Vydal jsem se na průzkum na Slovensko.
Během cesty mně v pátek praskl zub (bude se trhat), pak se mně vysypaly šrouby z předního kola a já rupnul litý disk. Opravdu to vypadalo zle, když jsem klouzal s obytňákem v horách pouze na třech kolech a jednom rozdrceným ráfku. Kopce, lesy si vyslechly můj řev. Naštěstí přítel na telefonu Karel Sklenář mě uklidnil a s jeho pohodou mně hroutícímu se vysvětlil, že se vlastně nic nestalo a že i když mně leží obytňák na silnici, tak že to není žádný problém a že to musím postupně vyheverovat a podložit klackem z lesa a zase vyheverovat, dát rezervu…
A já mu uvěřil a milovaný obytňáček zprovoznil. Karlos, to Ti nikdy nezapomenu a jsem velkým dlužníkem.
No a aby toho nebylo málo, v sobotu jsem si seknul 2 nuly a mohl jet domů. 😀
Já teda chytil ryb dost, určitě kolem 20, ale ty se nějak nepočítaly. Tloušti a ani okouni. Pouze potok, duhák, jezerák. Započítaných ryb se chytlo žalostně málo. 29 ks na 36 závodníků. No bude se něco sadit, tak uvidíme na MS.
Jediné co jsem vykoumal bylo, že je potřeba se potkat s rybou. Ona to už pak zhltne.
Ale jak to tak je, každý závod má svého vítěze. A tím byl Igor Lukašík. Velký kamarád, který mně vždycky svým poplácáním přepočítá “stavce v chrbtici”.
Vzkaz od něj:”Jedzte tvaroh!” 😉
Večer mě naštěstí přemluvil Peter Bienek, ať nejedu domů hned v neděli ráno a vydám se s ním do “chobota”. Do přítoku. To už byla jiná písnička. Tam ryby šly, tam bylo nádherně.
Víkend i se všemi komplikacemi hodnotím pozitivně. Sice jsou drobné škody na majetku a závodnickém sebevědomí, ale jak říká Franta Hanák: “Nic se vlastně nestalo a teď máš zajímavou historku.”
Igor Lukašík přijal pozvání na rozhovor.
Zde je.
A zde je video z nedělního pochytání v “chobotu”.
80