát pročesaný, že víme o dvou rybách nad metr. Proto nás to táhne dolů, velká řeka velké ryby. Sice je tam na ně velký tlak, ale někde tam určitě bude. Přidává se i Tomáš. Začínáme v Iljáši. Zde se mi daří 65 cm hlavatka přímo u mostu. Fotíme a postupujeme proti proudu, ve třech jsme bez záběru. Říkám klukům, jedeme dolů do polí. Leo jde s Tomem a já sám na mou tůň. Zde věřím, že žije ta největší ryba Hronu. Na třetí hod dávám rybu. Bere mi to krásná 90 cm hlavatka. Hraji si v proudu s rybou, ale ta mi chytře zajíždí pod podemletý pařez po proudu, tam mi to motá, ale na prutu pořád visí. Složitě přelézám stromy až nad pařez. Špičkou prutu to vymotávám a složitě lezu zpátky na jediné místo, kde se dá ryba vylovit. Tam se do ní začnu opírat hlava nehlava. Za chvilku ji mám na mělčině. Jeden hmat a je venku. Rybu fotím, měřím a pouštím zpátky. Kluci přijíždí zamnou a Leo hlásí jednu pěknou rybu co mu padla. Pak spolu ještě hodinku házíme a já jedu na Brno. Večer mi Leo volal, že na jedné tůni měli čtyři ryby na prutu. Všechny jim padli. Droga jménem hlavatka mě totálně ovládla. V pátek mám znovu dovolenou a ve čtvrtek večer už piju pivko u Rastika.
Ráno jdu sám. Projdu Majer a Smrčinu jsem bez kontaktu. Začínám přemýšlet. Vím že na top místech rybu nechytím. Ty jsou už tak produpané a proházené, že to nemá smysl.
Musím něco vymyslet. Začínám chytat místa kde jsem ještě letos nechytal. Přicházím na jamku kde loni Leo chytil dvě hlavatečky. Jeto spíš proudnice ze čtyřma balvanama než jamka. Před prvním balvanem stojí. Když vedu jelečka kolem balvanu ryba útočí. Typuji jí tak 60 cm. Ale jelce nevzala. Asi už jí někdo nebo spíš něco jako trojháky popíchali tlamku. Ještě ji několikrát zkouším, ale už se neukázala. Prohazuji ostatní kameny. Za posledním je při druhá straně hlubina, hodím to tam, potáhnu a ťuk. Sekám je tam. Žádná metrovka, ale na břeh se podívala krásná 74 cm královna. Potom mi volá můj kamarád Honza z Prahy jestli ho nevezmu sebou. Ze by si chtěl chytit taky rybu. Cestou se znovu zastavuji na mou známou. Dám ji dvacet hodů a jedu pro Honzu. Beru ho do polí pod Lučatín. Zde si myslím, že by ryby mohli mít trochu klidu. Dáme si vycházku přes pole k jedné tůni co jsem ještě letos nechytal. Když přicházíme k tůni vidím, že už je tam rybář a táhne hlavatku. Celý se třese jak osika. Zkušeným hmatem rybáře rybu vynáší. Vidím že je to můj dobrý kamarád. Momentálně nejlepší muškař Slovenska – Kečup. Rybu vynáší na břeh a je úplně v transu. Adrenalin s ním zmítá. Vidím Leuv systémek i jelce. Zdravíme se a hned šťastnému lovci gratuluji. Jde ji měřit a jak byl rozklepanej, tak rybě měří 92 cm. Říkám Kečupe, má jen 82 cm, a on néé 92 cm! Říkám, podívej se pořádně na metr je tam 82 cm. Už ty ryby mám v oku. Podívá se znovu a vidí, že se ve stresu o 10 cm migl. Šťastného lovce fotím. Ten mi říká, že jsem mu zkazil celý rybářský život, myslel si, že má 92 cm. Říkal, že si dal míru 90 cm. Tak teď, že ji musí pustit. Pomazlil se s rybou a dává ji svobodu. Potom spolu kecáme. Honza prochytává tůň. Kečup mi říká, že je to jeho první hlavatka na hlavatkách, jinak že už nachytal hlavatky na strímra. Jezdil na Oravu několik let a tam nic. I tu na Hronu se trápil, ale Leo dobrák mu poradil. I tak si říkal, že dnes když nechytí, tak na celé hlavatky kašle. Tolik vycházek a nic, dnes se konečně dočkal. Já mu vykládal, že jsem na tu svou čekal tří a půl roku. Honza s Kečupem zůstávají spolu a já jdu norovat sám. Jdu od nich po proudu dolů. Prohazuju každý kamínek, jamku i proudnici. Vodím rybku kolem kořenů. Procházím asi kilometr a půl řeky. Bez záběru. Potkáváme se s klukama u aut. I oni už neměli ani kontakt. Jdeme na oběd. Po obědě Kečup jede domů a my s Honzou jedeme pod čerpačku do polí. Spolu češeme tůně, ale nic nic nic. Honza to v půl třetí balí a jede na Prahu. Já začínám přemýšlet. Musím chytat místa, kde je malý tlak na vodu. Nakonec jedu do místa kde jsem ještě za deset let nechytal. Objevil jsem tu tři jamky. Jednu už jsem teda s Leem dvakrát chytal. Ale dvě mi zůstali utajeny. První se mi dost líbila. Hlubší proud s balvanama. Pročesal jsem ji kousíček po kousíčku. Pod jamkou šel velký proud pod kořeny a dělalo to druhou jamku a za ní byla pláňka. Posílám rybku na dost velkou dálku na rozhraní proudu a pláňky. Dostávám záběr na dálku. Sekám. Ryba se převalila dvakrát v proudu a nemilosrdně si bere metry silonu z navijáku. Okamžitě myslím na metrovku. Musím za rybou. Tu ne a ne zastavit. Mám ji někde 100 m pod sebou. Vyrážím za ní. Ryba pořád ohromně bojuje a ujíždí. Jsem si jistý, že má aspoň metr, ne-li víc. Došel jsem až na krásnou kamennou kosu. Ryba je v hlubině. Tak ji začnu mordovat ke břehu. Když ji vytahuji říkám si, ta není tak velká. Jeden hmat a ryba je venku. Je sice pěkná, ale vím, že nemá ani 90 cm. Vidím dvě věci. Za prvé ji z papuli visí cizí vobler čtyřdílný jelec. Můj systém je senutý přes jeden trojhák v papuli a druhý ve hřbetu. Takže jsem hlavatku táhl na štorc. Proto tak bojovala. Hned mi bylo jasný jak vznikají historky o metrovkách na Hronu. Musím připustit, že i já kdyby mě ryba upadla, bych všude vykládal jak mi upadla metrovka. Tak vznikají rybářské bajky. Rybu měřím a má 86 cm. Voblera si beru jako trofej a královničku pouštím. Kéž by ji už nikdo letos nechytil. Príšťí rok by měla 95 cm a to už by byl jiný tanec na prutu. Chytám do tmy, je -5°C a za celý den toho mám hodně plný zuby. Večer si dávám vanu a hruškovici. Kluci mě lákají na pivko. Nic semnou nehnulo, jen postel. Ráno se budím a bolí mě celý člověk. Ale vyrážím. Zastavuji v polích po Šálkovou a hned prvním hodem dostávám hlavatečku 74 
cm a to v dost velké peřeji. Byl to první letošní pořádný záběr, asi byla na lovu. Byl to takový záběr, že mi narovnala i ruce. Úplně mě to nabudilo! Přicházím do tůně s velkou rybou. Prohazuji ji centimetr po centimetru. Na konci na výplachu dostávám záběr, je to moje známá, ale ta menší. Hlavatka odhadem 65 cm. Táhnu ji k sobě. Když ji chci vylovit padá mi. Myslím si, že je to ta ryba co už mi tu spadla na zahájenou. Královna tůně je někde zalehlá a asi hodně opatrná. Tu už jen tak nepřemluvím. Potkáváme se s Leem u Cigánů. Procházíme naše místa. Zkoušíme Leovu 108 cm ze zahájené, ale nic. Znovu procházíme včerejší tři tůňky kde jsem byl včera úspěšný. Zde se brodím a klouže mi noha a já plavu. Přímo na znak. Padl jsem na záda, voda je ledová jak prase. Okamžitě se snažím postavit na nohy. To se mi daří. Leo už mě spěchá na pomoc. Mám trošku šok a adrenalin. Přece jen koupel v prosinci a při velké vodě není žádná sláva. Ještě že mám dobrý hadry. Dnes jsem neskutečně ocenil bundu Simms kterou jsem mel přetáhlou přes goráče. Zjišťuji, že až na nějaké lokální mokrá místa jsem v rámci možností relativně suchý a i čepice byla suchá. Leo se mě ptá jestli končíme? Odpovídám mu, trošku vody nemůže škodit. Pravda, je to sice nepříjemné, ale chytáme dál. Do oběda jsme marní. Povinná zastávka na Grajcáru a jedeme dolů na kaprový usek. Jedem na tůň kde mel Leo s Tomem čtyři záběry. Nám tu ale pšenka nekvete. Leo vyráží po proudu dolů a já proti proudu směrem na Vlkanovou. Beru jamku po jamce, peřeje i tůně. Najednou si uvědomuji, že je skoro tma. O rybu jsem ani nezavadil. Až teď jsi uvědomuji, jak jsem daleko od auta. Vracím se za Leem, ten už mě hledal. Hned mě zdrbal kde jsem tak dlouho. Telefon jsem nechal v autě, ale hlavatková horečka mě úplně ovládla. Hledal jsem nová místa a tak jsem čas úplně vypustil. Leo měl jeden záběr, ale rybu nedal. U auta Lea přemlouvám ať jdeme po tmě ještě na mou oblíbenou tůň. Má toho plné zuby stejně jako já. Jsem za ty dva dny úplně zmrzlej a Leo taky. Ale mě to nedá a Leo mi za tmy u tůně zastavuje. I on je dříč, tak jde taky. Záběr nepřišel, jen nás to stálo každého systémek. Rozloučili jsme se a Leo jel domů s tím, že ráno už nejde. Já si říkal, že si v neděli dám tři hodinky vycházky a pojedu na Brno. Přicházím k Rastikovy a necítím ruce a nohy. Venku je mínus -7°C. Prvně si nalívám dva panáky hruškovice a jdu na hodinu do horké vany. Jsem jako by mě někdo naložil klackem na záda a na celé tělo. Bolí mě úplně celý člověk. Najím se a jdu spát a to je půl sedmé. V osm mě budí telefon. Volá mi Tomáš jestli ho ráno nevezmu sebou. V tu chvíli se mi vůbec nechce, ale dáváme sraz v sedm v Majery. Jdu pokračovat ve spánku. O půl sedmé mě budí budík. Nikam se mi nechce a už vůbec ne do goráčů a brodit se vodou. Lituju, že jsem Tomášovi slíbil, že ho vezmu. Bolí mě každý sval v těle. Nakonec se silou vůle vyhrabu a jdu. Radši bych byl, ale v posteli a spal. V sedm se potkávám s Tomem. Je plný elánu. Já jdu chytat ze setrvačnosti. Beru ho na dvě hlavatky o kterých vím, ale zájem nemají. Prohážeme velkou tůň a jedeme do Šálkové. Říkám, Tome prohážeme koryto elektrárny. Protože přehrada je vypuštěná. Byla to dobrá volba. Začínáme v krásné proudnici, která se tu teď vytvořila. Jsme bez záběru. Posouváme se kousek proti proudu. Najednou Tomáš křičí, že má rybu. Jdu ho nafotit, ale ryba mu padá. Beru prut a ve stejném místě to hážu k druhé straně. Rybku vedu a cítím záběr. Sekám a mám na prutu hlavatku. Za chvilku se na břeh divá hlavatka 75 cm. Tomáš mě fotí. Rybu pouštím a oba znovu bičujeme jamku. Po pěti hodech zaznamenávám další záběr. Už se mi na prutu mlátí další ryba kolem 80 cm. Tomáš jen hlásí, to není možný. S rybou si hrajeme a pěkně ji točíme. Když ji chci vylovit padá mi. Ani mi to není líto. Jsem v úplné apatii, bolí mě celý člověk a v krku je mi zima. Stejně dřu. Říkám si, prokletý hlavatky. Ale když jsem zabrozený, na nic nemyslím, jen viním řeku a čekám na jemný ťuk. Přesouváme se pod Plavno. Zde potkávám Rada. Kecáme o hlavatkách. Hlásí mi, že tam 
je metrovka. Tak mu říkám, jdu ji chytit. Všichni se smějí. Nechávám jít Tomáše prvního. Ukazuju mu kde ryby stávají a češu to po něm. Přicházíme k top místu. Říkám mu kam to má házet a jak vodit. Záběr nemá. Jdu házet já. Rybku vedu přesně přes místo, kde je ve dně prohlubeň asi tak 2×3 m. Zde jsem už rybu chytil a dvě mi spadli. Přesně nad jámou cítím skoro neznatelný záběr. Tak jí pořádně vytnu. Sekám do tvrdého. Vím, že bude velká. Ryba je přibitá ke dnu. Držím ji na napnutým silonu a snažím se ji odlepit ode dna a vytáhnout z prohlubně. Mám strach, aby mi to tam o něco neuřízla. To se mi asi po třech minutách daří a ryba začíná bojovat. Ryba se nám vyvaluje v celé kráse. Je hnědo černá. Odhaduji ji mezi 95 cm až metrem. Ryba si začíná brát z navijáku a snaží se prchnout na hranu peřeje a ujet z tůně. Okamžitě vím, že by to byl zdlouhaví boj a pěkně by jsme se s Tomem prošli. Rybu se mi silou před hranou daří otočit. Morduju ji k sobě. Bojuje jako ďas. Tomáš to všechno točí na kameru. Je zabrozenej kus pode mě. Najednou vidím, jak hlavatka vyráží přímo na Toma a chce to kolem něho otočit a zamotat. Rybu silou brzdím a otáčím. Vyháním Toma z vody. Na druhý břeh přichází rybář, dívá se jak zdolávám hlavatku a pro mě z absolutně nepochopitelných důvodů začíná házet a to přímo na rybu, kterou zdolávám! Dokonce jednou to hodil i na mě div mi nepropíchl goráče. Volám na něho jestli se nezbláznil! Naštvaně toho teda nechává… Lidská závist je neskutečná. Nevím co tím sledoval. Jedině mi bud rybu chtěl utrhnout, nebo hledal lovící družku. Ale to měl házet až bych rybu zdolal. Nakonec hlavatku po krásném boji vytahuji k sobě, jeden nacvičený hmat a ryba leží na břehu. Tomáš všechno fotí a točí na telefon. Beru do ruky metr a ten ukazuje krásných 94 cm. Můj odhad byl skoro přesný. Rybu opatrně pouštíme zpátky. Jen ji taky přeji ať už ji letos nikdo nechytí. Bude s ní na rok krásná metrovka. Tůň ještě prohážeme a jedeme nahoru do polí. Zde potkáváme několik hlavatkářů. Na vodu je obrovský tlak. Tomáš mě přemlouvá ať jedeme dolů. Je mi to jedno. Nejraději bych jel domů, mám hlavatek plný zuby, mlátí semnou zimnice, horečka a vůbec nemluvím. Stejně sedám do auta a jedu dřít nakaprovej úsek. Jedeme dolů pod Vlkanouvou na tůň kde Tomovi padla velká ryba. Tůň pročešeme a nad ní ještě jednu. Říkám mu pojď do Vlkanové, tam jsem ještě nikdy nechytal. Z auta jsem tam viděl tři pěkné jamky. Tomáš jde první. Já hážu jen tak aby se neřeklo, a prohazuju místa co Tomáš vynechal. Najednou vidím, jak má Tom záběr. Volá na mě. Vím, že to není velká ryba, ale chci ho natočit. Než však přispěchám ryba mu padá. Postupujeme po proudu dolů. Dostáváme se pod velkou peřej. Proud tu jde do poměrně velké jámy a hloubky při druhé straně. Okamžitě tu typuji rybu. Navíc tu vybíhá kamenná kosa do tůně a za ní se dělá vracák. Tomáš navazuje, protože utrhl tak se vedení ujímám já. Prvním hodem vedu rybku při druhé straně v hloubce. Jak se rybka dostala za kamennou kosu okamžitě cítím záběr. Unaveně zasekávám. Spíš ze setrvačnosti než z adrenalinu. Prostě naučený instinkt. Začnu zdolávat rybu, typu ji mezi 80 a 90 cm. Ryba se mi daří vyvést z proudu do mělčiny. Jdu si pro ni, že ji vytáhnu na břeh. Jsem jak mátoha. Než se rozkejvu, ryba vyráží systémek a je pryč. Jsem v takové letargii, že je mi to úplně jedno. Podívám se na Toma a říkám mu já to balím, mám toho plný zuby. Loučím se sním a jde mě doprovodit k autu. Dávám mu rybky co mi zbyly a říkám mu ať se rozdělí s Leem. Konečně se převlíkám do vytouženého civilu a jedu domů. Hurá. Ted mě čeká perný týden. Budu pendlovat mezi prací a prodejem kaprů tak vím ,že si neodpočinu a nevyležím se. Taky vím že za pět dní jsem tu zpátky. Chci zde strávit vánoce a první svátek vánoční. Doma mě stejně nikdo nečeká, tak si oslavím vánoce s hlavatkama. Navíc od 26.12 mám v práci pohotovost tak už se letos na královny nedostanu.
Toto je má poslední šance. Na štědrý den vyrážím. V Brně je v celku pěkně, ale když vjíždím do buchlováků tak tu sněží. Začínám litovat, že jsem nejel po dálnici a to ještě nevím co mě čeká. Přijíždím na hranice a tady už je bílá tma. Na naší straně jsem ještě potkal dva sypače zato na Slovensku ani jednoho. Je brutální sněhová kalamita. Cestou potkávám auto na střese, ale už jsou tu hasiči a záchranka. Jedu max. 50 km v hodině, spíš min. Potkávám auto ve škarpě tak pomáhám s vytahováním. Cestou zase myslím na pisálky z internetu. Zajímalo by mě, kolik by se jich vypravilo z tepla domova na tuto výpravu. Cesta mi zabrala skoro sest hodin. Už vím, že štědrovečerní hlavatku si nechytím. Musím počkat na ráno. Večer si dávám pět medovin a hurá spát. Ráno se budím do bílé peřiny. Obsluha hotelu se mě ptá kam tak brzo vstávám. Když říkám, že na ryby,islyším něco o bláznech. Začínám na spodní hranici revíru pod Hronsekem. Zde procházím svoje oblíbená místa. Po hlavatkách ani vidu ani slechu. Něco mi říká že se záběru nedočkám. Kolem půl desáté jsem ve Vlkanové a procházím tři jamky jak minulý týden. Dostávám se až ke kose. Rybku vedu přesně jak před týdnem. Uprostřed řeky dostávám ťuk. Sekám. Na prutu mám obrovský tah. 
Myslím na pořádnou rybu. Ta si bere 50 m silonu a tlačí se po proudu dolů. Musím vyrazit kus za ní do míst, kde už je vysoký břeh. Vím, že tu zdolávání bude velký problém a ještě k tomu s velkou rybou. Ryba mi zajíždí k druhé straně do hloubky a tam se drží při dně. Nejsem ve stavu s ní pohnout. Pak se mi znovu rozjíždí po proudu a tlačí se na kůly co jsou pod vodou. Těch jsem si všiml při poslední vycházce. Rybu silou páčím zpátky k sobě. Poprvé vidím její ocasní ploutev je mohutná. Chytá mě adrenalin. Jen neudělat chybu. Ryba se mi převalí v proudu a je vidět jak je mohutná. Znovu si bere metry a metry silonu z navijáku a míří na kůly. Znova ji zastavuji a otáčím k sobě. Tentokrát se královna vybrala proti proudu. Pořád ale bojuje u dna. Tam ji nechávám se pod tahem vysílit a přitáhnu ji k sobě. Tam se mi odevzdá jako beránek. Vidím, že je zajímavě chycená. Jeden trojhák v papuli a druhý ze spodu za prsní ploutev. Stojím po pás v řece a nemám rybu jak dát na břeh. Tak improvizuji. Rybu chytám nacvičeným hmatem za ocas. Prutem si Ji přidržím. Ten potom strčím pod paži a rybu vezmu do náruče. Nesu ji tak 40 m proti proudu a tam ji pokládám na sníh. Není dlouhá zato mohutná a vysoká. Metr ukazuje 89 cm ale váha by určitě byla impozantní. Musím přiznat, že tato ryba mě opravdu potrápila a já si užil nádherný boj. Rybu fotím na sněhu a pouštím ji zpátky. Vyrovnám systemek, spravím jelce a posílám ho znovu do stejného místa. Okamžitě dostávám další záběr. Na prutu mi visí druhá ryba, sice menší, ale potěší. Typuji ji tak 75 cm. U břehu mi padá. Je mi to jedno, byl to krásný zážitek. Bylo vidět, ze holky byly na lovu. Posilám fotku Leovi a ten si hned myslí, že je to metrovka podle výšky, ale já ho vyvádím s omylu. Radí mi ještě jednu jámu ve Vlkanové. Tu prohážu, ale nic. Jedu na svou oblíbenou tůň do polí pod Iljáš. Zde se snažím nějakou vyčenichat. Měním rybky, zkouším jelce i hrouzky. Věřím, že je tu obluda, ale kašle na mě. Postupuji nad tůň proti proudu. Je zde nádherná pláň s hlubinou při druhé straně. Začínám na vtoku, zde čekám rybu, ale nic. Prohazuji pláň metr po metru a postupuji vodou. Pláň je dlouhá aspoň 200 m. Ve spodní třetině vidím jak ze břehu vyrůstá pařez a pod ním tuším hlubinu. Říkám si, pokud přijde záběr bude to pod tím pařezem. Posílám rybku přesně pod pařez, ani dva metry neujede a cítím záběr, který proměňuji v rybuJ.Ta mi dvakrát vyskočí a já ji táhnu ke břehu. Několik salt a převalování a ryba končí na mělčině. Beru rybu za ocas a vynáším na břeh do sněhu. Metr ukazuje 78 cm. Rychlé fotečky a šup ji zpátky. Volá mi Tomáš a chce se přidat. Říká, že ví o velké rybě. Tak ho beru do partie. Prohazujeme řeku co to dá. Přesouváme se i na horní úsek. Zkoušíme místa kde už jsem ryby chytil a pokud je někdo nezabil tak by tam měli být. Kašlou na nás. Pomalu se začíná stmívat. Říkám Tome, jedeme k Cigánům, tam se chci rozloučit. Přijíždíme k jámě a ta už je obsazená. Tak velím, začal jsem letos v Majery, tak tu i skončím. Přicházíme do horní části. Já na třetí hod dostávám rybu. Po kratičkém boji přivádím hlavatku asi 80 cm ke břehu. Jsem si skoro jistý, že je to ta ryba co měla 83 cm a vytáhl jsem sní voblera duháka. Chci ji vylovit, ale princezna mi vytřepala systém a je pryč. Mrzelo mě to, chtěl jsem porovnat fotky hlavy, jestli se jedná o stejnou rybu. Smůla. Doufám že, do příštího roku už přežije. Loučím se s Tomem a Hlavatkovou sezonou 2016, která se mi zase vydařila. Sice mám ještě vycházky, ale vím že pracovní povinnosti mi nedovolí už přijet.
Sedám do auta a mířím na Brno. Cestou rekapituluji celou sezonu. Vím, že pro mě byla naprosto úžasná. Jen je mi jasné, že hodně ryb ještě do konce roku za těch šest dní padne. 
Někteří rybáři to pořád berou tak, že když si povolenku zaplatili musí si rybu nechat i když má třeba těsně jen míru. Je to pro ně maso. Já bych jednoznačně prosazoval míru 90 cm. Ale to je můj názor. Ať si rybáři hlavatku klidně ponechají, ale velkou. I já si klidně rybu ponechám, ale musí stát za to. Je mi jasné, že když má hlavatka nad metr, už je velký predátor, který pobije hodně pstruhů a lipanů. Ale do řeky patří. Po letošním roce ale vím, že příští rok se chytí pár slušných ryb, které byly letos uloveny a puštěny. Protože v řece je pořád jeden silný rok co loni měl od 60 do 75 cm. Letos měl od 75 do 90 cm. Jenže z něho plno ryb určitě padne za vlast. Za to v řece chybí ročníky ve velikosti 50 a 60 cm. Rybu 50 cm jsem letos ani nepotkal a 60 cm sporadicky a to se jednalo asi o totožný kus. Nevím, jak na tom byli ostatní kolegové, ale koho jsem u vody potkal, sdílel můj názor, že velké ryby jsou, zato malých minimum. A to organizace i Bánskobystrická i Podbrezová. Pilně ryby vysazují a dokonce od hospodáře vím, že je prokázaný i výtěr v přítocích Hronu. Samozřejmě určitě i Brezno královny vysazuje, ale tam jsem hlavatky nelovil. Doufám, že na rok se mi podaří získat povolenku, abych si svoje teorie ověřil a hlavně zase zažil ten neuvěřitelný lov. Plný adrenalinu, vášně a neskutečné dřiny. Hlavatka se dá lovit dvěma způsoby. Jeden je ukrutná dřina a to být v sedm ráno u vody a do tmy házet, brodit se řekou, mrznout a být otrokem ryb. Druhý způsob je občas vyrazit na dvě či tři hodiny k vodě jen tak v normálních botách. Pojmout to jako vycházku a těšit se, že třeba něco člověk chytí. Já osobně preferuji ten první lov, ale každý si v lovu hlavatky najde to svoje. Všem bych přál aby si svou rybu chytili, a vždycky s rozvahou se zamysleli jestli ji zabijí nebo nechají žít. Když pustí 80 cm jeden rok, na rok bude mít 90 cm a to už je úplně jiná ryba. Když pustí 90 cm rybu, na rok bude mít metr. A to už není žádná hanba, takou rybu zabít. A je úplně jedno, jestli hlavatku chytíte na mrtvou vláčenou rybku nebo na umělou nástrahu. Do Brna jsem dorazil v pořádku. V pátek mi volá Tomáš, že na mé tůni co jsem mu ukázal, chytil hlavatku 103 cm. Nejvíc mě potěšilo video, jak hlavatka odplouvá do rodného živlu. Vím že, 31.12. ji už nikdo nechytí, pokud ji někdo neupytlačí během příštího roku, bude mít příští rok 110 cm a víc a to už bude velká výzva pro všechny rybáře. Tímto vám všem přeji hodně úlovků v roce 2017 a plno vysněných ryb.
S pozdravem
V.Sklenář. – Váš věrný dopisovatel o hlavatkách.
102