Hlavatky 2014 Na letošní sezonu jsem se, jako každý rok těšil a co víc podařilo se mému kamarádovi Leovi nám vyřidit povolenky, na dva hlavatkový úseky. Na úsek Banskobystrycký a Podbrezovský. Bánsko Bystrycký, už znám a na Podbezovským jsem spoléhal na mého kamaráda Lea, který přímo u Hronu v Lopeji bydlí. Přijezd po 10 měsících byl úžasný. Rybicěk jsem měl nachystaných hodně. Jelce jak z učebnice o lovu hlavatek ze strany 18. Večer jsme nachystali systémky. Povykládali zážitky a šli spát. Jako host jsem měl volbu. Má volba padla na Bánskou Bystrici. Ráno jsme jako vždy, začali v Majery. Proházeli jsme celou tůň, ale hlavatka nic. Povídám Leovi, jedem do Smrčiny pod splav. Leo na pátý hod dostává na prut hlavatku. Krásnou, odhaduji ji tak 85 cm. Hlavatka v proudu dělá několik přemetů a silon povoluje. Leo hlavatku ztrácí i se systémkem. Má novou 40 ode mě. Vyčítavě se na mě dívá, co jsem mu dal za šunt. Byla nová, tak nevíme, proč praskla. Ale domníváme se, že to hlavatka někde uřízla. Neváhám a se slovy když loví jedna, loví i druhá. Posílám jelce do stejného místa, kde měl Leo záběr. Nechávám jelce projet na rozhraní proudu a vracáku. Cítím, jak to na konci ztěžklo, tak sekám. Na prutu mi visí hlavatka. Je to úžasnej pocit. Je menší jak ta Leova odhadujeme jí tak 75cm, Leo bere do ruky foťák a já ji pumpuji ke břehu. Ryba se u břehu dvakrát převalí a vyráží systémek. Je nám to líto skrz fotky. Říkáme si pěkný skóre. Je 7.50 ráno a my měli dvě ryby na prutu. Vyrážíme proti proudu na horní tůně. Jdeme se podívat na novou vodní elektrárnu. Pohled je to šílenej. Víc jak kilometr řeky zničen. Zkouším to pod výtokem a Leo v nadjezí. Oba jsme zklamaní. Jedem k čerpačce a k Ciganům. Jsme bez záběru. Potkávám kamarády pražáky. Zatím jsou bez záběru. Rozcházíme se a já mířím k JZD. Leo nahoru nad most. Zde mám kontrolu. Je vidět, že si hlavatky hlídají. Do oběda jsme se už s hlavatkou nepotkaly. U oběda se nás schází několik hlavatkářů. Podle zpráv se chytli 3 menší. Po obědě vyrážíme v Lučatíně pod skálu. Proházeli jsme jámu. Leo jde proti proudu a já pod most. Zde je malá jamka. Už jsem zde chytil duháka přes 50cm. Posílám jelce do proudnice. Asi na 4 nához se na konci jamky jelec zastavuje. Instinktivně sekám. Vodou se mihne měděnej záblesk a já zdolavám hlavatku. Vletěla mi do proudnice a míří po proudu. Nic nenechávám náhodě a jdu za ní. Typuji ji, tak 80cm. Dostávám ji ke břehu. Třepu se, aby neupadla. Jeden hmat, zahazuji prut a už ji držím za ocas a pod hlavou a nesu ji ven. Radost je veliká. Po roce zas hlavatka venku. Volám Leovi ať mě dojde vyfotit. Zatím ji měřím. Má bez centimetru 80cm. Holku nafotíme a pouštíme do rodného živlu. Podáváme si ruku se slovy ,mise splněna. Oba jsme rádi, že vidíme ,tak nádhernou rybu. Vyrážíme znovu dřít. Zkoušíme Čerpačku a jiné. Leo a Zvolenčan zůstávají u garáže a já mířím znovu do Majera. Nedá mně spát. Zde už chytají rybáři. Začíná se stmívat, tak jedu do Srmčiny. Záběr už nedostávám. Nabírám Lea a jedem domů. Ráno začínáme v Lopeji na Podbrezovským úseku. Zde chytám poprvé. Leo mě posílá do jedné jamky a sám jde proti proudu. Prvním hodem chytám hlavatku 55cm. Volám na Lea ať mě dojde vyfotit. Přijímám gratulace a pokračujeme v lovu. Dnešní chytání je spíš seznamování s revírem. Procházíme slibná místa a berem to od hranice revíru po proudu. V Lučatíně potkávám kamarády Pažáky. Pláčou, že nemají záběr. Tak si je rozdělujeme. Já si beru Honzu mladšího a Leo Honzu staršího. Vyrážíme proti proudu po tratí. My vyrážíme k veliké tůni, kam nás posílá Leo. Oni zůstávají na táhlých proudech. Dorážíme k tůni asi 150m dlouhé a hodně hluboké. Dělí se, na dvě části. Vidím ,že by bylo lepší ji chytat z druhé strany, ale je vysoká voda ,tak chytáme z železničního náspu. V horní části se nic neděje, tak přecházíme na spodní.
Házím rybku k druhé straně. V půli proudu cítím , jemný ťuky do rybky, jak kdyby mě tahal cejn na feder. Vytahuji rybku a nához opakuji. Zhruba ve stejným místě, se ťuky opakují. Rybka se dostává do zorného pole a já vidím, pravého hronského duháka, jak mi sleduje rybku a ťuká do ni. Odhaduji ho tak na 70 cm spíš víc. Očekávám záběr. Ryba přijíždí až ke břehu, kde udělá výpad po rybce, ale rybku nedobírá a mizí v hlubině. Tůň jsme pořádně proházeli, ale záběr už nedostali. Vyrazili jsme za klukama. Ty už na nás čekali s fotkami hlavatky 86 cm. Co se podařila ulovit Leovi. Dokonce tvrdil, že už ji chytl loni. Měla 80cm a zabrala mu ve stejným místě. Všechny to potěšilo a vyrazili společně dál. Trápili jsme se do dvou hodin a já vyrazil na Brno s tím, že se vrátím za 14 dní. Byla půlka listopadu a já stál znovu u Hronu. Volba padla na revír Bánské Bystrice. Prohazuji známá místa v Bánské Bystrici a přesouvám se do Šálkové. Zde přicházím k místu, kde je zúžená peřej a pod peřejí hluboká jamka. Jelce posílám do vracáku a pak prohazuji proud. Na konci jamky voda tak trochu stojí. Rybku umísťuji do proudu. Protahuji stojákem a přímo u břehu se otevírá voda a mě pod nohama na krátko zabírá hlavatka. Odhaduji jí tak 85 cm až 90 cm. Nestačím ani seknout. Držím ji na krátko. Ta rapluje a mlátí hlavou, snažím se ji na drsno vytáhnout z vody. Jenže systémek s ní vyletí a je pryč. Záběr mi dodává elán a já natěšen pokračuji v lovu. Vydržel jsem to, až do večera. Dalšího záběru jsem se nedočkal. Ráno jdu na Podbrezovskej úsek. Leo a Rasťo jdou na lipaně a já zkouším hlavatky. Rasťovi se daří lipan 43 cm krásná ryba. Já v Lopeji přímo pod mostem chytám hlavatku 40cm. Jelec byl jen o půlku menší jak ona. Když hlavatka loví troufne si na vše. Do oběda se trápím. Kluci to po obědě balí. Začíná pršet. Leo hlásí, když vydržíš, tak ji chytíš. Tak jsem pokračoval v lovu. Dostal jsem od Lea nějaký typy. Volba padla na Německou a Dubovou. Proházel jsem v Německé jámu pod mostem a v polích za motorestem. Zde nic. Přijíždím na další místo pod výtok elektrárny v Dubové. Přicházím k vodě a rybku posílám na hranu proudu, který vytéká z elektrárny na rozhraní proudu. Rybka jede v klidné vodě a najednou vidím, jak z proudu vyráží hlavatka. Uchopila rybku. Chvilku čekám a sekám. Je tam krasavice. Tentokrát jsem cítil, jak zásek sedí. Hraji si s rybou a přivádím ji ke břehu. Jeden hmat a už leží na břehu. Rybu fotím a měřím. Metr ukazuje 70cm. Je to krásný pocit. Vytahuji trojháčky a rybu pouštím. Jsem úplně mokrej, protože lije jak z konve. Vytrvale prohazuji řeku, ale další královna už nemá zájem. Ráno je Hron jak kakao. Mířím do Brna. Další výlet padl na přelom listopadu a prosince. Volba to byla dobrá. Dovážím nové jelce. Byl takovej pošmurnej den kolem nuly a my s Leem, ještě nevěděli, co nás čeká. Domluvili jsme se na Bánsko Bystrickej úsek. Voda byla vyšší a trošku přikalená, ale chytatelná. Ráno jsme začali ve městě, zde jsme utrhly akorát par systémků. Říkám Leovy pojď to zkusit do Šálkové, kde mi padla minule hlavatka. Přicházíme k tůni. Leo zkouší začátek a já přímo místo, kde mi minule zabrala. Na třetí hod v tom samém místě přesně na metr dostávám záběr. Sekám. Hlavatka se ukazuje. Chvilku ji táhám, ale opět mi padá. Leo jen kroutí hlavou. Přihází za mnou a hází. Uprostřed proudnice dostává záběr. Seká a má na prutě hlavatku. Je menší jak ta moje. Odhadujeme ji tak 70 cm. Ale i mu se vypíná. Pokračujeme po proudu. Zde je krásná pláň. Já začínám na začátku a Leo na konci. Proházel jsem to metr po metru, záběru jsem se nedočkal. Posunuji se za Leem a najednou vidím, jak seká. Chvilku vodí hlavatku, ale ta se vypíná. Jen kroutí hlavou. Třetí ryba na prutu a znovu upadla. Nedá mu to a nahazuje znovu. Dvakrát potáhne a je tam další i ta mu padá. Už jsme s toho špatni. Jdeme ještě do velké tůně, zde to voní velkou rybou, ale mi nic. Vyrazili jsme nad Šálkovou.
Prošli jsme velký kus řeky, ale hlavatky jako by tu nežili. Další volba padla na Garáž. Leo se brodí kus nad potok a já zůstávám u ústí potoka. Po pár hodech vidím, jak se Leovi ohýbá prut. Vidíme to na velkou rybu. Dvakrát sebou plácne v proudu, vyráží rybku a je pryč. Já rybku posílám na druhou stranu za keř, který se ohýbá nad vodu. Rybka dopadá přesně za něho a já cítím jemný kopanec do prutu. Sekám! Další hlavatka visí na prutu. Ne moc velká odhaduji ji tak 65cm. Táhnu ji přes proud i ona se vypíná. Dnes je zakletý den. Leo soustavně bičuje vodu a snaží se vyházet hlavatku z hlavní proudnice. Ví, že ta co mu upadla, nezabere, ale věří na párovou rybu. Já prohazuji celou tůň po proudu. Když se vracím zpátky, vidím ohnutý prut. Spěchám Leovi na pomoc i s foťákem. Brodím potok akorát v pravou chvíli. Leo mi navádí hlavatku, já ji uchopím za ocas a hlavu a je dobojováno. Není to obr, ale 77cm krásné královny vždy potěší. A Navíc, po tolika upadnutých rybách… Leovi gratuluji a vyrážíme spolu po proudu. Proházíme koleno a postupujeme k místu, kde jsem loni chytl hlavatku 92 cm. Leo hází nade mnou a já na konci proudku. Hodil jsem tam, tak 30 a nic. Řekl bych, že tam žádná není. Říkám si, ještě jeden nához a jdu dál. Plně jsem se nevěnoval prutu a tak to dopadlo. Přichází záběr a já to nečekal. Rychle sekám. Vyvalila se krásná hlavatka. Určitě měla přes devadesát. Dvakrát se převalila a byla pryč. Dnes mám opravdu smůlu. Vracíme se zpátky k autu. Leo hlásí, balíme to. Vezu Lea domů, ale mě to nedává. Vrací se zpátky. Jedu k Cigánům. Zde už vláčí jeden rybář. Stoupám si naproti němu a rybku umísťuji do místa, kde vím, že stávají hlavatky. Na druhý hod přichází záběr. Nevím jak, ale cítil jsem , že zásek sedl. Ukazuje se nádherná hlavatka. Nikam nespěchám. Hraji si s ní. Dostávám ji do vracáku, zde dělá výpad a znovu mizí v proudu. Zde zůstává stát. Čekám až ji dojdou síly a znovu se do ní začnu opírat. Dostávám ji pod nohy ke břehu. V jedem okamžik zahazuji prut, chytám za ocas a pod hlavou a vyhazuji na břeh. Je dobojováno. Volám na rybáře na druhé straně, ať mě přijde vyfotit. Přichází a gratuluje mi. Metr ukazuje 93 cm. Probíhá foto a já rybu pouštím. Rybáře málem kleplo. Prý to snad nemyslím vážně, takovou rybu pustit. Řekl jsem mu, že je pouštím a že jestli si vezmu rybu, tak jen na pátou vycházku. Byl z toho v šoku. Je škoda, že spousta rybářů v hlavatce vidí jen 10 kg dobrého masa. Rozcházíme se a já jedu ještě do Lučatína a k Moštěnici.
Už je tma tak to balím. Večer ukazuji Leovi fotky a vyprávím mu o rybářovi. Leo hlasí, každý má to svoje štěstíčko a je šťastný se mnou. Ráno vyrážíme na horní úsek. Já jedu do Valské za hřiště a Leo na soutok Černého a Bílého Hronu. Proházel jsem tůň a upaluji za Leem. Přijíždím v čas a akorát vidím, jak Leo zdolává hlavatku 70 cm kus nad mostem. Ta mu padá. Stoupnu si přímo na soutok a posílám rybku do míst kde se mísí černý a bílý Hron. Rybka projíždí proudem a já cítím lehký zaškubnutí. Sekám. Vyvaluje se asi metrová hlavatka. Držím ji na prutu, ale po chvilce vyráží systémek. Je to velká škoda. Ještě se přede mnou znovu plácne, myslí že je chycená a je fuč. Leo stojí na druhá straně a hlásí, ta byla moc pěkná! Říkám, já vím. Posílám znovu jelce pod most. Dostávám ránu do prutu, jak z děla. Sekám vyvaluje se další hlavatka. Ale obrovská. Můj typ 110cm, ale Leo hlasí, že má určitě víc jak 115 cm. Hlavatka se vydává po proudu. Musím složitě podlézt most. Leo mi utíká z druhé strany na pomoc. Zastavuji hlavatku na hraně tůně. Tam ji otáčím a snažím se ji pumpovat ke břehu. Najednou vidím, jak hlavatka začne mlátit ocasem do šňůry jak sumec, aby to utrhla. Viděl jsem to poprvé v životě. Když jsem viděl ten ocas, okamžitě jsem si vzpomněl na hlavatku pod malým nádražím. Ta byla sice podstatně mohutnější, ale délkově, ta to byla podobná. Snažím se neudělat chybu. Ryba se začne divoce převalovat, ale ke břehu se jí nechce. Pak pomalu vyráží znovu proti proudu. Opatrně ji brzdím. Zastavuji ji a otáčím k nám. Znovu rybu dostávám na hranu jámy. Chce utéct po proudu, ale Leo křičí, ať ji tam rozhodně nepouštím. Držím ji na tvrdo a začínám ji pumpovat k nám. Dostáváme rybu do mělké vody. Začíná raplovat a mlátit hlavou. Držím ji od nás na 5 metrů. Znovu mlátí ocasem do šňůry. Jak se dotkla dna, vyskočila nad vodu. Široce otevřela papulu a mlátila hlavou do stran. Viděli jsme jak se systémek uvolňuje a ryba nám prchá. Stojíme na břehu a oběma se nám promítá film toho, co jsme teď prožili. Byla to nádherná podívaná, lepší vyhrál. Oba vzdáváme hlavatce postu. Je mi líto , že utekla, ale ve skrytu duše jsem rád, že žije. Rozebíráme to s Leem. Tvrdí , že je to určitě největší hlavatka na Podbbrezovským úseku. Naposledy zde takovou rybu viděl v roce 2011, kdy chytl v Mezibrodu 111cm, ale ta že byla určitě menší jak tato. Vysvětluje si to, že jak letos byla velká voda, zavítala jsem ze spodního úseku řeky. Balíme to a jdeme do jámy pod most. Proderu se křovím a nahodím. Leo ještě ani neslezl k vodě a já mám na prutu další hlavatku, tak 85cm. Neuvěřitelný… Zdolávám ji ale znovu mi padá. Už si s Leem tomu ani nedivíme. Je vidět , že jsou ryby značně opatrný a i na nástrahy se vrhají opatrně. Prošli jsme spolu kus řeky až k železárnám. O rybu jsme už nezavadili. Vydali jsme s dolů k Německé. Tam jsme zkoušeli nemožné, ale ryby přestali reagovat. Oběd nás posilnil a my vyrazili do Brusna. Kousek na Brusnem je plánka, která voněla rybou. Chytala se z druhé strany. Přebrodili jsme. Bylo to riskantní, teklo hodně vody. Začali jsme chytat po proudu dolů. První šel Leo. Proházel všechny slibná místa. U konce jámy jsem mistra předběhl a říkám mu. Tam, z toho výplachu ji vytáhnu. Posílám dva hody na konec pláně. Dostávám záběr! Sekám ! Konečně tam visí zas hlavatka. Typujeme ji 85cm. Bojuje v proudu. Jdu kousek za ní vodou. Jsem od mistra kárán! Zůstaň stát a přitáhni si ji k sobě. Poslouchám ho a za chvilku je hlavatka u nás. Leo neváhá a bere ji za ocas a vynáší na břeh. Probíhá gratulace a focení. Při pohledu na tu krasavici je nám líto té velké ráno. V porovnání sní, tato byla úplně malá a to měla 86cm. Díváme se, jak odplouvá. Jdeme po proudu vodou. Všude očekáváme záběr. Dnes jsme si své štěstí vybrali. Leo to ve čtyři balí. Vezu ho domů. Mě to nedá a jdu chytat dál do úplné tmy. Za tmy to zkouším v Německé na jámě a pak se vracím znovu na soutok. Zde jsem házel do 7 hod, Výsledek jen plno utržených systémků. Bylo mi jasné, že nezaberou. Ráno se budím s Leem, jde na lipany. Mám nutkání jít zkusit včerejší hlavatky, ale nechce se mi plýtvat vycházka. Musím zpátky do Brna. Za 14 dní jsem tu zpátky i se svou přítelkyní. Chtěla vidět lov hlavatek na živo. Začínáme ve Smrčině a pak jdeme do Majera. V Majeři prochytám vršek tůně a jdu pod most na naše místo. Na třetí hod dostávám záběr. Volám na Ilču. Je tam! Ani tomu nemohla uvěřit! Zdolávám ji opatrně, aby mi neupadla. To by mě strašně mrzelo, skrz Ilču , přála si ji vidět. Opatrně rybu přitahuji ke břehu. Vidím, že je v celku pěkně seknutá. Nic nechci uspěchat. Jeden hmat a je venku. Mám obrovskou radost. Měří 83 cm, ale to vůbec nebylo podstatný, jak je velká. Děláme fotky a Ilča se kochá krásou ryby. Muškaří, ale tvrdí , že nikdy tak krásnou a majestátnou rybu neviděla. Společně ji pouštíme a já jsem vnitřně velmi spokojen. Už další chytit nemusíme. Jak říkáme s Leem , mise splněna.
Za nedlouho se potkáváme se s Leem a jdeme pod Šálkovou. Tam v poli utápíme Leovo auto. Tak místo lovu hlavatky obvoláváme dobré duše, aby nás přijeli vytáhnout. Nakonec jeden kamarád a přítel hlavatkář přijíždí, a s terénním autem nás po hodině tahá z pole. Uf…Bylo to akční… Po třech hodinách zpoždění míříme do horních tůní. Ještě se k nám přidávají kamarádi z Previdzi. Jsou tu na lipanech. Přicházíme k Cigánům a mě na druhý hod vyjíždí hlavatka, tak 70cm. Pronásleduje rybku až ke břehu, ale neútočí. U břehu se otáčí a mizí v proudu. Několikrát ji zkouším a nic. Padl večer a my razíme k Leovi. Ráno uháním ještě za šera na tůň, kde mi upadly velký hlavatky. Metr po metru češu tůň. Buď tu nejsou, nebo nemají zájem. Postupuji po proudu a zkouším jiné tůně. V 10h to balíme a jdeme lyžovat. Svítí sluníčko a na Chopku je krásně. Lyžování bylo nádherný. Ve tři už stojím zpět u vody. Po hlavatkách ani vidu ani slechu. Večer jsem šel na tůň s velkými hlavatkami. Zde jsem vydržel do 19h bez záběru. Poslední výpravu jsem si naplánoval mezi svátky 25. 12 . Přijíždím k Rasťovi do Bánské. Ráno padne volba na Bánskou. Brzy ráno se potkávám s Leem ve Smrčině. Proházíme Smrčinu a jedem do Majera. Zde Leo chytá přímo v místě, kde jsem chytl před 14 dny hlavatku s Ilčou. A vidím že ji vytahuje znovu. Tu samou. Má 83 cm. Už jak ji zdolával, věděl jsem ,že je to ona. Pořídili jsme pár fotek a pouštíme ji zpět. Jedeme na tůň pod Šálkovou. Přiházíme k tůni, kde jsme ještě neměli záběr. Leo hází na začátku , já uprostřed. Dostávám krásný záběr. Sekám a na prutu mám nádhernou hlavatku. Zdolávám ji, udělá výpad a já ji trhám. Byla to první hlavatka, co jsem v životě utrhl. Prasklo to v suku u systémku. Leo mě kárá. Chyby jsem si nebyl vědom. Musel byt někde narušený silon. Proházeli jsme tůň a rozešli se . Já po proudu Leo proti proudu. Proházel jsem několik tůní , ale nic. Nedalo mi to a vrátil jsem se zpátky na tůň kde mi to hlavatka utrhla. Stojím u tůně a najednou přede mnou vyskočila hlavatka a mlátila tlamou. Viděl jsem, jak má zaseknutý můj systémek. Jediný co jsem si přál, aby ho někde vyrazila. Byla by škoda, kdyby jí sešil tlamu a zdechla by. Nahodil jsem do tůně. Vedu jelce a na jednou u břehu cítím ťuk do prutu. Sekám. Prut se ohne a já mám na prutu další hlavatku a pěknou. Stojím na vyvýšeném břehu , nad potopeným stromem. Vím, že tady ji rozhodně nezdolám. Kolem mě jsou křoviny. Ryba bojuje v proudu. Tentokrát ji nervu. Doufám, že je pořádně zaseknutá. Vidím, že má kolem metru. Proto se statečně vrhám do vody. Brodím kolem břehu na hraně prsaček přes potopený strom a podlízám křoviny. Abych se dostal k místu, kde je břeh jen o trošku míň prudší. Je tu malá zátočinka. Jen půl metru. Ale je to jediný místo kde by se možná dala hlavatka vybrat. Věděl jsem, že to bude složitý, ale nic jiného mi nezbylo. Byl jsem po pás ve vodě. A začal jsem hlavatku pořádně zdolávat. Tentokrát jsem neudělal žádnou chybu. Viděl jsem , že je ryba seknutá v koutku. Věděl jsem, že ji musím dostat mezi mě a břeh. Abych ji mohl zatarasit cestu a chytnout ji a vyhodit na vyvýšeninu břehu. Ryba u břehu raplovala , ale nedal jsem ji šanci. Výhodou bylo, že jsem měl menší a kratší prut. Pořídil jsem si ho na radu Lea . Navedl jsem ji ke břehu. Přimáčkl tělem. Jeden nacvičený hmat a mám ji za ocas a hlavu. Už jsem věděl, že ji nepustím, a to i kdybych se měl utopit! Hlavatka letí na břeh. Oba toho máme dost. Pokládám hlavatku na poprašek sněhu. Metr ukazuje 96 cm. Letos moje největší ! Mám obrovský dilema. Pátá vycházka. Zabít , nebo chytat dál. Nakonec vyhrává požitek z lovu a já rybu pouštím. Odhaduji ji, tak 8,5 kg. Vyrážím za Leem. Ukazuji mu fotku a přijímám gratulace. Je kolem 9h a to ještě nevíme co nás čeká. Vyrážíme na Šálkovou. Já ke Cvičáku a Leo víš. Jsem bez záběru. Zato Leo pozbyl dvě hlavatky, z toho jednu dost velkou. Prý kolem metru. Jdeme po proudu dolů. Je tu nenápadná jamka. Posílám jelce na konec jamky. Přichází záběr a já zdolávám hlavatku 75cm.
Byl tu vysoký břeh, tak jsem si zase pro ni musel vlézt do vody. Na dálku ji ukazuji Leovi, pak ještě fotečka a šup sní zpět do vody. Přicházím za Leem k jamce, kterou jsem ještě nechytal. Leo dostává ťuk, ale záběr nedává. Házíme společně. Zachytl jsem v prostředku tůně. Nic mi nezbylo než pro to zase vlézt. Je kosa… Jen jsem vylezl, Leo dostává záběr. Už zdolává ven další hlavatku. Je úplně stejná jak ta moje, má 76 cm. Pouštíme ji a jedem proti proudu. Leo mě veze do pole, kde jsem ještě za 10 let nechytal. Jde po proudu a já proti. Zde objevuji tůň , jak z učebnice o lovu hlavatek. Celou tůň jsem metr po metru proházel. Záběru jsem se nedočkal, tak jsem šel proti proudu. Zde jsem naše další tůňku, ale menší. Proházel jsem ji a vrátil jsem se zpátky na tůň před tím. Znovu jsem tůň proházel metr po metru. Nechal bych se píchnout do krku , že tu hlavatka není. Čekal jsem na Lea a ze setrvačnosti jsem jen tak házel. Najednou v místě kam jsem hodil asi 50 hodů, přichází záběr. Na prutu mám další hlavatku a velkou. Oparně ji zdolávám. U břehu dělá výpad, povoluju jí. Okamžitě toho využívá, vyráží systémek a je fuč. Za chvilku přichází Leo a my jedem proti proudu. Po obědě Lea vezu domů. Rodinné povinnosti. Nejradši by zůstal semnou u vody. Ale jsou svátky. Prohazuji Lučetín a Moštěnici. Je kolem půl čtvrté a já přicházím k mým oblíbeným Cigánům. Přicházím na svoje místo. Rybku umísťuji tam, kde vím, že číhají hlavatky. První hod a je tam. Je to den snů. Ryba bojuje v proudu. Jen doufám, že zásek sedí. Vidím, že je nádherná. Nikam nespěchám. Rybu pomalu vypumpovávám z proudu. Dostávám ji do vracáku. Vlezu do vody a už ji mám za ocas a pod hlavou. Je dobojováno. Vynáším rybu na břeh. Metr ukazuje 94 cm. Tentokrát má ryba smůlu. Po 6 letech zabíjím svou druhou hlavatku. Půjde na zeď. Je mi jí trochu líto. Ale je to pátá vycházka a večer k tomu. Bude mi to v obýváku připomínat dnešní krásný hlavatkový den. Rybu pořádně prohlížím a přijde mi, že je to ryba co jsem už zde chytil. To měla 93 cm. Nebo tu byli dvě stejné ryby. Nevím. Balím to a jedu k Rasťovi. Večer volám Leovi , mám pátou vycházku na Podbrezovou. Říká mi, že bylo plno hlavatkářů na Hronu a nikdo neměl záběr. Na to jsem mu řekl, každý má to svoje štěstí. Ráno se potkáváme v Brusně. Je – 13 stupňů. Kdo to nezažil, neví co je to rybářská dřina. Zakázal jsem si brodit. Jen dát rybičku do systemku je otročina. Ruka je hned zmrzlá. Mám dobrou výbavu, ale i tak je to na hraně. Prochytáváme Brusno a pak jedeme pod Mezibrod až na hranu revíru. Jsem úplně bez záběru. Jak by v té vodě nic nežilo. Dřeme do oběda. Jedeme na oběd a Leo zůstává doma. Já jedu na horní tůně. Otepluje se, asi na mínus 4. Prochytávám všechny známá místa. Hlavatky nejdou nebo už jsou vybitý. Přicházím na soutok. Zde už chytají 3 hlavatkáři. Jednoho znám od vidění. Dávám se s nimi do řeči. Ví, že píšu články a vykládám jim o hlavatkách, co mi tu upadli a co jsem den předtím chytil. Jednomu prý tu hlavatka vyjela. Stojíme tu půl hodiny a nic. Ptám se kolegů, jestli si tu můžu taky nahodit. Nic nenamítají. Vracím se do auta pro prut. Dělají si srandu, prý ať jim to ukážu. Posilám rybku do tůně. První hod nic. Druhý hod umísťuji na rozhraní proudnice. Pomalu rybku nechávám kutálet ve vodě. Jak se rybka dostala na hranu mostu, cítím jemný škubnutí. Sekám. Je tam! Rybáři nevěřícně koukají. Já zdolávám krásnou hlavatku. Byla tu písčina a ryba nebyla velká. Tak jsem si ji navedl pod nohy a položil na břeh. Měla kolem 70cm. Všichni jsme se s rybou vyfotili a já ji poslal zpět, odkud přišla. Ještě jsme si vykládali a zkoušel královnu co tu je. Pokud ji už někdo nevytáhl. Pak se rozcházíme. Já zkoušel ještě nějaký tůně a za tmy se rozloučil s vodou. Letos to byly pro mě nádherná sezóna. Velmi vděčím za všechno svému mistrovi Leovi, který mě toho hodně o hlavatkách naučil. A nejen o hlavatkách. Právem si myslím, že patří k nejlepším hlavatkářům na Slovensku. Navíc jeho přístup k ostatním je fascinující. Nebavím se o mně. My si životně sedli. Oba jsme blázni a dříči, ale byl jsem mockrát svědkem toho, jak všem u vody poradil. Dal jim rybku nebo systémek, i když měl sám málo. Takových rybářů je už dnes moc málo. Ale lov hlavatky je úplně jiný než ostatní rybolov. Kdo hlavatce propadne, žije jen pro ni a těší se na každou sezonu. Všichni rybáři, ať muškaří, nebo hlavatkáři, co loví na hlavatkových vodách, by si měli uvědomit, jaký poklad ve vodě plave. Nebrat hlavatky jako velký duháky, když je chytí na mušku. Hlavatkáři by si měli uvědomit , že to není 10kg masa, ale úžasnej bojovník a soupeř ve vodě. Rybu kterou zabijete, už nedoroste a nemáte šanci s ní znovu zažít neuvěřitelný boj. Kdo četl pořádně tento článek, tak si všiml, že některé ryby jsme za sezonu chytli dvakrát. Dokonce jedna co já vím, se chytila třikrát. Proto apeluji na všechny, važte si této krásné ryby, ať máme v budoucnu co chytat.
S pozdravem váš věrný dopisovatel o hlavatkách.
Vojtěch Sklenář
46