Chile z pohledu Jirky Daňka

Publikoval 13. 3. 2014, pouzarm

Ahoj všem!
Možná už Chile bylo dost, Petr Huček a hlavně Milan Čubík shrnuli naši účast na MS starších pánů, ale

hodně kamarádů stále volá a ptá se, jak že jsme tam chytali, čím a na co, pusť nějakou historku, pošli fotku atd. Tak jsem se rozhodl také něco málo napsat, trochu jinak, protože nemám šanci se přiblížit Milanovým spisovatelským schopnostem.

Takže, jak jsme vlastně chytali:

Nymfa
Ta naprosto jasně dominovala. Já neměl 5 dnů zavazadlo, tak jsem si půjčil od Petra stejný prut, co mi putoval někde mezi Evropou a Jižní Amerikou – šlo o Hanák Superb 3100, což je blank SAGE ESN 3,05 m #3. To je snad nejlepší prut, co mám! Byly chvilky, kdy jsem jej hodně litoval, patagonští pstruzi uměli pěkně tahat, ale zvládnul naprosto vše a hlavně z něj nepadaly ryby. Petr vsadil na nový Hanák Alpen Nymph #4 a také si jej pochvaloval. Milan s Jirkou B. chytali s Heliosem od Orvisu #4. Takže žádná „bidla“ nebyla potřeba, běžný pstruh měl okolo 35 cm a občas jsme chytli „padesátku“. Vlasce jsme nemuseli příliš řešit, začínal jsem na 0,128 a skončil na 0,16 mm, v tom problém nebyl, protože ryby braly velmi poctivě. Nymfy popisoval Milan, nic mimořádného – bažantík, ale hlavičky v barvě růžové zlato od Mirka Macháčka – to byla pecka. Milan se kamarádsky rozdělil a bohužel hlaviček 3,8 mm v této barvě bylo pro nás čtyři dost málo a 3,3 mm byly zase moc lehké. Připomínám, že jsme museli chytat na jednu mušku a to v rychlé vodě není legrace. Nymfu musíte cítit, proto ty velké „kule“. Zcela jinak se chovaly ochytané ryby, to bylo naprosto jinak než u nás. Máme naučeno, že je třeba zjemňovat a hned mě nenapadlo, že to může být jinak. Já šel na malou řeku až 3. závod a tak jsem nymfy hodně zmenšil a znevýraznil, cca 15 minut jsem neměl záběr a to jsem s nymfou dělal doslova „psí kusy“. Dost mě to rozhodilo a tak jsem tam dal naprosto něco jiného – černou velkou nymfa s hlavičkou 4 mm v barvě růžové metalové od Franty Hanáka. A začalo to fungovat, výsledek byl na průměrném místě 36 ryb. Bohužel na dvou TOP místech (to byla fakt sádka) dal Ital 37 a Chilan 34 a na body mě přechytali. To bolelo… Ital Cocito Pierluigi mi sice vyseknul poklonu, ale to mi bylo „prpla“. Jinak staticky vedená nymfa jako je běžné u nás, tak na to jsme mohli také zapomenout. Ryby reagovaly na pohyb a tak jsme si užili těžké kreativity, od poťukávání prstem na prut, pohupování až po vystrýmrování nymf z vody. Na velké řece se mi stalo, že silný vítr mi francouze s a kulí 4 mm doslova vytáhnul z vody, v takovém větru jsem ještě nechytal. Tady jsem využil darovaný vzorek Heavy body od Mirka Macháčka nebo stejný produkt od Hanáků – Body+ na které jsme navázali bažantíky a výraznou modrou lametkou překroužkovali. Barva už nehrála tolik roli jako u lehčích nymf. Jen jsem se modlil, abych tou „bombou“ netrefil blank, ale za ten risk to stálo – ryby to doslova hltaly a dostali jsme se ke dnu v místech, kde ostatní neměli šanci. Škoda jen toho pravidla jedné mušky, protože těžká moucha dole a drobná nymfička nad ní – tak to se v tréninku ukázalo jako velká zbraň.

Suchá muška:
V tréninku jsme spíše preferovali kombinaci M+S, to bylo o mnoho lepší varianta než klasická suchá, ale bohužel v závodě nepoužitelné. Na sucho to byl v závodě docela risk, protože s efektivitou to nebylo nic moc. Bylo to hodně o místech, třeba Milan si v tréninku na malé chrostíky nádherně zachytal, Jirka B. na velkou „pantofli“ měl také ryby, ale nebylo to stabilní. Já dostal na velké řece úsek, kde ryby nádherně sbíraly. Snad hodinu jsem se snažil a výsledek byly 2 ryby. Vyměnil jsem snad celou svou krabičku a končil až u osmnáctek jepiček a 0,10 mm vlasci – bez šance. Po závodě mi Ital Cocito běžel ukázat výřad suchých mušek, které vyzkoušel a také nepochodil. Patagonští pstruzi ten den baštili malé černé mušky a v křišťálově čisté vodě je od těch našich napodobenin rozeznali naprosto spolehlivě. Ale znáte to, pořád si člověk říká, že to přece není možné… No a tak ztratíte 30 minut jako nic a to vám v závěru chybí.

Strýmr:
Disciplína, na kterou se asi nejvíce těšil Milan. Museli jste na to mít místo, to je jasné. Třeba Petr na velké řece strýmra proměnil a vyhrál sektor. Já o jedno místo níž v posledním závodě už měl problém, neměl jsem tu správnou táhlou vodu a bylo to na hraně, zda použít strýmra či nymfu. Na strýmra záběry byly, ale ryby padaly. Keník nám navázal pár dobrých vzorů – nejlepší byl olivový strýmr se zonkrovým ocáskem. Nic jsme nechtěli nechat náhodě a použili jsme háčky od Foxe. S odstupem musím přiznat, že zbytečně, háčky od Hanáků H 260 či H 900 byly výrazně lepší, ani náhodou se nám žádný nenarovnal a tím že jsou tenčí, tak zásek více seděl. Takže strýmr ano, ale…

Organizace šampionátu a zájem o něj
Na takové akci jsem nikdy nebyl, splnil jsem si svůj sen a tak mohl porovnávat snad jen Milan Čubík. Chilští organizátoři vůbec nelhali, že „mundial“ bude mít podporu vlády a že udělají vše, aby se líbil. Musím říci, že se nám už asi nestane, aby nás na závodní sektor vozila policejní eskorta s majáčkem a těžko někdy budeme chytat před televizními kamerami. V jednu chvíli jsem měl na sektoru chilskou televizi a kameramana španělské televize. Běžní Chilané měli o událost velký zájem a z čeho jsem byl doslova v šoku, že na dotaz odkud jsme v drtivé většině Česko znali (někteří jako Československo), ale hned zvedali palec a věděli, že Češi jsou mistři světa a jsou špičkoví muškaři. Tak pánové, naši mladší kolegové, smekám před vámi – to je vaše práce!!!! Místní politici se tu stále střídali (možná i proto, že tu bylo před volbami…). Hejtmanka kraje Aysen (v Chile mají 16 krajů) s námi byla doslova pořád, prostě byl cítit zájem z nejvyšších míst a tam je asi zvykem poslouchat. Možná z dob vojenské vlády tu mají respekt k uniformám, to je také jiné než u nás. Jinak Chilané jsou velmi příjemní pohostinní lidé. Co mi navždy zůstane v paměti je to, jak je Chilan hrdý na svou zem. Když vojenská kapela hrála chilskou státní hymnu, tak zpíval i místní metař! Zdravá hrdost, to jsem jim trochu záviděl. Životní úroveň určitě není jako v západní Evropě, ale z vyprávění místních bylo vidět, že ekonomika jde nahoru. Mají se každým rokem o něco lépe, a proto jsou šťastní. Samozřejmě jsme viděli jen něco, v Santiagu jsme byli jen na letišti, takže netvrdím, že popisuji věrný obraz Chile.

Objevili jsme staršího bratra Igora Slavíka
Asi způsobím v rodině Slavíků poprask, ale prásknout to musím – objevili jsme staršího bratra našeho kamaráda Igora Slavíka. Původně jsme Igora podezřívali, že ve snaze zúčastnit šampionátu se nechal „ostaršit“, ale nikdy jsme ho neviděli odjet na elektrokole…. To nám tedy tuto variantu vyloučilo a pátrali jsme dál… Teď trochu vážněji – za Španělsko chytal Bruna Brotons José Luis, mimochodem špičkový právník z Madridu a šéf všech rybářů ve Španělsku a té podoby si nešlo nevšimnout. Vše jsme mu vysvětlili a v telefonu ukázali fotku Igora. Ten se od srdce zasmál a od té doby nás zdravil: „Hi, I’m Igor!!!“ Pánové, to je fakt kus, na lodi došlo na karaoke. To je zábava, kterou těžce nenávidím… Najednou zazněla árie od Pavarottiho a já myslel, že pustili CD. No jo, ale on to zpíval náš „Igor“, to byla pecka. Pak začal tancovat a další šok, ten chlap uměl všechno. Za chvíli šel zpívat jiný Španěl a stejně dobře, pak René Koops, známý šoumen a s Petrem jsme čuměli jak puci. Za chvíli jsme zpívali s nimi, tak nás ta atmosféra strhla. Fakt jsem koukal jako blázen, jak některým chlapům bylo dáno tolik talentu…

Nejlepší hláška nakonec…

Po příletu do Prahy jsme se loučili a fakt jsme byli na měkko. Určitě životní zážitek s partou skvělých lidí. Zavtipkovali jsme, že je super, že jsme dorazili živí a zdraví a hlavně všichni. To byla narážka na Petrovu scénku z Puento Mont, která u byla popisována – omylem vystoupil při mezipřistání, kdy se probral ze spánku, viděl lidi vystupovat a tak šel taky. Až v hale zjistil, že je zle a snažit se dostat zpět. Po „zatčení“musel vysvětlovat několika anglickými slovíčky proloženými pantomimou, ale dobře to dopadlo… No, a hlavní aktér historky Petr nám říkal: „Chlapi, to moje vystoupení je jen mezi námi, jo?“ Tak jsme se chechtali jak pitomí a slíbili, že zcela určitě… Takže Petře – spolehni se!