Jak jsem slíbil a hlavně kvůli Igorovu neuvěřitelnému nátlaku (volal mi dvakrát denně, jakože potřebuje číslo na Romana Heimlicha) jsem sesmolil krátký článek o našem výjezdu na ME v Portugalsku.
Na tento šampionát jsme odjeli 7. května ve složení tréňa TomFojt, ostřílený harcovník Jája, budovatel metroděr Pavlík Chyba pomáhal, chránil nás Martin Černoch od otravného hmyzu a potkanů nás zbavil Bořek Kopecký a já skůtr rider.
Já jsem se do nominace dostal až dodatečně, protože vedení zjistilo, že je repre beze mě úplně ve prdeli. Tuto nominaci jsem rád přijal, protože jsem v Portugalsku už jednou byl a také proto, že jsem se chtěl pokusit zužitkovat zde znalosti získané z cest po Španělsku s Milanem Čubíkem.
Po příletu do Lisabonu a trochu komplikovaného vyzvednutí aut z půjčovny (Vánoce u Fojtů prý letos budou chudý) jsme vyrazili směr Pinheiro Bordalo, kde jsme měli zařízené ubytování na dobu našich tréninkových dní. Za to patří velký dík Chybáskovi a jeho Jítě, protože ubytování bylo v podstatě prostorný dům nedaleko tréninkových i závodních tratí a prý nebyl ani drahý. Jelikož jsme už nestihli žádný otevřený obchod, nasytilo nás sledování televizního kanálu Food Nation.
První tréningový den jsme věnovali krátké obhlídce závodních tratí a sehnání povolenek. Řeka Mondego byla minimálně o jeden metr zvedlá, ale jak jsme se dozvěděli, měla být na oficiální tréningy a na samotné závody chytatelná. Závodní část této řeky totiž leží pod přehradou a bylo tedy možné průtok regulovat a po vydatných deštích přehradu intenzivně upouštěli. Mimo jiné jsme se taky dozvěděli, že pořadatelé vyměnili závodní a tréningové úseky na řece Alva, takže příprava přístupových cest na tréning byla k ničemu.
Odpoledne jsme zkusili štěstí na spodním toku řeky Alvy pod závodním úsekem nad soutokem s Mondegem. I zde byla voda po deštích zvedlá, ale nějakou tu rybku jsme chytli. Většina zkoušela nymfy, která byla asi nejlepší, ale něco mi dala i suchá a Pavlík něco na mokro na mikronymfy.
V dalších dnech jsme postupně vyzkoušeli i další tréningové možnosti, ale úseky nebyly příliš dlouhé a tak se nám několikrát stalo, že jsme se u vody potkávali i s dalšími trénujícími týmy. Byli to hlavně Francouzi a Poláci. Myslím, že co do počtu ulovených ryb jsme na tom byli asi stejně jako oni. Na Mondego jsme se nedostali kvůli vysokému průtoku, takže nás zde čekal i oficiální tréning. Ten na většině šampionátů neabsolvujeme a tyto dva dny radši věnujeme přípravě na závody a dovazování much.
Z tréningů byl ale jasný závěr: Nejlepší byla asi nymfa a to promotávaná se stříbrnou, oranžtag se stříbrnou nebo čubka. Všechny mouchy navázané na velmi jemných a ostrých háčcích H 130 BL při použití tenkých fluorocarbonových vlasců z produkce Hanák Competition. Ryby totiž postupem času brali jen velmi opatrně a musely tedy viset i při těch nejjemnějších záběrech. Na sucho se taky dalo chytit na jepky a v Bořkově případě na jebky. Nepodceňovat mokrou a hlavně se přizpůsobit místu a v případě potřeby prostě a jednoduše improvizovat a měnit styly chytání. Bylo také jasné, že na malých tocích nebude možné chtít po rozhodčích, aby nosili další pruty okolo vody kvůli zarostlému a leckde nepřístupnému terénu. Jako skvělá volba se tedy jevilo použití prutů 4 v 1 od kluků Hanáků. Právě při změně stylů lovu jsme možnost proměnné délky během závodů často použili.
Naštěstí tedy nebylo potřeba vázat velké množství různých vzorů a tak ani nevadilo, že nám tréňa s vázáním moc nepomohl.
Odjezd na oficiální hotel byl naplánován na neděli 13. května. Na pondělí byly naplánovány první tréningy. My jsme po společné dohodě vyrazili jen na Mondego. Začal jsem se strýmrem a nymfou, ale nebylo to nic moc. Martin dal jednoho na sucho a několik kousků na mokro. Druhý den klukům na jiném místě fungovala opět nymfa pro změnu promotávaná.
A už tu byly závody, jak já říkám, nejhorší část mistrovství. Ráno se brzy vstává a večer chodí pozdě spát, což je dost namáhavý a únavný.
První závod jsem měl absolvovat na řece Alva v její horní části. Trochu se zde projevil jediný nedostatek z pořadatelské strany a to, že rozhodčí nevěděli nic o úsecích a o jejich začátku a konci. To byl asi jediný problém jinak skvěle pořadatelsky zvládnutého šampionátu.
Uprostřed mého úseku bylo proudnější místo, takže bylo jasné kde začít. Asi po pěti minutách jsem vsítil prvního pstruha nedlouho po něm i dalšího. Postupoval jsem pomalu proti vodě a občas přidal rybu. S několika rybami jsem se musel vracet okolo velmi hluboké tůně asi 40m zpět na jedno z mála míst, kde mohla rozhodčí k vodě. Když jsem prochytal proudy chtěl jsem pokračovat nad nimi v pomalejší vodě. Viděl jsem i nějaké kolečko, ale když jsem předělal na sucho rozhodčí mě vrátila, že už to není můj úsek, i když to bylo ještě asi 80m k červenému fáborku, který značil začátek a konec závodního místa. Viděla tam někde ceduli ze starých závodů, ale když jsem ji ukázal, že je to z roku 2011 nijak ji to nerozhodilo a trvala na svém. Nechtěl jsem riskovat nějaký problém a hádat se. Na boďáku bylo 12 ryb, tak jsem si říkal, že to asi nebude tak zlý. Nakonec to stačilo na docela pěknou jedničku.
Druhý závod mě čekala říčka Ceira a její spodní část. Zpráva od Pavlíka byla positivní s 11 rybami pěkná dvoječka a žádná změna oproti zvolené taktice. Na místě mě čekala další rozhodčí. Zjistil jsem od ní, že ráno zde chytala špageta a dal 9 ryb a jak se brzy ukázalo docela slušně úsek prochytal. Ve spodní části jsem dal jen jednu rybu. Dále následovala velká hluboká nepřístupná tůň pod mostem a nad ní nějaké proudky. Rozhodčí mi řekla, že úsek končí asi 20m nad mostem. Jak jsem zjistil, říkala to proto že dál byla zahrada a ona se nemohla dostat dál. Stanovila si tedy konec právě zde. Skutečný konec byl asi o 200m výš proti proudu. Nad mostem byla asi 10m vysoká skála kudy jsem se trochu složitě spustil k vodě. Tady asi špageta šplhat nechtěl a tak jsem od tohoto místa začal i chytat ryby. Problém byl jen v tom jak s rybou šplhat po skále k rozhodčí. Největší vzdálenost, kterou jsem se zpět ke skále a rozhodčí musel vracet, byla minimálně 70m. Po několika rybách se mi podařilo přesvědčit rozhodčí, že to takhle nejde a že se musí nějak dostat do zahrady a následovat mě podle vody nahoru. Přidal jsem několik ryb a když jsem byl v nejlepším, povídala, že už jsem mimo svůj úsek a že se musím vrátit. Určitě to nemyslela zle, viděla totiž místo, kde vystupoval z autobusu jiný závodník a tak si myslela, že už je to jeho. Neviděl jsem sice žádný fáborek, ale opět jsem nechtěl riskovat problém a radši jsem se vrátil. Byla to škoda, protože jsem se musel otočit zrovna v tom nejlepším místě asi 50m pod jezem, kde bych jistě něco přidal. Na jedničku by to asi nestačilo, ale i tak to byla dobrá troječka s 11 kousky.
Návrat na hotel byl asi kolem 23 hodiny. V rychlosti jsme pokecali o tom, jak kdo chytal, dali jsme véču a šli spát.
Další závodní den byl naplánován jen jeden dopolední závod. Můj autobus odjížděl směr dolní Ceira. Jak říkal večer Pavlík – taková Svratečka. Tady už jsem měl dostatek času si celý úsek pěkně projít a zjistit kde je začátek a konec. I když rozhodčí taky zkoušel konec stanovit o něco níž. V horní části byl jeden proudek a rozhodčí říkal, že v něm nikdo ani nechytal. Začal jsem tedy právě zde, ale po půlhodině to byl jen jeden kousek. Po zrychleném přesunu zpět dolů už to bylo lepší a já postupně přidával rybu za rybou. Opět tak jako na všech sektorech byla nejlepší promotávaná se stříbrnou a něco dala i čubka. Celkem 17 kusanců a další jednuška.
Odpo bylo volno tak jsme s klukama ladili taktiku na další kola a plně se věnovali aktivnímu odpočinku, tak jak se nám to osvědčilo i týden před šampionátem.
Pátek ráno odjezd směr Mondego a asi nejobávanější řeka. Po příchodu k místu jsem zjistil, že moje místo je docela proudné a myslím, že to bylo i nejhezčí místo celé řeky. Nenechal jsem se tím rozhodit a začal chytat nejdříve na mokro na větší vzdálenost. Tak po deseti minutách první záběr a na oranžtágoidní březnovku byl první kousek a to slušná třicítečka. Víc už mokrá nedala, takže jsem začal nymfit. Na této velké řece bylo třeba chytat na větší vzdálenost, takže jsem postavil do hry svůj oblíbený třímetr na trojku šňůru Greys Streamflex. Mouchy jsem na konci náhozu nechával volně vyjíždět do velkého oblouku tak jak to vyzkoušel Jája při tréningu a to bylo přesně to, co se pstruhům líbilo. A tak jsem za vydatné tréňovy podpory dal dohromady 7 kousků a tak to byla ne zrovna špatná jednička v sektoru.
Při obědě jsme od Pavky dostali zprávu, že on a Bořek taky 1. Martin a Jája se neozvali tak jsme měli strach, jestli Jája nešel hledat nějaké místní medvědy.
Po obědě náš bus zamířil na poslední úsek a to řeku Alvu a její spodní část. Bylo mi jasný, že i zde je hodně nechytatelných hlubokých míst, takže mi nezbylo než doufat, že můj úsek bude vypadat nějak rozumně. Oproti šampionátu v roce 2006 jsme nyní totiž ryby hledali hlavně v proudech. Na oleji se ryba sice chytit dala, ale množství ryb z pomalých partií nemohlo konkurovat proudkům. Už v autobuse jsem se dozvěděl, že moje místo není špatný, ale takových pohádek už jsem po světě slyšel dost. Po prohlídce úseku měřícího asi 400m jsem začal od spodního konce a pomalu a pečlivě prochytával všechna možná a nemožná místa. Střídal jsem nymfu i suchou, ale výsledek byl jen jeden podmíráček. Asi po hodině jsem došel k malému jízku s třemi proudky. Tady se mi už povedlo něco vsítit, takže jsem měl radost, že nebude nulička a pokračoval v chytání v naprosté pohodě. Když jsem toto místo prochytal obešel jsem dlouhé nadjezí a pokračoval v dalších proudech nad tišinou. I tady se mi naštěstí povedlo něco přidat, takže to po třech hodinách bylo celkem 11 ryb a poslední jednička na šampionátu.
Už při cestě na hotel jsem si propočítal, že je prakticky nemožné, aby mě někdo přechytal, protože lepší součet než dva se pravděpodobně dnes nikomu nepovedl.
A pak už jen gratulace, focení, pozvání do Skotské reprezentace, přípitky, gratulace, focení, přípitky, gratulace, přípitky, focení, gratulace……
34