Rybářský tábor proběhl ve dnech 29.6. – 6.7.2014. Pro nové i skalní účastníky ve známém prostředí lipenského jezera (Lipno Jezero II Nová Pec). V neděli se do 15 hodin dostavily děti i s rodiči na místo určení, kde po následných počátečních zmatcích a organizačních upřesněních došlo po odjezdu rodičů ke stabilizaci atmosféry a přepnutí dětí z režimu domov do režimu tábor.
Pondělí se u muškařů neslo v duchu příprav na první výpravu, kterou jsme plánovali na úterní ráno. Muškaři se měli rozdělit na dvě party, kdy ta zdatnější měla jet do Zlaté Koruny a druhá početnější výprava měla za cíl Vltavu na Soumarském Mostě. V pondělí také dorazila naše nová akvizice na post vedoucího Honza Wittner, který o víkendu bojoval o dobré umístění ve druhé lize. Zároveň z dalekého koutu republiky přijel poslední účastník do plného počtu táborníků, a to Teodor Slavík. Cestou z Brna to s taťkou Igorem vzali přes kluky Hanáků, dorazil s nimi i nádherný dárek v podobě vázacích materiálů, který kluci dětem zaslali, a tím jim patří náš obrovský dík. Mezi tím co muškaři vázali mouchy, návazce a připravovali vybavení, tak příznivci mimopstruhového rybaření již brázdili vody lipenské přehrady. Odměnou za jejich trpělivost se tak stalo ulovení několika štiček. Ti co se věnovali položené, hned v pondělí zjistili, že na jimi nabízené montáže ryby nereagují, ale stejně se z toho moc nepoučili až do konce tábora.
Úterní ráno bylo kruté pro první partu muškařů, která odjížděla do Zlaté Koruny úderem páté hodiny ranní, tak abychom se vyhnuli tlaku vodáků, který je na Vltavě dlouhodobě neúnosný. Zbytek muškařů pohodlně odjížděl na Soumarský Most až po vydatné snídani. Všichni jsme se vrátili na oběd a kluci si tak překotně vyměňovali informace z lokalit, ve kterých lovili. Po obědě se nezahálelo a začaly přípravy na středeční celodenní výpravu (čerťáky, Vyšší Brod, Rožmberk).
Ve středu ráno odjížděla parta dvanácti muškařů pokořit vody Vltavy pod Lipnem. Této výpravy jsem se neúčastnil, tak budou mé informace z odposlechu. Své místo jsem nechal Pavlovi, který už po starání se o mimopstruhaře trpěl frustrací, tak to měl na uvolněnou. Zde musím konstatovat, že po jediném dnu jsem frustrace dosáhl taky, a tak mi nezbývá než smeknout, že to vydržel celý tábor. Aby si někdo nemyslel, že to bylo dětmi, tak to v žádném případě. Na vině byly spíše okolnosti. Nízká hladina Lipna a proměnlivé počasí působilo na ryby doslova odpudivě a tím pádem i k totálnímu nezájmu o nástrahy. Naše frustrace byla z toho, že děti na Lipně končily den bez záběru a muškaři nestačili ryby z háčků sundavat. Pro rozptýlení kluků jsem je chtěl vzít na lodičky, ale to nám překazila parádní průtrž mračen. Nakonec jsem za vydatné pomoci Kačenky Kubaštové (moc děkuji za pomoc) v tom nečasu realizoval poznávací hru v okolí tábora, aby se kluci do večeře nenudili. Po večeři došlo k naštípání dřeva a zapálení krbových kamen v kuchyni, protože volali muškaři, že jsou totálně promočení, ale šťastní neb si skvěle zachytali a padaly úlovky i kilových pstruhů.
Čtvrtek přinesl muškařům ráno důkladnou přípravu a po brzkém obědě první část závodů VLTAVA RIVER 2014, který jsme pro ně připravili. První závodní destinací byla Vltava na
Soumarském Mostě. Bylo vytyčeno pět sektorů a závodilo se systémem závodník/rozhodčí. Byla dvě kola po hodině a třičtvrtě s patnácti minutovým intervalem na výměnu závodníků, abychom to dětem zpestřily ještě více, tak první hodinu striktně dodržovaly vylosovaný sektor a ve zbylém čase se mohly pohybovat kdekoliv v rámci celého závodního sektoru. Pro co nejkratší manipulaci s rybou se neměřilo, a při stejném počtu ryb rozhodoval vyšší počet ulovených ryb lososovitých. Bylo zachováno standardní podepisování ryb rozhodčím i závodníkem. Počasí se mimořádně vydařilo a rybky to náležitě ocenily, braly poměrně spolehlivě, a tak nikdo nebyl bez ryby. Reprezentanti jasně ukázali svou sílu a opanovali tento závod. Díky tomu si ostatní mohli porovnat, kolik toho ještě na takovou úroveň musí zvládnout. Závod byl ukončen o páté odpolední a rychle jsme se přesunovali na tábor, kde již na děti čekala ukázka práce se záchranářskými psy pod taktovkou paní Tomanové, které moc děkuji za zpestření našeho programu. Dalo by se říci, že toho na čtvrtek bylo dost, ale to ani náhodou, protože se konečně udělal nádherný teplý večer plný hvězd a světlušek, tak nastal čas pro táborovou noční hru. Tu jsme započali u půl jedenácté a poslední skupinka končila krátce po půlnoci. Děti si tak užily něco znalostí z přírody, trochu sportovního výkonu, něco počítání a psychologie barev a také atmosféru jízdy na lodičce v noci na osvětlený ostrov (už cítím, jak šílí maminky :-)) měli jsme to hodně pod kontrolou pro klid duší. No a to bylo pro čtvrtek opravdu všechno.
Pátek započal brzkou snídaní a přejezdem na Vltavu pod Čertovou stěnou. Zde se odehrálo druhé klání muškařů s tím, že Teo s Filipem měli jednodušší sektor naproti hájovně a zbytek pole jsem vzal na tu správnou čertovskou divočinu, tam kde stezka pro cyklisty protíná železniční trať. Zde jsem vyznačil čtyři sektory. Oba reprezentanty jsem postavil proti sobě, aby si ostatní zachytali. Toto se ukázalo jako správné, protože Vojta Vondruška nasadil stejné tempo jako při závodě MS Frymburk 2014 (kde podobným způsobem zmastil sektory ve kterých pak chytal Francouz bojující o titul mistra světa s Lubošem Rozou) a prochytal sektor (24 ryb) tak, že po něm rotující Martin Vlk už měl jen nepatrnou šanci na dobrý výsledek a toho využil Marek Valta ve svém pošetřeném sektoru a za 13 ryb urval dvojku v tomto závodě. Úderem půl jedné odpolední skončilo klání na čarťácích a už se začínaly rýsovat medailové pozice i když po obědě s tím mohla ještě řádně zamýchat velká řeka. Po obědě v Hotelu na Studenci pod Rožmberkem došlo k rychlému návratu na benzinu ve Vyšším Brodě, kde měl proběhnout poslední závod. Podmínky byly stanoveny tak, že dva chytali v jednom sektoru a na břehu měli rozhodčího, který ryby zapisoval. Z důvodu bezpečnosti se ani tady stejně jako na čerťácích nechodily ryby podepisovat, podepisoval jen rozhodčí. Zde musím vyjádřit velký dík našim děvčatům, které s námi kvůli těmto dvou hodinám měření strávily celý den. Snad se jim to trochu líbilo. Závodníci chytali v kuse dvě hodiny a začali jsme o třetí hodině odpoledne. Z počátku to vypadalo, že o ryby nebude nouze, ale po 20 minutách a štrúdlu ahojáků se situace totálně změnila v neprospěch závodníků a každá ulovená ryba měla cenu zlata. Bohužel jsme se opět přesvědčili, že tupost u nás kvete stejně dobře jako řepka a takzvaní vodáci si místy z kluků dělali doslova kuželky. Jen na sektoru pět se jim to nedařilo, kde jsem vlastním tělem chránil Teodora a Filipa, nebo jsem je posílal za nějakou překážku, čímž byli od pořádného lovu limitováni. Za to Jirku Volfa jsem litoval, když mu na zádech přistál první raft, který za ním neváhal vjet na kameny za hastrmanem u zahrádek. Jak sem později zjistil, tak si podobnou lekci odpykali i ostatní. Pro to jsem byl rád, že to všechno úderem páté skončilo a odběhl jsem rychle spočítat výsledky, abychom mohli propustit reprezentanty za jejich kolegy, kteří už se státním trenérem lovili ve špajzu. Jak to tedy dopadlo: naprosto jasně se součtem 3 Vojta Vondruška, součet 8 Martin Vlk a součet 13 Marek Valta. Protože si kluci v pondělí odhlasovali, že chtějí proti repre chytat, ale nebudou se kluci počítat do celkového výsledku závodů bez možnosti získat cenu a medaili, tak má VLTAVA RIVER 2014 tuto medailovou podobu: 1. místo Marek Valta, 2. místo Jan Doule a 3. místo Teodor Slavík. Následovala rychlá fotka s repre kluky a zpátky do tábora. Zde se trochu zastavím u mimopstruhařů, kde míra frustrace Pavla stoupla natolik, že sáhnul k naší tutovce pro chycení ryby každého účastníka a dvakrát vyrazil s dětmi na Vltavu v Ovesné, tak se nakonec podařilo, že nikdo nebyl na táboře z kluků bez ryby. Hurá!!!! Možná Pavel v sobě najde sílu napsat článek o tom, jaká byla jejich cesta táborem.
Sobota se už nesla v duchu dřívějších odjezdů, a tak jsme hned ráno přistoupili k vyhlášení táborové udice pro MP lovce a vyhlášení vítěze noční hry o dort. Táborovou udici jasně ovládl Matyáš Šenkýř a po zásluze vyhrál, druhé místo patří Zdeňku Mauricovi a třetí dalšímu nováčkovi tábora Liboru Kuklovi. Noční soutěž o dort těsně před týmem děvčat, vyhrálo družstvo pod vedení Honzíka Douleho (zase :-)). Honzík ale není žádný lakoma a o dort se podělil. Krájel jsem, co se dalo, ale více jak 15 kousků z něho udělat nešlo. Tak doufám, že měl každý aspoň trochu. Do oběda nás opustili čtyři lidi, a tak už se odpoledne neslo v duchu částečného balení na neděli. Po osmé jsem ještě ugriloval zbylé pstruhy, po kterých se jen zaprášilo a šlo se do hajan.
V neděli už proběhla jen snídaně, úklid, dobalení, loučení a odjezdy domů. Nám (Igor, Teo, Honza a má maličkost) co se ještě nechtělo domů, jsme ještě jeli potrápit rybky na 
Soumarský Most. Kam po hodince ještě dorazili Vojta s Martinem z repre soustředění. Tím jsme prodloužili atmosféru tábora a nádherně si zachytali. Kolik toho bylo, je už ale na jiný příběh.
Závěrem bych chtěl všem zúčastněným poděkovat za skvělou atmosféru na táboře a tento bude patřit v mém srdci mezi ty nejkrásnější. Jsem rád, že se podařilo naplnit program, který jsme si vytyčili, i když nám to klimatické podmínky občas hatily. Velice děkuji vedoucím Pavlovi a Honzovi za jejich skvělý přístup k dětem a obrovskou zodpovědnost, kterou na sebe vzaly při jejich krůčcích rybářskými uličkami. Dětem za ochotu a přirozenost, se kterou nás celý tábor naplňovaly, zároveň jim přeji krásné prožití prázdnin a nám všem přeji, ať se ve zdraví setkáme příští rok v co největší počtu.
Speciální poděkování patří Hotelu Studenec, který se bezzištně postaral o hladové krky 26 obědy (plné menu), MO ČRS Vimperk za poskytnutí příspěvku 500 Kč pro každého svého člena na našem táboře a klukům Hanákům a jejich firmě HANÁK COMPETITION za ohromnou materiální pomoc bez které bychom to nezvládly v takové kvalitě, v jaké tábor proběhl.
50