Sliby se mají plnit. Když jsem jej dal, tak jsem sice byl částečně pod vlivem vynikající meruňkovice, takže bych byl určitě takového slibu zproštěn, ale já jej rád splním. Martinovi D. a Ivanovi V. jsem totiž slíbil článek o našem výjezdu na Traun. Takže, kluci vopálení, tady ho máte!!!
Výjezd na Traun nám za vítězství v 1. lize věnoval Jarda Dvořák. Na termínu jsme se shodli celkem rychle. Jeli jsme v kompletní závodní sestavě Martin, Ivan, Tonda, já a Jarda. Jarda zároveň řídil, měl pro nás nachystaný povolenky. Va čtvrtek jsme se sešli v Brně, společně šli na večeři, po ní nakoupili nějaké jídlo. Večer hospoda, jen pár piveček, protože brzo v pátek ráno byl odjezd.
Spolehlivý a vyrovnaný řidič
Svačinka
Jara dojel na čas a po bezpečné bezproblénové 6 hodinové cestě jsme byli na místě. Rychle jsme se ubytovali v doporučeném penzionu. Majitelé – manželé byli příjemní, přátelští. Velmi zřetelně artikulovali, protože dvě hlavní Pecinovy zásady přece jsou – 1. zřetelně a 2. hlasitě! Ubytování super, rychle do broďáků a kolem 13 hodiny jsme byli už na místě, kde jsme začínali chytat.
Výhled z penzionu
Rozdělili jsme se na dvojice a Tondu. Já s Jardou jsme se pomalu chystali. Ivan s Martinem i Tonda už dávno chytali, když jsem vlezli do vody. Člověk trochu zblblej z těch našich vod (i když to bohužel už není, co to bývalo) a z toho, že chytá spousty ryb, tady bude zklamanej. Traun není na 50 ryb za den. Voda průzračná, studená, hluboká. Těžký je dostat mušky na dno. Správně se chytá na 1 mušku. Občas někdo používá dvě. Ale taky jsem slyšel rozhovor: ..no, chytám na 2 mušky dole mám bobše, uprostřed goldkopfa… :))
Jarda při focení trpěl
První den byl krátkej, protože jsme chytali pouze odpoledne. Ryby nějak moc nebraly. Abych pravdu řek, tak mně vůbec. Postupně se naše skupiny roztrhaly. Tonda zmizel v dáli, ostatní kluci zůstali zase nahoře a já šel svým tempem. U býčků (trošku nebezpečný břeh) jsem našel místo, které se mně líbilo. Naivně jsem si mysle, že zabrodím až na druhý břeh. Křišťálová voda opravdu mate. Nicméně viděl jsem zasbírat rybu, podle “lavoru” docela velkej kus, tak jsem to převázal na sucho, ostatně jako tento výjezd ještě mockrát. A po chvilce jsem měl první solidní kousek na prutě. Zatajil se mi dech, protože lipan skákal jak zběsilej. Hravě by překonal můj dosavadní rekord – usmolených 42 cm ze Svratky “od hnoja”. Jenže je tam to by! Po chvilce boje lipan spadl a bylo po radování. Ale zážitek super. Bohužel se ještě několikrát opakoval. Ale sem tam jsem něco menšího chytil. Aspoň tak, říkám si.
Auto bylo nahoře, byli jsme domluvení na věčerní odjezd. Nevěděl jsem kolik je hodin, kde jsou ostatní, tak jsem vyrazil zpět. Kluci byli pořád na stejným místě. Ivan se od tam ani nehnul, Martin s Jardou se po neúspěchu níž vrátili zpět. Všichni úsměv jako rohlík, vysmátí, spokojení. No a to mě nas…. že já kkt šel domů, když oni to tady kosí… 🙂 Jarda se mě s otcovskou trpělivostí ujal a i já si konečně dva větší lipany chytil. Ale musím poznamenat, že on mezitím chytil dobrých 10 ryb, sem tam i velkou. Omluvně krčil rameny a já ho podezříval, že mě tam zavolal, jen aby měl obecenstvo… Když jsem tedy konečně chytil i já, tak jsem mohli jet na penzión.
Spokojený Ivánek
Večeře ze sáčku. Super hotové jídlo, prodávají to v Gammaru. Hodíte to do vřelé vody, ohřejete a je to. Dokonce prý dělají verzi s nějakou samozahřívací kapslí, že si to jídlo můžete ohřát i u vody bez ohně. Pecka. Pak v TV tenis. Sledovali jsme šikovnou Kvitovou. Trocha vázání, pár piv a šlo se spát.
Večeře
Vynikající knedle s vajíčkama
Druhý den bojové rozdílení. Martin s Ivanem a Tondou zůstali dole. Ivan strímroval, docela divočina, spíš trhal, jak zdolával. My s Jardou šli k mostu v Görbu. Z mostu ryby nebyly vůbec vidět. Žádný velký orgie. Teda aspoň z mé strany. Chytil jsem pár rybiček na sucho. Ale dole nic. Zase jsem byl kyselej, ale pak jsem potkal Jardu a ten mě uklidnil, že i on je na tom bídně. Chvilku jsem sledovali co se děje z mostu a pak se zase rozdělili. Jarda šel pod jez a já zůstal v nadjezí. Byla tam taková zvlněná hladina, jamka říkám si a taky že jo. Postupně jsem ji prochytával, zase bez úspěchu. Až konečně při výjezdu mušek něco zabralo. NĚCO! Chvilku jsem si rovnal šňůru, abych chybou rybáře (zamotaná šňůra v navijáku…) nepřišel o hezký úlovek. Naštěstí vše bylo v pohodě srovnáno, když si ryba poprvé “vzala” při odjezdu pár metrů. A pak ještě několikrát. To už jsem měl zapnutou kameru a natáčel jsem. Celý boj trval zhruba 15 minut a z ryby se vyklubal hezký 57 cm duhák. Viz foto. Požádal jsem svého kamaráda Martina, aby mě s rybou vyfotil. No, a co byste řekli? Vyfotil mě?
Částečně zrychlené video, souboj byl dlouhý
Duháček
Ale mně to bylo jedno. Ryba velká, já spokojenej a v tom duchu se nesl už celý zbytek dne. Kluci toho zase pokosili spoustu. Ivánek dole na strímr, Martin s Tondou spoustu lipanů sem tam většího a Jarda samozřejmě taky. Připadlo mě, že člověk když někam došel, musel být trpělivý a opravdu jej prohoblovatvelmi poctivě. Pak byla šance. Já se ještě prošel až úplně nahoru k Hallstätter See. Naivně jsem si myslel, že to tam zmažu, ale slovy klasika: “…bylo to tam zmaštěný…” Naštěstí pár větších se spletlo, takže to vlastně byl výtečnej den. Ale pak mě čekala cesta na penzión. Pro mé zhýčkané tělo, to byl docela zápřah. Musím s tím něco udělat. Asi se vsadím… 😉
Lipánek
Na baráku už byli všichni. Ivan totál mokrej, ostatně i Martin. Rychle všechno rozvěsit a večeře. Opět balíčky. Fakt dobrý.
Pak jsme probírali chytání. Všichni spokojení. Každej chytl pár větších ryb. Úspěšný den.
Neděle. Poslední den. Chytat budeme pouze do dvou odpoledne, protože pak se vracíme domů. Zase jsem se rozdělili. Já s Jardou jsem tentokrát šel na spodní část úseku. Tam kde včera úřadoval Ivan, ale i Tonda s Martinem. Celou dobu byl docela nízký stav vody. Takže v těchto místech se dala řeka přebrodit. Poctivě a trpělivě jsem tuto část prochytával. Už mě to přestávalo bavit, žádnej záběr, ani žádný známky života na hladině. Jarda šel proti proudu. Až konečně záběr. Duhák kolem 35 cm. Člověk to najednou úplně nastartuje, tak jsem se začal víc soustředit, hledat místa, kde by jako mohli lipani stát. A zadařilo se. Postupně jsem pár ryb chytil. Teď nevím, kolik jsem řekl klukům, tak bych se o počtech nerad rozkecával, abych nebyl lapen při lži… :)) Každopádně větší než vzpomínaných 42cm to učitě bylo. Jeden lipan se blížil téměř k padesáti cm. Je mi jasný, že ze statistického hlediska tyto informace mají nulovou vypovídající hodnotu. Ale důležitý bylo, že mně se tam líbilo a prohlásil bych to za veleúspěšný výlet.
Pak už proběhlo balení a bezpečná cesta domů. Díky, Jardo. Nováku i Dvořáku. A klukům děkuji za výbornou společnost a hlavně za ten celý výlet, protože v průběhu sezóny to vypadalo, že jsem dělal všechno pro to, aby se nikam nejelo…
Rozměry chycených ryb záměrně neuvádím, protože nevím, jestli náhodou po našem příjezdu nenarostly… :))
64