Deset ryb ke stříbrné, resp. zlaté, MS Norsko 2013

Publikoval 17. 10. 2013, pouzarm

Pro účast na tomto mistrovství jsem byl vybrán jako náhradník náhradníkova náhradníka.

Když mi trenér tuto možnost sdělil, nijak jsem se nerozmýšlel, protože Norsko, kde se toto MS konalo, mám ve velké oblibě a velice rád se sem vracím.

Neměl jsem žádné iluze o velkém množství ryb, protože podle mých zkušeností ze severských zemí, kde se vyskytuje jen přírodní ryba, je v některých místech ryb málo a v jiných nepoměrně víc. Prostě tak, jak je to pro ryby výhodné.

Jména na soupisce slibovala super partu, což se také potvrdilo a během zájezdu nevznikl jediný problém s čímkoli. Samozřejmě to byla i parta vynikajících rybářů a zkušených závodníků a tak tu byl i jakýsi předpoklad pro dobrý výsledek.

Díky dlouholeté vynikající spolupráci s firmou Hanák Competition jsme měli i dostatek potřebného materiálu a zejména háčky a tungstenové kuličky byly pro závod nepostradatelné.

Franta Hanák byl i členem naší výpravy a nutno dodat, že veškerá organizace a příprava byla na výbornou. Díky Franto!

Před příjezdem do městečka Mosjoen jsme si po cestě prohlédli i některé závodní tratě a poměrně nás překvapilo, že organizátoři vytyčili místa po obou březích řeky Vefsna. Zdálo se, že si rybáři při lovu musí překážet a možná se v řece i míjet. Tento problém jsem však při samotném závodě nezaznamenal, protože řeka byla tak hluboká, že se do ní dalo zabrodit často jen pár kroků a tudíž tato komplikace asi nikde nenastala.

Po několika dnech tréninku nám bylo jasné, že naše klasická nymfa nebude v těchto podmínkách tou zásadní technikou tak jako na většině závodů.

Naší hlavní zbraní se stalo často opomíjené mokré chytání. Bylo také třeba prochytávat co největší kus vody a tak se pro tento styl skvěle hodily šňůry Airflo Ridge Clear, které díky své barvě neplašily ani ty nejopatrnější ryby. Nejčastěji jsme volili variantu rychlé intermídy s muškami typu březnovky se zlatými nebo stříbrnými korálky, někdy oranžovým tipem na přívěsu a na konci nejčastěji černé lurky s červeným nebo stříbrným korálkem. Velikosti much nejčastěji 14 nebo 12.

Na jezerech fungovala podstatě stejná taktika jako na řekách, jen k intermídám přibyly ještě hoverky a fast sinking šňůry.

Pro první kolo mi los přiřkl závod z lodi na jezeře Storvatnet. Při tréninku na tomto jezeře jsem ve čtyřech lidech za tři hodiny chytli jen dvě ryby. Obě tyto ryby jsme chytli ve velké hloubce a z toho tedy taky vycházela moje taktika pro tento závod. Chytal jsem po většinu času se sedmičkou potápkou, ale záběry se jaksi nedostavovaly. Jediný jsem dostal až chvilku před koncem závodu. Byl jsem zrovna kapitánem a určoval tedy místo kam naše loď pojede a kde budeme chytat. Bylo asi 15 minut do konce závodu když jsem někde za sebou slyšel, jak sebrala ryba. Neviděl jsem však přesně, kde to bylo. V lodi jsem chytal s kolegou z Ameriky, který sebrání viděl. Nechal jsem ho tedy ať navede boatsmana do těchto míst.

Pstruh zde sebral ještě jednou a mohl jsem tedy přesněji zacílit. Zabral mi na černou lurku s červenou kuličkou asi 8 minut před koncem kola. Asi nikdy nikde jsem při závodě nezažil větší nervy. Bylo mi jasný, že je to ta jediná šance tohoto závodu a jiná už nepřijde.

Naštěstí se podařilo a rybu jsem vsítil. Zbytek závodu jsem už nechytal, což tréňa na břehu sice viděl, ale úplně nechápal. Jedinej, kdo to pobral byl Franta. Když z dálky viděli, že provádím cosi s podběrákem a rozhodčí něco s boďákem, tak řekl něco jako: „To ho asi potřeboval, ne? “

Za jednu rybu celkem slušná pětička v sektoru.

Bohužel se potvrdily i naše předpoklady a už od prvních kol se ze všech sektorů začaly vozit i nuly.

Druhé kolo jsem nastoupil na řeku Fiplingdalselva. Tato řeka dostala od závodníků jméno River of Death. Název hovoří sám za sebe. Řeka vytékala z velkého jezera, i když sama jezero místy velmi připomínala. Nízký stav vody v kombinaci s křišťálově čistou vodou vysvětluje i onen trefný název.

Od místa 1 do čísla 21 byla šance na jakýkoli úlovek poměrně malá a ryb se zde během celého šampionátu pochytalo jen pár.

Já nastoupil na číslo 13. Řeka zde tvořila několik ramen a tím se hloubka ještě zmenšila.

Za tohoto stavu bylo třeba hledat ryby v těch nejhlubších místech, jestli tedy nějaké hluboké místo v sektoru bylo. Když jsem prochytal to nejhezčí, které jsem viděl a neměl jediný záběr, bylo mi jasné, že to nebude žádná legrace. Pokračoval jsem tedy v pečlivém prochytávání svého úseku. Jak jsem procházel nejvzdálenější rameno, viděl jsem, že se řeka odráží od břehu a tvoří zde docela hlubokou tůň. To bylo také poslední místo, kde jsem ještě nechytal.

Na vtoku do této tůně jsem měl taky první záběr, ale ryba mušku nedobrala. Chytal jsem zas na mokro a jen jsem cítil jak ryba za muškou jede a jen ji ochutnává. No nic, nechal jsem rybu odpočinout a vzal suchou. Situace skoro stejná nához, záběr a ….. nic. Pokračoval jsem tedy v prochytávání tůně na mokro, abych si udržel větší odstup a ryby si nepoplašil. Další záběr se bohužel nekonal. Na konci jsem vzal nymfu, začal se pomalu vracet proti vodě.

Po několika minutách zabrala další ryba, která tentokrát konečně seděla dobře. Místní ryby jsou neuvěřitelně bojovné a na 12 vlasec to nebylo nic snadného, ale Flurocarbon Hanák Competition to bez problémů vydržel. Pstruh měřil 36 cm a jak se později ukázalo i kdybych už dalšího nepřidal byla by to i tak jednička v sektoru.

Pstruh mi zabral na březnovku se zašlou měděnou hlavou. Měděná hlava se celkově ukázala jako dobrá, protože v tak čisté vodě jsou jakékoli fleše a barevné hlavičky spíše na škodu, protože ryby mušky vidí na velkou vzdálenost i bez těchto dráždivých prvků.

Po změření jsem pokračoval s nymfou a dostal jsem se až k místu, kde jsem měl první záběr.

Ryba klasicky vedenou nymfu nechtěla a nechala se vydráždit, až když jsem mušky začal pouštět po vodě.

Celkem tedy 2 ryby a jednička v sektoru. V tomto kole zde byly chyceny jen 4 ryby třemi rybáři z 25 borců.

…. a nuly se množily……

Pro druhý závodní den bylo naplánované jen jedno kolo. Na mě čekala Austervefsna.

Jak jsem se před závodem od rozhodčího dozvěděl, chytal zde italský závodník, který zde dal 4 ryby. Místo nevypadalo zle, ale když jsem ani po více jak hodině a půl neměl jediný záběr, nevypadalo to nikterak růžově.

Před závodem mi také Peter Bienek říkal, že tu „ špagetu“ dlouho pozoroval a prý se mu nepovedlo přebrodit na druhou stranu. Viděl jsem tedy jako jedinou možnost na ulovení ryby právě na druhé straně řeky. Vybral jsem si opticky nejsnazší cestu a zkusil přebrodit.

Podařilo se a dokonce v suchu. Ještě než jsem došel k druhému břehu, zkusil jsem ho jen tak pro jistotu prohodit. Trošku nečekaně, ale záběr byl hned na první nahození. Při brození zpět se to sice už bez vody vrchem neobešlo, ale to v tu chvíli bylo zcela vedlejší.

Po změření jsem se hned vrátil na druhý břeh s mouchou splávkem a pomalu postupoval proti vodě. I tato metoda slavila úspěch a dala mi 2 ryby. Na konci zas nenápadná březnovka s měděnou kuličkou. Když jsem takto podle břehu došel až k horní hranici mého místa, vzal jsem opět naši oblíbenou mokrou a pokračoval v lovu po proudu ale dál od břehu.

I mokrá přidala dvě ryby, celkem tedy 5 kusů a pěkná dvoječka v sektoru.

….. a nuly se množily…….

Do čtvrtého kola jsem nastupoval na největší řeku Vefsna do její nejspodnější části. Při obhlídce místa jsem se dost obával, že zde dojde k potížím se závodníkem chytajícím na druhém břehu. Po celém mém úseku bylo totiž velmi dobře vidět na dno a já si bláhově myslel, že zde oba dobrodíme poměrně daleko. Jak jsem se mýlil, se ukázalo velmi brzy po zahájení závodu. Udělal jsem do vody asi tři kroky a byl tam na doraz.

Začal jsem zase s mokrou a pomalu pečlivě prochytával metr po metru. Celý svůj úsek jsem prošel bez jediného záběru. Zkusil jsem tedy doporučení Franty Hanáka, který tu loni chytil rybu tak, že vylezl na nejzažší kámen a nahodil jak jen nejdál mohl a ještě pak vysoukal kus šňůry až na backing. Dostal se tak do míst kam nikdo nemohl normálně nahodit. I mě tato taktika přinesla asi 40 minut před koncem rybku. Byl to nádherný lipan 45 cm. Další záběr se už bohužel nedostavil. Nejdůležitější však bylo nemít nulu. Nakonec ne úplně skvělá, ale ne vůbec špatná osma.

…… a nuly se množily……

Do posledního kola mi los přiřkl břehové jezero Svartvatnet. Na tomto nevelkém jezeře s výskytem jen přírodních potočáků pořadatelé vytyčili možná až příliš krátké úseky a tak nebylo chytání v posledním kole nikterak jednoduché. A myslím, že ani v prvních kolech to nebyl žádný med. I v prvních kolech se z tohoto jezera nosily nuly.

Na mém úseku se naštěstí vyskytovaly i příbřežní trávy, okolo kterých jsme v tréninku nachytali spousty drobnějších ryb. Začal jsem tedy ohazovat okolí těchto trav s jemnější výbavou. Ryby ale byly zřejmě vyplašeny od předešlých závodníků a já byl nucen přejít na hrubší vybavení a dalekonosné zbraně. Dobrodil jsem co nejdál od břehu a začal zase s pročesáváním svého úseku. V tu chvíli jsem chytal s pomalou intermídou, ale nějak se mi to nezdálo úplně jako ideální volba. Chtěl jsem mouchy dostat trochu hlouběji, ale zároveň se mi nechtělo zas vybrozovat a měnit prut s jinou šňůrou. Přivázal jsem tedy na horní přívěs zas oblíbenou březnovku s 3,5 mm tungstenovou měděnou hlavičkou, abych koncovou mouchu dostal trochu níž. Házení s něčím takovým na větší vzdálenost není zrovna snadné, ale jak známo účel světí prostředky.

Hned první nához jsem nechal mouchy asi 15 vteřin vyklesat. Při třetím zatažení se dostavil nekompromisní záběr. Rybu se mi naštěstí i z té dálky podařilo zdolat.

Byla to zároveň moje nejrychleji chycená ryba v těchto závodech. Asi po hodině a půl.

Sice jsem se ještě pokusil o další rybu, ale žádný další záběr už nepřišel.

I tak ale s jednou rybou pěkná troječka v sektoru.

Bylo mi jasný, že na nějakou placku to vyjít musí.

….. a nuly se množily…..

Ze sektoru jsem přijel jako poslední a kluci, jak to tak bývá, počítali a počítali, ale nějak jim to stále úplně jistě nevycházelo na týmové zlato. Když jsem jim ale oznámil, že moje „ špageta “ dala nuličku, bylo vše jasné. Nakonec se ukázalo, že to až tak těsné zlato nebylo.

Na mě zbyla „jen stříbrná“ a já si tak doplnil kompletní sadičku všech možných medailí z MS.

Na druhé místo mi stačilo ulovit pouhých 10 ryb. Úspěšnost proměněných záběrů byla díky skvělým háčkům Hanák Competition stoprocentní a jediná ryba mi z háčku nespadla.

Ještě jednou bych chtěl poděkovat všem klukům, se kterými jsem měl tu čest prožít pár dní života a moc rád bych ještě se stejnou partou někam vyrazil. Dobrá parta je totiž asi ten nejdůležitější předpoklad dobrého výsledku.