Tento vítězný článek asi mockrát za život už psát nebudu, nebo kdo ví. jestli ještě někdy vůbec. Není to obyčejné vítězství. Vždycky jsem si říkal, že i takové legendy jako třeba Milan Janus neměly v životě tu kapku štěstí, i když byli skvělí rybáři a nedosáhli na stupně vítězů v průběhu tolika let. Proto jsem si říkal, že získat někdy titul mistra světa v jednotlivcích se mi třeba nikdy nepodaří. A třeba taky jo. No a já nakonec tu kapku štěstí měl, světe div se.
Na letošní šampionát jsem neměl moc času se připravit ( nová práce, nové bydlení, spousta nových starostí ) a odjížděl jsem se strachem, že mi Fojt překontroluje krabičky. No to by mě asi i vystřídal. Po šampionátu padaly různé nápady od různých lidí, jak pojmenovat tento článek, třeba jako – Mistrem světa a dvě poloprázdné krabičky. Ještě že se slitovalo Terezce Rutové a navázala mi pár streamerů – díky Teri.
Všichni kluci přijeli na trénink už skoro o týden dřív než já, což mě mrzelo, protože byla grilovačka tu já tuze rád, prej proběhlo i pár zelených – nečekaně. Bydlení na poště je klasikou a o výhledu nemusím ani mluvit, prostě paráda! Já dorazil jen týden před šampionátem ve středu večer. Kluci řekli co se zatím dělo a tak jsem roztočil svěráček a ruce a skončil až po MS – něco mi zbylo tak na republiku a ligu už vázat nemusím. Vltava je známá rudořitková a orangetagová řeka a tak nebylo co řešit. Spousta nasazených duháků taky nebyla zrovna vybíravá. Dva druhy mušek – na jigových háčcích na duháky (H400BL) a na klasice na potoky (H230BL). Dvě velikosti 14 s 2,8mm hlavou a 16 s 2,3mm hlavou a barvy se střídaly dost intenzivně.
Tréninkový týden utekl jako voda ve Vltavě a přišlo zahájení, na kterém nám zahrál kamarád Jarda Bartoň s jejich kapelou Citron. Byla to fakt pecka a Tom C s Mácou a Tonym to pořádně roztočili. Nakonec jsme se přidali všichni. Následovala plavba po Lipně, hezký výlet. Náš tým absolvoval jen jeden trénink a to z lodě kde jsme se po půlce prohodili. Tam jsme něco nachytali, ale moudří jsme z toho nebyli. Do závodu už se jen vázalo.
Páteční ráno jsem nastupoval na lodě. Toho jsem se nebál, z lodí si myslím, že chytat umím, ale pro jistotu prvního postavení lodi jsem si ve čtvrtek ještě zajel na čumendu. abych lokalizoval, kde se nejvíc ryb projevuje. Moc se jich teda neprojevilo a tak jsem vyšel z informací od okolních lidí a já jsme pár teda taky viděl. Volba byla dobrá. Od prvních hodů jsem zasekával ryby, ale ty mi dost padaly, obzvláště dublety, ale to moc dlouho netrvalo. Ryby se rozjezdily poměrně rychle a pak už to bylo o driftování a hledání ryb. Já neponechal nic v náhodě a nasadil fluorocarbon Hanák 0,23mm a to stačilo i na opravdu velkou dubletu, kterou jsem nakonec dostal. Dle mého dobrého zvyku jsem jezdil po místech, kde bylo méně lodí. S tím souhlasil u můj kolega ze Slovenska Peter, a tak jsme si to různě šněrovali. Celkem jsem znejistil rožkem u loděk, kde se pořád motala tak půlka lodí a to bylo jasné, že tam jsou. Nicméně víme dobře, jak se má driftovat a tak jestli se měli točit na driftech, tak tam jednotlivec nemohl vyskočit s nějakým větším počtem, leda by nedriftoval, o což se ale postarali sektoráci, kteří tyto praktiky za včas zamítli. My jsme našli pár menších hejnek míň chytaných na protější straně na plytčím ,,pupku“ a tam jsme se závěrem ještě trochu zahojili. Francouz zvolil stejnou taktiku a dal o rybu víc než já na jiné loďce a tak ukořistil jedničku a já dvojku, což bylo fajn. Super byl náš boatman Pavel Kneifl, který se ukázal jako velmi dobrý znalec lovu z lodí a ušetřil mi nervy s vysvětlováním těm maličkostí okolo. Díky
Druhé kolo jsem měl na Vltavě pod Vyšákem. Bylo jasné, že kdo si losne místa 13 a nahoru tak je v pohodě a ti níž na tom byli o dosti hůře, protože řeku kalila Vltavice. V očekávání jsem sledoval Frantu jak vyslovuje ty šťastné co vysedali jako první. A já byl mezi něma – číslo 7. To místo znám, mám ho moc rád. Věděl jsem, že to bude dobré umístění. Nicméně jsem z tohoto kola odešel jako nespokojený. Byla to hezká 4, ale sám vím, že jsem udělal pár taktických chyb. Krásné překvapení bylo to číslo 7 a druhé návštěva velké části rodiny včetně Dorotky, kterou jsem opravdu nečekal, protože se učí na státnice. Nějaký ten hudlan a už jsem močil nohy do vody. Start byl dosti chladný, moc to nežraly, občas něco. Chytal jsem na vtoku do starého špajzu. Nezbývalo, než se vrhnout dolů a tam ryby už žraly. První potočák a pak duhák přes 50, kterého jsem úmyslně urval, protože to nemělo smysl na tu 0,12. Vzal jsem teda do ruky streamer a vsítil několik duhovců. Pak jsem odebral ty potočáky co jsem na steamera nechytil a pak jsem pokračoval dolů na výběh k seníku. Taky super místo kde občas cáknul potočák, ale tam jsem pak zaváhal, když jsem dost odbyl suchou, která mě pak vytrhla, ale až na konci po tom, co jsem nějaký čas ztratil na nymfě. Dvě rybky víc a mohla být dvojka, ale nevadí…teď nevadí, předtím vadilo.
Večer na poradě, když jsme vedli týmy asi o 25 bodů najednou Fojt povídá: ,, chlapy moc nám to nežerou“ . Pobavil. Ale Fratíci teda makali hodně a co mě udivilo nejvíc, tak byly jezera, kde naprosto vynikali a musím uznat, že jim to fakt šlo! Frantíci! Ti nymfovači! Mazec.
….pokračování příště
36